10. 5. 2019

Bohačík: Malé neštěstí. Bohačík: Slýcháme to

BIG BROTHER S BRATRY BOHAČÍKY V zápase se kromě „pár loktů“ ve clonách významně nepotkali. Přesto je jedna situace svedla dohromady natolik, že se rázem ocitl ve stresu i ten, kterého se vůbec netýkala. A stačilo k tomu tak málo – stejné číslo na dresu. Byla to scéna, která víc než co jiného připomínala vylučování ze společného domu v televizní reality show Big Brother (Velký bratr). A co že se ve druhém semifinálovém duelu v Nymburce bratrům Bohačíkovým vlastně přihodilo?

Do konce základní hrací doby zbývaly za nejtěsnějšího vedení hostů necelé tři a půl minuty, když se nymburský „tank“ Michael Myers nekompromisně rozpohyboval ve vymezeném území směrem ke koši. Došlo ke skrumáži několika těl a na palubovku na sebe dopadli Myers s olomouckým Petrem Bohačíkem, který vše odnesl svým čtvrtým faulem.

Zásadně však s výrokem nesouhlasil. A nechtěl si to nechat pro sebe. Mluvil a mluvil - i při exekuci trestných hodů. Až přilétla technická chyba, rovnající se jeho osobní chybě číslo 5 a tedy povinnému střídání.

„Neviděl jsem to celé, ale myslel jsem si, že jsem nefauloval. Jedině že tam byl nějaký souboj ještě přede mnou, ale my jsme na sebe s Myersem jen spadli,“ hájil se těsně po utkání stále ještě rozmrzelý Petr Bohačík, který se víc k inkriminované situaci nechtěl vyjadřovat.

Kdo celou scénku nesledoval od začátku, mohl ale při výroku o technické chybě ztratit pojem o tom, kdo byl jejím adresátem. A to se týkalo dokonce i některých hráčů.

„Stáli jsme tam, rozhodčí ukázal „technickou“, pak sedmnáctku, ale dlouho ne to, z kterého týmu. I spoluhráč Geno Lawrence už se mě ptal, jestli to je pro mě. Já na to, že ne, ale hlavně jsem si přál, aby to nezapsali mně, protože brácha má sedmnáctku jako já,“ usmál se mladší z obou bratrů Bohačíků Jaromír, který hájí nymburské barvy.

V daný moment prý neřešil, kdo ze soupeřů musel v zápase skončit. „Bylo mi asi jedno, kdo to právě byl, ale samozřejmě není optimální hrát proti sourozenci,“ přiznal.

To o sedm let staršímu Petrovi rozhodně jedno nebylo, že koncovku velké a nakonec prodlužované bitvy musel jen sledovat se skřípěním zubů na lavičce. A po 45 minutách navíc skousnout porážku, když v základní hrací době nebyl senzační triumf – a tím i první domácí porážka Nymburka v lize za devět let - vůbec daleko.

„Je to takové malé neštěstí,“ mrzelo Petra Bohačíka. „Bylo to hodně blízko. V prodloužení už se ale možná ukázala evropská zkušenost Nymburka a asi tam měl i o trochu víc sil. Já už na klucích viděl, že ta energie jim pak chyběla. Snažili jsme se sice využívat „mismatche“, ale už jsme se nedokázali prosazovat. A u domácích to vzal na sebe Wright, který sice nedal trojku, která by to Nymburku vyhrála ještě v základní době, ale pak nám dělal velké problémy, když hrál v dolním postavení proti našemu rozehrávači Pelkovi.“

Olomoucko mělo paradoxně mnohem větší šanci uspět až ve druhém zápase hraném během 24 hodin, kdy navíc ve srovnání s mistrem opět využívalo užší rotaci.

„To je prostě play-off. My jsme ve středu zahráli super poločas, ale ne celý zápas. Vyhodnotili jsme si pak hrubé chyby, které jsme pro druhé utkání eliminovali. A to byl jeden z důvodů až do konce vyrovnaného druhého zápasu,“ vyzdvihl starší Bohačík.

Jeho tým se vyvaroval dalšího hrůzného startu do druhé půle a především výrazně zlepšil doskok, kdy na tom útočném napodruhé dokonce domácí předčil (13-15) a v bodech z druhých šancí „přetočil“ poměr 31-10 pro Nymburk z prvního utkání na 15-19!

„V prvním zápase měl Nymburk o 24 střel víc, a proto tam byl takový rozdíl ve skore. Napodruhé už jsme se mu vyrovnali,“ kvitoval dokonce vyšší počet střel svého týmu (68-70) power forward.

Skromně ale odmítl, že by se doskok zlepšil jeho dosazením do základní pětice. „Trenér prostě chtěl něco změnit, ale nezáleží, jestli tam jdu já, Michal Norwa, nebo Josip Mikulič. Je jedno, kdo ty doskoky kolem koše sbírá. „Norwič“ je silový hráč a je to jedna z jeho nejsilnějších stránek, takže bych se nedivil, kdyby se příští zápas v základu objevil právě on.“

Podle Petra Bohačíka navíc tým ani v prvním utkání „nehořel“ v doskakování pivotů. „V Nymburce se míče odrážejí od obruče docela daleko, takže tu první vlnu pivotů pod košem většinou přelétávaly a sbírali to až na šestce „malí“ hráči. Na to jsme se museli zaměřit jako celý tým, i naši hráči z perimetru se museli zapojit víc a fungovalo nám to líp.“

Olomoucký power forward musel pod košem svádět tvrdé bitvy především s atletickým Davisem a silovým Myersem. „Ani Myers nám extra problémy nedělal. Jistě ale těží z toho, že my jako dlouzí potřebujeme být trochu déle ve výpomoci při clonách soupeře, jelikož Nymburk má super střelce, a my se musíme za clony dostat. Myers pak těží z toho, že to má do nákroku a hned může smečovat.“

U týmu hostů ve druhém utkání poutal pozornost i většinově klidný kouč Benáček, který velkou část zápasu dokonce proseděl na lavičce a i při „horkých“ situacích šetřil rozmáchlými gesty a rozčilováním.

„Myslím, že se hlavně soustředil a vyžadoval maximální koncentraci i od nás. Takže ani on si asi nechtěl rozhazovat soustředění a to zdůrazňoval i nám - že se musíme hodně koncentrovat celých 40 minut. Tentokrát to bylo dokonce 45, ale bohužel to nestačilo,“ pokýval hlavou Petr Bohačík.

Jeho mladší bratr po zápase těžko hledal důvody, proč měl favorit větší problémy až ve druhém utkání. „Celkově na 45 odehraných minut nepadlo moc bodů a nás srážely některé zásadní chyby v obraně. A samozřejmě Olomoucko přišlo daleko líp připravené po útočné stránce. Navíc se mi zdálo, že nás i přeskákalo, což pro nás není právě obvyklé, a soupeř nás tím potrápil.“

Reprezentačním křídlem zmíněné ztráty mistra skutečně házely zpět, neboť po devíti v prvním poločase Utkání 1 jich nabral 10 v první půli Zápasu 2 a celkem se zastavil až na sedmnácti. „Ve druhém utkání jsem jich měl dost i já během svého prvního střídání. Některé prostě plynou ze snahy hrát rychle, ale další nejsou vyloženě vynucené a těch se musíme vyvarovat. S naším stylem hry ale nějaké ztráty určitě dělat budeme.“

Nymburk už počítá 49 ligových výher v řadě a v letošní sezoně už je na čísle 38. Přesto v nejednom zápase měl na kahánku a ve druhém semifinále si o první negativní výsledek „koledoval“ výrazně. „Nevím, jestli tentokrát porážka přijít mohla, ale nakonec nepřišla. My se ale těmihle zápasy už dostali do tempa, na které jsme normálně zvyklí, a další utkání už od nás budou mnohem lepší,“ slibuje křídlo mistra, které však odmítá, že by tým výzvy v podobě až do konce vyrovnaných ligových bitev bavily.

Jaromír Bohačík ovšem také ví, že pro okolní tuzemský svět takové duely zajímavé jsou. „Ne, že bychom se o tom sami bavili v šatně, ale zvenku tohle hodně slýcháme - kolik už jsme vyhráli zápasů v řadě a podobně.“

Aktuální vítězná šňůra ve čtvrtek neskončila i proto, že se ve čtvrté čtvrtině zejména některé opory týmu velkolepě rozstřílely z dálky. „Ti velcí hráči dávají, když je to nejvíc třeba, a konkrétně Bracey Wright má v tomhle asi úplně jiné zkušeností než zbytek celé haly dohromady. Takže kdo jiný by měl dávat v koncovce než on? A že se trefoval i „Benďák“? To je další legenda, vyšlo to tedy na ty správné. Musí se prostě dobře vybrat, komu se ty střely svěří,“ povytáhla obočí ve čtvrtek šťastnější ze sedmnáctek Bohačíkových.