Bohužel jsme u toho byli my

S RADOVANEM KOUŘILEM A JAROMÍREM BOHAČÍKEM V jedné starší životopisné kolonce už má rozehrávač Radovan Kouřil zapsané i odehrané vteřiny v ACB. Vyzkoušel si i titulový souboj s Nymburkem v Českém poháru, ale ligové finále hrál - stejně jako drtivá většina opavského celku - v pondělí úplně poprvé.

S RADOVANEM KOUŘILEM A JAROMÍREM BOHAČÍKEM V jedné starší životopisné kolonce už má rozehrávač Radovan Kouřil zapsané i odehrané vteřiny v ACB. Vyzkoušel si i titulový souboj s Nymburkem v Českém poháru, ale ligové finále hrál - stejně jako drtivá většina opavského celku - v pondělí úplně poprvé.

„Šli jsme do toho s tím, že nemáme proti Nymburku, který vyhrál ligu čtrnáctkrát po sobě, a i v téhle sezoně na jeho hřišti nikdo nevyhrál, co ztratit. Bohužel proti nám ještě udělal rekord v trojkách. Co jeho hráči vystřelili, to jim spadlo, naopak pro nás to nebyl den, kdy by se střelecky nějak excelentně dařilo, i když dát 90 bodů je celkem fajn. Přišlo víc lidí než normálně, takže atmosféru finále to mělo a byla to dobrá zkušenost. A doma teď musíme udělat maximum pro vítězství,“ vyhlásil bezprostředně po porážce 114-90 23letý playmaker, který za 16 minut prvního finlálového duelu stihl 10 bodů.

Ani on nemohl mít radost, že právě při takové premiéře jeho tým rovnou „asistoval“ u nového ligového rekordu, který Nymburk vytvořil 21 trojkami. „Nikdo si nemyslí, že bude asistovat u nějakého rekordu v podání soupeře, zvlášť ne ve finále. Bohužel jsme u toho tentokrát byli,“ mrzelo Kouřila.

Slezanům zápas po nadějném poločase (59-51) utekl v první polovině třetí čtvrtiny, kdy je akcemi jako přes kopírák rozebíral rozehrávač Lawrence s power forwardem Křížem.

„Domácí tam strašně zjednodušili svou hru. Lawrence si vzal balon, pozval si Kříže na clonu, a buď to objel sám a vytvořil pozici někomu samotnému pod košem, nebo to vyhodil ven a ty trojky soupeři trefovali. Byla tam od nás špatná obrana Lawrence jeden na jednoho, protože si dělal, co chtěl, a ostatní už pak dávali.“
 

Při zvýšeném tlaku mistra na opavskou rozehru ve druhé půli hosté nabrali 10 ze svých 14 ztrát, což jim také udělalo díru do zápasových plánů. „Byl to klasický Nymburk. První poločas hraje tak nějak, a když je to vyrovnané, tak mnohem víc přitlačí. Nám trochu začaly docházet síly, možná jsme i znervózněli, že jsme pořád v zápase a přišly i blbé ztráty, kterých jsme se měli vyvarovat,“ přiznal Kouřil.

Jeho kolega z perimetru a hlavní dirigent týmu Šiřina se v prvním poločase za více než 15 minut nedostal ani k jednomu bodu a celkem zapsal jen tři, když hodně sil musel obětovat k nahánění rychlonohých guardů Beriši a Raye v obraně. Měla to být velká část jeho zápasového údělu?

„Přímo tak to řečeno nebylo, ale Kuba tak fungoval už od semifinále, kdy si bral na starosti pardubického Spearmana. Teď měl Berišu a Raye, kteří pořád lítají za clonami, a on tak měl v obraně hodně práce. Možná mu pak trochu chyběly síly v útoku. Tam ale v utkání nebyl náš problém, ten spočíval hlavně v obraně,“ poznamenal Kouřil, který za ucházející označil poměr doskoků 42-33 pro soupeře. „Chtěli bychom se ale Nymburku vyrovnat ještě víc.“

Podstatný rozdíl mezi oběma týmy byl v tom, kolik mohli do hry nasadit opěrných mužů. Zatímco u Nymburka to bylo deset až jedenáct, u Opavy osm až devět, což zejména ve druhé půli už mohlo být znát.

„Před finále byla dlouhá pauza, takže jsme mohli dost odpočívat. Jistě je to tvrdý a hodně běhavý basket a troufnu si říct, že soupeř toho má namakáno za sezonu víc než my, v rotaci má taky víc lidí a pro nás je to v těch osmi až devíti hodně náročné,“ přikývl Kouřil.

Jednoznačně také odhalil oblasti, které tým musí zlepšit do čtvrtečního domácího duelu. „Určitě bude potřeba zastavit tříbodovou střelbu Nymburka a pokrýt líp Lawrence, aby si při hře 1 na 1 nedělal, co chce. Zabojovat musíme i na doskoku a o neutrální míče a potřeba bude i trocha toho štěstíčka.“

Je naprostým unikátem, že obhájci trofeje se povedlo už podruhé v sezoně nasázet Opavě 21 trojek, byť poprvé šlo o pohárový střet. Stějně tak Polabané uštědřili soupeři už šestou stovku v sedmi vzájemných utkáních této sezony.

„Opava chce běhat, hraje útočně a nepáře se s tím, takže v těch zápasech všeobecně padá hodně bodů,“ vysvětluje to úderný člen eskadry bleskově zakončujících Středočechů Jaromír Bohačík, který se v pondělí postaral o tři zásahy zpoza oblouku a celkem o 13 bodů.     

I přes útočné schopnosti obou celků ovšem ani reprezentant nepočítal s nabitým poločasovým skore 59-51. „To rozhodně ne, už jen proto, že jde o finále. Trochu jsme si mysleli, že to bude víc defenzivní, ale oba týmy jsou evidentně nastavené jinak,“ usmál se.  

Druhý poločas už ze strany mistra vypadal na obranné polovině výrazně lépe, což se odrazilo v jen 39 dalších bodech hostů. Slezané najednou neměli snadné zásahy zpod koše, kam se prodírali jen s největšími těžkostmi.

„Tohle vždycky začíná od krytí hry jeden na jednoho, kterou mají opavští kluci docela dobrou. Dobře zvládají pick and roll a my jsme ho do poločasu neřešili moc dobře,“ přiznal forward, který byl alespoň rád, že se týmu na 3 body podařilo eliminovat opavský mozek Šiřinu. „On je ale především rozehrávač, navíc ostatní se činili dost.“

Bohačík musel něco odhalit i o úspěšně opakované akci Lawrence s Křížem z úvodu druhé půle. „Tuhle akci máme rádi, speciálně s Mičegem (Martinem Peterkou), kdy on postaví clonu na pick and roll, a je hodně těžké to bránit. Navíc když jsme si v prvním poločase otevřeli střelnici, dole se to otevřelo pro Martina Kříže a Geno ukázal, jaký je rozehrávač. Dělal tam správná rozhodnutí.“

Křídelník mistra neměl obavy ani z velkého nárůstu faulů všech reprezentačních křídel v první půli, kdy on, Hruban a Pumprla jich dohromady nasbírali osm. Z toho sám Bohačík zapsal tři. I s tímhle závažím nicméně hrál dál .  

„I kdybych si udělal čtvrtý, pořád je tam na lavičce dost lidí. Fauloval jsem ale víc, než je zdrávo,“ uznala nymburská opora, podle níž by se kolem obrany měl točit především žhavý čtvrteční duel na palubovce soupeře, po němž už může dojít na korunovaci mistra.    
 
„Doufejme, že bude plná hala. A my už musíme začít bránit, protože bez obrany se v Opavě hrát nedá.“