Bolestivé kapitánství slezského Štíra

S JAKUBEM ŠIŘINOU Jako typický reprezentant svého znamení by se měl ve společnosti držet v pozadí, v práci být svědomitý a nenápadný, ovšem zároveň skrývat spoustu energie a také disponovat silnou vůlí. A také si prý rád počká na správnou chvíli a dokáže čekat velmi dlouho. Mnohé z charakteristik Štíra na něj pasují velmi přesně. Současný ligový vládce Jakub Šiřina si skutečně uměl počkat na své kapitánství v národním týmu, jež mu přistálo na stole jako dárek svého druhu k 33. narozeninám. 

Týden v nejvyšší hráčské roli mužského basketbalu každé země pro něj však neznamenal jen radost. Byl zkušeností opepřenou bolestí fyzickou i bolestí duše. Protože dostat pecku loktem do oka hned na startu zápasu, kde poprvé kapitánujete nároďáku, kde dostanete o třicet, a vzápětí musíte jako člen devátého týmu světa skousnout ještě porážku od Dánů, to nejsou právě chvíle, po nichž každý hráč touží. Opavský generál už ale zažil dost na to, aby se i s tímhle dokázal vypořádat.

Jakube, předtím, než kouč Ronen Ginzburg při absenci Vojtěcha Hrubana oznámil vaše kapitánství na jednom z prvních tréninků „okna“ evropské kvalifikace ve Vilniusu, vážně vám nenaznačil ani slůvkem…?
Ne, vůbec. Tohle jmenování mě vážně překvapilo, protože jsou tam zkušenější hráči. Já to ale bral spíš jako záskok a nepřikládal jsem tomu přehnaně moc – šlo jen o to říct si, co budeme kdy nosit za oblečení, před zápasem jsem měl proslov, ale jinak nic velkého.

Co bylo nutné řešit? Musel jste něco říct třeba po 28bodové porážce od Belgie, nebo i po těsné prohře s Dány?
Po Belgii ano. To jsme si něco řekli celkově, bylo video a trenér nám toho u něj dost vyčetl. A při našem klasickém předzápasovém rituálu, který máme už několik let, jsem si sedli a já tam řekl něco ve smyslu, co nám vytýkal trenér. Řekl jsem, že jsme zápas s Belgií odehráli se špatnou energií, špatnou obranou a že musíme zlepšit přístup a hrát s jinou agresivitou, vůlí a nasazením. S Dány už to pak bylo úplně jiné, ale na výhru to přesto nestačilo.

Nenapadlo vás v duchu cosi jako – jsem poprvé kapitánem reprezentace a takové dvě porážky a po pár útocích prvního zápasu ještě krvavá rána loktem do obličeje?
Nebylo to nic příjemného schytat v roli kapitána hned dvě porážky a jednu ještě takovým debaklem. To nepotěší. Na druhé straně jsme měli tým téměř celý z ligy, jen se třemi krajánky. Z poloviny to byl nový celek a někde se to muselo projevit, navíc na přípravu bylo jen pár tréninků. Sehranost a návyky, které trenér chce, nebyly tak detailně vypiplané. A bohužel to dopadlo takhle. Nemám z toho zase těžkou hlavu, že jsem u toho byl jako kapitán, ale poučení do dalších zápasů to určitě je – jak pro mě, tak pro ostatní. Na druhé straně - i ti mladí, kteří dostali minuty, zahráli výborně a hlavně pro ně to bude přínos.

Jak bolestivé bylo ono zranění z úvodu utkání s Belgií?
Dostal jsem loktem do oka a měl krvavý šrám na víčku. Doktor nejdřív říkal, že to jen zašije, načež jsem se ho zeptal, jestli je to nutné, a nakonec se to nešilo a jen mi to zadělali takovou zelenou vodičkou. Trochu to pak celé zvtrdlo a nateklo, takže ne že bych neviděl, ale minuty jsem sbíral jen po kouskách a do zápasu už se pořádně nedostal. Byla to prostě smůla.

Zápas s Dány fatálně ovlivnil fakt, že guard Lundberg vám nasázel 38 bodů. Mohl mít výhodu v tom, že není tak známý?
To si nemyslím, spíš jsme mu hodně bodů darovali z určité přemíry snahy, kdy se ho někdo snažil až moc bránit od míče, a on udělal jednoduchý seběh, nebo na něj byly některé zbytečné fauly, když nebylo třeba ho faulovat, a on z toho sbíral hodně bodů. Když se takový hráč na začátku rozjede, už se strašně těžko brání. To pak dává i těžké střely přes obranu, což se stalo i nám. A dopadlo to 38 body.

Přeskočme do dění v NBL. Hned po kvalifikaci vaši Opavu čekal duel s USK. Bylo předem jasné, že se soupeř bude snažit dostat míč co nejvíc z vašich rukou? A byli jste na to vy při vašich 13 asistencích nachystáni?
Čekali jsme, že na mě vyrukují s aktivnější obranou. Asi 90 procent zápasu mě bránil Patrick Samoura, který je hodně nepříjemný. Bylo to tedy dost fyzicky náročné se pod neustálým tlakem pořád uvolňovat pro míč, vyvážet ho a připravovat akce. Nechal jsem tak víc tvořit i spoluhráče a vycházelo to. Síly ubývaly, takže párkrát vyvážel míč i Luděk Jurečka nebo Martin Gniadek, který balon proti vysokému Rikičovi mohl v pohodě převézt na útočnou polovinu i zahlásit systém z pozice falešného rozehrávače. Párkrát to vyšlo a já si mohl trochu „odfrknout“.

Když vás někdo ortodoxně zdvojuje a odřezává od míče, z čeho pak jde skórovat?
Trenér po mně chce napichovat obranu a sbírat fauly z nájezdů, a když se ke mně stáhnou obránci, mám hledat volné střelce na perimetru. Někdy mi při tom „uletí“ i zbytečná střela až moc na sílu, ale jinak se to snažím vyvažovat, abychom to jen neostřelovali. Při zdvojení to obvykle odkládám na volné spoluhráče, někdy se to ale snažím i překonat sám.

Naopak vy jste dovolili druhému nejužitečnějšímu hráči soutěže Ondřeji Sehnalovi pouze 10 asistencí, ale žádné body. Chtěli jste jej od nich totálně eliminovat?
Měli jsme na něj nějaké varianty, tlačit na něj, a když odehrál míč, už ho nenechat na něj vrátit. To se nepovedlo vždy, ale myslím, že neměl svůj den, nevím, jestli ze zdravotních důvodů, ale nechytil se. Přidat k asistencím i nějaké body, mohlo z toho být větší drama.

Podle vašeho asistenta Kryštofa Vlčka na vás i Sehnalovi byla znát únava z reprezentace, ale vy jste ji prý setřepal líp. Hrát dva dny po návratu z Litvy, jak těžké to po celém „okně“ bylo?
Pro mě byl horší trénink den před zápasem, to jsem byl úplně „grogy“, nešly mi nohy a byl jsem unavený. Je to fakt náročné celý den cestovat, pro mě navíc ještě jet z Prahy přes celou republiku vlakem, a druhý den jít na trénink… V den zápasu už to bylo lepší, ale v normálním režimu by to bylo jistě ještě jiné.

Bez forwarda Zbránka, tedy s už hodně úzkou základní rotací, jste pak v minulém kole zlomili Ústí až nečekaně snadno, že?
Upřímně, měl jsem z toho obavy, protože „Zelo“ je náš klíčový hráč základní pětky a strašně moc nám chyběl. Navíc v předchozím zápase i s výronem kotníku dal USK přes dvacet bodů a byl náš nejlepší hráč. Máme ale i další kluky včetně mladých a tyhle situace jsou právě pro ně, aby si řekli o minuty a porvali o příležitost a byli adekvátní náhradou těch zraněných. Myslím, že jsme se s tím dobře poprali, „Zelo“ mohl pošetřit nohu a nervat to přes prášky.

Statisticky vyniklo, že poslední dva zápasy jste sklidili výhru díky něčemu úplně jinému než vašim oblíbeným trojkám – USK jste přemohli z trestné linie a Ústí zpod koše. Je tohle novější prvek vaší hry?
My se o tomhle pořád bavíme, že nemůžeme vše jen ostřelovat z trojek jako Houston Rockets, protože když nám nepadnou, jsme nahraní, líp bránitelní a moc čitelní. Musíme tak hru víc vyvažovat, hrát pod koš, dávat to dolů na pivoty anebo my menší musíme napichovat obranu a chodit pro fauly, což žádá náš trenér. Teď se nám to dařilo a třeba příště zase budeme hrozbou z trojek.