Bosákův zázrak, Curry, Kapono a hra čísel o trůn
INTERVIEW S HVĚZDOU NBL Rychlý zlom duelu s Pardubicemi, přežití horké chvilky i četné fauly podkošových hráčů, způsob obrany Děčína, trestuhodně prohospodařených posledních 12 minut s Válečníky, náhle oživlý Tomáš Vyoral, zázračná střela Pavla Bosáka, jeho srovnání se Stephem Currym a důvod, proč zůstal volný, a také šance na druhou pozici i matematika týkající se první příčky po základní části. To jsou základní uzlové body následujícího rozhovoru s prostějovským Orlem Lukášem Palyzou, který chce ještě zaútočit na druhé místo, a nebojí se to říct nahlas.
INTERVIEW S HVĚZDOU NBL Rychlý zlom duelu s Pardubicemi, přežití horké chvilky i četné fauly podkošových hráčů, způsob obrany Děčína, trestuhodně prohospodařených posledních 12 minut s Válečníky, náhle oživlý Tomáš Vyoral, zázračná střela Pavla Bosáka, jeho srovnání se Stephem Currym a důvod, proč zůstal volný, a také šance na druhou pozici i matematika týkající se první příčky po základní části. To jsou základní uzlové body následujícího rozhovoru s prostějovským Orlem Lukášem Palyzou, který chce ještě zaútočit na druhé místo, a nebojí se to říct nahlas.
Lukáši, na začátku naší procházky skrze poslední dění v lize se vraťme do duelu s Pardubicemi, který jste po vyrovnané první čtvrtině rychle a zdánlivě snadno zlomili ve svůj prospěch. Jak se vám to povedlo?
My dobře nátlakově bráníme, snažíme se nenechávat soupeřům jednoduché koše, hrát tvrdě pod vlastním košem, sbírat doskoky a z toho pádit dopředu. To se nám většinu zápasu dařilo. Měli jsme vlažný vstup, ale pak jsme to už měli pod kontrolou. Mě taková výhra ani nepřekvapila. Máme velice zkušený tým s velkým potenciálem a vůbec bych se nebál tvrdit, že to je po Nymburku druhý nejlepší celek v lize, nicméně spousta hráčů přišla nových, ještě se sehráváme a stále máme momenty, které nás stojí určité úseky zápasů a někdy i celé utkání, jako se to stalo s Děčínem. Na zápase s Pardubicemi se mohlo podepsat i to, že jsme nechtěli dopustit něco podobného jako s Děčínem, ale hlavně jsme byli celkově lepší.
Ovšem po necelých osmi minutách jste ztráceli 13-17 a podkošoví Tomanec a Roseboro měli 2 a 3 fauly, což byla docela horká chvilka…
Nebylo to snadné. My hrajeme na tři typické podkošové a pak tam zaskakujeme jako křídla já, Ondra Peterka nebo Martin Novák. Dalo by se říct, že tři pivoti stačí, ale optimální to není. Každá pozice by měla být zdvojená kvalitními hráči, aby i typově pak ten hráč hrál na své pozici. Tohle může být naše menší nevýhoda, protože s fauly dlouhých se potýkáme každý druhý zápas. Je to i tím, že pod košem hrajeme tvrdě a občas nám něco písknou. Měli bychom se ale vyvarovat zbytečných faulů ve clonách. Brett (Roseboro) tam někdy nechá koleno, pak si udělá hloupý faul v obraně a najednou může mít tři fauly ani ne za pět minut. Pardubice ale pod košem neměly velkou výhodu, protože taky mají tři pivoty, kdy Wall jako čtvrtý je vlastně křídlo. Nicméně dostat se do faulových problémů pod košem s Nymburkem, tak by nás asi semlel během chvilky.
Právě pardubičtí dlouzí Nečas a zejména Švrdlík zahájili zápas ohromně aktivně. Čím jste je pak zastavili?
Kamil Švrdlík nám tam dělal velké problémy, ale nebylo tím, že by se prosazoval 1 na 1. Šlo o chyby nás z perimetru, kdy jsme nebyli schopní na nohách ubránit své hráče, a pardubičtí malí, hlavně rozehrávači, kolem nás najížděli a po jejich krátké přihrávce pak Kamil smečoval. A něco měl zpod koše i Šutys (Nečas). Když se to dělo útok co útok, už jsme po sobě začali řvát. Potom jsme přitvrdili, zastavili tyhle nájezdy a Pardubice začaly přestřelovat z dálky, což byla naše výhra. Udržet takový tým pod 70 body se všemi jeho ofenzivními hráči bylo hodně slušné.
Malou odolnost v osobní obraně vyčítal v první půli svým mužům i kouč Pardubic. Mohli jste s tímhle aspektem počítat dopředu?
Ne, takový pokyn, jako chodit 1 na 1, tam nebyl. My většinou starty míváme silné, ale tenhle byl vlažný. Když jsme ale doskakovali pod svým košem, získávali míče v obraně, mohli tahat míč do protiútoků a dostali tak soupeře pod tlak, hrálo se úplně jinak, než když se balon pořád vyndavá z koše a jde se vyhazovat z autu, což soupeři stačí na pohodový návrat.
Vy sám jste se oproti předchozímu zápasu s Děčínem už téměř nezbavoval míčů, chodil jste do koše, zakončoval střelbou i po samostatném uvolnění. Byl to pokyn, nebo na to měl vliv jinak bránící soupeř?
To druhé. Já nejdu do zápasu s tím, že si řeknu, že jednou všechno odpálím a jindy budu zase jen přihrávat. Děčín jde vždy do zápasů se strategií pokrýt střelce soupeře a nechat rozehrávače s pivotem, ať si hrají spolu ty pick and rolly a zkusí je porazit tou minihrou 2 na 2. Pak jsou jiné týmy, které si řeknou, ať soupeř střílí za tři, protože víme, že průměrná úspěšnost ligového týmu je kolem 35 procent, a než dostávat jeden koš za druhým z nájezdů nebo od pivotů, tak je necháme to odstřílet s tím, že soupeř třeba nebude mít den. Někdy to tak je o více střelách, někdy jich je míň, nebo je třeba to vyhazovat. Je ale pravda, že s Pardubicemi jsem se potkal s míčem mnohem víc, byla tam i mezihra s rozehráním míče a podobně.
Nejde se ještě nevrátit k pro vás trudné koncovce duelu s Děčínem. Vy jste 12,5 minuty do konce vedli 53-38, co hlavně se pak pokazilo?
Úplně jsme ztratili šťávu a náboj, který nás zdobil do té doby. My jsme měli super start, Děčín se ve skore vrátil a pak se nám zase povedl fantastický závěr poločasu na plus 11. Načež jsme přišli ze šatny, ještě jsme to dali na 15 a to si člověk říká, že by se to mělo dotáhnout. My jsme ale úplně odešli střelecky, volili jsme špatné střely i signály, kdy nám jeden nevyšel dvakrát, a přesto jsme ho hráli znovu. Děčín začal ukrajovat a pro nás byla strašná smůla, že trojky (v posledních 6 minutách) trefili Houška, Šiška, Vyoral a na konci ještě Bosák. Dvakrát jsme nedoskočili po šestkách, kdy naposledy to bylo při vedení o tři 22 vteřin před koncem. Doskočit, házeli bychom šestky a byl by konec. Místo toho jsme ale nechali doskočit Landu a Vyoral z trojky srovnal. Trochu se na nás podepsala ještě přetrvávající mírná nesehranost. Na druhé straně Děčín, ač prohrával, nedělal nějaké šílené chyby a pořád nám šlapal na paty. My tam ale měli momenty, kdy jsme nedoskočili po těch šestkách, špatně jsme prováděli útok, nebo si hodili balon na záda při výjezdu z obrany. Po Pardubicích to mrzí o to víc, protože jsme mohli být už na 10 výhrách v řadě a byli bychom za Děčínem už jen o dvě vítězství. (rozhovor se uskutečnil ještě před 17. kolem)
Když se vám podařilo utlumit Vyorala, křídelník Stria měl na startu druhé půle 4 fauly a hostům zbývali jako silné trumfy už jen Houška s Pomikálkem, to pro vás byla v danou chvíli výhra, že?
Já to tak taky vnímal. Měli jsme jít pokyn chodit přes Striu, což jsem udělal, a on šel ze hry. Je to jeden z jejich bodových lídrů a u nás se pak dostavilo mírné uspokojení. Děčín potom nasadil dva rozehrávače, hrál s Pomikálkem na "čtyřce" a v tu chvíli jsem si myslel, že je hotovo. Oni ale bez Strii začali hrát mnohem líp, protože on se do té doby trápil. Vyoral nám tam od té doby pořád najížděl a vyhazoval a já si říkal, jak je to možné? Celý zápas se k ničemu moc nedostal a posledních deset minut byl pořád někde volný. Do toho nám centr Houška, o kterém všichni vědí, že umí proměnit trojku, ale u kterého stačí stát, protože nemá rychlý odhod, dá trojku, protože ho necháme trestuhodně volného. Ještě se chystám na těch posledních 15 minut znovu podívat... To nebylo možné, že tak zkušený tým, jaký máme, to z takového vedení ještě ztratil.
Vypadalo to, že jste se velkou část zápasu úspěšně snažili o to výpomocemi dostat míč z rukou Vyorala, aby nemohl zakončovat…
My jsme ho zaprvé chtěli odstavit od balonu úplně, protože dává spoustu bodů, je šikovný, umí rychle zvednout dvojku, zvládne i trojky, najíždí a umí to "vykopnout" na střelce. Když je odstavený a musí hrát jiní, kteří na to nejsou tak zvyklí, jejich hra nabírá jiné obrátky a to bylo naší výhodou. Nám se to dařilo, ale škoda, že to nevydrželo do konce. A podvědomě tam bylo i to jeho zdvojování. V momentě, kdy Stria seděl a "Pomi" nebo další nejsou ryzí střelci, jsme to Vyoralovi zacpávali a stávalo se, že už šel do výskoku k zakončení, ale najednou na něj naskákali tři hráči a on zakončit ani nemohl. Na body se tak strašně nadřeli, ale za ty jejich jednouché trojky v závěru si můžeme sami.
Kde se pak 0,8 vteřiny do konce při vašem vedení stala chyba, že váš popravčí Bosák zůstal na trojce sám? A nerozporovali jste, že za tak krátký časový úsek nelze střelu po přijetí příhry z autu stihnout odpoutat?
Slyšel jsem, že stolek údajně pustil časomíru o něco později, ale to nejsem schopen posoudit. Teď jsem ale viděl nějakou analýzu z NBA, že nejrychlejší střelu po chycení míče má Steph Curry s 1,1 vteřiny, takže my tu máme ještě rychlejšího střelce. Abych ale pravdu řekl – Bosák byl volný a hned s tím šel nahoru. Mít tu techniku a moct to rozebrat, můžeme se o tom bavit - jestli to stihl, nebo ne. A dostat to já ve stejné situaci a trefit takovou trojku, tak bych taky chtěl, aby to platilo. Anebo si musíme sednout a říct si, limit na běžnou střelu bude 0,8 a bereme to, a pokud to bude 0,7, musí to být dopich, protože to jinak nejde stihnout. Ale to už není na mně. Já jsem pak stál blízko rozhodčích, když řešili, jestli tu trojku uznat, ale řešili jen to, jestli to Bosák chytil a hned vystřelil. A jejich stanovisko bylo, že ano. A kde se stala chyba na naší straně? Pokyn byl zacpat šestku, protože jsme předpokládali, že se nebudou pokoušet o trojku, ale zkusí to nahodit pod koš na někoho z dlouhých na doťuknutí. Takže jsme se snažili, aby tam míč nedostali, a v ten moment si Bosák vyběhl ven a poslal tam trojku.
(Poznámka: FIBA v roce 2010 přejala z NBA pravidlo zvané "Trent Tucker Rule", podle nějž standardní střelu lze odpoutat jen v případě, že na časomíře zbývá minimálně 0,3 desetiny vteřiny. Je-li to 0,2 nebo 0,1, už je možný jen dopich nebo smeč po nahození nad obroučku. Pro představu - tři desetiny vteřiny trvá mrknutí oka… V zámoří populární pořad Sport Science podnikl před časem pokus s někdejším superstřelcem Jasonem Kaponem, mimo jiné vítězem trojkařského klání při All-Star NBA, který při zrychlené formě odhodu dosáhl podle speciálních senzorů po přijetí přihrávky neskutečného času 0,22 vteřiny, ovšem jen po speciálním nácviku celé situace. Představit si tedy, že by jakýkoli hráč zvládl v zápasové situaci odhod při standardní střele za tři desetiny vteřiny, tedy podle současných regulí, vyžaduje nemalou dávku fantazie.)
Předpokládám-li, že Nymburk nepustí nikoho na - pro něj nejhůř - druhé místo, hraje se už teď pro vás, Opavu i Pardubice hlavně o třetí místo, nebo ještě může Děčínu dojít dech a druhé místo může být ve hře?
Upřímně říkám, že ve vlastních rukách už to nemáme. Na Děčín ztrácíme čtyři výhry a už s ním hrajeme jen dvakrát. Proto bychom museli spoléhat i na to, že mu ten dech dojde a prohraje s Nymburkem, Pardubicemi nebo Opavou, případně zaváhá u někoho slabšího. A my bychom museli předvést šňůru, jakou má teď on. Něco jako 15-1. Teď to vypadá, že Nymburk už nebude chtít prohrát a první místo si pohlídá. A Děčín má náskok jedné úrovně před Opavou, Pardubicemi a námi. Momentálně nevypadá, že by někde měl ztrácet. Strašně mu nahrálo, že v závěru vyhrál v Pardubicích, u nás i v Opavě, přičemž Opavu i Pardubice mají v druhé čtvrtině soutěže doma. Teď je otázka, jestli my budeme spokojení s tím, kde jsme, nebo zkusíme ještě zabrat, a to obrovsky, a na druhé místo se dostaneme. Já se o to rozhodně poprat chci a v žádném případě bych nechtěl po základu skončit hůř než třetí. V NBL to ale není jako v bundeslize, kde z 9 zápasů o víkendu v osmi nevíte, kdo vyhraje. Tady strašně moc dělá domácí prostředí. Řada lepších týmů je doma schopna soupeře ničit, včetně těch kvalitnějších, a když vyjedete ven, třeba do Svitav nebo Jindřichova Hradce, nestačíte se divit, k čemu se domácí tým dokáže vyburcovat.
Může Nymburk prohrát ještě jinde než v březnu v Děčíně a mít tak potenciálně horší bilanci než 9-2, tedy 81,8 procenta?
Záleží na tom, jak budou zdraví, jaký budou mít rozpis soutěží, jak budou unavení. Po prohře v Pardubicích už ale udělají vše pro to, aby neprohráli ani jednou. A pokud je tam teď tým, co má 14-1, a oni vědí, že by druhá prohra mohla znamenat ztrátu první pozice pro play-off, dají si na tom extra záležet.
Pokud Nymburk vyhraje v Děčíně i u všech ostatních, bude to mít 10-1 a tedy 90,9 procenta, a Děčín by k udržení první pozice směl prohrát už jen jednou (38-3 = 92,7). Kdyby však s Nymburkem vyhrál, mohl by pak spadnout dokonce na 34-7 a pořád by skončil před ním. Může tedy repríza finále rozhodovat o prvním místě?
Vypadá to tak. Pokud by Děčín vyhrál, byl by to velký krok k prvnímu místu. Bude-li ale Nymburk v plné síle a dobře připraven, nemyslím si, že by ho Děčín porazil.
