Byla to legrace vidět tátu tak nervózního

SE VŠEMI KOUČI V ZÁKULISÍ SEMIFINÁLE FINAL FOUR Nezvyklý pohled se naskytl znalým návštěvníkům prvního semifinále Hyundai Final Four v hale plzeňské Lokomotivy. Nedaleko od lavičky pražského USK usedl skvělý chorvatský kouč Jasmin Repeša, který mimo jiné vyhrál právě národní pohárové soutěže hned v několika zemích včetně Itálie či Turecka. I tak byl osmapadesátiletý kormidelník velmi nervózní, a to i jako pouhý divák. Na začátku utkání sice chvíli seděl v klidu, ale pak se zvedl a do konce zápasu už jen stál či pocházel po horním ochozu. Jako stále aktivní trenér, který mimo jiné vedl národní tým Bosny proti Čechům v poslední světové kvalifikaci, si prostě nemohl pomoci. Zdál se být dokonce nervóznější než jeho syn Dino, který dole na palubovce poprvé za 19 let dovedl Sovy do finále Českého poháru.

SE VŠEMI KOUČI V ZÁKULISÍ SEMIFINÁLE FINAL FOUR Nezvyklý pohled se naskytl znalým návštěvníkům prvního semifinále Hyundai Final Four v hale plzeňské Lokomotivy. Nedaleko od lavičky pražského USK usedl skvělý chorvatský kouč Jasmin Repeša, který mimo jiné vyhrál právě národní pohárové soutěže hned v několika zemích včetně Itálie či Turecka. I tak byl osmapadesátiletý kormidelník velmi nervózní, a to i jako pouhý divák. Na začátku utkání sice chvíli seděl v klidu, ale pak se zvedl a do konce zápasu už jen stál či pocházel po horním ochozu. Jako stále aktivní trenér, který mimo jiné vedl národní tým Bosny proti Čechům v poslední světové kvalifikaci, si prostě nemohl pomoci. Zdál se být dokonce nervóznější než jeho syn Dino, který dole na palubovce poprvé za 19 let dovedl Sovy do finále Českého poháru.

„Byla to legrace vidět kouče, který vyhrál 23 trofejí včetně asi deseti pohárů, že je tak nervózní,“ usmíval se po semifinále s Opavou Dino Repeša. „Byl jsem šťastný, že se táta přijel podívat na mě i na svého nedávno narozeného vnuka. Dává mi velkou motivaci a podporu a mám velkou radost, že jsme vyhráli, když tu byl se mnou.“

Repeša junior nazval postup až do finále Českého poháru polovičním zázrakem. „Ještě ale nechceme skončit a chceme Nymburk ve finále překvapit. Doma jsme s ním v lize odehráli těsný zápas, tak proč to nedotáhnout k dokonalosti?“ položil si řečnickou otázku.



Málem dokonalá byla z jeho pohledu i první půle semifinále, kterou jeho tým ovládl 50-34. Snad jedinou vadou na kráse byly shodně tři fauly tria Stevanovič, Proleta, Marič.

„Právě tyhle fauly nám zúžily rotaci, byli jsme pak unavenější a Opava později už i dala pár těžkých střel, což jsem čekal, protože první tři čtvrtiny se vůbec netrefovala. Nakonec jsme to ale zvládli a v závěru jsme proměnili důležité střely. Zápas jsme měli pod kontrolou po 35 minut, jen mě vytáčelo, kolik jsme soupeři nechali útočných doskoků,“ přiznal Repeša.

Právě kvůli faulům podkošových mužů Prolety se Stevanovičem nemohl USK tolik uplatnit svou podkošovou výhodu, neboť oba hráči museli dlouhé minuty strávit na lavičce. „A i proto pak docházelo k tolika útočným doskokům Opavy, nicméně i Petružela se Štěrbou, kteří normálně nedostávají tolik minut, pod košem odvedli dobrou práci a ukázali, že umějí hrát.“

USK přes dlouho suverénní výkon ve druhé půli povolil a začal jej svírat i strach o výhru. „Tak to je vždycky, když tým, který není favoritem, vede. Dostaví se obavy, že by ještě mohl prohrát a že soupeř by to mohl otočit, což je ale normální. Jsme stále mladý tým,“ pokyvoval hlavou Repeša.

Mnohem větší potíže měl ovšem při utkání jeho protějšek Petr Czudek, jehož na trojkách závislý tým začal zápas z oblouku bilancí 18/0 a poprvé se trefil až ve třetí čtvrtině. „Asi marně bych hledal v paměti, kdy se něco takového přihodilo. Tak tristní, vlastně nulové procento u týmu nepamatuju,“ litoval opavský trenér.

I přesto, že jeho tým měl v jedné fázi druhé půle trojkovou bilanci 28/2, stále se držel na hratelném manku kolem deseti bodů. A po konečně protržené trojkové hrázi se později přiblížil až na bod.

„Tam jsme věděli, že je to otázka třech čtyř košů a že není možné, aby to bylo pořád takhle. Pak nás slepené trojky posunuly blíž. Následovalo ale pár našich chyb, kdy nám třeba Štěrba třikrát v útoku doskočil balon, což je příliš. A nakonec rozhodla pro nás zalamující trojka Applebyho na minus čyři body, byť z mého pohledu šlo o přešlap,“ mrzelo Czudka.

Po utkání byl honě zklamaný. „Je to škoda. Přijeli jsme sem pro finále, uvidíme, jak se kluci zmobilizují na utkání o třetí místo, protože toho mají po posledních dvou týdnech plné zuby. Určitě odsud ale chceme medaili,“ řekl kouč před sobotní bitvou o bronz se svitavskými Tury (15:00, vysílá TVCOM.cz).

Co by bylo, kdyby. Tak se museli ptát svitavští fanoušci po celé druhé semifinále, v němž o křídla Svobodu a O´Biena i o power forwarda Stamenkoviče oslabení Tuři dlouho vzdorovali favorizovanému Nymburku. A ona otázka přirozeně zněla, jak by zápas vypadal v plné tuří palbě, byť i Nymburku chyběla při zranění rozehrávače Dixona důležitá opora.



„Byli bychom určitě vyšší. Matěj Svoboa i Sean O´Brien nastupují na pozici tři a měli bychom menší problémy na doskoku. Navíc produkce v útoku ode všech tří je obrovská, a to nám také chybělo. Zase ale dostali minuty Jirka Svojanovský a Jan Hlobil, kteří tím mohou jen růst,“ zdůraznil trenér Svitav Lukáš Pivoda.

Sázel v utkání na v poslední době poměrně běžný pomalejší nymburský rozjezd?

„My jsme hlavně chtěli nastoupit beze strachu a před zápasem jsme hráčům pořád vtloukali do hlav, aby hráli sebevědomě a měli pořád hlavy nahoře. Aby když mají volnou střelu, ji zvedli, a když mají volný prostor, aby najeli do koše a ničeho se nebáli. I nymburští hráči jsou jenom lidi a taky nemusejí mít den. Nevím, jestli nás trochu podcenili, ale ta první čtvrtina byla velmi povedená,“ těšilo Pivodu.

Ten musel v poločase promluvit do duše v tu chvíli čtyřfaulovému centru Doddovi, který toho nakonec ve druhé půli ještě před vyfaulováním stihl docla dost a spolu s guardem Crandallem byl nejvýraznějším střelcem Turů.

„Myslím, že ani ten pátý faul nebyl, ale to je můj subjektivní názor. V poločase jsme spolu mluvili. Říkal jsem mu, že má rychlé nohy a musí je používat víc. A naopak míň zaměstnávat ruce, protože pořád na někoho sahá a je to hodně vidět. A to pak splňoval, něco mu spadlo i v útoku a odehrál i přes ty fauly hodně slušný zápas.“

„Hlavně od zahraničních hráčů si ty body a dobré výkony slibujeme a zejména proti takto kvalitním týmům to na sebe musí vzít. To Damonte s Genem Crandallem oba zvládli a i Geno odehrál velmi dobrý zápas. Až na konci jsem ho už chtěl ušetřit, protože v sobotu budeme hrát o medaili, pro kterou jsme sem přijeli. Věřím, že se nám ji podaří získat.“

Právě Crandall provedl už po pár minutách utkání zajímavý tah – přezutí bot. „Klouzalo mu to. Hned po úvodním rozskoku v rohu uklouzl, a když se rozběhl, klouzalo mu to dál. Tak zavolal na spoluhráče Seana O´Briena, ať mu přinese nové boty a bylo to ku prospěchu,“ řekl k netradiční výstrojové úpravě kouč Turů.



Jeho protějšek Oren Amiel řešil v utkání snad jen jednu svízel. Už téměř standardní pomalý rozjezd svého týmu do utkání, který tentokrát soupeř využil k až desetibodovému vedení. „Je to pro nás výzva, každý zápas hrajeme v jiné soutěži, a musíte najít a zmáčknout ty správné knoflíky, abyste hráče motivoval. Někdy ale není špatné začít takhle, protože to je jako budíček,“ podotkl nymburský lodivod.

Toho čeká v sobotním finále (18:15, vysílá ČT Sport) velmi odhodlaný soupeř, neboť USK podle svého kouče Repeši plánuje navázat na velmi vyrovnaný duel ze základní části ligy.

„Všechny čtyři týmy ve Final Four jsou velmi dobré, s dobrým herním plánem, strategií a vlastní identitou. A my nikdy nikoho nepodceňujeme, to jsem se naučil už v Maccabi Tel Aviv. V sobotu očekávám těžký zápas a nic určitě nepodceníme,“ reagoval Oren Amiel.