Byli i tací, co by na dvě výhry v Děčíně vsadili!

S JIŘÍM JELÍNKEM Jsou v situaci, ze které by se mnohým rozklepala kolena. Pro svitavské Tury jsou to ale po překvapivém dvojitém lupu na severu příjemné starosti. Stojí rázem „jen“ dvě výhry od historického postupu do semifinále Kooperativa NBL. Splašit ta dvě vítězství bude ale ještě obrovsky těžké. Ví to i zkušený power forward Jiří Jelínek, který byl klíčovou postavou týmu při obou triumfech v Děčíně. 18 a 16 bodů, 6 a 5 doskoků a hlavně důležité střely v okamžicích, kdy se mohl lámat chleba proti jeho týmu. Tady už jsou zážitky z jeho nejlepších 26 hodin sezony.

S JIŘÍM JELÍNKEM Jsou v situaci, ze které by se mnohým rozklepala kolena. Pro svitavské Tury jsou to ale po překvapivém dvojitém lupu na severu příjemné starosti. Stojí rázem „jen“ dvě výhry od historického postupu do semifinále Kooperativa NBL. Splašit ta dvě vítězství bude ale ještě obrovsky těžké. Ví to i zkušený power forward Jiří Jelínek, který byl klíčovou postavou týmu při obou triumfech v Děčíně. 18 a 16 bodů, 6 a 5 doskoků a hlavně důležité střely v okamžicích, kdy se mohl lámat chleba proti jeho týmu. Tady už jsou zážitky z jeho nejlepších 26 hodin sezony.

Jirko, ožilo to po vašem návratu ve Svitavách? Je cítit sílící euforie?
Lidi se ozývají, že to je super, ale na gratulace je ještě brzy. Jak to ale ožilo přímo ve městě, nemůžu říct, protože po návratu z Děčína jsem tam ještě nebyl. Spíš mi chodily textovky, potěšili mě s nimi i někteří lidé, u kterých bych nečekal, že se ozvou. (usmívá se)

Stále jste v „Jiříkově vidění“ svého druhu?
Musím znovu zopakovat, že pokud jsme chtěli postoupit, museli jsme jednu výhru venku urvat. Moje přání bylo tu výhru odvézt hned z jenoho z prvních dvou zápasů. To se povedlo, ale pořád to nic neznamená. Soupeř si může vzít ty výhry zpátky, takže zatím ani spokojenost, ani Jiříkovo vidění, ale radost, tu mám.



Asi nikdo by ale v 1. kole play-off nevsadil na vaše dvě výhry právě v Děčíně.
Nóóó, dokonce tu byli i takoví, ale to jsou spíš snílci. Já jsem je opravoval s tím, ať zůstaneme při zemi. Už ten druhý zápas naznačoval, že to bude boj. Jestli si na nás ale někdo dvakrát vsadil, tak to mu gratuluju.

Když se vám tak povedl první zápas, bylo až překvapující, jak snadno to šlo? A co jste si pak říkali za stavu 2-0?
Ono to zase tak snadno nešlo. Sice to tak vypadalo za našeho vedení dvacet ku dvěma, ale když jsme se pak dívali na video, kluci děčínští měli některé pěkné pozice, a kdyby ty střely trefili, mohlo být všechno úplně jinak. Několikrát stáhli na deset a bylo to o jedné střele, po které by mohli být až na sedmi bodech. Naštěstí v takových chvílích buď nedali, nebo my jsme to dokázali kontrolovat, a když jsme dostali trojku, dost často jsme ji dokázali vrátit. Věděl jsem ale, že druhý zápas bude stoprocentně tvrdší a mnohem víc o obraně, což pak skore i potvrdilo.

Byl start Duelu 1 z kategorie snů, jaký vám minimálně v téhle sezoně možná ještě nevyšel?
Nám se to takhle letos určitě ještě nepovedlo. Já si hlavně přál, aby to nebylo opačně, protože jsme už takhle párkrát někde začali. Ono je to tak, že když člověk prohrává 2-20, je to strašně moc, ale když tolik vede, je pořád 36 minut do konce.

Vaše osobní role byla i při absenci podkošového kolegy Roseboroa hodně velká, trefoval jste navíc nelehké střely, když jste je velmi potřebovali. Byly to dva osobně nejlepší zápasy sezony?
Tak to určitě. Já toho v téhle sezoně moc nepředvedl (směje se), takže jsem rád, ale hlavně za ta vítězství. Mně by stačilo dát bod, kdyby nám pomohl k výhře. Ne jsem takový, že bych se ukájel nad vlastními body.
 

Z působení na severu jste toho měl v děčínské hale hodně odstříleno i mimo zápasy. Jak se vám tamní koše zamlouvají?
Nebylo moc času na to myslet, obrana byla většinou dost těsná. Ale jinak mimo hru jsem si na staré časy zavzpomínal. Lidi jsou tam hodní, takže když se s Lubošem Striou vrátíme, přivítají nás, zatleskají. Jako domácímu se mi v Děčíně líbilo i střílelo velice dobře. Horší pak byly ty návraty v roli hosta, to už jsem žádná velká čísla nezapisoval.

V prvním zápase právě v souvislosti s fanoušky došlo k zajímavému momentu, když za stavu 0-8 po prvním timeoutu už nepovstali a nedoprovázeli tým podle obvyklého rituálu skandovaným potleskem vestoje až k prvnímu koši. Když jsem se na tento rituál v minuosti ptal přímo Válečníků, tak to jako břemeno nebrali, ale přece jen - není to zvlášť v těchto play-off zápasech na domácí tým tlak navíc?
Já si tuhle tradici pamatuju ještě z dob, kdy jsem do Děčína jezdil jako host před svým působením v klubu. A i já si po tom prvním timeoutu všimnul, že už fanoušci nevstali a docela mě to i jako hosta zaskočilo. Kluci si toho určitě taky všmli a minimálně nad tím zapřemýšleli.

Podkošový kolega Roseboro byl na pár minut nasazen do Zápasu 1, ale do druhého utkání už nezasáhl. Jak to s jeho zdravotním stavem vypadá a jak jste to vlastně ve třech s Petwayem a Puršlem dole zvládali?
S Brettem vůbec nevím, jak to vypadá. My ostatní jsme hráli relativně dobře, takže nebylo nutné ho nutit do něčeho, na co by ještě nebyl připraven.

Petwayovi vyšel líp první zápas, ale ve druhém už zůstal poměrně „tichý“. Mělo to nějaký důvod?
On když to dostane do dolního postavení, to umí i výborně vrátit na perimetr ze zdvojení, a na to si musel Děčín dávat větší pozor, ale jeho minutáž - protože výkon byl i tak velice dobrý -, ve druhém utkání ovlivnila situace, kdy došlo k nějakému kontaktu, a hnul si se svými bolavými zády.
 

I proto do koncovky druhého zápasu šel mladý Puršl, který se s tím popasoval velice dobře, a zpod koše a z šestek zařidil klíčové poslední body. Zaslouží pochvalu?
Nechci ho přechválit, ale protože jsem takové šestky už sám střílel, musím ocenit, že je proměnil, protože to je hodně těžké, navíc v tak bouřlivém prostředí. Jako mladý kluk to neměl vůbec jednoduché, ale dal naše čtyři nejdůležitější body. Jen aby to u něj takhle pokračovalo.

Šimon Puršl slízl smetanu, ale vy za mnohé vděčíte i možná ne tak nápadným, přesto skvělým veteránským výkonům zkušených play-off harcovníků Slezáka s Markem.
Souhlas. Oni se znají už strašnou dobu, rozumějí si, vědí, kde se hledat, a jsou to naše stálice. Jasně, že každý den není posvícení, ale ty výkony mají standardně dobré a je super, že se o ně můžeme opřít a že třeba Roman Marko jako rozehrávač zbytečně neztrácí balony.

Trenér přiznal, že druhý zápas vás drhnul na úzkou rotaci, v nějakých sedmi až osmi lidech. Jak jste to ve druhé půli dávali?
Až mě překvapilo, že to šlo – ne snad jednoduše, ale dalo se to vydržet. Samozřejmě to stálo daleko víc sil, ale v play-off už není čas přemýšlet, co vás bolí. Musí se do toho dát víc než všechno.

Jste rázem dvě výhry od historicky prvního postupu svitavského klubu v play-off. Můžete na něj dosáhnout už doma, kde bude nejspíš napěchovaná hala. Co v těch zápasech bude nejdůležitější, abyste sérii dokázali třeba i zavřít?
Především doufám, že bude plno, protože nevím, na co jiného už by být mělo. Je to ale tak vyrovnané, že se může stát cokoli. Už loni jsem řekl, že porazit nějaký tým 4-0 je strašně těžké. My když jsme šli loni do čtvrtfinále jako velcí outsideři na Pardubice, tak jsme stejně jeden zápas dokázali doma urvat. Proto nechci předbíhat. Hrozně důležitý bude hned první zápas doma, kde bude ještě obtížnější najít volnou střelu, a obrany budou ještě těsnější než ve druhém utkání v Děčíně.