Bylo toho vážně hodně… Ale věříme si

INTERVIEW SE SMOLAŘEM ADAMEM ČÍŽEM Začátek nového angažmá po svém prvním velkém kariérním přestupu si jistě představoval úplně jinak. Koleno, vykloubený malíček a nedávno i natržený sval, to všechno už od léta „stihl“ rozehrávač Adam Číž. Ještě loni lídr Ostravy, který místy sám vyhrával zápasy, má zatím v dresu Medvědů osobní bilanci 2-7, když ve svých posledních pěti utkáních třikrát zapsal jen po jedné asistenci. Od 20. února čeká už přes měsíc na svůj další zápas. Teď však věří, že konečně nastal ten správný kolínský čas. I při temné sérii deseti porážek v řadě.

INTERVIEW SE SMOLAŘEM ADAMEM ČÍŽEM Začátek nového angažmá po svém prvním velkém kariérním přestupu si jistě představoval úplně jinak. Koleno, vykloubený malíček a nedávno i natržený sval, to všechno už od léta „stihl“ rozehrávač Adam Číž. Ještě loni lídr Ostravy, který místy sám vyhrával zápasy, má zatím v dresu Medvědů osobní bilanci 2-7, když ve svých posledních pěti utkáních třikrát zapsal jen po jedné asistenci. Od 20. února čeká už přes měsíc na svůj další zápas. Teď však věří, že konečně nastal ten správný kolínský čas. I při temné sérii deseti porážek v řadě.

Adame, jaká je před dalším těžkým duelem v Pardubicích nálada v kabině?
No, po pravdě není ideální. Víme, že už jsme dlouho nevyhráli, ale pohřebně to taky nevidíme. Už v podstatě víme, kdo nás čeká v play-off, chceme v něm uspět a ty porážky se snažíme si nepřipouštět.  

Dlouho to i při vaší podzimní absenci vypadalo, že byste mohli bojovat i o třetí místo, ale od začátku ledna jste se naprosto zasekli a následovalo už deset porážek v řadě. Jak se to tak zkušenému týmu mohlo stát?
Nechci se na to vymlouvat, protože to potkává všechny týmy, ale fakt je, že pořád máme nějaký problém, pořád je někdo zraněný nebo nemocný. A v tom novém složení, které se hodně týkalo i mě, jsme si ještě nestihli sednout. Neodehráli jsme v téhle sestavě přípravu, já neodehrál zápasů moc ani celkově, protože jsem pořád „na hromadě“. Navíc při vstupu do A1 jsme se nepotkali s dobrou formou a tím, že hrajeme pořád s těmi nejlepšími, nebylo se ani kde chytit.



Co přesně ve vašem případě znamená „na hromadě“?
(hořký úsměv) Když jsem se do toho po návratu ze zranění kolena konečně nějak dostával, vykloubil jsem si v utkání s Nymburkem (11. února) malíček a v podstatě měsíc jsem pak hrál tak, že jsem ho měl „přitejpovaný“ k prsteníčku, ještě navíc na střelecké pravé ruce. To už je teď dobré, ale před třemi týdny jsem zase při pátečním předzápasovém tréninku uklouzl a natrhl si sval, který je upnutý k tříslu, takže jsem byl další čas mimo. Bylo toho na jednu sezonu vážně hodně, ale momentálně už jsem v pořádku.

Jak velký vliv tohle všechno mělo na vaše kolísavé statistiky?
Určitě mělo. Po tom zranění malíčku jsem hrál tak, že jsem pořádně nemohl vystřelit, anebo mohl, ale se třemi prsty a dvěma spojenými to byl oproti normálu docela rozdíl.

Vy jste se do zápasů poprvé zapojil až po Vánocích, což při vašich minutách byl docela zásah do rotací a celkové chemie týmu…
Naši hru to ovlivnilo dost, oba naši další rozehrávači hrají trochu jinak než já. S týmem jsem toho zatím nestihl odehrát moc, ale odtrénováno máme dost a vypadá to, že už si sedáme. Chtělo to ale prost delší čas.

Co společného mělo těch deset porážek v řadě? Ze statistik třeba plyne, že oproti první fázi sezony vám vynechává úspěšnost trojek.
Těžko říct, jak moc nám chybějí. V některých zápasech naše trojkaře soupeři dobře bránili, protože věděli, že rádi střílejí. Jiné zápasy jsme zase byli volní a nedávali jsme. Takhle to někdy chodí a my jen doufáme, že se to v té rozhodující fázi sezony otočí a začne to padat.     



Průměrné skore těch deseti porážek bylo 70 ku 85. Co nejvíc sráželo útok a co obranu?
V útoku bylo hlavním problémem procento střelby. Mnohdy jsme se netrefovali ani z dobrých situací a pozic. A v obraně jsme v několika zápasech vyloženě vyhořeli, dostali jsme i sto, nebo skoro bodů. S obranou bojujeme celý rok a já věřím, že se to už bude jen zlepšovat.

Vy jste ze svých 9 zápasů zažil výhry jen v prvních dvou. Držíte průměry 8,3 bodu a 3,4 asistence za 25 minut. Jak jste s tím spokojen?
Zatím moc ne. Ještě nejsem schopný podávat výkony, jaké bych měl a chtěl. Ať už vinou zranění, nebo toho, že jsem se ještě nesehrál s týmem. Na to se ale nikdo neptá a já to musím odehrát lépe. V mých silách to je.

V čem se musíte v Kolíně měnit a přizpůsobovat oproti působení v Ostravě, kde jste měl hodně volnou ruku, a byl lídrem týmu?
V Ostravě nebyl tak velký počet výborných hráčů. Bylo jich čtyři pět a doplňovali to mladí kluci. Tady je nás hodně a všichni jsou schopní hrát dobře. Nestojí to na jednom dvou hráčích, ale je to víc rozvržené. Není to tak jako v Nové huti, že když zbývalo pár sekund do konce, všichni se dívali jen na mě. Koncové střely si berou ti, na které to zrovna vyjde, což je dané kvalitou týmu. A s tím jsem do toho šel.



Před zápasy v Pardubicích, doma s USK a Opavou a na závěr v Děčíně, navíc s mankem 4 výher na Opavu a USK, berete už za dané, že šesté místo vás nemine?
Ještě úplně ne, ale jsme realisti. Šesté místo není zlé, i když to mohlo být lepší. Bylo by super, kdyby se ještě podařilo poskočit výš, ale myslím, že to zůstane na tom šestém místě.

A s třetím Děčínem, který má dvě výhry náskoku na Opavu a USK, už do čtvrtfinále také počítáte?
Předběžně jsme se dívali, že to tak vypadá a nijak nám to nevadí.

Teď máte o 6 výher horší bilanci než Válečníci, vzájemnou bilanci 1-2, kdy ani jeden zápas neskončil o víc než o 9. Kde byste při sérii na 4 výhry viděl vaši šanci za této situace, kdy se vám výsledkově vůbec nedaří?
Teď jsme sice pořád prohrávali, ale naposledy s Nymburkem už jsme hráli velmi slušně. A i když to není vidět na výsledcích, naše forma jde nahoru. Před Nymburkem jsme doma prohráli po dobrém zápase s Děčínem až v závěru a naše šance vidím jako slušné. Neříkám, kdo postoupí, ale myslím, že to bude dobrá série. A my si určitě věříme.

Byl by Děčín v nějakém ohledu přijatelnější než Pardubice, Opava, nebo USK?
Těžko říct. Asi bychom nechtěli Pardubice, které letos hrají velmi dobře. Jinak ale mezi USK, Opavou a  Děčínem by to vycházelo nastejno.

Co do té závěrečné fáze sezony budete potřebovat nejvíc zlepšit?
Ještě o něco musíme zvednout nasazení v obraně. Když hráč vystřelí, tak chce dát pokaždé, a víc to ovlivnit nejde. Obrana se ale vůlí a úsilím ovlivnit dá a my se musíme ještě víc hecnout a bránit, bránit, bránit. A pak i ty střely padat začnou.

Pro vás je teď zásadní i zdravotní stránka. Budete tedy v závěru sezony kompletní?
Po delší pauze už se pomalu zapojuje do tréninku Štefan Ličartovský a jinak jsme všichni konečně zdraví. Teď už to zbývá jen udržet.