Bývalý fotbalový záložník ví, kudy k další trofeji

Z posledních tří zápasů dvakrát vysázel po čtyřech trojkách. Jako by se už ostravský snajpr Michal Svoboda zahříval na sobotní Louda Auto 3-point shoot out při All-Star Game v Opavě.

„No, já doufám, že to tak je a že tam něco trefím a neudělám velkou ostudu,” usmívá se 24letý křídelník, který by měl patřit mezi favority. V sezoně 2021/22 celou soutěž trojkařů v ústecké hale ovládl.

„Myslím, že do toho půjdu na první dobrou. Ještě si to pamatuju z té ústecké All-Star Game, a pokud si pohlídám čas, mělo by to být v pohodě,” doznává, že speciálně se na minutovou soutěž s 25 střelami z pěti stanovišť chystat nebude.  

Michale, jdete si na All-Star tak trochu vyspravit chuť v osobně složité sezoně, jejíž první dva měsíce jste prostál kvůli doléčování zlomené nohy?
Myslím, že to nejhorší už mám za sebou a All-Star Game si jdu užít. Zranění je doléčené a do Opavy se v sobotu pojedu bavit.

Byla to pro vás krušná druhá polovina loňského roku poté, co jste v pětkovém i trojkovém basketbalu naladil slušnou formu?
Byla to velká čára přes rozpočet. Po přestupu do Ostravy jsem se dostal do základní rotace a tahle sezona měla být pro mě průlomová. Měl jsem si už brát větší zodpovědnost za tým a nehrát tedy bylo hodně smutné. A když už jsem mohl chodit, ale ještě ne běhat, tak to bylo dost těžké. Hlava chtěla, ale noha ještě nemohla a musel jsem se brzdit, abych něco neuspěchal.

Bylo vám lékaři potvrzeno, že šlo o únavovou zlomeninu z většího letního zatížení?
Bylo to tak diagnostikované. Já si tedy nemyslím, že bych byl extra unavený, nebo jsem se tak necítil. Stihl jsem během léta i dvě dovolené, jednu válecí a jednu víc poznávací. Asi to byla ta únava, kterou na sobě člověk necítí přímo, ale je to někde v hloubi těla.

Bude z toho plynout nějaké poučení směrem k letošnímu létu?
Asi jo. Nejspíš nebudu v 3x3 chtít objíždět ty lehčí turnaje, ale víc se budu soustředit na ty těžší. Doufám, že si budu moct zahrát kvalifikaci o mistrovství Evropy, pokud tedy bude. Chtěl bych se tak víc soustředit na kvalitu než na kvantitu.

V jaké formě jste se na konci listopadu vrátil?
Nejdřív to bylo těžší. Neměl jsem za sebou letní přípravu a naběhané dávky, ale v rámci možností jsem se do toho dostal obstojně. A v prosinci, kdy jsme začali víc vyhrávat, to při tom návratu bylo pozitivní období a možná mi to už ani nepřišlo tak těžké.

Jak střeleckou halou je pro vás ta opavská?
Postupně se to měnilo. Někdy jsem tam měl zápas se čtyřmi pěti trojkami, jindy jsem dal jen dva body. Bude záležet na tom konkrétním dni, jak se na to vyspím, jaký si dám oběd nebo jak dobře se tam rozcvičím.

Věříte, že světla tentokrát v rozích nebudou oslňovat?
Tehdy v Ústí to bylo takové nešikovné, ale zase jsem tam vyhrál, tak si nemůžu moc stěžovat. Poperu se s tím, co nám připraví i tady.

V Ústí vám stačilo na postup do finále 17 bodů a poté na vítězství nad Michalem Marešem 18. Myslíte si, že to bude stačit i v sobotu?
Řekl bych, že domácí střelec Luděk Jurečka bude velmi zdatný soupeř a na postup do finále bude potřeba aspoň dvacet bodů.

Je pro vás některé z pěti stanovišť kritické?
Mám dny, kdy se dokážu trefit z rohu, a jindy mám z rohů čtyři air bally, žádné místo tak není nějak neoblíbené. Bude to o celkové pohodě a uvidí se po prvních třech střelách. Když se při nich budu cítit dobře, mohlo by to být dobré až do konce.

Dá se v té rychlosti víc soustředit na každý pátý míč, který je prémiový za dva body?
Matně si vzpomínám, že když jsem tu minutu dostřílel, ještě mi zbylo sedm osm vteřin, tak jsem si říkal, že pokud bych tuhle soutěž ještě někdy šel, tu půlvteřinku navíc bych si před těmi pátými míči vzal. Budu se na to víc soustředit.

Z pěti soupeřů, kterými jsou Chatman, Jurečka, Autrey, Škranc a Samoura, který vynuceně nahradil Matta Johnsona, kdo kromě domácího závodníka představuje největší hrozbu?
Řekl bych, že můj spoluhráč David Škranc. Ruku má dobrou, vidím to poslední týdny na tréninku. Bude to těžký soupeř.

Lepší se trojkařská ruka s věkem, nebo už to v nějaký moment prostě dál nejde?
To nevím (směje se). Já to plus minus stejné procento mám od začátku. Když má člověk už hodně natrénováno, a dosáhne toho vrcholu v úspěšnosti, už se to snaží jen udržovat. A pokud jde o vylepšování stylu, tak jsem žádnou zásadní změnu neprodělal. Vím jen, že jsem ve starším dorostu měl období, kdy jsem střílel hrozně ploché střely, na což jsem si musel dávat pozor. Poslední roky to už je, myslím, v pořádku.

Mluvíme spolu chvíli poté, co jste opustil přednášku na vysoké. Co studujete?
Jsem v prváku na Ostravské univerzitě, kde studuju na Pedagogické fakultě trenérství a sportovní výkonnost. Je to zaměřené na víc sportů, třeba i na fotbal, florbal, volejbal, plavání a leccos dalšího. Já mám i blízko k fotbalu, který jsem osm let hrál, jako střední záložník. V poslední době mě taky hodně chytil fotbalový manažer na počítači, což teď často hraju, tak mám další průpravu.

Jak to s vámi a fotbalem začalo?
Na základce jsme si museli vybrat nějaký kroužek, kde jsem si vzal basket, navíc jsem byl ten typ, že když se řeklo, kdo jde na atletické závody, tak já šel. A na jedněch závodech mě oslovil trenér Českých Budějovic, jestli bych nezkusil fotbal. Pak jsem dělal asi dva roky oba sporty najednou a až někdy v osmé deváté třídě jsem s fotbalem skončil.