Čekal jsem, že to budou chlapi

S PETREM BOHAČÍKEM Ano, pak by to byl sen. Nový reprezentační veterán po dvou základních pětkách při návratu do národního týmu - po dekádě deaktivace - měl už jen jedno přání, aby mohl usínat spokojen se svým vpravdě senzačním comebackem do služeb České republiky. Protože na to, že původně chtěl nabídku kouče Ginzburga kvůli obavám spíš s díky odmítnout, to pro něj v úvodním okně světové kvalifikace dopadlo nad očekávání.

Posuďte sami. V sarajevském zakouřeném kotli s nejméně čtyřmi tisíci bosenských fanoušků hned naskočil po boku mladšího bratra Jaromíra do základu a za celkem 19 minut sklidil 4 body a hlavně byl nejlepším ze lvů v plus/minus s +19. A vzápětí doma s Litvou, při utkání ve svém rodném kraji, znovu jako člen zahajovací pětice se sourozencem zapsal 4 body s 8 doskoky za 24 minut a střídat chodil ne proto, že by už nemohl, nebo musel dát přednost oporám, ale až když musel kvůli faulům.

Jenže Petru Bohačíkovi k tomuhle všemu jedna okolnost přece chyběla. „Aby to byl splněný sen, skvěle se mi usínalo a řekl bych si „dobrá práce”, potřeboval bych aspoň jedno vítězství. To, že se to nepovedlo, je určitou kaňkou,” pravil trochu posmutněle po skončení kvalifikačního okna 36letý centr NH Ostrava.

A tak je nejdřív potřeba malého povzbuzení od bratra, který je už pár let reprezentační oporou. „Brácha to určitě zvládl se ctí. Neměl to vůbec jednoduché rvát se třeba s litevskými chasníky, ale odvedl dobrou práci,” zvedl palec Jaromír a s omluvou dodal, že on i další křídla v tomto okně málo pomáhala dlouhým lvům s doskokem.


Právě forward Štrasburku Jaromír Bohačík nezapomněl na o sedm let staršího sourozence i při samotné hře, kde jej v obou zápasech našel přesnou asistencí. „Jarda mě nehledal za každou cenu, ale vnímal jsem to, že jsem ty přihrávky od něj dostal,” poděkoval Petr.

O tom, že by se už v Bosně mohl objevit v základu, nejdřív ani nepřemýšlel. „Takže mě to mile překvapilo. A užil jsem si to fantasticky. Jistě, cestování s ranním vstáváním bylo náročné a pro mě to byla novinka, ale cítil jsem se tu výborně, ať už s bráchou, nebo i s celou tou super partou. Je vidět, že máme talentovaný tým a fungovalo nám to spolu už od nějakého druhého tréninku. Stačilo si jen trochu ukázat herní sety,” neměl starší Bohačík potíže se zapracováním.

Pokud jde o minuty, po nominaci si říkal, že jej trenér nejspíš zkusí, dá ho do hry na pět minut a uvidí se. „Moje první přání bylo dostat se aspoň do té dvanáctky na zápas. To, jak mi trenér důvěřoval, bylo překvapení, ale snad jsem mu to na hřišti vrátil,” doufá Petr Bohačík.

Adaptace z ligy na tvrdé fyzické šichty s bosenskými i litevskými dlouhány pro něj prý nebyla zásadní problém. Dokonce by nejspíš uvítal i ostřejší řež.

„Byly to fyzické týmy, já fyzický basket hraju a z toho pohledu mě trenéři asi i vybrali. Nechtěli, abych něco tvořil, nebo hrál jeden na jednoho. Proto si troufám říct, že jsem byl i v základu a nějaké minuty dostal. V obou zápasech jsem měl problémy s fauly, protože to tempo hry oproti lize je fakt jiné a v tom a celkově v rychlosti byl největší rozdíl. Na druhou stranu si myslím, že jsem se s tím popral docela dobře.”

A i když v obou utkáních měl potíže s fauly a i lavička lvů se mnohdy divila tomu, co se pískalo, nebo naopak nepískalo, pilíři Nové huti vadilo zejména proti Litvě víc než nevyrovnaný metr arbitrů něco jiného. „Byl jsem zklamaný z toho, co Litevci předváděli. Čekal jsem, že tu budou chlapi a rozdáme si to fyzicky a férově. Zklamalo mě ale, jak to aspoň na můj vkus často přihrávali, padali nebo ukazovali rozhodčím „on mě drží”. Tohle mě fakt zklamalo,” přiznává rozčarování.

A co dál? Bude po nečekaně výrazném zapojení do prvního okna Petr Bohačík vyhlížet i seznam nominovaných jmen pro únorové dvojutkání s Bulharskem?

„Ne, ne, tohle teď pouštím z hlavy,” tvrdí jako by zamítavě.

Jenže pak přece jen dodá: „Co bude, to bude...”