Čekání na omluvu od Martina Idese

INTERVIEW O UDÁLOSTI NBL Ten zápas v sobě skrýval tolik zajímavých momentů a osobních story, že by vydal na samostatnou publikaci. Jedna okolnost dlouho super expresní bitvy mezi Pardubicemi a Nymburkem ovšem vynikla nad jiné. Obrovský a čísly těžko změřitelný vklad bývalé opory mistra Radka Nečase. Ten byl po sledovaném duelu v hromové kulise 1300 fanoušků vyhlášen MVP utkání. A to znamenalo jediné – Beksa po pěti a půl letech složila hegemony domácí scény a takovou událost už nelze ponechat bez komentářů jeho ústřední postavy, jež stále čeká na jednu gratulaci.

INTERVIEW O UDÁLOSTI NBL Ten zápas v sobě skrýval tolik zajímavých momentů a osobních story, že by vydal na samostatnou publikaci. Jedna okolnost dlouho super expresní bitvy mezi Pardubicemi a Nymburkem ovšem vynikla nad jiné. Obrovský a čísly těžko změřitelný vklad bývalé opory mistra Radka Nečase. Ten byl po sledovaném duelu v hromové kulise 1300 fanoušků vyhlášen MVP utkání. A to znamenalo jediné – Beksa po pěti a půl letech složila hegemony domácí scény a takovou událost už nelze ponechat bez komentářů jeho ústřední postavy, jež stále čeká na jednu gratulaci.

Radku, jaké to vůbec byly pocity po takovém zápase a jeho senzačním vyústění?
Pocity to byly určitě krásné, protože Nymburk se neporáží každý týden. Navíc platí, že pokud se nepotkáme v play-off, kdy já v další potkání doufám, tak se už nemáme v téhle sezoně možnost spolu střetnout. V pátek sice soupeři chyběl Jirka Welsch, ale my jsme tak jako tak rádi, že jsme zvlášť doma dokázali zvítězit. Hrálo se ve skvělé atmosféře a po těch prvních zápasech, kdy ještě návštěvnost nebyla taková, se už teď hlediště prakticky naplnilo a já doufám, že jsme fanoušky nalákali i na středeční zápas proti Děčínu.



Správně říkáte, že každý týden se Nymburk neporáží, ale ve vašem případě lze říct, že každý rok ano. Loni vám to po dalším osobním super výkonu vyšlo s Prostějovem v prodloužení, teď jste byl MVP pro změnu v dresu Pardubic. Je součástí vaší motivační složky i to, že jste podruhé odcházel z Nymburka v době, kdy jste mohl mít pocit, že jste ještě měl na to hrát v týmu větší roli?
Tak, motivaci proti Nymburku má vždycky každý. Už z působení v Nymburce si dobře pamatuju, že každý soupeř se chce vytáhnout, ztrácí zábrany. My se teď o něco podobného (úlohu favorita) pokoušíme s Pardubicemi a zatím to v některých zápasech je tak, že řada hráčů proti nám podává výkony, co za celou sezonu nepodají. A s tím je třeba počítat… My jsme se se vším v pátek popasovali dobře. Chtěli jsme nejen překvapit a hrát nad své možnosti, ale taky diktovat tempo hry, což se nám na začátku povedlo. Nymburk se tomu tempu trochu přizpůsobil, což mu v některých fázích nevyhovovalo, na rozdíl od nás.

Kdy naposledy jste vražedné tempo, jaké oba týmy předváděly zejména v první čtvrtině, zažil?
Nebylo to zase tak výjimečné. My se o tempo basket snažíme celou sezonu a teď jsme prostě hráli proti soupeři vyznávajícímu stejné tempo. Když jsme dali koš, oni dokázali být do pěti šesti vteřin na druhé straně a z toho pohledu jsme ještě měli mezery. Pro nás bylo trochu nevýhodou, že Nymburk ve středu prohrál zápas Europe Cupu, protože z vlastní zkušenosti vím, že přece jen zahraniční hráči (mistra) si v české lize nepřipouštějí problémy a leckdy nepřistupují k zápasům, jak by bylo záhodno… Jinak pro české hráče je skolení Nymburka obrovskou motivací navíc a my jsme ho tentokrát trochu zaskočili.



Nymburk letos hraje nejspíš nejrychleji, co kdy hrál, a když jeho kapitán Jiří Welsch po třech čtvrtinách pátečního duelu prohlásil, že se jeho tým nechal strhnout k příliš rychlému tempu, jak to tedy brát?
(usměje se) Jirka tam nejspíš poukazoval na moment, kdy tuším Sant-Roos řešil přesilový protiútok po pár vteřinách zapíchnutím na trojce. To asi pramenilo i z našeho tempa, kdy jsme nechtěli přecházet žádné volné střely, a stříleli hned v počátcích útoků. Jinak myslím, že Nymburk hraje stejně rychle, jen tam teď chyběla Jirkova zkušenost, aby to někdy pozastavil a zahrál postupný útok. Takhle se hrál brejk na brejk a to sedělo víc nám. Získali jsme tím mírné vedení a hlavně sebevědomí, že je můžeme porazit.

Vy jste několikrát až hodně snadno získal míče v obraně, jako byste věděl, kde přesně máte stát. Měl jste po letech zkušeností s koučem Ginzburgem už dostatek potřebných znalostí?
(směje se) Jednak jsme si ofenzivní sety ukázali před zápasem a snažili se být agresivní na míč nebo i mimo něj. Já jsem navíc v létě seděl skoro tři měsíce (jako vedoucí týmu) na lavičce nároďáku (smích), takže jsem měl dost času vše vstřebávat. A i když jsem to nedělal vědomě, protože jsem spíš sledoval vzdušnou ekvilibristiku kluků, jak blokují a zarážejí přes "Benďáka", najednou mi to vyvstalo před očima a vzpomněl jsem si, že Nymburk hraje vesměs to co v nároďáku.



Může vás kouč Ginzburg vůbec ještě něčím překvapit?
(smích) Myslím, že překvapit může vždycky. My jsme ale chytli lauf a hrozně si věřili. Kluci dávali i těžké střely, Dušan Pandula trefil na konci tři trojky, Ell Sanders dával přes hlavu o desku a bylo tam strašně moc důležitých košů, co nás udržely ve hře. Jít do koncovky s rozdílem dvou bodů, bývalo by to bylo mnohem těžší.

Vy jste dosud v sezoně minimálně skóroval a vůbec i střílel. S Nymburkem se to ale diametrálně změnilo a i v útoku vás bylo plné hřiště. Záměr?
Vyplynulo to ze hry. Akce jsou stavěné tak, že může zakončovat víc hráčů. A teď to někdy vyšlo na mě. Byly tam dobré momenty po sbězích nebo po útočných doskocích, z kterých jsem v jiných zápasech neskóroval. Taky šlo o to, že Kamil Švrdlík jako náš dominantní a bodující pivot měl problémy s fauly, proto jsme hráli na pozici 5 hodně se mnou a při časté nymburské match-up zóně, ve které si nás přebírali, jsme se snažili využít situace, kde jsme tušili výhodu, což byla i hra zády do menších křídel nebo hra 1 na 1 našich malých přes pivoty soupeře. Já už teď ale své statistiky nesleduju, bodů mám na hromadě poměrně dost (5899), i když Ella Sanderse (8521) už asi nedoženu. Sice jsem mu říkal, že ho ještě zkusím, ale s mým průměrem to asi půjde těžko. (smích) U nás teď ale hlavně máme na body víc hráčů a každý zápas je může dát někdo jiný.
 

V který okamžik jste vlastně začal věřit, že už by to mohlo dopadnout?
Když jsem se 4 minuty do konce vyfauloval…

Prosím? Bylo to až 75 vteřin před koncem.
Jo? To mi těch 75 vteřin přišlo strašně dlouhých. Asi to bylo těmi házenými šestkami. Hodně důležité bylo, že jsme tam Nymburk po minutých šestkách nenechávali útočně doskočit. A asi až po posledním bloku Lukáše Kotase na Vojtu Hrubana na trojce jsem věřil (při trefené trojce by ještě Nymburk šel na 2 body), že už nás nemůžou dohnat.

V posledních minutách jste se postupně vyfaulovali všichni tři dlouzí a k tomu forward Pandula dohrával se 4 fauly. Nebál jste se tam, že se zápas zlomí pro Nymburk?
Naopak, když se na to podívám zpětně, byla to možná výhoda. (směje se) Kdyby Nymburk chtěl takticky faulovat, byli tam pohybliví čerství hráči a měli by větší šanci utéct tomu faulu anebo pak proměnit šestky, než kdybych tam zůstal třeba já, který už sotva pletl nohama.



Po stránce složení pětic byla velmi zajímavá poslední čtvrtina, kdy vy jste dlouhé minuty hráli například s vámi jako jediným dlouhým a 4 malými hráči a Nymburk, jemuž se celý zápas nedařilo z dálky, naopak s třemi power forwardy Vaughnem, Bendou a De Zeewuem. Kdo z toho vytěžil víc?
Nymburk do téhle sestavy šel už v prvním poločase. Dali tam nějaké snadné koše po shozech, takže i na konci byl De Zeeuw na křídle. Navíc tam, tuším, opět hráli match-up zónu, kde je jedno, jestli je tam velký nebo malý hráč. A i když vznikl "mismatch" (malý hráč na velkého nebo opačně) a my jsme malým hráčem obešli velkého, zase tam čekal další. Samozřejmě to od soupeře byla reakce na to, že se nedařilo guardům Dixonovi s Randlem, které jsme se v zápase stejně jako další malé hráče snažili – a mnohdy úspěšně - zastavovat ještě dřív, než přešli na naši půlku.   

Pro vás osobně přišla kritická situace oněch 75 vteřin před koncem, kdy jste mezi dvěma šestkami nymburského Dixona obdržel po dohadování se sudím Dolinkem technickou chybu. Zdálo se, že vám nechtěl dovolit, abyste doskakoval na stejné straně se soupeřem Bendou…
Bylo to přesně z tohohle důvodu. "Benďák" chtěl na doskoku stát vedle Jobiho Walla a já jsem pořád chodil za ním. Rozhodčí pak ale poslal mě i Benďáka na opačné strany, čemuž jsem oponoval, protože jsem chtěl za každou cenu stát vedle "Benďáka", aby tam nevznikla výšková převaha. A za to jsem dostal technickou chybu.



Proběhla po utkání i menší oslava?
Tohle vítězství je strašně cenné a motivující, ale taky je důležité na něj co nejdřív zapomenout a soustředit se na další zápas. Po posvícení většinou přichází pád a člověk si nesmí říct, že když porazí Nymburk, porazí už každého. My bychom takový výkon chtěli podávat každý zápas, to znamená agresivní a sebevědomý… A ten večer? Poseděli jsme chvíli po týmové večeři a v sobotu byl zase nový den.

Sklidil jste na senzační výsledek i nějaký zajímavý ohlas?
Přišla spousta gratulací, ale já pořád na jednu čekám. Před zápasem jsme se trochu štengrovali s Jurou Welschem a Martin Ides (Welsch i Ides byli Nečasovými spoluhráči už v reprezentaci U20), aktuálně žijící v Německu, mi řekl, že prohrajeme o 25. Že by ale po naší výhře přišla nějaká omluva a gratulace, to se nestalo. A tu bych teda ještě rád dostal… 





Foto: BK JIP Pardubice/M.Kříček