Centimetry od přepsání dějin a Burnettova rána

S VIKTOREM PŮLPÁNEM Dobře si prohlédněte akci ve videookně. Zakončující Kamil Švrdlík nejspíš stále ještě netuší, jak blízko byl v sobotu nebývalé slávě. Pokud by se v posledních vteřinách ligového šlágru míč překulil přes obruč do koše soupeře, staly by se Pardubice teprve druhým klubem, který v titulové éře Nymburka - od roku 2004 - dokázal v dlouhodobé části dobýt palubovku středočeských hegemonů!

S VIKTOREM PŮLPÁNEM Dobře si prohlédněte akci ve videookně. Zakončující Kamil Švrdlík nejspíš stále ještě netuší, jak blízko byl v sobotu nebývalé slávě. Pokud by se v posledních vteřinách ligového šlágru míč překulil přes obruč do koše soupeře, staly by se Pardubice teprve druhým klubem, který v titulové éře Nymburka - od roku 2004 - dokázal v dlouhodobé části dobýt palubovku středočeských hegemonů!

V sezonách 2004/05 a 2005/06 to vždy jednou zvládl tehdy hlavní nymburský rival Nový Jičín. Naposledy k této unikátní události došlo před téměř 12 lety – 22. března 2006, v závěru skupiny A1, kdy u toho na nymburské straně byli stále aktivní ligisté Ladislav Horák a Stanislav Votroubek i současný kouč Kolína Pavel Beneš.  

Od té doby však ve Sportovním centru neuspěl nikdo – nebývalých 174 zápasů v dlouhodobé části!

Jen pokud by se bralo v potaz i play-off, trvala by nymurská domácí šnůra o něco kratší dobu – „jen“ 133 zápasů. A u jejího začátku byla před téměř 8 lety shodou okolností rovněž Beksa, jež 29. května 2010 nečekaně zaskočila favorita ve třetím semifinále, což je v titulové éře pro změnu jediné zaváhání Nymburka v play-off. Ten zápas ze současné Beksy zažil na vlastní kůži pouze generální manažer Martin Marek, tehdy autor 9 bodů.
 

„V sobotu jsme byli strašně blízko,“ litoval i desítky hodin po zápase pardubický rozehrávač Viktor Půlpán, který byl na začátku poslední akce hostů, díky níž mohli urvat velký triumf. I o ní bude mladý reprezentant mluvit v interview, které však musí začít jednou ještě důležitější událostí – náhlým „exitem“ ligového top skórera Domineze Burnetta, s nímž se nyní tým musí vyrovnávat.                

Viktore, jak nečekanou ranou pro vás Burnettův odchod byl?
Rozhodně to nečekané bylo. Po těch prvních zprávách, že by měl někam jít, se to pak seběhlo hrozně rychle a najednou byl fuč.

Přesto, dalo se aspoň trochu tušit, nebo hrozilo, že o něj jako o nejlepšího střelce ligy bude zájem?
Myslím, že jo. Svými výkony si o nějaké zahraniční angažmá říkal. Z toho pohledu to tak nečekané nebylo.

Jak rychle se podle vás podaří najít adekvátní náhradu?
Vím jen, že teď klub někoho hledá. My jsme se zatím bez Domineze snažili hrát co nejlíp, jen domácí zápas s Děčínem byl z naší strany hrozný. Pohár s Kolínem a ligu v Nymburce už jsme ale odehráli výborně.



Opticky, ale i bodově to vypadá, že uvolněné místo se snaží maximálně zaplnit další guard Jackson Kent.
Nemyslím, že to bude jen na něm, mělo by se to rozložit mezi víc kluků. Dominez byl tak výborný, že jeden hráč ho teď nenahradí. Bude se nás o to starat víc, dostaneme větší prostor, protože on hrával kolem 30 minut.   

Vycházel jsem ze zápasu s Děčínem, kdy pod Kentem doslova hořela palubovka, chodil za každým doskokem i ziskem a hlavně si bral spoustu zakončení. V Nymburce to pak taky rozsvítil ve velkém. Nemusíte ho někdy až brzdit?
On tu mentalitu skórera určitě má, chce být u všeho. Tak to ale, myslím, nepůjde, že by Domineze nahradil jen on. Mělo by se to podělit a půjde to líp, než kdyby se jeden rozhodl, že bude hrát všechno sám. Je ale pravda, že Jackson je teď mnohem aktivnější a po odchodu našeho nejlepšího střelce se chce ukázat, aby si třeba taky vysloužil další angažmá. Tam funguje ta jiná - americká – mentalita, prostě do toho jde za všech okolností.

Co teď vyniká, jsou i nové prvky ve hře dalšího guarda Potočka, dříve ryzího trojkového střelce, který nyní už i najíždí, dělá z driblingu otočky v šestce a chodí za útočnými doskoky.    
Pepa získal větší sebevědomí tím, že začal dostávat víc herního prostoru. A i sám zjistil, že jen střelbou z dálky to nepůjde a jako výborný střelec to má o to jednodušší, že po naznačení může najíždět a teď to dobře využívá. Poslední zápasy se mu povedly a soupeři si na něj budou muset dávat větší pozor. Už nebude stačit jen u něj stát, aby nevystřelil.  

A co vy? Dosud jste i jako rozehrávač mohl nechávat hrát hodně s míčem Burnetta, ale teď si asi budete muset vzít víc balonů i pod svou správu…
Budu. Víc nás bude muset posunout svou hru zase o další krok a já se budu snažit hrát co nejaktivněji. Občas je to takové, že pořád hledám někoho přihrávkou, ale to musím změnit a začít hrát pořádně i sám, dávat body a vytvářet střelecké situace pro ostatní.  

Při domácí porážce s Děčínem vás soupeř nechával hodně střílet z dálky a zatahoval se pod koš, navíc se vám do obrany v rozhodné čtvrté čtvrtině často prosazoval rozehrávač Šiška. Jak špatný zápas to pro vás byl?
My jsme začali špatně už od začátku, nechali jsme Děčín hrát jeho hru, naopak my jsme nehráli to svoje, vůbec to nebylo v rychlosti a přizpůsobili jsme se hře soupeře. A když to v obraně zatáhl, jen jsme to obstřelovali a pořádne se nedostali do protiútoků, což rozhodně nechceme, protože ty body z přechodu nám pak chyběly. A zvenku nám to nepadalo. A pokud jde o Ondřeje Šišku, nebylo to jen o tom, že bychom nechali hrát jen jeho. Párkrát jsme tam ale špatně vyřešili pick-and-roll, on ten den hrál výborně a většina zakončení pak vyšla na něj. Navíc dal tři trojky a s takovou nebezpečností z dálky jsme nepočítali. Bohužel mu to tam spadlo. My ho nechali rozehrát a v poslední čtvrtině už byl tak nahoře, že dal dost bodů a Děčín podržel.



Pak vám ale vyšel domácí zápas s Kolínem v poháru a velice dobře i liga v Nymburce, kde jste dokonce reálně sahali po vítězství. Jako by najednou nebylo znát, že vám někco chybí.
Po tom strašném zápase s Děčínem jsme se chtěli zvednout, což se podařilo. Kolín teď hrál dobře a přejet ho doma o třicet bylo naprosto super. Když hrajeme to, co chceme a jsme schopní, dokážeme uhrát i takové výsledky a ukázalo se to i v Nymburce, kde jsme bohužel nedali tu poslední střelu. Byli jsme ale strašně blízko. Nebáli jsme se proti domácím hrát, na začátku nám padlo pár střel, chytli jsme se a Nymburk byl i trochu zaskočený. Nečekal, že budeme tak kousat. I když jsme ale celý zápas vedli, na konci jsme udělali pár zbytečných ztrát a domácí šli přes nás.

Vy jste ovšem měli velmi nadějný poslední útok na výhru, kdy se podařilo dostat míč pod koš na Kamila Švrdlíka. Bylo to podle plánu?
My si přesně neřekli, jak to má dopadnout, bylo tam víc možností. Jackson Kent hrál pick-and-roll s Kamilem, dal mu po přebrání clony míč dolů proti menšímu obránci, nejdřív to střelou neskončilo, ale míč se k němu ode mě dostal zpět. Bohužel mu to tam nespadlo. Bylo tam hodně lidí a Kamil neproměnil. Měli jsme ale velkou šanci. Teď to musíme hodit za hlavou a odrazit se od dobrého výkonu v celém zápase.
 
Teď se dělíte s Opavou o druhou bilanci. Můžete mít jiný cíl než druhé místo i po nadstavbě?
Určitě budeme chtít být aspoň druzí, máme na to se tam udržet, ale teď jsme si dokázali, že můžeme hrát i s Nymburkem a to je pro nás nejdůležitější.

Je už pro vás osobně v tuhle dobu složitější zapuzovat myšlenky na únorové reprezentační duely v Bulharsku a na Islandu?
Teď na to ještě nemyslím, zatím jsme ani nebyli kontaktovaní a já si nejsem stoprocentně jistý, že budu vybraný. Doufám ale, že jo.