Česká kopie Nashových Suns: 8 vteřin nebo míň

ZA KULISAMI HRY MISTRA S PAVLEM PUMPRLOU Je to nejsnazší způsob zakončení v basketbalu. Skórování z rychlého protiútoku, do nepostavené obrany. K tomu ale potřebujete bleskově přecházet z vlastní půlky na tu soupeřovu. Hodně bleskově. Mistr z Nymburka na tom plně postavil svou ofenzivní strategii, kterou aktuálně definuje zakončení do 8 vteřin od získání míče. To číslo se hodně podobá útočnému systému Phoenix Suns z počátku tohoto století, kdy celek z Arizony pod vedením ofenzivního vizionáře Mikea D´Antoniho a jeho pravé ruky Stevea Nashe drtil NBA obrovskými přívaly bodů. Útočné strategii „Sluncí“ se tehdy říkalo „7 sekund nebo míň“. Nikdo nehrál rychleji.

ZA KULISAMI HRY MISTRA S PAVLEM PUMPRLOU Je to nejsnazší způsob zakončení v basketbalu. Skórování z rychlého protiútoku, do nepostavené obrany. K tomu ale potřebujete bleskově přecházet z vlastní půlky na tu soupeřovu. Hodně bleskově. Mistr z Nymburka na tom plně postavil svou ofenzivní strategii, kterou aktuálně definuje zakončení do 8 vteřin od získání míče. To číslo se hodně podobá útočnému systému Phoenix Suns z počátku tohoto století, kdy celek z Arizony pod vedením ofenzivního vizionáře Mikea D´Antoniho a jeho pravé ruky Stevea Nashe drtil NBA obrovskými přívaly bodů. Útočné strategii „Sluncí“ se tehdy říkalo „7 sekund nebo míň“. Nikdo nehrál rychleji.

Středočeši teď v evropských podmínkách testují něco podobného. Zejména jejich první poločasy z posledních zápasů v Lize mistrů byly přehlídkou tryskového basketbalu, z něhož se defenzivám točila hlava. Výsledkem byla už čtyři vítězství venku – v Bonnu, v Zieloně Goře, Nanterre a na Arisu Soluň. Tým si podal i Ostende a má tak už skalpy polského i belgického mistra a také předního celku aktuálního pořadí francouzské ligy. S bilancí 6-3 se dělí o druhé místo a jeho útok s 80,2 bodu (desáté nejlepší číslo z 32 celků) vykazuje stejnou sílu jako loni, kdy ve skupině byli slabší protivníci, a útok řídil nebývale individuálně vybavený atlet Howard Sant-Roos.

Současný vyrovnaný kádr vyniká i druhým nejlepším doskokem s 39,6 a šestým nejlepším průměrem na útočném doskoku s 11,9.

Zrychlený útočný styl se promítl i do statistik v Kooperativa NBL, kde Nymburk po 11 kolech sázel 106,7 bodu na utkání a oproti minulé sezoně tak šel nahoru o 12,9 bodu! O pozadí explozivní ofenzivy půjdeme v následujícím rozhovoru s kapitánem Pavlem Pumprlou.



Pavle, jakou úpravou váš útok letos prošel, i s ohledem na změnu trenéra během startu sezony, kdy Ronena Ginzburga nahradil asistent Oren Amiel?
Samozřejmě je to pořád zaměřené na rychlý protiútok a snahu běhat rychle dopředu, což má vycházet i z dobré obrany. Tohle tam bylo vždycky. A letos se tam přidala ještě větší snaha zakončovat ty protiútoky v první fázi, pokud se nám podaří dostat k nějaké rozumné střele. Dřív to bylo o vybíhání do protiútoků a zatlačení na obranu, s pokud možno co nejdřívějším zakončováním. Teď je ale vyžadováno i to, abychom si hledali tu rychlou střelu a napichovali obranu hned na začátku útoků. To je asi největší změna. A k většímu počtu bodů se přidává i zvýšený tlak na útočný doskok. Tím se nám zvýšil počet pokusů a i to by se mělo projevit na útočné produkci.  

Kdy tyto změny nastaly nejintenzivněji?
Hlavně tu strategii navýšení útočného doskoku měl trenér Ginzburg v plánu zavést, ale na začátku sezony na to ještě nebyl čas, takže těžko říct, z čí hlavy to oboje dvoje vzešlo, ale víc se to začalo projevovat až po té trenérské změně.    

Zvenku viděno se možná zdálo, že vaši hru už nějak zásadně urychlit nešlo, ale třeba první poločas v Zieloně Goře to byl takový kalup s tak rychlým zakončováním, že domácí nestíhali ani při vašem postupném útoku nebo poloprotiútoku.
Jsme si docela vědomi, že letos nemáme typy hráčů, kteří by byli extrémně individuálně silní v postupném útoku, a větší sílu máme v rychlém napichování obrany. Takže na naši hru má vliv i složení týmu. Obecně ta rychlost přechodu je obdobná jako loni, ale tehdy to naplňoval spíš jenom Howard Sant-Ross, případně Bryon Allen. Letos to přešlo na všechny, plus tím, že i já nastupuju na pozici 4, máme najednou ve hře i čtyři hráče, kteří jsou hned po doskoku schopní potáhnout míč do protiútoku, což hru taky hodně zrychluje. Evidentně to tedy urychlit šlo, plus je víc těch zakončení v první fázi útoků.

Hra na jediného standardního podkošového hráče je u vás čím dál častější. Jakou změnu to přineslo?
Nějakou určitě. Tím nechci hanět vyšší podkošové hráče, kteří mají zase jiné přednosti, než když na čtyřce hraje křídlo. Nicméně pokud je to křídlo, které mělo jako třeba já velkou část kariéry v popisu práce vybíhat do protiútoků a je na to zvyklé, nebo když je tam Martin Kříž, což je taky hráč na pomezí pozic 3 a 4, ještě se to vše urychluje.

Oren Amiel po jednom zápase Ligy mistrů zmínil, že máte za úkol vytvářet si střely do 8 vteřin od získání míče. Týká se to jen klasického protiútoku nebo i dalších situací?
Hlavně přechodu, jen není rozdíl, jestli je to po zisku míče, doskoku, nebo dokonce po vyhození zpod koše. Pokud se z nějakého důvodu přechod zpomalí, není problém zahrát normální akci, ale snaha je najít z klasického brejku, nebo sekundárního protiútoku dobrou pozici.   
 

Kolik takových střel chcete za zápas mít?
Nemáme dané číslo. „Bohužel“ vždycky je na hřišti i soupeř, který to může ovlivnit, protože nějaká taktika na to může existovat a jsou na to různé varianty obrany. Nejdůležitější ale pořád je naše snaha to dělat téměř za každé situace, snad s výjimkou koncovky, kdy je potřeba hrát na delší čas. Celkem to není ničím omezené a snažíme se o to co nejvíc. Ideál by byl, kdyby těch střel do 8 vteřin bylo k polovině všech pokusů, ale nedokážu odhadnout, kde se pohybujeme teď.

Pomáhá této hře - zejména na evropské scéně - od loňska zpřísněné posuzování taktických faulů zastavujících brejky?
Ze začátku sezony si na to všichni dávali velký pozor, ale nepřišlo mi, že by se to letos pískalo se zvýšenou frekvencí a pomalu se to vrací do těch kolejí, co vždycky. Tím, že to u nás není úplně vždy protiútok po zisku míče, kde to je nejvíc náchylné k tomuto typu faulů, kdy je obránce poslední a může to být nesportovní faul, ale je to v situacích, kdy už se obrana stíhá trochu vracet, není těch faulů tolik potřeba. Je ale pravda, že obecně těch zbrzďovacích faulů výrazně ubylo, což nám dává možnost tu hru ještě urychlit.  

Proč zrovna 8 vteřin?
To by asi řekl nejlíp trenér, ale nejspíš je to tím, že nejsme Phoenix Suns, kteří to kdysi stíhali za sedm, a v českých poměrech nám trenér vteřinu přidal. Spíš ale šlo o to dát tomu nějaký limit. Samozřejmě nesledujeme čas a neříkáme si, že v deváté vteřině už tu rychlou střelu necheme. Je to prostě první třetina času na útok, a když to nevyjde, snažíme se o zakončení spíš až v poslední třetině.

Máte podle videa vyhodnoceno, jestli se vám to do těch 8 vteřin daří často?
To jsme si ještě nerozebírali. Jak se to stane běžnou součástí hry, člověk to přestane vnímat.

Jak moc tohle všechno inspirovala slavná ofenziva Mikea D´Antoniho u týmu Phoenixu?
To se nějak všeobecně tuší, že oni byli první, kdo to na téhle úrovni začal pratikovat, takže se dá mluvit o tom, že to ze Suns vychází. Jestli to ale byla přesně tahle inspirace, o tom jsme s trenérem nikdy nemluvili. Teď jsme si to jen nějak blíž vymezili.



Jak právě ofenzivní génius D´Antoni ovlivnil basketbal v NBA a také v Evropě?
Inspirace z NBA se do Evropy přesouvá všeobecně a tohle byla jedna z těch věcí. Jistě ty vhodné typy na takovou hru jsou právě v NBA, protože na to je potřeba mít poskládaný tým, aby tak byl schopný běhat celý. Přímo takhle to v evropském basketu ještě vidět není. Samozřejmě protiútoky se více či méně hrají, ale do takového extrému jako Suns se ani potom v NBA už nikdo nedostal, že by hrál zápasy na 150 bodů. Výsledky s vysokým nástřelem jsou i teď, ale je to spíš větším počtem skvělých střelců trojek, jejichž počet vzrostl hodně.

Musí být hlavním tahounem protiútoků především rozehrávač, nebo má čapnout a vyvézt míč první, kdo se k němu dostane, případně vypustit bleskově úvodní pas?
Ideální je mít po ruce všechny možnosti. To znamená mít hráče, co míč hned vyvezou. Proto je dobré, když doskakují i menší hráči z perimetru. Ideální pak je, když většina hráčů dokáže míč rychle vyvézt, jinak se to hodně zpomaluje.

Platí to, co pro Phoenix, tedy že rozehrávač vyváží míč středem, křídla letí do rohů a pozice čtyři  vartuje na 45 stupních na oblouku?
Základ musí být v tom, že křídla vybíhají do rohů a roztahují prostor, a pak se to doplňuje podle toho, jestli pivot byl před, nebo za balonem. Pokud se hraje s malou čtyřkou, tak ta může taky zůstat na perimetru, v rohu nebo na 45 stupních, a jen pivot dobíhá jako poslední. A čím je běhavější, tím lepší. 
 
Za míčem smí zůstávat maximálně právě pivot?
Ideálně by měli být před míčem všichni. Pokud jsou ale vhodné typy hráčů, není nutné řešit, kdo je poslední, a kdo vybíhá dopředu. Ideální je, když rozehávač může poslat někoho dlouhou přihrávku dopředu a ten hráč má tak v náběhu prostor, kde ještě není připravená obrana.

Zdá se také, že vám k této hře pomáhá i celoplošně agresivnější a nátlakovější obrana s lepšími rotacemi, než tomu bylo dřív.
Je pravda, že tohle se zakládá na skutečnosti. Už jsem v sezoně říkal, že jsme v téhle sezoně pochopili, že si zápas už na začátku můžeme udělat jednodušší a není potřeba ho tahat do poločasu a zapnout víc až pak. Když na soupeře vletíme hned na začátku, máme to pak jednoduché po celou dobu. Svou roli hraje i to, že máme dvanáct hráčů, co se mohou na hřišti točit mezi 12 až 20 minutami, což umožní udržovat ještě vyšší tempo.