Český basket to vyhrál! 1ON1 má svoje místo

S RADKEM PUMPRLOU A JANEM KOZINOU Brněnského rozehrávače Jana Kozinu při útlé postavě a výšce 183 centimetrů stálo play-off 1 on 1 Challenge obrovské množství sil, přičemž pokaždé měl proti soupeřům fyzickou nevýhodu. Přesto byl na dotyk od postupu do finále. Vítězi základní skupiny i regionálního finále ale nakonec vavříny těsně unikly a po semifinálové porážce 8-9 s pozdějším vítězem Ondřejem Sehnalem i prohře s bývalým spoluhráčem Radkem Pumprlou v boji o třetí místo na něj zbyly nepopulární „brambory“.

S RADKEM PUMPRLOU A JANEM KOZINOU Brněnského rozehrávače Jana Kozinu při útlé postavě a výšce 183 centimetrů stálo play-off 1 on 1 Challenge obrovské množství sil, přičemž pokaždé měl proti soupeřům fyzickou nevýhodu. Přesto byl na dotyk od postupu do finále. Vítězi základní skupiny i regionálního finále ale nakonec vavříny těsně unikly a po semifinálové porážce 8-9 s pozdějším vítězem Ondřejem Sehnalem i prohře s bývalým spoluhráčem Radkem Pumprlou v boji o třetí místo na něj zbyly nepopulární „brambory“.

„Jsem hodně naštvaný,“ přiznal nejmenší muž v soutěži těsně po svém posledním zápase v závěrečném turnaji na pražské Folimance.

„Měl jsem na ruce vítěznou střelu na finále a v souboji o bronz mi „Pampe“ (Pumprla) taktiku, kterou jsem na něj měl, prolomil dvěma dvojkami o desku. Převládá tedy zklamání, ale s odstupem času to budu brát jako úspěch, protože kdyby mi před začátkem soutěže někdo řekl, že mi o jedinou střelu uteče postup do finále, tak bych tomu moc nevěřil.“



V semifinále se Sehnalem z pražského USK Kozina vedl 8-7 a pak ještě minul velmi nadějnou střelu na výhru za stavu 8-8. „Měl jsem tam super pozici, když mi vypadl míč, Ondra se po něm natáhl, já se mu vyhnul a střílel střelu, kterou jsem měl dát,“ sypal si popel na hlavu.

Kozina však tou dobou už také mohl být dávno mimo hru. Ve čtvrtfinále na něj byl dlouho skvěle nachystaný o 14 čísel vyšší ústecký forward Ladislav Pecka, který mu těsnou obranou nedával k dispozici dvojky a navíc dlouho zvládal vykrývat i Kozinovy bleskové nájezdy. Vedl už 8-5 (bod od výhry), když navíc Kozina měl pět faulů, a jakýkoli další by znamenal trestný hod pro Pecku. Brňan však obrovským úsilím v obraně dokázal nepustit Pecku až pod koš, čímž se spasil až k velkému obratu.

„Musel jsem se do Ládi hodně tlačit, což mě stálo spoustu sil, a po fyzické stránce to byl o dost těžší zápas než semifinále s Ondrou Sehnalem, protože každé přetlačování bylo fakt náročné. Jinak jsem ale celou dobu věřil, že to vyjde, i když jsem se po každém útoku opíral o kolena a lapal po dechu. A stejně jsem věřil i v ostatních dvou zápasech.“

Podle Koziny bylo důležité, že se soupeř v klíčovém závěru v jednu chvíli začal víc soustředit na rozhodčí. „Ty zákroky tu byly hodnocené trochu jinak než v pětkové hře. Bylo to volnější a já toho využil. Někdy jsem si Láďu trochu podržel nebo pomohl nějakým zatažením, což bylo v rámci pravidel asi v pohodě. Láďu to asi vykolejilo a soustředil se víc na rozhodčí. Já se koncentroval hlavně na svůj výkon a to mi hodně pomohlo.“
 

Ač v semifinále se Sehnalem byli oba soupeři rozehrávači, dokázal hbitý Kozina protivníka několikrát díky své rychlosti obejít až do koše.

„Moje taktika od začátku turnaje byla, že jakmile někdo maličko odstoupí, budu střílet. Tak jsem to dělal i s „Pampem“ o třetí místo. Láďa Pecka i Ondra Sehnal se na mě ale těsně nelepili a v tu chvíli jsem chtěl jen najíždět a na dva driblinky se dostávat do zakončení. Proti Ondrovi to vycházelo dobře, škoda, že mi nepadl jeden koš navíc, taky jsem nedal jednu šestku plus jsem Ondru nechal blbě doskočit dva tři útočné doskoky, kde jsem to podcenil. Prohrál jsem si to tedy sám.“

Kozinu, stejně jako jeho přemožitele v bitvě o bronz Radka Pumprlu z NH Ostrava ani moc nepřekvapilo, že celé play-off mělo poměrně nekonfliktní průběh, což se při nemalých prize money možná nečekalo.

„Nevím, jak ostatní, ale já se snažím při hře kontrolovat a emoce nedávat vůbec najevo,“ vyznal se Jan Kozina. „Určitě jsme hlavně šetřili síly do hry, ale zároveň tu nebyl žádný extrémní nervák a je dobře, že se to odehrálo v kamarádském duchu a nedošlo k hádkám, byť nějaké sporné situace tam byly. Rozhodčí to ale díky nastavenému stylu udrželi na určité rovině a nedali hráčům prostor ke vztekání,“ dodal majitel bronzu Pumprla.



Ten hned ve čtvrtfinále hodně zaskočil pardubického siláka Kamila Švrdlíka, od nějž se i přes 12centimetrový deficit ve výšce nenechal snadno zatlačit pod koš a sebral mu tak hlavní výhodu. A když při skvělé ostrostřelbě přidal tři dvojky a tři další dlouhé trefy za bod, bylo rychle hotovo.

„Nenechat se zatlačit byla moje hlavní taktika. Kamil sice na mě má kila, ale podle mě se nehrnul do koše tak, jak to umí. A já si řekl, že se ho pokusím porazit trojkami, což se mi povedlo extrémně,“ pochvaloval si mladší bratr nymburského kapitána, který prý až na část střelecky hluchého semifinále v pro něj neoblíbené Folimance nepoznal rozdíl od ostravské domácí haly Tatran, kde se odehrávaly moravské fáze soutěže.

„Nakonec mi to bylo jedno, tedy kromě první části semifinále se Šimonem Ježkem, takže jsem naprosto spokojený. Folimanka mi sedla skvěle.“

Semifinálového vyřazení s děčínským Ježkem Pumprla musel litovat. Zápas ztratil z vedení 7-4. „Možná to bylo i kvůli troše smůly, takže hořkost v zápase o bronz tam pak byla cítit. Říct mi ale někdo před soutěží, že budu hrát s „Kozičem“ o třetí místo, moc bych mu nevěřil, takže nakonec musím být spokojený.“

S Ježkem Pumprlovi až v závěru nevyšla taktika nechávat soupeře střílet z dálky, když se děčínský kapitán dvěma otevřenými dvojkami dostal k obratu. „Nechával jsme ho střílet celou dobu, on se dlouho netrefoval, ale nakonec mu to padlo. Jednou to asi přijít muselo, navíc mně tam v závěru něco nepadlo.“



Pumprla se původně obával, že play-off hrané do 9 bodů bude ještě náročnější, protože už regionální finále do 7 bodů mu přišlo extrémně těžké. Při jen třech zápasech v play-off a řadě přestávek se ale program prý dal zvládnout.

„Platilo, že do čím víc bodů se hrálo, tím to bylo náročnější a víc se uchylovalo ke střelbě z oblouku. Je to jinačí styl než hra pět na pět, kde se někdy dá i schovat do rohu a oddechnout si, což tady nejde. A možná i proto vyhrál Ondra Sehnal, který má neskutečný fyzický fond,“ soudí křídelník Nové huti.

1 on 1 Challenge stejně jako předcházející „Shoot out“ považoval za super zpestření koronavirového vakua po předčasném ukončení Kooperativa NBL. „Střelecká soutěž byla spíš pro hráče, kteří nejsou kovaní ve hře 1 na 1, jiní zase neumějí střílet, tak šli hrát 1 na 1,“ zahlásí nejdřív s nadsázkou Pumprla.

„Celkově český basket podle mě vyhrál soutěž o nejlepší zaplnění koronavirové prázdnoty, protože to bylo to nejzajímavější, co se v té době ve sportu dělo,“ dodává křídlo, které se chystá za vyhrané peníze pozvat na večeři bývalého spoluhráče Kozinu i s jeho nastávající, a část peněz pošle i na charitativní účely.

I Jan Kozina klání muže proti muži označil za výbornou propagaci basketbalu. „Já si to hrozně užil. Vypadnout v základním kole, asi bych ale mluvil jinak. Určitě by to mělo mít své místo i příští rok, divácky by to bylo určitě zajímavé. Otázkou ale je, jak by se do toho chtělo hráčům v době, kdy si během sezony mohou odpočinout. Možná takhle v červnu by to ale bylo fajn,“ nadhazuje.