Chce, ať po sobě lezem i na tréninku

S MICHALEM SVOBODOU Když v prosinci Beksa nabírala stále kalnější vodu pěti porážkami v řadě, pomalu se dostávala do ohrožení i její účast v osmičlenné nadstavbové skupině A1, nemluvě o situaci, kdy si kluby čerstvě odhlasovaly její zúžení na šest celků. Jenže posunutí asistenta Adama Konvalinky ke kormidlu týmu a jeho doplnění o velmi výrazného asistenta Radka Nečase se ukázalo – minimálně pro tuto fázi sezony – jako zcela zásadní.

BK JIP v prvních třech duelech pod taktovkou nového tandemu – i díky dílčí výhodě domácí palubovky - pokaždé uspěl, přičemž zlomil tři soupeře z první pětky – Kolín, Brno i Opavu. Jsou snad dva nováčci ve vedení ligového celku kouzelníci?

„Nakopla nás ta celková změna. I my sami jsme věděli, že tak jako předtím už to dál nejde,“ říká i na adresu odvolání zkušeného trenérského barda Kena Scalabroniho stále produktivnější křídelník Michal Svoboda. A pak dodá možná klíčovou větu:

„Největší rozdíl je teď podle mě v trénincích, kde makáme ještě víc než dřív.“

Ale proč až teď?

„Ne, že bychom předtím netrénovali dost, pořád to byly dva tréninky denně. Adam a hlavně „Šutys“ (Nečas) po nás ale chtějí, abychom i na tréninku po sobě „lezli“ ještě víc, a byli na sebe agresivnější. To je to hlavní, co po nás „Šutys“ žádá,“ zmíní 21letý střelec ještě jednou nového asistenta, který má s podobně vypadajícími tréninky nemalé zkušenosti zejména ze svých dob v Nymburce, kdy se musel pravidelně rohovat třeba s Petrem Bendou či ještě dříve s prvním Čechem v NBA Jiřím Zídkem.

Nečas je nyní znát i při zápasech, kdy na lavičce stále stojí a uděluje pokyny do hry, jako by už naznačoval, že se jednou v trenérské roli stejně objeví, byť posthráčskou kariéru zahájil coby sportovní ředitel Beksy.

„Já si ho v zápase zase tolik nestíhám všímat. Do hry křičí, ale to u nás všichni. A asi to prožívá hodně, tak občas z té lavičky i vyskočí,“ směje se forward.

Uznává, že i přes absenci fanoušků za současnou sérií hodně stálo i domácí prostředí. Samo ale nemohlo zajistit například výtečnou obranu, jež Opavu i Brno zastavila na 73 bodech a Kolín na 82 „Na tréninku jsme teď hodně pilovali výpomoce a týmovou obranu, abychom bránili kompaktně. Jde o to, že když se třeba útočí na jedné straně, není zase tak důležité bránit natěsno svého hráče, ale spíš je nutné být připravený pomoct na útočníka s míčem a to se nám teď hodně daří,“ pochvaluje si Svoboda, který ve zmíněných třech utkáních hrál pokaždé nejméně 33 minut.

Jeho tým měl také vždy přes 40 doskoků, házel moře šestek, zvedl úspěšnost a tím i produkci trojek, víc skóroval z brejků a až na Opavu (18) omezil svou velkou bolest - ztráty (s Kolínem a Brnem 9 a 10).

Značné zlepšení je znát především u trojek, kde tým vysázel dvojciferný počet tref ve čtyřech z posledních pěti utkání, když předtím to bylo v deseti utkáních za sebou nejvýš osm zásahů. „U trojek šlo o to, že spíš byl výpadek v předchozích zápasech. Teď jsme to konečně prolomili, možná to bylo i tou trenérskou změnou. A možná i tím, že jsme změnili pár věcí v útoku, to, jak najíždíme do pick-and-rollů, a taky líp čteme obrany.“

Bolestí týmu jsou v této sezoně ztráty, když hned v sedmi z 20 utkání jich tým nabral nejméně 18. „I na to jsme se už zaměřili. Pořád se snažíme hrát rychle, ale když to nejde, tak už nejsme tak zbrklí. A v postupném útoku chyby souvisely s tím, že jsme až moc spoléhali na „Vya“ (Vyorala), neměli jsme dobrý pohyb a nebyli jsme na stejné vlně, což se teď změnilo,“ soudí s průměrem 10 bodů na utkání jeden z pěti dvojciferných skórerů JIP.

I když si nemyslí, že by se role šéfa Vyorala zmenšila, ostatní se podle něj nyní víc soustředí na posouvání do správných pozic či na načasované ostré seběhy. „Tím se to možná „Vyovi“ o něco ulehčilo. Už nemusí zakončovat tolik útoků sám. Hodně jsme se zaměřili i na hru přes pivoty, abychom je zapojili víc a pak hra vypadá zase o něco líp.“

Zajímavostí je, že zejména v posledních dvou duelech s Brnem a Opavou nebyl příliš vidět ústřední podkošový lamač skal Švrdlík a naopak do světel ramp vystoupil 16, 15 a 14 body a dvakrát i šesti asistencemi právě Svoboda.

„Těch menších čísel Kamila jsem si ani nevšiml, ale on je důležitý i v defenzivě a v útoku na sebe natahuje celou obranu, protože je zdola schopný dát i díky šestkám dvacet bodů za poločas. A to pak otevírá ty volné střely i pro mě. A asistence? O ty se taky snažím, abych nebyl jen ten, kdo vše zakončuje. Když je tak volný spoluhráč, posunu to dál. V poslední době jsem měl hodně asistencí na Prokopa Slaninu, který ty střely proměňuje, a to je dobré,“ mne si s úsměvem ruce mladý křídelník.

Beksa si dvě kola do konce základní části na šestém místě hýčká výhru náskoku před kvartetem zuřivých pronásledovatelů Svitavami, Děčínem, Ústím a Hradcem, přičemž nemá špatný los – doma hostí Sokoly a pak míří do Ostravy.

„Chceme vyhrát i poslední dva zápasy, abychom měli postup do A1 ve svých rukou. Hradec má teď dobrou formu a je dobré, že ho máme doma, když víme, jak to dopadlo venku. I kdyby se ale hrálo v Hradci, tak výhra je naší povinností,“ zdůrazní Svoboda, podle nějž má právě v těchto dnech Beksa výhodu i v tom, že se jí netýkají osmifinálové boje v Českém poháru, neboť má díky umístění v Kooperativa NBL z minulé sezony zajištěn postup do Hyundai FINAL 8 předem.

„I tohle nám hraje do karet, protože únava soupeřů teď může hrát roli. Stejně do toho ale půjdou na sto procent...“