Cíl Pumprly juniora: To, čeho dosáhl brácha

S RADKEM PUMPRLOU Stejně jako před časem bratr jde nahoru postupně, jakoby nenápadně, v klubu ze spodních pater. A letos už začal střílet ostrými. Po čyřech kolech byl čtvrtým nejvytíženějším hráčem celé ligy a jasně nejminutovějším Čechem do 22 let. Po 8 kolech už mu dýchá na záda jindřichohradecký vrstevník Šoula, ale Radek Pumprla pořád drží sedmou pozici v celé NBL. S téměř 31 minutami. To je ve 22 letech porce, za jakou by každý v tomhle věku byl šťastný jako blecha. I když by si už sem tam musel říkat o střídání. Stoupající brněnská kometa bude nyní o svých obrčíslech mluvit. Taky o změně pozice. O bratrovi, co už je teď za ním. O mladých v NBL. O složitosti průměru 10 bodů. I o svých plánech. A samozřejmě o úterní slávě v Alpe Adria Cupu.  

S RADKEM PUMPRLOU Stejně jako před časem bratr jde nahoru postupně, jakoby nenápadně, v klubu ze spodních pater. A letos už začal střílet ostrými. Po čyřech kolech byl čtvrtým nejvytíženějším hráčem celé ligy a jasně nejminutovějším Čechem do 22 let. Po 8 kolech už mu dýchá na záda jindřichohradecký vrstevník Šoula, ale Radek Pumprla pořád drží sedmou pozici v celé NBL. S téměř 31 minutami. To je ve 22 letech porce, za jakou by každý v tomhle věku byl šťastný jako blecha. I když by si už sem tam musel říkat o střídání. Stoupající brněnská kometa bude nyní o svých obrčíslech mluvit. Taky o změně pozice. O bratrovi, co už je teď za ním. O mladých v NBL. O složitosti průměru 10 bodů. I o svých plánech. A samozřejmě o úterní slávě v Alpe Adria Cupu.    

Radku, ligu jste odstartoval jako bezkonkurenčně nejvytíženější český hráč do 22 let. V této kategorii mezi 56 hráči stále šéfujete. Byl jste na tuhle porci před sezonou koučem Jakarou připraven?
Nevěděl jsem, kolik to bude, ale připravený jsem od trenéra byl. Řekl mi, že minutáž budu mít velkou a dostanu prostor na všechno. Ten prostor se možná ještě navýšil odchodem Míši Křemena. Jsem rád, že takovou příležitost dostávám.

Musíte si při více než 30 minutách v zápasech dobře rozvrhávat síly, abyste takové šichty zvládal?
(usměje se) Spíš si musím síly rozvrhnout do celé sezony, protože takovou porci jsem nikdy nedostával a ty zápasy jsou fakt náročné. Takže když už někdy nemůžu, řeknu si i o střídání. Zatím jsem to ve všech zápasech snad zvládl. Ještě jsem docela mladý a i takovou porci bych měl zvládat bez nějaké větší únavy.



Na pohled to vypadá, že při dlouhodobé části s 32 zápasy těch utkání není tolik. Vy si k tomu ale letos přidáte i šest utkání v Alpe Adria Cupu a v Českém poháru vás v soubojích s ligovými soupeři čekají už dvojutkání. Nastřádá se toho už tedy docela dost, že?
Málo toho není určitě. Teď se nám do toho přidal Alpe Adria Cup s trochu větší frekvencí zápasů, abychom je stihli odehrát ve stanovené lhůtě. Do toho je i spousta tréninků, takže i při aktuálním systému ligy, kde zápasů není tolik, je toho se vším všudy nakonec dost.

Vaše vytížení z nějakých 35 a půl minuty postupně sklesalo na necelých 31. Čím to bylo?
Uzdravili se nám někteří zranění hráči a ti taky musejí dostat prostor. Navíc zápasů se hraje víc a síly je třeba rozložit. I já sám si o střídání říkám častěji, protože sezona postupuje a únava se kumuluje.

Mimochodem, co se teď říká u vás v rodině na to, že vy hráváte v lize skoro třikrát víc než starší bratr Pavel, toho času kapitán Nymburka?
(směje se) Tohle je takové zvláštní srovnání. Brácha byl v minulé sezoně dlouho zraněný, Nymburk má širší rotaci a hraje ještě víc zápasů než my, takže se tohle moc porovnávat nedá. A v rodině jsou, myslím, všichni rádi, nejvíc právě brácha. Sám teď řekl, že už na statistiky nehledí a řekl bych, že je rád, že hraju víc než on.

I když hrajete hodně, k bodům a vyšší užitečnosti už se tak snadno neprokousáváte. Nakolik má na tato čísla vliv kvalita soupeřů a to, kolik míčů se vám dostane do ruky?
Na těch míčích zálěží asi úplně nejvíc, potože bez balonu nejde nic udělat. Trenér do mě po téhle stránce vkládá velkou důvěru a hodně po mně chce, abych s míčem hrál a bral na sebe zodpovědnost i v útoku. Já byl vždycky spíš obranář, teď už se ode mě ale chce hodně i útok a ten prostor k tomu mám. A k těm soupeřům – každý hráč má některé oblíbené a naopak. Vždycky se líp dávají body za tým, který vede o dvacet, a hlavně proti slabším soupeřům se pak hraje uvolněněji než proti Nymburku, který vás 40 minut presuje po celém hřišti. To se pak prostor pro tvorbu zmenšuje.

Proti komu se hraje nejlíp vám?
Rád hraju proti Ústí, to je jeden z týmů, co mě teď napadá.



Otázka na body a rating směřovala i k tomu, že u vás v Brně si téměř 50 procent všech střel vezmou kolegové Sullivan s Primoracem a na ostatní tedy už nezbývá tolik.
Tohle už je klasika, že většinou mají Američané nebo zahraniční hráči největší počet střel. Kluby si berou cizince s tím, že budou dávat body a aby byli těmi nejlepšími hráči, takže se s tím musí počítat a je to normální. Tomu se my ostatní musíme přizpůsobit. U nás počet střel cizinců není zase tak enormní. Je přiměřený jejich statistikám, tohle je v pohodě. A já si na svůj počet střel a míčů, které do určitých akcí dostanu, nemůžu stěžovat.

Co se pro vás vedle odchodu zkušeného Křemena změnilo ještě, abyste oproti loňsku v minutách vyskočil o 7 až 10 na utkání výš?    
Celkově se změnila moje role. Leží na mně větší zodpovědnost, nejen podle počtu minut na hřišti, ale i celkově v rámci týmu. Ten je mladý a zodpovědnost se rozložila na všechny mladé hráče. Trenér mě taky posunul z pozice 2 nebo 3 na 2 a 1 a chce, abych hrál hodně s míčem. To byla změna, na kterou jsem tolik připravený nebyl, že se budu v takové míře s míčem potkávat. Jinak v tom vidím standardní cestu, kdy hráč by se ze sezony na sezonu měl posouvat nahoru, i když u mě to v těch minutách narostlo hodně.

Máte za sebou i první střet s Nymburkem. Stihli jste se ve hře pořádně potkat s bratrem?
Chvilku, ale nebránili jsme se, protože brácha už je teď spíš na pozici 4. Dokonce jsme se ani nepřebrali v žádné cloně. Jen když jsem jednou stavěl clonu já a on tam byl, tak to šlo asi o jediný moment, kdy jsem si ho v zápase uvědomil.

Je mu je 31 let, vám 22, už jste se posunuli do té fáze svých kariér, že vy teď v lize budete mít lepší čísla, což by ještě nedávno bylo nepředstavitelné?
(smích) Já doufám, že jo a brácha asi doufá, že ne. Ještě je ale brzo na hodnocení, zatím bylo odehráno pár zápasů.

Pavel je kapitánem mistra, má toho za sebou v Nymburce spoustu. Už od něho víte, co byste ještě musel vylepšit, aby o vás v Polabí mohli uvažovat?
Tak to je těžká otázka. Každý samozřejmě ví, co má zlepšovat a co musí dělat pro to, aby dosáhl svých cílů. V mém případě to znamená třeba to, čeho dosáhl brácha. Zhruba vím, co pro to mám dělat, a jak mám pokračovat. Snad se mi to bude dařit. Cítím, že se to každým zápasem zlepšuje, jsem malinko sebevědomější a cítím se už v zápasech pohodlněji.

Po osmi kolech je v lize 16 českých hráčů do 22 let, kteří odehráli alespoň čtyři utkání a mají průměr nejméně 10 minut. Při celkem 56 hráčích v této věkové kategorii, je to málo, nebo přiměřeně?
To nevím. Letos je to první sezona, kdy se to víc sleduje, nedokážu si tak představit, kolik to mohlo být v minulých letech. Určitě by to mohlo být i víc kluků, ale ta zmíněná minutáž není malá. Navíc tím, že se to sleduje, všichni ty mladé hráče dostávají do povědomí. Řekl bych, že letos je to v pořádku.



O kolik těžší to budete mít vy mladší ve druhé polovině základní části, kdy bude přituhovat v boji o A1?
Tak je to asi vždycky. Když jde do tuhého, zodpovědnost spadne víc na starší a zkušené hráče. A pak bude na těch mladých, jak k té zodpovědnosti přistoupí a jak se budou projevovat dál. Pokud se jim bude dařit pořád stejně, nebo i víc, nevidím z pohledu trenérů důvod, proč tam takového hráče nenasadit i v těch vypjatějších situacích, kdy se bude hrát o umístění pro nadstavbu nebo i v play-off. Pokud tihle hráči budou odvádět nadále kvalitní práci, trenér by jim měl věřit pořád stejně a druh situace by neměl mít vliv.

Vy se pohybujete kolem kóty 10 bodů na zápas. Jak je aktuálně těžké si takový průměr v lize držet?
Těžké to je. Já měl na začátku i víc, začal jsem poměrně dobře. Možná i tím, že jsme měli v úvodu některé slabší soupeře. Postupně to ale klesá a udržet si takový průměr není nejlehčí. Nechci, aby to vypadalo, že se tvářím, jakou tady odvádím hrozně těžkou práci a složitě si udržuju průměr deseti bodů, ale kdybych ho udržel do konce sezony, byl bych určitě rád.

Dovolíte si jako hráč s 31 minutami na zápas už i něco říct spoluhráčům, pokud třeba nezahrají správně domluvenou akci? Ať už těm českým, nebo zahraničním?
Zaprvé máme trenéra, který je tomuto otevřený. Pokud někdo k něčemu něco má, jeho názor si vyslechne, a buď dojde k domluvě, nebo hráči vysvětlí, proč to tak je. Máme mladý tým, kde asi tři čtvrtě kádru je buď mladší, nebo podobně stará jako já, takže si navzájem říct, co funguje a nefunguje, je běžné. A ani naši cizinci nejsou o tolik starší než já. Myslím, že si můj názor vyslechnou, protože jsem s nimi na hřišti a asi je zajímá, co si myslí jejich spoluhráč. Nemám s tím problém, dokonce rád takové situace využívám a na hřišti se s ostaními bavím hodně.

Mmcité+ první sezonu zažívá i mezinárodní konfrontaci. Jaká to byla v úterý sláva porazit slovinský KK Šenčur, spolulídra ligy mistrů Evropy?
No, sláva to byla velká. My jsme do toho zápasu vstoupili špatně, ale pak se tam seběhly nějaké události, kdy pivot hostů byl vyloučen kvůli druhé technické, což nám malinko nahrálo. I tak jsme ale byli na dobré cestě k vítězství. Pohár je dobrá konfrontace a dokázali jsme si, že můžeme porazit i tým ze špičky slovinské ligy. V minulém zápase jsme porazili i celek z Chorvatska a ukázali jsme, že česká liga má nějakou úroveň a že i tým, který hrál posledních několik sezon na spodku NBL, může porážet kluby z vršku jiných lig, navíc z basketbalových zemí.

Jasné výhře pomohlo i to, že se střelecky „zbláznil“ kolega Tomanec, autor 35 bodů.
Honza se „zbláznil“ opravdu hodně. Tědh 35 bodů nastřílel asi za 25 minut, což nám pomohlo hodně. Kdyby to ale nebyl on, snad by se „zbláznil“ někdo jiný.     

Jak bylo z vašeho slovinského trenéra cítit, že je pro něj v souboji s krajany v sázce i něco víc?
Asi to bral o něco osobněji než my. On je vyhecovaný v každém zápase, ale byl rád, že jsme porazili právě tým z jeho země a že mohl dokázat krajanům, jak tady odvádí dobrou práci. Po zápase byl hodně šťastný.