Cítím frustraci a smutek. Chceme ale vybojovat odpuštění!

S pohledem plným otázek hleděl kamsi do dálky a už bez bot pocházel sem a tam po široké chodbě chomutovské arény, když čekal, až na něj přijde řada při pozápasových rozborech s novináři. Tušil, že otázky, kterým bude čelit, nebudou z kategorie příjemných. 

Jako kapitán je už ale zvyklý zodpovídat za své lvy v dobách sklízení vavřínů i v okamžicích, kdy se nedaří. Tak jako po nečekané domácí porážce ve světové kvalifikaci (79-82) s Maďarskem, která národnímu týmu vystavěla nemalou komplikaci v cestě na šampionát. Vojtěch Hruban přitom svými 26 body včetně dvou velkých trojek ze závěru dělal, co mohl, aby nepříjemnost odvrátil a udělal tak radost více než třem tisícovkám skvělých fanoušků v Rocknet aréně.

„Co cítím? Frustraci a smutek. Co se na to dá říct? Tímhle jsme si nechci tvrdit, že přímo zavřeli šanci na postup, ještě pořád nějakou máme, ale už to není jen v našich rukou,” nalil na úvod dávku sportovního realismu 32letý křídelník.

„Byl to zápas, který jsme měli vyhrát, přišla plná hala a my to prostě nezvládli. Těch příčin je spousta, bohužel stav týmu včetně toho zdravotního teď nebyl ideální. Lepíme to nějak dohromady. Jsme v rolích, ve kterých jsme nikdy neměli být, přitom právě to, že jsme všichni dělali to, co umíme, a necpali se do toho, co neumíme, bylo dlouhá léta naší silnou stránkou. Za stavu, kdy jsme měli ještě nedávno 14 zdravých hráčů, je nás najednou osm devět plně zdravých, což je hrozně znát. Přesto jsme dnes měli vyhrát, ale v první půlce byla špatná obrana a ve druhé nám odešel útok,” hodnotil věcně kapitán.

Vojto, dostat doma od Maďarů do poločasu skoro padesát bodů je dost, v čem byl největší problém?
Udělali jsme moc chyb, dostali jsme spoustu bodů (do půle 14) z útočných doskoků soupeře. Obroučky byly hodně tvrdé a balony létaly skoro na půlku a my se tomu přizpůsobili až později. Těch chyb bylo hodně, nechali jsme jim několik volných trojek, zase jsme ale nedostali moc snadných bodů z rychlých protiútoků, což bylo určité zlepšení. Druhý poločas už byla obrana celkově lepší, ale trochu jsme se zasekli v útoku. Energie už bylo míň a tempo o něco polevilo.

Úplně na konci jste dvěma trojkami ještě vykřesal naději, věřil jste tam pořád v obrat?
Už jsme tam něco udělat museli a já měl dvě docela volné střely a padlo to. Bohužel ta další, která by bývala byla vůbec nejdůležitější (na vyrovnání skore), už se neujala. Přihrávka byla tečovaná, mířila mi na nohy, a než jsem to zvedl, už ta střela nebyla vyloženě dobrá. Jinak bych věřil, že bych ji dal. Samozřejmě to mrzí, ale tímhle jsme zápas neprohráli.

Dalo se nějak předejít faulu soupeře ve vašem posledním postupném útoku, abyste mohli jít na trojku?
Předejít asi ne, mohl jsem to jedině zkusit zvednout, aby byly tři šestky za faul, a ne jen dvě. Tohle ale bývá zrádné, obránce může na poslední chvíli uhnout a není z toho ani šestka. Takže jsem se nechal faulovat a věřil, že při té druhé nahozené se povede doskok Ondry Balvína nebo Honzy Veselého. Odrazilo se to ale špatně, tohle už bývá těžké...

A pak jste ještě v poslední vteřině vyslal z vlastní půlky projektil na prodloužení, který orazítkoval obruč...
Vyhodil jsem to a říkal si, že ten pokus má docela dobrý směr, ale trefit to může možná jeden hod z tisíce, navíc to bylo přes hráče, padal jsem do strany a byl jsem v podstatě rád, že jsem tam dohodil. Kdyby to tam spadlo, mohl jsme být slavný. Ani nevím, jestli se to vůbec někdy v kariéře povede.

Mrzelo tam, že jste už poslední dvě minuty neměli oddechový čas?
Pomohlo by to, ale Maďaři pořád ten faul mohli udělat... Po tom, jak agresivně se hrála poslední čtvrtina, a kdy po devíti a půl minutách na nás byly tři fauly, to sice taky nebylo v pohodě, ale to už je na jinou debatu.

Jak jste viděl váš faul ve čtvrté čtvrtině, kdy se zdálo, že jste se dobře stavěl na průraz?
Tam byl jeden úsek, kde si myslím, že nám rozhodčí úplně nepomohli. Na jedné straně mně někdo držel obě ruce a nemohl jsem chytit balon, na druhé straně byl tenhle průraz a pak tam byl poměrně jasný faul na Honzu Veselého. Musím se na to podívat, abych to mohl nějak okomentovat. Myslím, že na ten průraz jsem stál včas, ale video to může ukázat jinak.

Jako tým jste měli jen devět útočných doskoků, i při řadě dlouhánů v týmu. Chybělo víc energie za nimi chodit?
Ono to nebylo moc na dlouhých hráčích. Balonů pod obroučkami bylo ke sbírání hrozně málo. Nevím, kde jsme je vzali, ale to je opravdu jako šutr. Jakmile se člověk netrefí přesně, tak to letí tři čtyři metry od koše a v tu chvíli to jde přes pivoty. Pokud bychom chtěli někoho hanit, že bylo málo útočných doskoků, tak to byl dnes spíš perimetr.

Zbývá necelý týden do startu EuroBasketu, co teď řeknete jako kapitán svému týmu?
Máme pár dní tréninků a společnou týmovou večeři, kde asi něco řeknu, ale nebude to nic nečekaného. Musíme zapomenout, co se stalo, dát se do kupy zdravotně, kdo bude moct, se připojí, jeden dva důležití hráči nám přibudou a pokud budeme hrát dobře na EuroBasketu, věřím, že nám veřejnost i novináři trochu odpustí a že to dokážeme napravit. Takže na páteční úvodní zápas s Polskem už se těším, bude to něco jiného, je to turnaj, budeme na jednom místě, chystáme se na to celé léto, pořád se o tom mluví, a byla by blbost teď po porážce s Maďary říct, že se na to netěšíme. Nejde svěsit hlavy.

V čem je tým nyní nejvíc, řekněme, zabržděný?
Nejvíc je to v těch nestandardních rolích. Celá léta jsme hráli nějakým stylem, který byl úspěšný, protože jsme všichni dělali, co umíme. Ode mě se moc nechtělo, abych nějak zásadně dribloval, „Boči” (Jaromír Bohačík) hrál víc na balonu, „Saty” (Tomáš Satoranský) byl s balonem a rozdával to, já jsem chtěl střílet a bránit protiútoky. Všichni věděli, co mají dělat, a najednou jsme v rolích, které nám nejsou úplně vlastní. Já musím hodně hrát s balonem, někteří kluci trochu mimo tempo a je to všechno takové upracované. Věřím, že se dostaneme zpátky do nějakého rytmu. Jak se kluci vrátí, tak si to sedne. V tuhle chvíli nám hodně chybí ti, co tvoří s míčem. Přestože Viktor Půlpán i Ondra Sehnal dělají, co můžou, tak to není tak, že by dokázali pravidelně „rozházet” osm deset „áček” (asistencí) za zápas a nemáme to ani z křídel, pokud nehraje Víťa Krejčí a „Boči”. Je to hlavně tím, že se v těch nových rolích necítíme úplně komfortně.

Když jste zmínil Ondřeje Sehnal, ten odehrál svůj zatím největší zápas v nové roli prvního rozehrávače. Za 29 minut zapsal 3 body, 3 doskoky a 8 asistencí na šest ztrát, ale hlavně končil jedním kladným bodem v plus/minus při pobytu ve hře...
Dneska měl poprvé konečně trošku důvěru trenéra v tom, že když udělal jednu chybu, nešel si zase zpátky sednout. Bylo to na něm vidět, že přestože udělal chybu, tak se nebál stejnou věc udělat znova, což je samozřejmě dobře. Pořád nevím, jestli se „Saty” připojí, nebo nepřipojí, a Ondru budeme potřebovat, aby s míčem tvořil. Věřím, že si na to ještě trochu zvykne a trošku ubere ztráty, a až se vrátí „Boči” a Víťa, pomůžou mu s tvořením hry. Ondra odvedl velmi slušnou práci. Samozřejmě šest ztrát je hodně. Já jsem na tom asi dost podobně, i když přesně nevím. Je to taky moje slabina, když hraju s balonem (Hruban měl po sedmi ztrátách ve Francii jedinou za téměř 31 minut).

A jak vidíte aktuální kvalitu obrany vašeho týmu?
Je to chvílemi blázinec. To je ale interní věc týmu. Něco, co musíme zlepšit. Víc k tomu neřeknu.

A co povíte na atmosféru v Chomutově, kde hrál národní tým po hodně dlouhé době?
Super! Musím říct, že spousta lidí byla skeptická, když se vybral Chomutov, ale nakonec byla plná hala, skvělá atmosféra. K tomu fajn hotel. Deset z deseti pro Chomutov. Pokud se sem bude ještě šance někdy vrátit, tak jsme říkali, že budeme rádi. Fanoušci byli dneska super, opravdu byli hlasití, krásně se fandilo. Jen nás mrzí, že jsme nedokázali dovést zápas do vítězného konce.