Co je vůbec nejlepší na českých hráčích

ECHO VELKÉ BITVY LIGY MISTRŮ Mikrobus s německou poznávací značkou, stojící před halou, byl napěchovaný k prasknutí a právě se chystal k návratu nocí na základnu - zřejmě stovky kilometrů daleko. Po tomhle zápase rozhodně nebyl jediný. Fanoušci Arisu Soluň se podle dostupných informací sjeli k třaskavé bitvě Ligy mistrů do polabského městečka ze všech koutů Evropy. Tak jak velí bohatá tradice jejich klubu. Více než stovka fandů slavné basketbalové značky připravila v nymburském stánku takovou bouři, jakou tu nepamatují. A byl to dechberoucí zážitek od začátku do konce. Pro české šampiony o to sladší, že podali možná nejlepší výkon od rok starého složení pozdějších euroligových semifinalistů z Kubáně. Byl to přesně ten zápas, z něhož když odcházíte, máte pocit, že jste byli svědky něčeho většího než jen 40minutového zápolení dvou kvalitních basketbalových mužstev. Byla to show, na jejímž konci stál zvonivý triumf 87-79 nad dosud neporaženým spolulídrem skupiny A.

ECHO VELKÉ BITVY LIGY MISTRŮ Mikrobus s německou poznávací značkou, stojící před halou, byl napěchovaný k prasknutí a právě se chystal k návratu nocí na základnu - zřejmě stovky kilometrů daleko. Po tomhle zápase rozhodně nebyl jediný. Fanoušci Arisu Soluň se podle dostupných informací sjeli k třaskavé bitvě Ligy mistrů do polabského městečka ze všech koutů Evropy. Tak jak velí bohatá tradice jejich klubu. Více než stovka fandů slavné basketbalové značky připravila v nymburském stánku takovou bouři, jakou tu nepamatují. A byl to dechberoucí zážitek od začátku do konce. Pro české šampiony o to sladší, že podali možná nejlepší výkon od rok starého složení pozdějších euroligových semifinalistů z Kubáně. Byl to přesně ten zápas, z něhož když odcházíte, máte pocit, že jste byli svědky něčeho většího než jen 40minutového zápolení dvou kvalitních basketbalových mužstev. Byla to show, na jejímž konci stál zvonivý triumf 87-79 nad dosud neporaženým spolulídrem skupiny A.

„Přál bych si, aby fanoušci Arisu přijeli pokaždé a naše příznivce to vyhecovalo k tomu, aby se taky rozbláznili,“ usmíval se po zápase vítězný kouč Ronen Ginzburg. Vzápětí ale zvážněl, protože se chtěl vrátit k hrůznému výkonu z minulého kola ve Frankfurtu, kde výhra byla velmi dosažitelná, ale jeho tým ji neshrábl.

„Chtěl bych se omluvit fanouškům, kteří vážili cestu do Frankfurtu, kde jsme zahráli tak špatně. Řekl jsem proto hráčům, že byla ostuda předvést jim to, co jsme předvedli. Dnes jsme jim dali na oplátku pěkný dárek a já jsem šťatsný, že naplnili halu. Doufám, že to tak bude pokaždé, protože když přijdou ve velkém počtu, my pak většinou hrajeme dobře.“



Trenérova promluva po Frankfurtu musela být skutečně účinná, protože první čtvrtina s Arisem byla v podání Nymburka tou nejlepší v aktuální sezoně. Velmi silného soupeře, který v minulém kole doma složil lídra turecké ligy Banvit, po prvních 10 minutách lámali k podlaze 30 ku 15, když trefili 5 trojek, o něž se podělili Sant-Roos (3, celkem 11 bodů za prvních 8 minut), Welsch a s klaksonem čtvrtiny Pumprla, který měl v zápase několik hodně zajímavých zakončení (11 bodů za 27 minut). Domácí si účinně sbíhali do vymezeného území pro pasy k jistým bodům, létali do brejků a v obraně přidávali stopky v podobě bloků, a to i proti alley-oopu Arisu.

Na rozdíl od Frankfurtu ale tentokrát nezůstalo jen u jednoho silného hracího období, a i když hosté se trojkami a zónovým presinkem ve druhé čtvrtině dostali za zesíleného řevu svých věrných na dostřel, Středočeši z útočných doskoků a vniků Sant-Roose 1 na 1 udrželi poločasové vedení 45-34. Svou sílu tu začal ukazovat i power forwad Simpson, který se převtělil do role protektora vlastní obruče, a navíc řádil v mlýnici na útočném doskoku.

„Diamon k nám přišel bez potřebné herní formy. Tu pořád ještě nemá perfektní, ale dobře útočně doskakuje, umí zakončit útoky a zblokovat soupeře v obraně,“ adresoval Ginzburg následující Simpsonova čísla: 13 bodů (sdílený druhý střelec), 8 doskoků, 3 asistence, blok a 4 zisky, z nichž ty klíčové přišly v závěru. Navíc končil s +16 body za 22 minut, což bylo nejlepší číslo z Nymburských.

Ti zahájili nesoustředěně druhou půli, a to na obou koncích hřiště, včetně doskoku. Aris se za 2:20 dostal na 47-42, ale rozehrávač Lawrence, který brzy na pozici 1 nahradil v této pasáži neefektivního Sant-Roose, zastavil nájezdem další krvácení, svou 4. trojku poté přidal Sant-Roos a po odvážném nájezdu a zakončení z jedné nohy Hrubana si domácí vzali zpět 11bodové vedení.
 

Zakončení ze samostatných průniků, vyžadujících při minimu hvizdů sudích osobní odvahu i velkou stabilitu, ze strany domácíh postupně přibývalo. Až se zdálo, že jde o záměr.

„Když hrajete s takovým týmem, nebo když se podíváte i na zápasy v Eurolize, tak ve hře 5 na 5 končí spousta útoků trojkami. V dnešním basketbale vás soupeři nenechají najet do koše snadno a spíš vám dají trojky. My jsme věděli, že v řadě úseků to bude v útoku 5 na 5 váznout a tam jsme potřebovali hru 1 na 1. To jistě bylo vidět, ale už tolik vidět není, že jsme často zaměstnávali obranu pohybem na stranách, protože samotná hra 1 na 1 by nám nestačila. Přece jen nemáme euroligové hráče, co by skórovali ze situací 1 na 1 úplně snadno,“ poodhalil taktické šachy kouč.

„V útoku jsme navíc proti tvrdé a „dusivé“ obraně Arisu museli hrát ve vysokém tempu a do přechodů, což se většinu zápasu dařilo. A při hře pět na pět jsme taky většinou věděli, kam s míčem jít.“

Hlavním defenzivním záměrem kouče bylo zastavit rozehrávače Cummingse, který přes 2 fauly už po 8 minutách nakonec vyšplhal k 21 bodům. „Je to hlavní hráč Arisu, tvoří pro ostatní, snaží se skórovat a taky hledat své dlouhé, proto jsme zahušťovali prostor před ním, když měl míč, a samozřejmě jsme pak riskovali jejich střely z trojek,“ analyzoval Ginzburg.

„Aris se taky snaží hrnout míč přes své „čtyřky“ a v jejich krytí jsme většinu zápasu odvedli doboru práci.“



Když je řeč o čtyřkách, jednou z nich, a to rovnou v základní pětce, byl při zdravotních problémech Meiera Martin Kříž. A ten, jak se zdá, pod Ginzburgem dál vzkvétá. Za 24 minut nezapsal omračující čísla, ale kromě dvou dobrých seběhů k zakončením byla zásadní jeho plus dvojka při pobytu ve hře.    

„Martin hraje dobře už od začátku sezony a platilo to i o Arisu,“ chválil Ginzburg. Nebyla to jediná plusová slova na adresu reprezentantů. I když nejlepší cifry v zápase bral po všech stránkách šikovný Sant-Roos, končil za svých 34 minut minus 3. A do plusu tak tlačili tým namnoze čeští hráči (celkově měli na kontě 109 z 200 minut), z nichž velké defenzivní kousky například na tři roky hráči Panathinaikosu Jankovicovi (z pole 13/3, -10) předváděli Pumprla s Hrubanem (13 bodů), který sám rychlostí svých nohou zastavil několik útoků řeckého celku.  

„Ano, každý po takovém zápase mluví hlavně o Howardovi (Sant-Roosovi), ale Welsch, Benda nebo Pumprla skvěle bránili, „Pampi“ navíc proměnil i velké střely. Vůbec nejlepší ale na českých hráčích je to, že mají velké srdce,“ shrnul Ginzburg.

Ten do řady zápasových sekvencí posílal pětici s jen jedním podkošovým hráčem, ale tým tím nijak nestrádal. A i když stejně jako soupeř hodně ztrácel (19-20), neúnavná nájezdnická hra a občasné brejky ho přivedly do koncovky se stále solidním náskokem. A i když ve stále tvrdším závěru se těžko dostával k šestkám a po jediné ztrátě Kříže Aris přirazil něco přes dvě minuty do konce na 79-77, dvě velké defenzivní akce i útočný doskok Simpsona a jeho koš s faulem byly klíčovou ingrediencí úspěšně zvládnutého finiše.