Co nechtěl řešit Švrdlík? A co řekl ledový muž?

HRÁČSKÉ ECHO SEMIFINÁLE FINAL-4 Dlouhá byla řeč kouče Pavla Budínského k děčínským Válečníkům, když se za nimi po prvním semifinále Hyundai Final-4 zavřely dveře kabiny. Místy byl slyšet smích a nakonec zazněl hlasitý potlesk. A když se pak dveře znovu otevřely, kapitán týmu Jakub Houška stál se svou velikou tlapou ve vaničce se spoustou kostek ledu, aby ulevil palci vykloubenému nedávno v Ostravě. Vedle toho měl ale také velkou radost, že se jeho tým po roce znovu prodral až do pohárového finále a dostane tak další šanci na první trofej v 70leté klubové historii.

HRÁČSKÉ ECHO SEMIFINÁLE FINAL-4 Dlouhá byla řeč kouče Pavla Budínského k děčínským Válečníkům, když se za nimi po prvním semifinále Hyundai Final-4 zavřely dveře kabiny. Místy byl slyšet smích a nakonec zazněl hlasitý potlesk. A když se pak dveře znovu otevřely, kapitán týmu Jakub Houška stál se svou velikou tlapou ve vaničce se spoustou kostek ledu, aby ulevil palci vykloubenému nedávno v Ostravě. Vedle toho měl ale také velkou radost, že se jeho tým po roce znovu prodral až do pohárového finále a dostane tak další šanci na první trofej v 70leté klubové historii.

„Myslím, že se nám podařilo využít naši podkošovou sílu. Chystali jsme se na to při tréninku, chtěli jsme tak hrát a povedlo se. Opava přebírala clony, my na začátku zápasu hráli v těchto situacích dolů a vycházelo to. K tomu jsme dobře bránili. Opava měla těžké střely a ten začátek byl z naší strany dobrý,“ pochvaloval si centr, který musel poslední dva dny před Final-4 kvůli bolavému palci vysadit.
 
Jeho tým jen nečekaně těsně vyhrál nad oslabeným soupeřem doskok. Houška ale v nadsázce nadhodil, že ho Armex možná ani tolik nepotřeboval. „Na útočný doskok jsme se po střelách z dálky snažili chodit, když jsme ale hráli dole 1 na 1, nechávali jsme to jen na tom daném hráči a pak je těžké z trojky jít na doskok.“

Kapitán Děčína nijak nepřeceňoval, že jeho muži dokázali až téměř do konce na pouhých 2 bodech udržet opavského vůdce Šiřinu. „Zase nám dával body Kuba Blažek. Kubovi Šiřinovi to prostě tolik nešlo a to se stává. Platí to i o mně a v tom je basket krásnej - člověk nikdy neví, jaký zápas odehraje. My nejsme „Amíci“, co tohle zvládnou, abychom si řekli, že dnes dáme 20 a pak je opravdu dáme.“
 

   
„Nechtěli jsme hlavně dostávat jednoduché body zpod koše. Proti nám takhle hraje každý, že nás nechává střílet z dálky a zkusí, že nebudeme dávat. I my se poučili z toho, že v Ostravě jsme dostali asi 30 bodů zpod koše už v první půlce a to jsme nechtěli znovu dopustit. Mnohem víc jsme si vypomáhali, bránili jsme mnohem týmověji než v Ostravě a v těch pozicích se po obejití útočícím hráčem nahrazovali, což bylo důležité,“ analyzoval centr, kterého prý neznervózněl ani dílčí stav 50-41 ve třetí čtvrtině po mocné snaze Opavy o návrat do zápasu.

V čem je jeho tým zkušenější po loňském finále s Orly, v němž neměl žádnou šanci?

„Cítíme se jinak. I proto, že loňské semifinále s Pardubicemi bylo hodně na krev a na konci zápasu jsem se cítil jako naposledy v lize v Ostravě, což znamená úplně „vyflusanej“. Teď se cítím líp a myslím, že i další kluci, protože jsme se mohli víc protočit. My musíme hlavně udržet stejnou koncentraci jako na semifinále i po celých 24 hodin mezi oběma zápasy,“ zdůrazní Houška.

Už do svého třetího pohárového finále v řadě postoupily dvě podkošové opory Pardubic Radek Nečas a Kamil Švrdlík, kteří jako jediní obhajují loňskou trofej, získanou ještě s Orly. Stalo se po nejtěsnější a velmi šťastné semifinálové výhře nad Kolínem. A druhý jmenovaný bezprostředně po zápase opakoval novinářům stále jednu větu:

„Kdybych musel už poněkolikáté vysvětlovat naši další prohru doma o jeden koš, už by mě to fakt nebavilo. V téhle sezoně jsme to zažili tolikrát, že je to až nenormální,“ kroutí hlavou reprezentant.

„Měli jsme i štěstí, ale taky jsme bojovali až do konce a urvali vítězství. Kolín nám ve čtvrté čtvrtině utekl dvěma trojkami v poslední vteřině útoku, kdy se Bakič trefil i o desku, a tam už jsme doufali, že jim toho nenapadá tolik jako naposledy v Kolíně, byť spoléhat na to nešlo.“

Pardubice chtěly soupeře uštvat ohromným tempem, ale setkaly se tu jen s dílčím úspěchem. „Kolín se celkem držel. Někdy během zápasu odpadá a my si říkali, že když budeme hrát hodně rychle, tak většinou takovému tempu nestačí. Jenže dnes i soupeř měl po našich špatných střelách nebo ztrátách rychlé protiútoky a dost se tím držel ve hře.“

Beksu nejspíš trochu zaskočilo i prvopoločasové úsilí Geosanu an útočném doskoku (10). „I tímhle se drželi v zápase, přitom opakovaný doskoky vlastních střel není jejich největší zbraň. Nakonec jim to málem vyhrálo zápas a my si o tom museli v poločase pár věcí říct,“ přiznal 22bodový semifinálový top skórer Beksy.
 

Neskrýval ani to, že po bleskovém vyrovnání Kolína z 41-51 na 51-51 i jemu naskočily myšlenky začínající slovy „Už zase“. Zase nám začíná protékat dobře rozjetý zápas mezi prsty.

„A to jsme pak šli ještě na minus 9, co už není normální. My si to pořád říkáme a dáváme na to pozor, ale pak přijde jedna ztráta, támhle něco pískne rozhodčí nebo něco nedáme a najednou je náskok v čudu.“

Švrdlík také velmi precizně popsal, v čem spočívá aktuální hlavní nebezpečnost kolínských Medvědů, kteří Beksu pokořili ve dvou posledních ligových zápasech.
  
„V poslední době mají velkou úspěšností střelby, kdy hodně využívají vzniklých výhod při obraně 1 na 1, kdy my přebereme clonu na míč. Tím nás naposledy trestali i u nich a párkrát se jim to podařilo i v tomhle zápase. Na jejich rozehrávače vyšel velký hráč a oni pak mají vysokou úspěšnost ve střelbě nebo z nájezdu. A i tohle je drželo v zápase.“

Sám Švrdlík se pak v utkání nejvíc potýkal s nezničitelným podkošovým Medvědem s výškou pouhých 198 čísel Leem Skinnerem, který mu dal řádně zabrat.

„S menším hráčem je to často těžší, protože je strašně pohyblivý. Skinner je takový hyperaktivní, pořád někde skáče, předskakuje v obraně. Když se mi podaří zatlačit ho až pod koš, mám pak výhodu, ale dál od koše je to už nepříjemné a je to pak jako hrát proti křídlu. Znám to ještě z americké NCAA, kde bylo takových hráčů dost, někdy i těžších, a nebylo pak jednoduché proti nim hrát. Čeká se, že je jednoznačně přehrajete, ale oni tu svoji výhodu dokážou využít. My jsme se proto snažili, abych míč dostával až pod koš. Nemusel jsem pak driblovat a on mě nestihl zastavit nebo dostat výpomoc.“

I na finále s Děčínem půjdou Beksa muži bez svého třetího důležitého dlouhého Ondřeje Kohouta. Švrdlík to ale nevidí jako zásadní problém.

„Děčín bude zase úplně jiný tým, nemůžeme mu hlavně dovolit jeho útočné doskoky, na které se specializuje. To by nás zabilo. Oni nemají o tolik víc pivotů a my s Jobim Wallem a Radkem Nečasem bychom se jim měli vyrovnat. Bez Ondry jsme odehráli už hodně zápasů a musíme to zvládnout. Jsme doma a doufám, že nás fanoušci poženou dopředu.“

Obrovský smutek prožíval stejně jako celý kolínský tým o pár řádků výše zmíněný Lee Skinner. „Byl to skvělý zápas, ale pro nás skončil velkým zklamáním. Bojovali jsme a chtěli moc vyhrát, ale nedopadlo to pro nás dobře. Když jsme se dostali do vedení o devět, moc jsme pak spěchali, ztráceli míče a v koncovce už nám nezbývalo dost času. Byli jsme ale pod tlakem a domácí tým tam zahrál skvěle,“ uznal hojně potetovaný Američan, který svou nížku nepovažuje pod košem za žádnou výmluvu.

„Celou kariéru jsem na své pozici „pod výškou“ a vždycky jsem hrál proti vyšším. Vyplácí se mi, když do toho dávám hodně energie, kterou si dobíjím z fanoušků i spoluhráčů. Výšku nevidím jako problém, prostě tam jdu, i proti těm nejvyšším, a peru se o každý doskok.“