Co přináší TV v Děčíně a sbližování v LM

NA CESTÁCH S RADIMEM A JAKUBEM Opavský kapitán se ztemnělým autobusem, brázdícím už téměř opuštěnou švýcarskou dálnici, s odhodlaným výrazem hrnul až k samotnému řidiči. Chtěl jej důrazně požádat o vypnutí klimatizace. Řada jeho mužů cestovala v pěkný říjnový den v kraťasech a velmi nalehko, a v „pojízdné mrazírně“ Taxi Bus, sloužící k přepravě z curyšského letiště do místa utkání ve Fribourgu, už se druhou hodinu cesty čelilo chladnému proudění čím dál hůř. Vtom však autobus začal rolovat ke svodidlům a mostnímu pilíři, až jeden ze tří řidičových kolegů začal křičet francouzské „Attention! Attention!“

NA CESTÁCH S RADIMEM A JAKUBEM Opavský kapitán se ztemnělým autobusem, brázdícím už téměř opuštěnou švýcarskou dálnici, s odhodlaným výrazem hrnul až k samotnému řidiči. Chtěl jej důrazně požádat o vypnutí klimatizace. Řada jeho mužů cestovala v pěkný říjnový den v kraťasech a velmi nalehko, a v „pojízdné mrazírně“ Taxi Bus, sloužící k přepravě z curyšského letiště do místa utkání ve Fribourgu, už se druhou hodinu cesty čelilo chladnému proudění čím dál hůř. Vtom však autobus začal rolovat ke svodidlům a mostnímu pilíři, až jeden ze tří řidičových kolegů začal křičet francouzské „Attention! Attention!“

Šofér, dočasně se věnující plnění přání slezských hostů, horkou chvilku naštěstí ustál, leč ani po dlouhé manipulaci s čudlíky se mu chlad v útrobách vozu zmírnit nepodařilo, čemuž nepomohlo ani jeho otevřené okno, jež prý nešlo zavřít.   

„Asi došlo k závadě, že nešlo zavřít ani to okýnko, ale snad jsme to všichni přežili ve zdraví,“ glosoval závěr celkem 12hodinové cesty z Opavy na Ligu mistrů do Fribourgu kapitán českých vicemistrů Jakub Šiřina.

Zaskočení z finále úterní noci nicméně přiznal například guard Radim Klečka. „Já do té doby celou cestu zvládal bez mikiny, takže mě mrznutí v autobuse překvapilo.“



Opavané vědí, co znamená cestovat během jednoho dne 12 hodin, tak jako v úterý. Ovšem při ligovém výjezdu mají tenhle časový úsek aspoň rozdělený na dvě poloviny, a obě šestihodinovky stráví v jednom autobusu.

„Navíc na té čtyřce sedaček přes uličku se dá jakž takž natáhnout. Tohle ale bylo něco úplně jiného. Je to rozkouskované - autobus, vlak, letadlo a zase autobus, do toho čekání na letišti. Měli jsme na to ale celý den a před zápasem jsme se mohli ještě ve Fribourgu vyspat. Uvidíme, co to s námi udělá,“ byl už v den utkání zvědavý Radim Klečka.      

„Sžíváme se i s tou celkovou dobou cesty. S těmi po Česku už srovnaní jsme, hrajeme ligu nějaký pátek, a ani ta nejdelší trasa do Děčína nás už snad nevykolejí,“ doplňuje Šiřina.

Když už ani doprava na zápas v Děčíně tým nevykolejí, po kolika hodinách zejména na palubě autobusu lze ještě slušně odehrát duel nejvyšší úrovně?

„Záleželo by, jestli by se v místě utkání předtím spalo, pak by se i deset hodin ještě dalo zvládnout v pohodě,“ je přesvědčen Klečka.

„Při cestě v den utkání je pro nás stropem Děčín. Už to je štreka přes celou republiku, ještě navíc po té naší úžasné dálnici, což je v den zápasu docela cirkusový kousek. Jet ale o den dřív a někam daleko, to by se určitě dalo pořešit,“ souhlasí starší kolega.



Pokud se cestuje v den zápasu, je záměrem kouče Petra Czudka dorazit dvě hodiny před úvodním rozskokem. Jenže to se při nevyzpytatelnosti dálnic ne vždy podaří splnit. „Už jsme tak zažili víc zápasů, kdy jsme přijeli tak tak. Přesto jsme pak většinou hráli dobrý basket. Třeba do Pardubic na utkání o třetí místo jsme jednou dojeli asi půl hodinu před zápasem a vyhráli jsme medaile,“ připomíná Šiřina.

„Někdy pro nás naopak bývá docela těžké, když přijedeme o dvě tři hodiny dřív a ještě musíme sedět v šatně, než se jde na rozcvičování. Devadesát minut až dvě hodiny tak považuju za maximum,“ dodává za souhlasného pokyvování Radima Klečky.

Podle opavského kapitána ovšem zároveň neexistuje cvičení nebo jakákoli pomůcka, která by jednotlivé hráče či celý tým po náročné cestě nabudila, aby nezaspali začátek zápasu, což bývá kouči hostujících celků nezřídka zmiňováno. „Každý si musí najít, co mu vyhovuje nejlíp, aby pak byl správně nachystaný.“   

A potom jsou tu extrémní situace – pozdní příjezd na zápas, nebo porucha na dopravním prostředku. Oboje už Slezané zažili, byť jen jednou, a obě situace mají spojené, jak jinak, se souboji pod děčínskou skálou. A dokonce televizními.

„Na ten pozdní příjezd do Děčína si vzpomínám – vyjížděli jsme brzy ráno, ale stejně to nestačilo a v televizi pak zmiňovali, že jsme přijeli pozdě. My jsme ale tehdy hráli dobře, na to, že jsme deset hodin seděli v autobuse,“ nezapomněl na dramatický moment Jakub Šiřina.

A při jiné výpravě z Děčína pro změnu vypověděl služby autobus. „Tehdy hrozilo, že budeme muset v Děčíně i spát,“ prohrabe se pamětí Klečka. „Nakonec to ale opravili. Zrovna to byl televizní zápas od osmi, skončil v deset, a než to opravili, přijeli jsme asi v sedm ráno,“ nezůstává s popisem pozadu kapitán.

„Děčín a televize, to pro nás není dobrá kombinace,“ usměje se ještě Radim Klečka.



Při popisu zážitků z výjezdů do Děčína přichází nejednou na přetřes hrůzný stav úhlavní dálniční tepny země pod Řípem. V dokončení nekonečné rekonstrukce „déjedničky“ už dnes věří jen snílci, a i proto bylo zajímavé sledovat, jak dělníci mezi Curychem a Fribourgem na nejednom místě „hoblovali“ při opravách i nedlouho před půlnocí za svitu obřích reflektorů.  

Vraťme se však ještě na palubu letounu z Prahy, kde Radim Klečka zažíval svůj teprve druhý letecký přesun v životě. A i za ten první mohl basketbal. „Poprvé to bylo před třemi lety do Japonska s reprezentací. To jsem do toho „vletěl“ natvrdo, kdy let trval nějakých 13 hodin. Tohle tak nic nebylo,“ říká s klidem 28letý Klečka, který až do výjezdu s národním týmem všechny basketbalové cesty i putování k moři zvládal pozemní přepravou.

Právě on byl už v úterý několikrát slyšet, jak přepočítává různé cesty na „busohodiny“. A vypadalo to, že i výpravu z Opavy do Fribourgu by zvládl po zemi, byť jen v autě vyjde těch 1220 kilometrů na 11 a půl hodiny.

„Jen jsem to počítal, protože to jednu dobu opravdu hrozilo. Jen nevím, jak by to časově vycházelo. A asi bychom museli jet už s velkým předstihem,“ přemýšlí guard nahlas.

Jeho tým se dvěma cestám autobusem v Lize mistrů tak jako tak nevyhne. Poputuje tak 1045 kilometrů do Bonnu a „příjemných“ 900 kilometrů do Benátek. Samozřejmě vyrazí den předem a nocovat před utkáními už bude v dějištích zápasu.

Při návratu z Itálie se pak Czudkova družina pokusí o jeden majstrštyk. Hned následující den po duelu v Benátkách nastoupí v rámci cesty zpět v Brně k utkání Kooperativa NBL. „Na tuhle zkušenost se těšíme,“ utrousí se zjevnou nadsázkou Klečka.

„Tohle ještě nikdo nezažil a jsme zvědaví, jak to s námi zamává,“ doplňuje parťák. Při tomto dobrodružství ještě není vyjasněno místo spánku. Podle asistenta Vlčka je ideálem destinace na půli cesty.



A ještě se zastavme u tématu krácení dlouhých hodin strávených na cestách. Před odletem z Prahy se prakticky celý tým při večeři na letišti shromáždil kolem jednoho notebooku a sledoval atraktivní duel druhého českého zástupce v Lize mistrů. Nymburk jen o pár kilometrů dál hostil v hale Královka obhájce trofeje AEK Atény. Jeden by možná čekal, že za celou sezonu mají hráči basketbalu plné zuby, ale skutečnost je zřejmě jiná…

„Já si od něj pokoj i dám, ale vzhledem k tomu, že na letišti nebylo moc co dělat, podíval jsem se taky. A zrovna to byl pěkný zápas. Bohužel koncovka nám vyšla zrovna na nástup do letadla a výsledek jsme se tak dozvěděli až ve Fribourgu,“ lituje Radim Klečka. Kolega kapitán se ovšem snažil zachytit závěr zápasu ještě v Praze. Když však zbývalo posledních jedenáct vteřin čtvrté čtvrtiny a motory na runwayi zažehly naplno, muselo zhasnout i poslední mobilní zařízení na palubě.

Ke krácení dlouhých cest ovšem slouží i všelijaké další možnosti. „V autobuse si většina týmu lehne a spí. Nebo tam jsou různé tablety a notebooky, napěchované seriály a filmy. Někdo čte i knížku a tady Radimovi vystačí na cestě do Děčína dvojsedačka, když ostatní leží přes čtyři sedadla. On ale nasadí kapucu a se sluchátky na uších je schopen sedět v jedné „hibernační poloze“ i celých šest hodin. To nás dřív překvapovalo, ale v téhle sezoně už si řekl, že půjde taky na čtyři,“ popichuje vedle stojícího kolegu Šiřina.    

A když je pak cestovní úsek kratší, není čas ztrácet čas. Další spoluhráč, v angličtině velmi zručný Václav Bujnoch, tak během 75 minut trvajícího letu Praha – Curych stihl zřejmě utvořit rekord opavského týmu, když navázal kontakt s vedle sedícími cestujícími včetně získání telefonního čísla a pozvání na zápas. To samozřejmě zbytku týmu nemohlo uniknout.

„Vychytal dobré místo, no. Aspoň on přijede zvenku s nějakými body, pokud by to na hřišti nedopadlo,“ odtušil jeden ze tří ženáčů a také jeden ze dvou otců v mužstvu Radim Klečka.

A kapitán uzavřel citátem, který by mohl prodat Lize mistrů do reklam: „Venca měl očividně dobré místo. Liga mistrů sbližuje a on to jasně dokázal a nalákal nám nějaké fanoušky. Uvidíme, jestli dorazí…“