Co všechno může změnit jedna vteřina

O PRVNÍM BUZZER BEATRU S ONDŘEJEM KOHOUTEM Vlastně ani nepočítal, že by se k němu míč měl ještě dostat. Jenže najednou byl ve vzduchu a neodvratně cílil na něj. Ty téměř dvě a půl vteřiny se zdály jako celá věčnost a on tak mohl přemýšlet nad dalším postupem. Jako by se zastavil čas. „Po dobu letu míče navíc celá hala ztichla,“ postihl další okolnost basketbalového dramatu ten, který už za okamžik měl celou Dašickou rozbouřit. Musel však zvládnout chytit míč a vypustit ho na koš během jedné sekundy a dvou desetin, které zbývaly do konce vyrovnané bitvy 6. kola Pardubic s Ústím, v níž domácí Beksa byla právě onu jednu sekundu od velkého průšvihu. Nedlouho před koncem vedla o osm bodů a najednou byla o bod zpět. A jediný, kdo to mohl změnit, byl on. Svůj souboj s časem i s obručí o průměru 45 centimetrů však Ondřej Kohout zvládl mistrovsky, neboť jeho trojka zasáhla cíl bezchybně. „Takováhle rozhodující střela v poslední vteřině a v takovém stylu, to byla určitě moje premiéra,“ pochvaloval si po triumfu 67-65. „Jsem rád, že se mi to podařilo, protože tohle je důvod, proč lidi chodí na basket, a mně se poprvé povedlo zvednout do jednoho všechny v hledišti. Fanoušci tam pak stáli, tleskali a radovali se. Jsem rád, že jsem jim takový zážitek mohl dát.“

O PRVNÍM BUZZER BEATRU S ONDŘEJEM KOHOUTEM Vlastně ani nepočítal, že by se k němu míč měl ještě dostat. Jenže najednou byl ve vzduchu a neodvratně cílil na něj. Ty téměř dvě a půl vteřiny se zdály jako celá věčnost a on tak mohl přemýšlet nad dalším postupem. Jako by se zastavil čas. „Po dobu letu míče navíc celá hala ztichla,“ postihl další okolnost basketbalového dramatu ten, který už za okamžik měl celou Dašickou rozbouřit. Musel však zvládnout chytit míč a vypustit ho na koš během jedné sekundy a dvou desetin, které zbývaly do konce vyrovnané bitvy 6. kola Pardubic s Ústím, v níž domácí Beksa byla právě onu jednu sekundu od velkého průšvihu. Nedlouho před koncem vedla o osm bodů a najednou byla o bod zpět. A jediný, kdo to mohl změnit, byl on. Svůj souboj s časem i s obručí o průměru 45 centimetrů však Ondřej Kohout zvládl mistrovsky, neboť jeho trojka zasáhla cíl bezchybně. „Takováhle rozhodující střela v poslední vteřině a v takovém stylu, to byla určitě moje premiéra,“ pochvaloval si po triumfu 67-65. „Jsem rád, že se mi to podařilo, protože tohle je důvod, proč lidi chodí na basket, a mně se poprvé povedlo zvednout do jednoho všechny v hledišti. Fanoušci tam pak stáli, tleskali a radovali se. Jsem rád, že jsem jim takový zážitek mohl dát.“

Euforie na Dašické byla dokonce tak veliká, že se uprostřed oslavného výkřiku odmlčel z éteru i tradiční komentátor domácích zápasů Pardubic René Peška. „Když jsme se na to dnes s klukama koukali, říkali jsme si, jestli nespolknul mikrofon, protože v přenosu nastalo asi pětivteřinové absolutní ticho,“ usmívá se Kohout.

Navíc ho potěšilo, že rozhodující buzzer beatry nefigurují v týmovém sazebníku poplatků a kariérní trefa ho tak nebude nic stát. Naopak! Podle kouče Kena Scalabroniho by tým měl obdarovat jeho. „Na dnešním ranním tréninku kouč nabádal ostatní, že by mně i „Ozymu“, který mi poslal tu přihrávku, měl každý dát pivo. Tak doufám, že si to všichni vezmou k srdci,“ nechce nechat zapadnout trenérovu výzvu.
 

Na prvním pozápasovém tréninku vládla vůbec dobrá nálada. „Takovýhle kousek tým vždycky strašně nakopne. A na tréninku to bylo znát. Atmosféra byla pozitivní a trochu jsme se tomu i zasmáli, co všechno může změnit jedna vteřina zápasu. Že to otočí celý výsledek i náladu uvniř týmu. Nedat, byla by úplně jinde, protože bychom prohráli vyhraný zápas,“ uvědomuje si tvůrce plusového naladění mužstva.

Přitom když zbývala ona sekunda do konce duelu s Ústím, a tým už měl vyčerpané všechny timeouty, sám moc nevěřil, že by si jej za základní lajnou operující Ozren Pavlovič mohl jako adresáta dlouhého pasu najít.

„Času už zbývalo strašně málo a spíš jsem čekal, že to bude vyhození nakrátko a někdo se pokusí o zázračnou střelu přes celé hřiště. „Ozy“ se ale rozhodl pro dlouhý pas a víceméně to na mě hodil trochu na náhodu přes celé hřiště. Doteď ani nevím jak, ale nějak to vyšlo, že jsme nakonec vyhráli,“ stále kroutí hlavou Kohout.



„Ozy dal opravdu neskutečný oblouk! Letělo to tak dvě tři vteřiny, všichni u toho ztichli. A já se hlavně soustředil, abych to chytil, protože jsme tam pořád byli dva. Myslím, že pokud by to takový oblouk nebyl, asi by přihrávka nevyšla, protože obránce by měl spoustu možností, jak balon tečovat nebo odrazit.“

Tím obráncem byl trochu nečekaně o 14 čísel nižší playmaker Ústí Josh Brown. Že stál u podkošového soupeře právě on, ale mohlo překvapit jen toho, kdo nesledoval předchozí akci Ústí. Při ní se právě Brown proháčkoval přes Kohouta až k zakončení na 64-65 pro SLUNETU. A teď měl pardubický dlouhán šanci na odplatu.

„Ozy to nahodil fakt super. Tím, že jsem byl vyšší, mi míč spadl přímo do rukou. Věděl jsem, že bych ho měl chytit, protože jde o stejnou situaci, jako když dostávám pas proti menšímu obránci pod koš. Soupeři si už při zbývající vteřině času mysleli, že je hotovo a Brown, který přese mě předtím zakončil, už u mě zůstal i do obrany. A já mu to vrátil. Po chycení jsem se jen musel rychle otočit do střely a docela naslepo nebo spíš instinktivně to odhodit. Nebyl čas se moc srovnávat,“ popisuje klíčové chvíle Kohout, který během dlouhé přihrávky měl prý naopak času na vyhodnocení situace až nebývale hodně.



V tu dobu měl za sebou v zápase čtyři minuté trojky ze čtyř pokusů. A ta pátá prý neměla skončit líp. „Já si u všech těch předchozích střel, které byly z klidu, říkal, že tam určitě padnou, ale ani jedna v koši neskončila. A tady jsem si byl naopak stoprocentně jistý, že to letí úplně mimo. A ta trojka tam přitom spadla,“ znovu jen zakroutí hlavou nad ohromnou porcí štěstí, které přichází maximálně jednou za... Však víte.

Ondřej Kohout v každém případě zachránil svůj tým od velkého kolapsu, jímž by byla už velmi reálně hrozící ztráta utkání v koncovce z osmibodového vedení. „Ono to ale nebylo jen tou koncovkou, celý zápas byl na obou stranách jedno velké útočné trápení. Oběma celkům nepadaly střely. Na druhé straně my jsme dobře bránili a Ústí udrželi na 65 bodech, což je hodně pod jeho průměrem. Útok nám ale drhnul a nemohli jsme najít rytmus. A drželo nás jen to, že šlo o jeden z našich nejlíp odbráněných zápasů, jinak s tím výkonem v útoku by přes nás šlo Ústí už dřív. Náš útok hlavně v poslední čtvrtce byl totiž tragickej,“ neskrývá nový pardubický hrdina.