Comeback. Další. A další. Mají můj respekt

Opavský křídelník Jakub Slavík je uznalý chlapík, a tak po prvních dvou zápasech čtvrtfinálové série s Olomouckem neváhal vyseknout poklonu i soupeři. Také ale dobře ví, kde jsou a musí být přednosti jeho týmu, které už dnes odpoledne budou chtít Slezané naplno uplatnit ve třetí bitvě v Olomouci.

Jakube, kladlo Olomoucko v obou zápasech u vás ještě větší odpor, než byste čekali?
Je to kvalitní tým, dobře postavený na zahraničních hráčích, které letos trefili, a to sedmé místo po nadstavbě úplně neodpovídá skutečné síle Olomoucka. My jsme čekali, že to bude boj a bude to tak určitě i dál. Klíčový teď bude třetí zápas v Olomouci, protože ty druhé zápasy ve dvou dnech, kdy si hráči soupeře kroutí třicet a více minut, jsou pro ně ještě těžší.

Potvrdíte hlavní dojem z prvních dvou utkání, a sice že je Olomoucko dost těžké setřást, a když už sí myslíte, že se to povedlo, zase se dokáže vrátit?
Jo, souhlasím. Za tohle fakt mají můj velký respekt, že neskládají vůbec zbraně, a i když jsme se v obou zápasech dostali do vedení, nic nevzdali a pořád bojovali dál. I pro fanoušky to musí být dobře koukatelný basket.

Nedivili jste se už trochu ve druhém zápase, když jste po soupeři v obraně šlapali ještě víc než v prvním, kde bral zejména ve druhé půli síly na další a další dorovnávání skore?
Nedivili. Šlo jim to, a když hráč trefí nějakou těžší střelu, věřím, že mu to dodá energii pokračovat dál. Plus tam měli i nějaké fanoušky, což je taky mohlo hnát dopředu, i když ty síly docházely.

Znamená tohle všechno, že proti takovému soupeři nesmíte polevit ani na minutu?
Je to tak. Hlavně teď by se už ale měla projevit šíře naší lavičky, kdy musíme nastavit vysoké tempo od začátku zápasu a držet ho po celých 40 minut, aby klíčoví hráči Olomoucka neměli čas odpočívat. Na druhé straně oni hrají velmi zkušeně, dokážou si i v té hře najít místo na nějaký odpočinek, kdy dají balon někomu jinému, ten hraje jeden na jednoho a někdo další si tím může odpočinout. Takhle to mají, myslím, skvěle nacvičené a my musíme vyvíjet tlak po celých 40 minut.

Co vás nejvíc ranilo v prvním těsně prohraném zápase?
Určitě obrana, kde jsme měli hrát agresivněji. V některých pasážích jsme naopak hráli ledabyle a dostávali jsme koše, co jsme nemuseli. A pak tam soupeř měl sekvenci dvou tří těžkých trojek, které byly docela z dálky a které ho vrátily do zápasu, a my na to nezvládli odpovědět.

Takže vašich 37 procent z pole a trojky 42/9 byste i přešel?
To tam bylo taky. Jelikož to teď máme založené na těch trojkách, se kterými naše hra může stoupat i padat, tak to procento nebylo optimální ani v jednom zápase. Věřím ale, že v těch dalších už budou procenta hrát pro nás a budeme se moct ještě víc o trojky opřít.

Byl pro druhý zápas jasný cíl mnohem víc se tlačit do koše, a to prakticky kýmkoli?
Jo, řekli jsme si, že když nepůjde ta střelba, musíme si pomoct i nějakými nájezdy a tohle bude dost důležité i v dalších zápasech, stejně jako obrana a doskok. Jak střílíme dost trojek, je útočný doskok hodně zásadní.

Zdá se, že se vám tohle vyplatilo, protože v prvním zápase jste zpod koše a šestek vytěžili 47 bodů, ovšem ve druhém už 61 a hned jste dali 91 bodů.
Je to tak. I šestky jsme měli ve druhém zápase o dost lepší (17/15). Tady pořád prostor získat nějaké další fauly je, i když je to play-off, takže některé fauly pískané v základní části nebo nadstavbě už se tak moc nepískají a hra je tvrdší, což je dobré i pro fanoušky. V každém případě tlačení se do koše, získávání faulů a pak dobrá exekuce trestných hodů budou klíčové faktory.

Nicméně i při všem tomhle zlepšení vám to na konci druhého zápasu vyhrály hlavně tři trojky Radovana Kouřila, souhlasíte?
Je to tak. Bylo to tam zlomové. „Kuřka” po tom zranění, co měl v nadstavbě, odehrál hlavně druhé utkání dobře, zejména tu pasáž na konci, kde se to zlomilo. Takže nás zase zachránily trojky (usmívá se). Musíme v tom do dalších zápasů najít ideální balanc. Tím, jak to máme postavené na trojkách, tak měnit herní plán do play-off už ale nejde. O to víc musíme ovšem vynaložit úsilí na útočném doskoku nebo při výhozu na trojku z nájezdu správně vyhodnotit, jestli to bude střela z dobré pozice, nebo volit další nájezd.

Nebyl to od kolegy Kouřila menší zázrak po tom, co skoro nehrál v druhé polovině nadstavby?
Je fakt, že se dal do kupy a té přípravě po zranění dal všechno a teď to přineslo ovoce. Doufám, že mu taková forma zůstane po celé play-off.