Děčínská chůze po vratké hraně štěstí
S ROBERTEM LANDOU O ČERNÉ SÉRII Během jeho působení v klubu už Labem proteklo moře vody. Může tak hodně srovnávat, protože pamatuje leccos. A ani z aktuální temné série osmi ligových a dokonce deseti soutěžních porážek v řadě se nehroutí, byť ani pro něj osobně teď není lehké „nenosit si práci domů“. V šestatřiceti letech už pod válečnickou vlajkou zažil opravdu hodně – stříbrná tažení, velké vítězné série, stejně jako hořké porážky a vyřazení. Proto i nakoukání Roberta Landy do aktuální výsledkové mizérie Děčína bude jiné než od dvacetiletého junáka. Hodně jiné...
S ROBERTEM LANDOU O ČERNÉ SÉRII Během jeho působení v klubu už Labem proteklo moře vody. Může tak hodně srovnávat, protože pamatuje leccos. A ani z aktuální temné série osmi ligových a dokonce deseti soutěžních porážek v řadě se nehroutí, byť ani pro něj osobně teď není lehké „nenosit si práci domů“. V šestatřiceti letech už pod válečnickou vlajkou zažil opravdu hodně – stříbrná tažení, velké vítězné série, stejně jako hořké porážky a vyřazení. Proto i nakoukání Roberta Landy do aktuální výsledkové mizérie Děčína bude jiné než od dvacetiletého junáka. Hodně jiné...
Roberte, po 20. ligovém kole kole jste s bilancí 14-6 sdíleli druhé místo. Co se s vámi pak stalo, že jste nyní na 14-14, se sedmou Opavou za krkem?
Po těch 20 kolech jsem na nás slyšel spoustu chvály. Celý klub ale zůstával nohama na zemi a třeba asistent Jakub Houška to vystihl, když tohle umístění nazval vysokým nadstandardem. Jistě to bylo skvělé a líbilo se nám to. Když to ale vezmu za sebe, tak v základní části jsme třikrát vyhráli v prodloužení – v Kolíně, v Hradci a tak tak v Ostravě. Vyrovnaných zápasů tam bylo víc a nám se je podařilo dotlačit do vítězného konce. Na konci základní části a v A1 to ovšem třeba dvakrát s Ústím dopadlo naopak, jako bychom si to štěstí malinko vybrali. Ty vyrovnané zápasy pokračují, my jsme bohužel schopní odehrát dobře jen jejich polovinu nebo tři čtvrtiny a pak to v té čtvrté nebo v koncovce ztratíme.
Z jakých důvodů především?
Je tam nějaká střelecká deka, je to teď náročné. Podepsaly se na nás dost ty dva domácí zápasy s Ústím, protože derby tu nechce prohrávat nikdo a ty porážky pro mě osobně byly hodně hořké. Hořké a nešťastné. Několikrát jsem to viděl na videu, a když vidím, co rozhoduje o jedné porážce, jsou to opravdové drobnosti. Celkově ale za mě týmy z druhého až šestého místa jsou pro nás super hratelné. Svitavy jsme porazili doma ve čtvrtfinále poháru, je to vyrovnané a soutěž bude ještě dlouhá. Nesmíme tomu podléhat, nebo aspoň vědomě. A vědomě tomu nikdo nepodléhá. Samozřejmě se zkouší, co se dá, mění se tréninky, příprava a další… Potřebujeme se prostě někde chytit. Když se chytneme, jsme schopní se vrátit tam, kde jsme se pohybovali dřív.
Lamb Autrey těsně před Hyundai Final Four ohlásil, že obě domácí porážky s Ústím, předcházející vrcholu poháru, jsou hozené za hlavu. Tak jednoduché to ale nebylo, že?
Jak jsem řekl, bylo to hořké. Tu druhou, už v A1, rozhodlo zakončení soupeře s klaksonem. Předtím se složitě odrazila naše nahozená šestka, byla tam nějaká chyba v zajištění brejku Ústí, ale když jsem den na to viděl tři čtyři koncovky z jiných zápasů, skončily podobné situace úplně jinak. Nestihlo se tam zakončit a tak dále. Pro nás to byla nepříjemná shoda okolností. A pro mě to je pořád „1-1“. Pamatuju si sezonu, kdy jsme vyhráli 11 zápasů v řadě, vyhrávali jsme třeba v Ústí poslední střelou Tomáše Vyorala skoro z půlky. Teď takové koše dostáváme a to je sport, nahoru dolů. Nejsme euroligový, ani eurocupový tým, jsme tým z Děčína se svými limity, ale i přednostmi. Ty se snažíme zvýraznit a na limitech zapracovat. I když ale ty porážky někde v sobě máme, ať to Ústí, nebo dobře rozehrané semifinále poháru s Opavou, snažíme se zůstat pozitivní a z té hlavy to vykopat. A to se nepovede trénováním navíc nebo tisícem extra střel, ale nějakým povedeným zápasem. Chytit lauf individuální i týmový a dostat se tam, kde jsme byli zvyklí. Děčínští fanoušci nejsou zvyklí jenom prohrávat. Pro mě je to hodně nepříjemná situace, a i když se to snažím nepřenášet mimo halu, není mi teď z toho do zpěvu.
Je to tak, že v obraně jste na tom relativně dobře a hlavní problém tkví v útoku a zakončeních zejména z větších dálek?
Nám se do týmu vkradlo váhání – v obraně i útoku. Prováhali jsme správné posuny, včasné výpomoci, agresivnější chození za balonem a tohle se řetězilo. U nás ale vždycky obrana byla spojená s útokem, to nejde od sebe oddělit. Nemáme tu klasické útočníky, něco jako olomoucký tým, který je složený z opravdu ofenzivních hráčů, kteří si těch 80 nebo 90 bodů položí pokaždé, což nám teď u nich ukázali. Klukům se sice na deset bodů podařilo skvěle pokrýt Lukáše Palyzu, ale zase to na sebe vzal Pelko, u kterého jsme si říkali, že měl do té doby trojky 28 procent, a on pak dal nástřel 8/6! My tedy potřebujeme sílu na obou stranách a z dobré obrany můžeme rychle dopředu, což si pořád opakujeme. Váhali jsme ale v obraně i útoku, což nás stálo vítěznou střelu třeba s Ústím.
Jaké vysvětlení máte pro to, že se propadáte většinou ve druhých poločasech, nebo až ve čtvrtých čtvrtinách?
Pro mě je tu pozitivní zpráva, že nějaký úsek dokážeme hrát dobře. V Opavě jsme odehráli výborný poločas, druhou čtvrtinu jsme vyhráli 23-11. Až třetí skončila 13-3 pro soupeře. I když ale skore 13-3 za čtvrtinu vypadá špatně, pořád se tím jen vyrovnala ta druhá čtvrtka. A pořád jsme do poslední čtvrtiny venku, v Opavě, vstupovali dva body v plusu. Domácí ale zúročili zkušenosti z Ligy mistrů, jejich mladí kluci hrají moc pěkně a dokážou být velice agresivní a důrazní. Bohužel se nám tohle stává. Tím, jak se v současnosti basket hraje rychle, nahoru dolů, 12 nebo 15 bodů rozdílu nemusí nic znamenat. Naší snahou teď je prodlužovat ty dobré úseky, až se přiblížíme 40 minutám stabilního výkonu, v obraně i útoku. Potřebujeme mít klidnou hlavu, čistou mysl na zakončení, upevňovat ty dobré věci a odstranit ty špatné.
Z těch posledních 8 porážek v lize to bylo dvakrát s Nymburkem a Ústím, jednou s Opavou, Svitavami, Olomouckem a lepšícím se Brnem. Do jaké míry byly dané kvalitou soupeřů?
A1 je i o osmi týmech vyrovnaná a silná. V Brně jsme prohráli my i Pardubice, týmy od druhého do osmého místa jsou doma silné a v uvozovkách každý může porazit každého. My jsme teď dole, nedaří se nám, ale víme, že v základní části jsme měli dobré výsledky a dost štěstí na své straně. To se od nás teď odvrátilo a my to potřebujeme překonat. Víme, že důležité bude umístění před play-off a vnímáme, že některé týmy mají ofenzivně nebezpečnější hráče. Aiken ze Svitav je borec, co lítá nad obroučkou, nebo olomoucký Mikulič s 215 čísly, ten má výšku, na jakou já jako podkošový nedosáhnu. Nicméně platí, že týmy z druhého až osmého místa jsou pro play-off hratelné, to musí vidět asi každý z těchto celků.
Do konce máte osm zápasů. Aktuálně jste dvě, ale večer už možná tři výhry za třetím místem, jakou pozici ještě vidíte jako hratelnou?
Takhle na to ani nekoukám, díváme se na nejbližší zápas. Nevyhlížíme konkrétní pozici, i když nějaké přání máme. Každý chce co nejvýš a začínat play-off doma. Teď už se ale nejde vyhnout těžkým soupeřům. Pro mě je důležité, že pracujeme na odstranění svých nedostatků a na tom, aby to v play-off bylo co nejlepší. Počítat dopředu stejně nemá cenu, protože při vyrovnanosti té soutěže se nedá dopočítat, kdo kde může skončit. Jestli máte sepsaný nějaký tip, jak to po nadstavbě dopadne, a trefíte to, máte u mě šampaňské.
Vrátíme-li se k vašemu útoku, aktuálně jste na 81 bodech a asi jste rádi za letní příchod obou amerických hráčů, neboť Autrey se 14,8 bodu a Carlson s 11,5 jsou vašimi jedinými dvojcifery. Česká eskadra je nejvýš na 9 bodech, což se týká dua Šiška – Pomikálek. Je z vašeho pohledu 81 bodů málo a měla by česká divize přihodit něco navíc?
81 není úplně málo, ale musí se zohlednit, jaký je zrovna ročník ligy. Pamatuju, že jsme tu v minulosti měli hodně defenzivně laděný tým, kdy jsme s Mirkem Soukupem, Tondou Pištěckým, Lubošem Striou nebo Kubou Houškou vyhrávali zápasy na 65 bodů. Tím, že teď proti nám stojí ofenzivně nabití soupeři, 81 bodů nemusí stačit. Olomoucko to vypálí na 90 hlava nehlava a na to pak 80 nestačí. Jak jsem ale řekl, pro nás jsou obrana i útok stejně důležité. Nemůžeme se spolehnout jen na jedno. Lamb s Klintem určitě odvádějí dobrou práci, jsou to fajn lidi, chtějí vyhrávat, hrát dobře a pro tým. A jasně, že příspěvek českých hráčů by mohl být lepší, ale 81 je jen číslo. Když se vyhraje 80-75, je to dost, když se prohraje 80-90, je to málo.
V útoku pak nejde pominout, že máte s 29 procenty nejslabší trojkovou úspěšnost ze všech 12 týmů, kdy jen kvartet Autrey, Carlson, Feštr a Kroutil se pohybuje nad kótou 30. Když jich třeba víc sedí na lavičce a soupeři vědí, že ostatní tolik nehrozí, jaký to je pro vás limit?
Já z toho ale můžu udělat i výhodu, protože tohle procento je hrubě pod našimi možnostmi. Pamatuju roky, kdy i já míval výrazně vyšší úspěšnost, a jsou tady kluci, kteří mají na to pálit výrazně přesněji. Je tam tedy velký prostor pro zlepšení a nezbývá než věřit, že se to zvedne. Vycházím i z tréninkové úspěšnosti, která samozřejmě je lepší než v zápasech. Pokud přijdou zápasy, kdy budeme dávat, pomůže nám to. Na začátku sezony tohle nebylo třeba řešit, teď je to realita, ale podle mě nechybí ke zlepšení moc. Potřebujeme chytit lauf, což se nám v obraně i útoku povedlo ve čtvrtfinále poháru se Svitavami. Tam jsme je dokázali zašlapat a to bylo asi naposledy, kdy jsme takový „drajv“ chytili. Jsou to spojené nádoby – když se střely trefují, máte víc chuti, energie, když ne, tak to naopak sráží, zvlášť když víte, že ty body z otevřených střel chybějí. To je ale taková aktuální bolest, která se zahojí, a tým se zase posune dál.
