Derby, kde jsem se chtěl stát fanouškem

S LAMBEM AUTREYM A VIDEEM Když poslední severské derby dostoupilo svého vrcholu, napadlo ho něco, co bylo zároveň ultimátní poklonou příznivcům obou táborů.

Maximálně povolená tisícovka Ústečanů, Děčíňanů i tifosi z přilehlého okolí vyrobila v jediném sobotním duelu posledního kola základní části takový bengál, až měl jeden z aktérů strhující bitvy dole na palubovce chuť aspoň na moment přestat hrát a užít si to divadlo i očima „druhé strany”. Víc jako fanoušek kdekoli na světě od hráče slyšet nepotřebujete. Víte totiž, že jste podali maximální komplexní výkon. A ti vaši dole - díky vám - taky.
 
„Atmosféra derby byla absolutní top! Jedna z těch vůbec nejlepších, jakou jsem v české lize zažil. A to tady hraju už sedm let. Zvlášť v Ústí to bylo něco, co jsem tu ještě neviděl. Děčínské fandy už samozřejmě znám, ti přijedou i ven a jsou vždycky pořádně hlasití. Tady v Ústí jsou fanoušci super, ale ještě nikdy, vážně nikdy jsem je nezažil fandit s takovou vášní. A když říkám, že byli vášniví, tak myslím, že řvali jako šílení. Byl tam třeba chlápek, co stál na stole a řezal do bubnu. (směje se) Aspoň na vteřinku jsem měl i při hře chuť se zastavit, zakoukat se do hlediště a užít si to. A s údivem říct - „Tohle se tu fakt děje?!” Ke konci zápasu jsem si říkal - „Bože, tohle jsem tady ještě nezažil!” Bylo to naprosto úžasné a já si našich fanoušků fakt moc vážil za to, jak nás povzbuzovali. Ty hraješ, protože tu hru miluješ, ale když máš ještě tolik lidí, kteří tě tak podporují, tak hrozně křičí a vyvádějí, to tě potom nutí hrát s ještě o moc větším úsilím. Je to přídavná energie, co tě nakopne, a lidi nám ji dali. A já bych si přál, abychom si ji udrželi,” smekl s nelíčeným údivem i dva dny poté klobouk ústřední hrdina derby Lamb Autrey, který pro „ty nahoře” ve žlutých barvách vyhrál na domácí půdě zápas sezony, jímž si SLUNETA na úkor rivalů ze sousedního Děčína zajistila pozici v elitní nadstavbové skupině.

Lambe, vy jste jako jeden z nemnoha ligových hráčů zažil derby na obou stranách barikády. Liší se ten pocit, nebo zážitek?
(rozesměje se) Z určitého pohledu to jiné je. Mluvil jsem se spoluhráčem Spencerem Svejcarem o tom, jak jsem v letech 2018 až 2020 hrál za Děčín, a tehdy nás Ústí porazilo dvakrát v bláznivých koncovkách posledními střelami. Takže jsem něco podobného zažil na obou stranách. Hrát za Děčín bylo samozřejmě úžasné a teď v Ústí je to pro mě taky skvělé. Zažil jsem to nejlepší v obou klubech a vím, jaké to je, když se derby rozhoduje v posledních sekundách. Znám už ty pocity a emoce, které derby provázejí. A jsem schopný v těch zápasech zůstat víc v klidu, protože vím, že je velká šance, že to zase půjde do koncovky. Bavilo mě to v Děčíně i tady v Ústí, mám stále respekt k Děčínu a nic z toho, co jsem zažil, bych nevzal zpátky, tam, ani tady.


Váš kouč Šotnar před zápasem zdůrazňoval, jak je po dvou porážkách v Děčíně z první poloviny sezony důležité se na derby nastavit hlavou, zejména pro vaše nové hráče. Byl jste v tom nápomocen?
Měli jsme kvůli tomu sezení a mluvili o tom i mezi sebou. Některým klukům jsem říkal, co můžou čekat, a jak to zvládnout. Naštěstí Brandon Alston nebo Kaleb Joseph hráli na univerzitě za velké školy a tyhle intenzivní a sledované zápasy, které vysílala i ESPN, už zažili. Takže to pro ně nebyl nějaký šok. Jistě ale derby je prostě jiné. Nevím, jestli to lidi chápou, ale má to tak odlišnou atmosféru, kvůli té rivalitě, a je to moc důležitý zápas. Kouč Šotnar tak celý týden mluvil o mentální připravenosti, kdy dvacet procent výkonu tvoří basketbalové aspekty, a zbytek ty mentální. Musíte být prostě mentálně ready, jinak nejspíš prohrajete. Takže i já si to celý týden vnitřně procházel, všechny možné scénáře, jak se zápas může vyvíjet, na základě minulých derby, které jsem si přehrával v hlavě, pořád dokola. Jak jsem hrál, co jsem udělal, co kdo dělá a umí, jaké jsou moje přednosti nebo slabiny, a co musím udělat pro vítězství. Myslím, že to dělali všichni kluci a to nám umožnilo i ten silný začátek, který byl až nečekaným šokem, protože vést o 16, to se fakt nečekalo.    

Když to po velkém dramatu dopadlo pro vás, došlo v sobotu i na oslavu?
Ano, došlo. Sám jsem po tom celém týdnu přípravy cítil, jak mi po zápase ze srdce spadnul ohromný kámen. A to se týkalo všech v klubu. Vyrazili jsme na jídlo s několika spoluhráči a pak jsme byli v jednom místě s hlasitou hudbou a trochu to všechno probrali. Nebylo to ale nic přehnaně velkého.

Jak vám bylo po ztrátě 16bodového vedení, kdy jste navíc šli v úvodu posledního dějství až do pětibodového minusu?
I když jsme se propadli na těch pět bodů, moje první reakce byla - „Zůstaň v klidu”. Už do druhé půlky jsme vstupovali s vědomím, že Děčín na nás tvrdě udeří, protože je to tým, co se nikdy nevzdává. Už jsem takové situace zažil mockrát a soustředil se jen na nejbližší útok. Nebyl jsem tedy nijak nervózní, ani vystrašený. Věděl jsem, čeho jsem schopný já a můj tým. Měli jsme zbraně na to zastavit Děčín a zase to otočit.

Prvních 13 minut druhé půle jste nechávali hostům moře útočných doskoků. Jak jste se s tím snažili jako tým pracovat?
Jedním z našich hlavních úkolů před zápasem bylo, aby Děčín neměl tolik útočných doskoků jako obvykle. Věděli jsme, že pak bychom měli velkou šanci uspět. Oni je ale stejně měli. Jsou v tom prostě dobří, chodí tam v pěti, perou se tam, rozdají vám rány a mají na to i větší chlapy. My je potřebovali zastavit v obraně, ale to bez završení obranným doskokem nejde. Tohle tak bylo hodně těžké, ale i tak jsme se museli dál snažit. A když oni udeřili, my jim to museli vrátit. (v posledních sedmi minutách utkání už Ústí nepovolilo ani jeden útočný doskok - pozn.) 

Říkáte, že Děčín je větší, ale chyběl mu důležitý power forward Prahl a jeho nejlepším útočným doskakovačem byl se šesti míči jeho prakticky nejmenší hráč, guard Kroutil.
Jasně, on byl v tomhle zápase hodně „jiný” než obvykle. Chodil na útočný doskok „jako blázen” a byl úspěšný, protože po pravdě - nikdo nečekal, že právě on by měl být „ten hráč”. Obvykle to sbírá hlavně Pomikálek, nebo když tam ještě byl, tak Prahl. Kroutil nás ale fakt zaskočil. Odvedl pro ně skvělou práci a pomohl je udržet v zápase. Děčín pak měl díky němu i některé otevřené trojky, které i trefoval.

Do jaké míry hrály na doskoku roli fyzické síly? Vy jste hráli víceméně v sedmi, Děčín v šesti.
Nedostatek sil nebo fyzična bych za tím neviděl. Tam jde prostě o úsilí a vůli tam jít, někdy se míč taky odrazí jinam, než čekáte, i když pod košem jste. Nemyslím ale, že bychom ty míče neměli kvůli únavě. A Kroutil tam prostě chodil po hlavě, byl všude. 

Až bláznivě zní, že Děčín měl o 22 střel z pole víc a stejně prohrál. Měli jste tentokrát velkou kliku?
Ty bláho, já tohle ani nevěděl! To je o tolik víc než my, že bys normálně čekal, že ten tým vyhraje. Takže jsem fakt rád, jak to dopadlo. Děčín měl i dost otevřených střel a nedával, co jindy dává. A paradoxně dal skoro každou těžkou střelu přes obranu. Takže díky Bohu, že nedával ty otevřené, protože to by vše dopadlo úplně jinak. Zase ale musím říct, že obrana nám na konci vyhrála zápas, takže to nebylo tak, že jsme se nesnažili.

Vy sami jste na druhé straně útočný doskok většinou vyklízeli, pročpak?
Kouč nám zdůrazňoval, abychom tam chodili, ale pro nás byl hlavní klíč nenechat Děčínu rychlé protiútoky, protože ve hře do otevřeného hřiště je jeden z nejlepších. A v zápasech, které jsme s ním v této sezoně prohráli, z toho měl spoustu bodů. Takže náš postup byl, když jdeš na útočný doskok, tak běž, ale jinak se okamžitě po naší střele vracej. A to jsme měli pořád všichni v hlavě, i na úkor útočného doskoku - abychom hlavně včas zacpali naši „bednu”. Z Děčína totiž každý z pěti hráčů může s míčem vyjet do brejku.

Co vašemu týmu vedle vašich velkých střel zachránilo v závěru nejvíc život?
Naše obrana. Když se nám daří, vede to i k dobrému útoku. O útok jsem se nebál, protože tam máme dost dobré hráče, kteří jsou schopni úspěšně zakončit.

A právě v obraně přišla i nejdůležitější akce zápasu, kdy kolega Alston za stavu 75-73 při posledním protiútoku hostů zázračně odzbrojil za zakončením se řítícího Šišku.
To byla velká věc! Já tam byl nejdřív strašně naštvaný na sebe, že jsem před tím protiútokem nedal dvě šestky, které už to bývaly mohly ukončit. Tohle se mi moc nestává. Takže jsem pak hned musel Brandonovi poděkovat. On je výborný a taky chytrý obránce. A když se k němu Šiška v plné rychlosti blížil, skočil před něj a vyrazil mu míč z ruky. Byla to skvělá obranná akce, která nás zachránila. Šiška je výborný v zakončeních kolem koše a vše tak mohlo dopadnout úplně jinak.

Vy jste sice měli ve čtvrtině jen tři týmové fauly, ale obranný zákrok přišel už uvnitř šestky, a pokud by se pískal faul, nejspíš by se házelo...
Po pravdě, my tam v tu chvíli všichni stáli jako opaření. Když jsme viděli akci Brandona, netušili jsme, co bude následovat. Většinou totiž při takovém zákroku uslyšíte zvuk píšťalky. Rozhodčí jsou v takových případech přesvědčeni, že při způsobu, jakým do téhle složité obranné akce bránící hráč jde, musí trefit ruku útočníka. A my tak najednou vydechli: „Uff, to je skvělý, získal to čistě!” Brandon ukázal parádní reakci.

On ale rozhodně není jen obránce, umí i „lámat kotníky”, což předvedl při úžasné driblérské akci v posledním TOP8.
(směje se) Jooo, je to fakt velký pracant. V hale tráví hodně času, před každým tréninkem i zápasem si vezme dva míče a dělá všelijaké driblérké drily. V zápasech to pak moc není šance ukázat, ale je to šikula.