28. 5. 2015

Divácký odkaz sezony, série na 4 výhry a ragbisté

Ta návštěva na závěr ligy sebrala dech všem. V soutěži, kde je v průměru z jedné či druhé strany obtesávána tisícovka, se na druhé finále v Děčíně nahrnulo do hlediště 4850 fanoušků, lačnících po "Zážitku sedmdesátiletí"! To překonalo veškerá očekávání, včetně těch optimistických. Nářez, úžas, bomba! Žádný superlativ nebyl v pondělí (ano, ve všední den, na začátku týdne) 18. května dost výstižný.

Nový rekord dějin NBL se ale přece jen nevzal jen tak odnikud. Solidní až parádní čísla se v ligových halách vrší už poslední dva roky. A je to o to zvláštnější, že letos si tři ze čtyř semifinalistů vystačili prakticky jen s česko- nebo maximálně s česko-slovenskými sestavami. Přitom ještě pár let nazpátek mnozí kluboví manažeři tvrdili, že pro sponzory a také větší zaplněnost hledišť jsou nezbytní zajímaví cizinci, a to zejména ti američtí, kteří umí přidat nadstavbu, tedy nějaký ten crossover, driblérskou kudrlinku nebo dunk z ohromného náskoku. Za příklad tu dejme loňského MVP NBL Kwamaina Mitchella.

Ač však těchto chlapíků v lize ubývá, a jindřichohradečtí cirkusoví artisté byli letos spíš příjemnou výjimkou než pravidlem, nezdá se, že by to divákům nějak zásadně překáželo. A sedačky na tribunách obsazují ve stále hojnější míře.

Vlastně už v loňském play-off řádně prolomila ledy Opava, která ve vyrovnaných sériích i v semifinále s Nymburkem pravidelně atakovala tři tisícovky. Letos na to navázala, navíc i během sezony překvapila čísly jako 1400 na Lions nebo dokonce 1600 na USK.

V Ústí se na severní derby sešlo přes 1500 diváků, tisícovku mnohdy atakovali u Vajgaru a v Pardubicích se dostavilo 1900 na Nymburk, více než 1600 na Děčín a před Vánocemi na unikátní duel s úchvatnou ouverturou místních filharmoniků dokonce přes 3200 diváků.

Samostatnou kapitolou je téměř nonstop vyprodaný děčínský stánek pro 1200 lidí s finálovou obrtřešní na dortu v útrobách hokejového stadionu.

Zejména některé kluby na nárůstu návštěv cíleně pracují, protože si uvědomují a dokonce hmatatelně cítí, že to dává smysl. A ač se to v Česku stále zdá jako skoro absurdní, ten smysl může být i finanční. Děčínu stačilo na pokrytí režie utkání na zimním stadionu nějakých 120 plně (po stokoruně) platících fanoušků (byť se duel uskutečnil i s řadou položek poskytnutých klubu v dané euforii bezplatně).

Válečníci ovšem přilákali diváků čtyřikrát tolik, a i když mnozí platili jen symbolické vstupné, něco kolem tří set tisíc korun navíc to klubu mohlo přinést. A několik podobných bitev by spíše skromný děčínský rozpočet mohlo vylepšit i více než jen kosmeticky. Navíc není třeba dodávat, že na onen historický zápas s Nymburkem by fanoušci i z řad příležitostných neváhali k oné stovce připlatit něco navíc.

Nebyla v této sezoně vhodnější chvíle, než právě po skončení finále, na to položit následující otázku: Jsou všechna výše uvedená ligová čísla stále jen shodou různých příznivých okolností, nebo už skutečným blýskáním na lepší časy, ve kterých se bude ve velkém chodit i na bitvy Čechů proti Čechům?

"Je to přesně o tom, že český člověk je trochu citlivý z pohledu toho, co se v daném klubu děje. V Děčíně a Opavě mají fanoušci pocit, že jsou součástí toho týmu i celého klubu. Vidí, že jejich hráči jsou srdcaři, co pro ten klub a město dýchají. V Děčíně to tak pozoruju 11 let, co tam působím, a máme díky tomu pravidelně vysoké návštěvy," popisuje kouč nových vicemistrů Pavel Budínský.

Post-semifinálová horečka způsobila v 50tisícovém městě na severu až neuvěřitelné věci. "Třeba za mnou přišel jeden náš starší fanoušek, poklepal mi na rameno a říká: "Pavle, nebudeš tomu věřit, ale natřeli nám nástěnku u hlavního nádraží." To finále rozhýbalo celý Děčín, že se děly i takovéhle srandovní věci a my si říkali: "To je bezva a co teď dál?" Možná kdyby šla "Maroldovka" nafouknout na kapacitu 2500. Cítili jsme totiž, že většina lidí, co přišla na druhé finále, by hned zítra chtěla permanentku na příští sezonu a o to nám přece jde. Jenže my je nemáme kam dát," lituje kouč.

"Třeba Opava má v tomhle výhodu, že tam halu postavili s několikatisícovou kapacitou. Kéž bychom to mohli takovýmhle způsobem využít my. Opava spolu s námi patří k prvním vlaštovkám, které tohle mohou pomoct ukázat i jiným klubům. Třeba i v Jindřichově Hradci diváci chodí na ten tým proto, jak hrál, a bylo jim jedno, jestli tam byli dobří Američani, nebo kluci z Česka. Podle mě ta vůle je, ale není to jen otázka předváděné hry. My, ani Opava někdy nemáme tu individuální zdatnost a kvality hráčů typu Washingtona nebo Simmonse, kteří sami dokážou bavit náročnější diváky. Lidi ale chodí právě kvůli tomu, že vidí hráče, jak padají po hubě, jak bojují a snaží se, což je někdy víc než ty individuální přednosti."

Budínský pojmenoval i oblasti, které by bylo třeba všeobecně zlepšit. Patří mezi ně celková mediální působnost i pravidelná prezence v televizi. "Aby vzniklo to povědomí, že basket je atraktivní sport, který přináší spoustu emocí. A když jsou pak plné tribuny, jako třeba i v posledním finále v Nymburce, je to fajn. Taková atmosféra by tu měla být. Jenže pak přijde letní okurková sezona a na začátku nového ligového ročníku se začíná s tou mravenčí prací na shánění diváků do hlediště znovu."

Pohled dvouletých zkušeností s českým prostředím poskytl z odstupu zahraničního experta i litevský kormidelník mistra Kestutis Kemzura.

"Letošní sezona byla určitě zajímavější. Nejsem nijak zaujatý proti žádnému klubu, ale podle mého subjektivního pohledu Děčín vnesl do ligy čerstvý vítr," podotkl.

"Souhlasím s tím, že když tým hraje na maximum, a i přes finanční limity klubu má určitou hráčskou kontinuitu, která je potřeba - a někdy ani rok dva nejsou dost na to něco rozvinout -, může mít právě jako Děčín velkou fanouškovskou podporu a návštěvnost. A teď ani přednostně nemluvím o tom druhém finále, což pro ně byl jistě sen. I na třetí zápas do Nymburka s nimi přijelo víc než 100 lidí. Svému týmu věřili, což je dobré znamení. Opavské návštěvy byly taky super. A nakonec i počet našich fanoušků na třetím finále považuju za výborný, byť mnozí přišli nejspíš hlavně na to vidět oslavu titulu. Zvlášť tu musím ocenit některé skupinky, jejichž podporu máme trvale."

Ještě víc se Kemzura rozhovořil na téma možných vylepšení. Důležité podle něj je soustředit se především na několik oblastí. "Je třeba mít ještě víc kvalitních zápasů, které jsou skutečnými bitvami, a skore je až do konce na vážkách. To bude dávat větší kvalitu celé lize. Jistě někdy i vyrovnaný zápas může skončit o 20, ale hlavní je předchozí průběh, aby to byl aspoň 35 minut boj. Na to se bude chodit. A když ten který tým bude hrát dobře, tak to lidi potáhne. Dobrým příkladem je Jindřichův Hradec. Ten měl určitě lepší tým než loni a fanoušci na to slyšeli."

Další zásadní věc je podle Litevce chovat se o něco "mazaněji" a věnovat se detailům. Co to znamená?

"Nedávat zápasy v časech, kdy se hraje fotbal, hokej nebo i tenis. Nebo nepořádat All-Star Game v pondělí. To nejde, pokud chcete mít lidi v hledišti. U nás v Litvě se neorganizují jiné zápasy, ani velké akce, když hraje národní tým, protože by na to nikdo nepřišel. Časy se prostě musí přizpůsobovat, zvlášť když basketbal tu není sportem číslo 1. A pak lidi přijdou a dají hráčům potřebnou energii. Když u nás hraje Žalgiris a v hledišti se tísní 12 tisíc fanoušků, nejde hrát na 75, ani na 95 procent, ale musí se jet na úplné maximum," sumarizuje Kemzura, podle nějž se dá stavět i na letošním divácky gradujícím finále.

"Nutná je kontinuita a vize. Nedělat věci jen nějak, ale s potřebnou kvalitou," uzavřel svou českou sondu Kestutis Kemzura, když po posledním utkání finále odehrával ještě prodloužení na tiskové konferenci.

Celou dobu ho poslouchal i kolega z českého severu, který vzápětí přisypal ještě pořádnou nůši dalších podnětů. A hned ten první odkazoval k finálovému zážitku ze zimního stadionu.

"Byl bych rád za návrat systému čtyř vítězných utkání v sériích play-off," vytasil těžkou munici, aby myšlenku dále v detailech rozvedl:

"Hrát dvakrát v Nymburce a pak dvakrát v Děčíně, bylo by to na zimním stadionu dvakrát pět tisíc lidí a zase by to naší věci pomohlo. Play-off je o divácích a těchto zážitcích a s Nymburkem zvlášť by přišlo diváků ještě víc. Bohužel u nás se série na 4 výhry z určitých důvodů zrušily. Přitom vývoj v NBA šel postupně taky k tomu hrát ve všech kolech na 4 vítězství. I volejbalová extraliga se u nás hraje už od čtvrtfinále na čtyři výhry a lidi na to chodí (v pěti utkáních finálové série se v Liberci a Českých Budějovicích nešlo pod 2000). Chtěl bych proto, aby Nymburk hrál dvakrát v Jindřichově Hradci a pak dvakrát v Opavě, kde by ti diváci taky dorazili. Nymburk je tu tým číslo 1 a každý takový zápas chce vidět."

Budínský si uvědomuje, že by to ligu o něco protáhlo, ale jako problém to nevidí. "Zahraniční hráči by tu holt zůstali o nějaký týden déle, ale měli bychom přesně to, co basket potřebuje - televizi, show a plná hlediště. Tři vítězné zápasy jsou prostě málo. My jsme ve finále první utkání v Nymburce prohráli o pět, doma, kde jsme chtěli vyhrát, už jsme se ocitli pod tlakem a po druhé porážce už to třetí utkání skoro ztrácí smysl. Pokud by se hrálo systémem 2-2-1-1-1, tak i kdyby série skončila 0-4, ty týmy by Nymburk dokázaly aspoň nutit ke koncentrovaným výkonům a i jejich hra by se tím zlepšila."

A pak se děčínský kouč zhluboka nadechl, aby se vyjádřil k tématu, nebo možná spíš k děčínskému stigmatu, jež chtěl adresovat už hodně dlouho. A jež pro něj s oblastí návštěvnosti rovněž souvisí. V pár slovech by se to stigma dalo vyjádřit asi takto: "Jsou to ragbisté."

"Neustále slyším, že Děčín hraje ragby. Nevím ale, kde to vzniklo. Podle mě to je česká malost, pořád na něco takto poukazovat. Přitom když Nymburk hraje fyzicky, do těla, sráží se, tak je to ten správný směr, protože na mezinárodní scéně je tohle normální. Tady se ale pořád diskutuje, jestli hrajeme košíkovou z 80. nebo z 90. let. Ne! Píše se rok 2015 a takhle se musí hrát - kontaktně, fyzicky, kdy nikdo nebude plakat, a všichni budou hrát. A pak se celkově zvedne úroveň soutěže," rozohnil se lodivod Válečníků.

Horuje tak za to dovolit všem týmům hrát moderní, atraktivní basketbal, poplatný současným (fyzickým) trendům.

"Když se dívám na sérii Děčín - Prostějov a poslouchám, že je to takové a takové a pak vidím hrát v Eurolize třeba Maccabi Tel Aviv, kde se ti hráči řežou jako koně, tak tam jsem si nevšiml, že by někdo říkal, že Big Sofo (150kilový kolos Sofoklis Schortsanitis) hraje ragby. A my právě tohle musíme vymýtit z hlav. Naopak se má pěstovat to, že pokud se chcete dostat do finále, hrajte jako Děčín nebo Nymburk, jako Benda nebo Bartoň, který v 35 letech hraje s ohromným zápalem," jmenuje kouč dva evropskými boji ošlehané veterány Polabanů.

"Právě v pojetí hry mezi Nymburkem a týmy zdola je obrovský rozdíl. Pokud ale čeští hráči mají růst pro národní tým, tak se třeba Tomáš Vyoral potřebuje měřit s Washingtonem a Welschem a musí to absolvovat. Ať ho klidně seřežou, ale on bude vědět, že se mu to může vrátit, pokud chce jít basketbalově někam dál. Výmluvy, že ten a ten mě praštil, k tomu nepatří, ale bohužel to tu stále máme. Místo aby nám někdo dal kredit za hru v celé sezoně, tak je snazší říct, no jo, oni hrají ragby. My ale proto hrajeme finále s Nymburkem, protože hrajeme kontaktně a to je dnes legální sport."