21. 8. 2019

Dobrodružství jedné hry s all-in na "malého krále"

S KOUČEM LVŮ U20 NEJEN O POSTUPU DO DIVIZE A Nejdřív hodně váhal, jestli tuhle kartu vůbec vzít. Nemohl vědět, jak vysoká bude. Cennost karty však nespočívá vždy jen ve výši její nominální hodnoty, ale mnohdy spíš v tom, jak zapadne mezi ty ostatní. A byť tažení téhle klíčové karty v sobě skrývalo lecjaká rizika, nakonec mu nezbylo, než na ni v té rozhodné hře vsadit všechno, co měl. Všechno na toho „malého krále“. Kdyby to nevyšlo, a tu hru by ztratil, ještě dlouho by mu to nedalo spát. Jenže on trefil „královskou postupku“ - v národních barvách. Ukázal se jako velký hráč, v jeho případě tedy spíš hráčský kouč... Celou dobu té hry ovšem po očku sledoval i dění u hlavního stolu, kde si to rozdávali ti největší hráči o nejcennější trofej. S letošními kartami, jen o trochu vylepšenými, by si u něj věřil na možná i historické umístění. Ještě rok si ale na tuhle velkou hru musí počkat. Pro letošek musí být rád, že se k hlavnímu stolu vůbec znovu dostal. O tom, jaké dobrodružství to bylo, hlavně v té hře o všechno, vám teď bude zasvěceně vyprávět. Ten, kterému vyšel ukrutný gamble – Ladislav Sokolovský.

Kouči, podle lídra vašeho týmu lvů U20 Víta Krejčího byl letos ideální rok na postup z divize B, protože v ní nebyl kromě Rusů žádný silnější tým. Bylo to ale s tím návratem do elitní divize opravdu tak snadné, jak by se mohlo zdát na první pohled?
(usměje se) Všichni kolem mládežnického basketu vědí, že postoupit z béčka je daleko těžší než se udržet v áčku. Když jsem teď sledoval B-divizní ME kadetů, tak jsme málem byli svědky toho, že český tým nemusel postoupit ze skupiny ani s jen jednou porážkou. Vlastně až díky faulu Portugalců na trojce vteřinu před koncem zápasu Nizozemsko – Portugalsko ve 4. kole skupiny se naši dostali na druhé postupové místo (Nizozemci, kteří už předtím porazili o 12 Čechy, zvítězili proměněním dvou ze tří šestek o bod, přičemž Češi vyhráli nad Portugalci o pouhé 4 body), protože jinak by při minitabulce tří jako nejhorší nepostoupili. V divizi A je to ale přesně opačně, protože v play-off jsou dvě kola na to, aby se vyhrál jeden zápas potřebný k záchraně. Tím chci říct, že postoupit z béčka je vážně daleko těžší, i když chápu, jak to Vítek myslel. Přesto bych to řekl spíš tak, že letos byla šance na postup daleko větší než v jiných letech. Zároveň si ovšem troufám říct, že s letošním týmem bychom nespadli z áčka a motali bychom se někde v polovině pořadí. Myslím, že je rozdíl mezi nejlepšími týmy v béčku a nejhoršími v áčku. Přece jen každý ročník je v jednotlivých zemích jinak kvalitní. To je můj názor. A troufnu si ještě na jeden odhad – mít v týmu i Patricka Samouru (už se připravoval na první sezonu v NCAA) a Michala Svobodu z Pardubic (zranění), byli bychom letos schopní atakovat i šesté místo z roku 2015, tehdy se skvělým ročníkem ´95. Tenhle celek byl opravdu velice silný.

Jako by vaše slova chtěli potvrdit Rusové, kterým jste se za každou cenu chtěli vyhnout ve čtvrtfinále, a kteří letos jako hlavní favorité B-divize nakonec nepostoupili…
Rusové měli tu smůlu, že v semifinále narazaili na domácí Portugalce, kteří byli na své půdě velice silní. Jednak měli velice slušně poskládané mužstvo a jednak je v každém zápase hnaly tři tisíce fanoušků. Rusy ta porážka podle mě dost psychicky srazila a naopak Belgičané, kteří po semifinálové prohře s námi nebyli pod takovým tlakem, měli hlavy líp nachystané. A u mládeže hodně záleží na tom takzvazném „momentu“, jak je tým naladěný, na jaké je právě vlně. My jsme měli tu výhodu, že jsme v semifinále nenarazili na domácí Portugalce.

Zpětně viděno – věřil byste vám i na ten případný střet s Rusy?
Jak jsem si původně myslel, že budou díky silnému rončíku 2000 nejlepší, tak teď si myslím, že bychom s nimi určitě hráli vyrovnaně. A kdo by vyhrál, to by se vidělo v danou chvíli. Uspěl by tým s líp nastavenými hlavami. Při vyrovnané formě obou týmů bychom jednou mohli vyhrát my a příště zase oni.

Vlastně jediný skutečně kritický zápas, ten o vítězství ve skupině a vyhnutí se Rusům, pro vás přišel už ve 4. kole proti Bulharsku, a to po skvělém ofenzivním představení s 19 trojkami proti Finům. S Bulhary ale nebyli příliš vidět Krejčí se Zídkem, ve čtvrté čtvrtině jste přišli o 11bodový náskok a už od konce třetí části jste prakticky veškerý útok odbývali přes playmakera Welsche, ač do té doby slušně fungovala i hra přes pivoty. Byl to váš záměr vsadit vše na Marka Welsche (na druhém snímku), nebo si o to „řekl sám“?
Věděli jsme, že s Bulharskem to bude klíčové, byť jsme ještě v přípravě víc takto pokukovali po Finech. Bulhaři ale byli nakonec lepší a skončili celkově pátí. Měli specifický styl hry, kdy přebírali všechny clony na míč, což nám dělalo větší problémy. I při těch přebráních se totiž málokdy stalo, že by rozehrávač skončil na pivotovi. Dělali tam totiž ještě jednu rotaci navíc. Náš pivot tak mohl hrát maximálně do vyššího křídla, jenže oni kromě rozehrávačů měli všichni 198 až 208 centimetrů a pod košem tak nedocházelo k „mismatchům“. Ty se objevovaly spíš na rozehře a na křídlech a z toho vyplynulo i těch 32 bodů Marka. Pro nás bylo lepší hrát z perimetru do vyššího hráče, než se snažit to krmit na pivoty, kteří by hráli na jen o málo menší soupeře. Markovi to navíc šlo. Já bych tu hledal chybu víc u sebe, že jsem nedokázal najít momenty, kde by si mohl i odpočinout. Aby si stoupl do rohu a my zahráli jinou podobně účinnou akci. Otázka ale je, jestli by to bylo dobře. Marek to odehrál opravdu perfektně, byl to jeho nejlepší zápas v útoku za dobu s námi a je otázka, jestli by z té fazony při nějakém odpočinku nevypadl. Já tak nechal hru na něm a ani do toho moc nezasahoval. To jindy jsem určitě dával rozehrávačům víc podnětů k zahrání určitých akcí. Taky musím dodat, že od 34. minuty už nehrál vyfaulovaný Vítek Krejčí. A pak už to bylo jen na Markovi. Je ale pravda, že když jsem se pak na ten zápas koukal, shodli jsme se i s asistenty, že stěžejní sitauce byla, když jsme nevyužili nesportovní získaný faul za vedení o 11. Načež se vyfauloval Vítek a my se dostali do křeče. Třetího rozehrávače už jsme v týmu moc neměli a zůstalo to tak na Markovi, protože nikdo další se nemohl trefit. A i když se mnou většina lidí nebude souhlasit, já bych spíš než v útoku hledal chyby v obraně - například inkasovaná trojka na prodloužení těsně před koncem 4. čtvrtiny. Měli jsme tam být daleko blíž a radši riskovat nájezd. Naštěstí to nakonec dopadlo dobře.

Otevřené trojky Bulhaři dostali i v samém závěru prodloužení, kdy naštěstí pro vás míjeli. Ještě v této kategorii chybí ta taktická vyzrálost, aby hráči trojku soupeři prostě nedali?
Já říkám, že tohle už je vyšší dívčí, navíc ve spojitosti s tlakem situace v tom závěru, kdy soupeř stáhl 11bodové manko. Všichni, kdo jsme tohle někdy zažili, víme, jak to pak bývá – každý se začne jako by bát udělat něco navíc, je skoupější na krok, aby neudělal chybu, bojí se i v té obraně zariskovat a tohle nás stálo ten náskok. Škoda, že jsme nevydrželi trochu déle, protože využít té výhodné situace k ještě vyššímu vedení, Bulhaři by se jako klasičtí „jižani“ už do zápasu nevrátili.

První tři zápasy turnaje, než došlo na Bulharsko s jeho jedinou ztrátou za 36 minut, se Marek Welsch potýkal s řadou ztrát, neuvážených zakončení i vniků předem odsouzeným k nezdaru. Vzhledem k tomu, že později už tohle dost odboural, tuším, že jste s ním s kolegou asistentem a bývalým rozehrávačem Patrikem Smažákem měli nejeden hovor…
(usměje se) Neee, tohle je jednoduché. Marek odehrál poslední zápas sezony na konci května. Pak se odjel připravovat do Ameriky (od nové sezony nastupuje na univerzitě v Jacksonville), kde zůstal až do konce června, a k nám se přidal až na poslední přípravný kemp, kdy po dvou trénincích odehrál jen poslední dvě přípravy v Maďarsku. Projevila se tu ale jeho osobnost, kdy v U16 i U18 patřil k lídrům národního týmu. Já přesto musím přiznat, že jsem hodně přemýšlel, jestli na něj čekat, protože tam byli hráči, kteří pracovali celý měsíc před ME, oddřeli tu přípravu a nemuselo to být vůči nim fér. U mě ale převážila osobnost Marka, kdy se ten pozdní nástup dal tolerovat. My ovšem taky věděli, že v USA v červnu nehrál žádné zápasy. Jel tam na individuální přípravu a my věděli, že to na Evropě zpočátku bude skřípat. Já osobně myslel, že ještě víc. Bral jsem to nicméně tak, že první dva zápasy ME pro nás budou ještě takové přípravné. Je potřeba načasovat formu a to se nám v minuloti ne vždy dařilo. A každý tým to potřebuje na jiné období. Španělé mnohdy přijedou na divizi A, v prvním zápase jdou až do prodloužení, ve druhém třeba prohrají a někdy tak tak postoupí dál, ale nejlepší formu mají v semifinále a finále. A i my jsme se chystali hlavně na Finsko a Bulharsko. I Marek se postupně vyhrával a jeho výkony byly postupně vyváženější. Samozřejmě jsme se s ním snažili i mluvit, ale po pravdě - v přípravě i v těch prvních utkáních ME jsme po něm chtěli, aby si bral víc střel. První zápas přípravy v Maďarsku nechtěl moc hrát na koš, jako nový tolik nevěděl, co si může dovolit, a my ho tak tlačili do zakončení a aktivní hry. O jeho rozehrávačských schopnostech jsme totiž nepochybovali. Na ME jsme postupně s nucením přestali a ono si to samo našlo zlatou střední cestu.

Co 180 čísel vysokému Welschovi prorokujete v NCAA? A co dalšímu vašemu svěřenci Janu Zídkovi (na třetím snímku), který na podzim začíná stejně jako kdysi slavný táta na UCLA, a to po sezoně ve třetí nejvyšší soutěži mužů?
No…., tak, všem je jasné, že to oba budou mít strašně těžké. Marek, ač je silový a rychlý hráč, tak oproti tuzemsku budou v NCAA všichni stejně rychlí i silní. Naopak jeho výhodou oproti soupeřům bude větší vyhranost, zkušenost a basketbalovost. Já věřím, že se tam prosadit dokáže. Monentálně nevím, nakolik do USA míří kvůli vzdělání. Přece jen – vystudovat v Čechách kvalitní vysokou a hrát vedle toho profesionálně basket dost dobře nejde. Je jisté, že jedno budete muset nějak šidit. V Americe je to ale této kombinaci uzpůsobené. Osobně si myslím, že Marek tam jde za studiem a k tomu bude hrát kvalitní basket. Určitě bych neřekl, že tam jde jen za basketem. A u „Zídi“ bych to viděl podobně. Pokud bych si měl tipnout, kdo bude mít větší šanci se prosadit, tak ať se na mě Honza nezlobí, ale o malinko větší procenta dávám Markovi.

U děvčat, z velké části reprezentatek, se poslední rok dva strhla doslova vlna odchodů do NCAA. Třeba z letošního týmu U20 jich tam na podzim bude pět. V mužích se teď naopak několik hráčů z NCAA vrátilo, byť i z důvodu, že již měli dostudováno. Budou mladí hráči za velkou louži odcházet také ještě víc než dosud?
To zatím nevím, ale řeknu svůj názor. Pokud chce někdo hrát v budoucnu profesionálně basket, když teď končí v U19, a chce se věnovat jenom, nebo především basketu, není, myslím, Amerika dobrá cesta. Kdo ale hledá k basketu i studium a chce i dál kvalitně trénovat, je pro něj tahle varianta v pořádku. Jsem ovšem přesvědčený, že pro ty top talenty to cesta není. Když David Pekárek končil v GBA a odcházel do NCAA, troufnu si říct, že by měl nabídky od určitých týmů z NBL. Teď, po návratu z univerzity, podepsal v Hradci Králové. Já tvrdím, že pokud by ty tři čtyři roky (místo NCAA) hrál NBL třeba v tom Hradci, je z něho teď podstatně lepší hráč. Nebo kdyby šel do Nymburka. Dám příklad Filipa Novotného, který byl na konci dorostu hráčem podobných kvalit jako David, ale šel do velice kvalitně trénujícího týmu, i když jistě nehrál tolik, ale zase – bylo pro 19letého hráče 11 minut v NBL v dresu Nymburka málo? A v posledních třech měsících v Kolíně se navíc dostal na mnohem vyšší průměry. Pro mě je tohle ideální situace. Hráči vycházející z kategorie U19 musí mít primárně velice kvalitní trénink. A to hraní, když budou dobře trénovat a budou dobří, přijde s tím.

Zastavit se musíme i u 19letého Víta Krejčího (na čtvrtém snímku), který byl na nedávném turnaji v Praze, ve svém pátém utkání za dospělé lvy, s 15 body senzačním top skórerem a bojuje o nominaci na MS. Vy jste ho měl jako rozehrávače, u dospělých je teď na pozici 2. V jakém světle ho vidíte?
Já ho letos vedl poprvé a za mě je do budoucna mezi dospělými spíš „dvojka“. Takoví hráči jsou strašně cenění, když umějí zahrát dvojku i jedničku, tedy dokážou zakončovat a dávat body a zároveň vám na 15 minut zaskočí na rozehře. U nás trávili na hřišti hodně času s Markem spolu, a jak se kdo cítil, tak podle toho byl v danou chvíli na pozici 1, aby si ten druhý odpočinul. Vítkovi jsem už řekl, že i v dospělých musí hrát jako ve „dvacítkách“. V útoku má na to hrát ještě odvážněji, musí víc najíždět do koše, ale jistě v dospělých je mezi extra hráči a bere tu svou roli, jaká je. Pro mě byla Vítkova hra velké překvapení, protože jsem ho neznal, ale když vezmu jeho přístup, počínaje naší komunikací před Evropou, kdy jsme se domlouvali na jeho připojení, a že to bylo hodně telefonátů, protože se nevědělo, kdy Zaragoza skončí, tak od začátku měl opravdu obrovský zájem reprezentovat. A i po stránce přístupu k tréninku nebo k regeneraci o něj do budoucna nemám strach. Ví, za čím si jde, a čeho chce v budoucnu dosáhnout, a dělá pro to všechno. To je rozdíl proti některým jiným hráčům u nás, kteří si přejí něčeho dosáhnout, chtějí to, ale nejdou za tím. Kluci z národního týmu budou vědět, o čem mluvím, protože jsem k nim po trénincích měl jeden nebo dva hovory, abych některé eventuálně probral.

Jak byste srovnal talentovanost loňského a letošního výběru?
Letos tam bylo víc talentovaných hráčů. Loni jsme měli slušné rozehrávače, Jakuba Tůmu, Edu Kotáska, z perimetru i Martina Koláře, na pivotech pak byl velice slušný Michal Kozák z NCAA, dál David Žikla a jako prvoročáci Míra Štafl s Honzou Karlovským, kteří tak měli letos víc zkušeností. A teď to srovnejte s letoškem, kdy pod košem hrál výborně Štafl, který měl zkušenosti aspoň z první ligy mužů, dál Honza Zídek jako výborná čtyřka, do útoku perfektní. A k tomu svitavský Luboš Kovář, který i jako prvoročák měl ze všech nejvíc minut v NBL. My jsme loni měli velkou potenci na perimetru, kde nemůžu zapomenout ještě na Františka Váňu, ale letos jsme k tomu přidali i větší produkci pod košem, kde jsme mohli hrát víc zády, anebo jsme od pivotů měli jistotu v proměňování volných střel s úspěšností nějakých 35 procent.

Kdo z letošného výběru může časem mít na mezinárodní úroveň, nebo minimálně na lepší ligový „level“?
Z té širší nominace bych dal na tu lepší ligovou úroveň i Marka Welsche, který měl v NBL už letos velmi dobré zápasy, na to, že hrál první sezonu. O Vítkovi už jsme mluvili, dál má na křídle šanci Jakub Slavík (na druhém snímku odspodu), který po slabším rozjezdu odehrál velmi dobrou Evropu. Málokdo ale ví, že den před odletem měl horečky, se kterými tak odjížděl i na samotný turnaj, ale nikdo to z jeho hry nepoznal. Za to klobouk dolů! Jeho výkony se postupně lepšily a vidím v něm velice zajímavého hráče. Velmi slušný hráč pro NBL může být i z dalšího křídla Filipa Novotného (na následujícím snímku s číslem 9). Uvidíme za rok za dva, jak se bude zlepšovat. Jako prvoročák hrál hodně minut Dominik Lukáč, ale tam je to ještě daleko. A pod košem má trio Štafl, Zídek, Kovář na to být v budoucnu v dospělé reprezentaci. Bude to jen o tom, co pro tuhle metu budou schopní udělat, a jak budou schopní překročit svou komfortní zónu.

Pojďme na play-off ME. Ve čtvrtfinále s Islandem, byť ne zcela jednoznačeném, se už zase zvedl Krejčí a 18 body přispěla lavička. Semifinále vypadalo úplně bezproblémově a před finále už přišlo uvolnění a možná už se i trochu slavilo. Nebo ne?
S Islandem to byl velice těžký duel hlavně z hlediska hlavy. Jediný tenhle zápas se nám do nich opravdu dostal. Tam jsme museli vyhrát a výkon nebyl ideální. Přesto jsme to měli pod kontrolou. S Belgií, kde už jsme měli v záloze ještě tu jednu šanci na postup, jsme to už v hlavách zvládli líp, kdy jsme přesně splnili taktiku v obraně, což nebylo vždy pravidlem. Vyšlo nám, že jsme určité hráče tlačili do těžkých střel zvenku. A teď budu oponovat – kluci ten postup do áčka neslavili vůbec. Po tom, co jsme za 11 dní pobytu neměli jediný den volna bez minimálně tréninku, jediný, kdo nechtěl v neděli před finále trénovat, jsem byl já, aby si kluci dopoledne aspoň trochu vydechli. Navíc jsme soupeře ze dvou příprav už znali. Kluci ale sami přišli, že trénink chtějí, s videem a se vším! Ten zápas chtěli vyhrát a já bych to (porážku) vzal za tu druhou půlku na sebe. Dobrým střelcům domácích to do půle až tak nepadalo a já se na to spolehl. Měl jsem ale zvolit jinou taktiku, při které by to bylo vyrovnanější až do koncovky.

Ve většině zápasů váš tým dokázal zlepšit obranu ve druhých poločasech. Měl jste k dispozici dobře koučovatelné hráče, schopné vstřebávat pokyny a stupňovat výkon?
Tohle platí. Tým dokázal velice dobře reagovat na taktické změny v obraně. Zejména proti pick-and-rollům, kdy jsme zvládali zahrát předskok, zdvojení, nebo „control“ a stejně jsme dokázali i přebírat. Někdy to bylo jiné v každé čtvrtině, rychle se to měnilo a kluci to zvládali vstřebat. A to bylo obrovské plus.

V útoku jste podobně jako kolegové z U18 byli na špici v bodové produkci (druzí s 88 body), dále jste byli druzí v asistencích, čtvrtí v úspěšnosti trojek (s 8 trefami na utkání), čtrvtí ve ztrátách (jen 12,7) a sdíleně nejlepší v palbě z pole se 49 procenty. Jen to poslední místo v šestkách s 55 procenty sem nějak nepasuje...
(rozesměje se) Co k těm šestkám mám říct? Naštěstí jsme byli nejhorší jen v nich. Já už pak říkal asistentovi, jestli nechce jít střílet za kluky. Nemá ale cenu je tímhle stresovat a až na Bulharsko nebyly trestné hody podstatným faktorem. Jistě se jim to na tréninku připomínalo, a trénink co trénink jsme šestek stříleli spousty, ale v zápasech to byl asi větší stres. Zaplaťpánbůh, že ostatní prametry už byly na výši, jen jsem čekal o něco vyšší úspěšnost trojek. Kromě Finska jsme v ostatních zápasech měli na víc, většina těch hráčů jsou kvalitní střelci a já čekal průměr 10 až 11 tref na zápas.

Bylo znát, že jste se snažili o obrovksky rychlé zakončování, včetně trojek z brejků. I tím byl dán vysoký počet bodů?
Samozřejmě. Snaha byla hrát rychle dopředu a tak by to mělo být. I náš tým mužů tak hraje, takže je tam pak návaznost, daná i naší společnou komunikací s Nenem (koučem dospělých lvů Ronenem Ginzburgem) a Jirkou Welschem, a je to vidět i na našich „osmnáctkách“, jejichž tým hrál taky velice rychle. Tuhle zkušenost musí ti mladí hráči mít, navíc letos jsme k tomu měli i vhodné hráče.

V kádru jste měl řadu hráčů se zkušenostmi z NBL, ale také z nižších soutěží. Měl jste po minulé sezoně pocit, že v klubech slyšeli na vaši zpětnou vazbu k nim? Přicházeli aspoň někteří letos připravenější?
(přemýšlí) Tím, že hodně hráčů už hrálo nebo trénovalo s týmy z NBL, vesměs všichni přišli připravení, jak měli. My začínali kemp o 14 dní později, než bývalo zvykem, tedy až 3. června. Když jsme totiž v minulosti začínali už 20. května, prali jsme se s tím, že spousta kluků něbo i většina byla v posledním ročníku střední školy, dělali maturity nebo přijímačky na vysoké a my měli potíže dát v té době do kupy aspoň 12 hráčů. Navíc nám hrál do karet i los ME se snadnějšími soupeři na začátku. Příprava byla na druhé straně intenzivnější a odehráli jsme i devět přípravných utkání. A hráči byli zkušenější, rychleji vše vstřebávali a nebylo třeba věnovat se některým věcem tolik jako dřív. Já bych teď chtěl poděkovat vedle všech hráčů i celému realizačnímu týmu. Navíc celou přípravu s námi absolvoval jako kondiční trenér Michal Miřejovský a jako další trenér i Vlado Paunovič. Ani jeden s námi bohužel na ME nemohli, ale já byl moc rád, že s námi mohli být.

I na vašem turnaji ME byl na vizitě nový vedoucí úseku chlapecké mládeže na ČBF Jiří Welsch. Řešili jste i nějaké mládežnické novinky?
Za mě musím říct, že se začíná hodně projevovat trend nastolený v roce 2015, kdy vznikla VSCM, SCM nebo SPS, a loňští a letošní hráči U20 jsou, tuším, prvními produkty těchto center, kde se nejlepší „sedmnáctky“ a „devatenáctky“ soustřeďují. A i když to v některých klubech, kde se objeví jeden dva lepší hráči za tři roky, neuslyší rádi, péče, zabezpečení – a tohle říkám na základě své zkušenosti z Nymburka -, i nutná vyšší konkurence zejména v tréninku je ve VSCM opravdu nadstandardní, plus bych sem přidal i GBA a ostravské Snakes. A z těchto šesti týmů se rekrutuje do dvacítkové reprezentace 80 až 85 procent hráčů, někdy dokonce 90. Je to cesta, kterou se dá jít dál. A výsledky U20 i U18 tomu nahrávají. Možná může jít jen o určitý záchvěv, ale podle mě by „dvacítky“ i příští rok měly mít velice slušný tým – s dovětkem, že si nemůžeme dovolit, aby někdo nereprezentoval.

Blýská se tedy při postupech U20 i U18 na lepší časy, nebo jde stále jen o shodu okolností? A jak to vidíte s „dvacítkami“ za rok?
Ten tým opět bude mít svou kvalitu a absolutním minimem by mělo být udržení áčka. Otázkou jistě je, jak budou chtít hráči reprezetovat, a kdo tým povede. Jinak myslím, že o úplnou náhodu letos nešlo. Ano, byl tam příznivý los, ale třeba pokud by už loni byly „osmnáctky“ v kompletním složení celý turnaj, postup by přišel už tam. V U18 a U20 bychom podle mě v budoucích letech měli patřit do áčka. V kadetech je to za mě úplně jedno, tam jde hlavně o to, aby v týmu hráli ti správní hráči, kteří mají budoucnost a chtějí pracovat. Nemusí být v tuhle dobu třeba až tolik kvalitní, ale měli by mít tu mezinárodní zkušenost, kterou by pak měli prodat ve vyšších kategoriích. Tím ale vůbec nechci říct, že bych někomu ten postup nepřál. (důrazně)