Dohola bych šel až na finále!

S LUKÁŠEM FEŠTREM K vyhrocené bitvě číslo 5 nastoupí už za několik hodin (18:00) na válečnické palubovce účastníci společné čtvrtfinálové série z Děčína a Opavy. Než se zvedne její opona, zaskočme ještě do zpovědnice za playmakerem ARMEXU Lukášem Feštrem, který vás obeznámí se stavem svého týmu, stavem své aktuální situace s přesně spočtenými „přechozenými“ střelami, stavem „trash-talkingu“ v Kooperativa NBL a také se stavem své extrémní frizúry i šancí na její shození.

S LUKÁŠEM FEŠTREM K vyhrocené bitvě číslo 5 nastoupí už za několik hodin (18:00) na válečnické palubovce účastníci společné čtvrtfinálové série z Děčína a Opavy. Než se zvedne její opona, zaskočme ještě do zpovědnice za playmakerem ARMEXU Lukášem Feštrem, který vás obeznámí se stavem svého týmu, stavem své aktuální situace s přesně spočtenými „přechozenými“ střelami, stavem „trash-talkingu“ v Kooperativa NBL a také se stavem své extrémní frizúry i šancí na její shození.

Lukáši, mrzela vás hodně ta promarněná šance z Utkání 4 v Opavě?
Zamrzelo to, ale život jde dál a je důležité si z toho vzít jen to podstatné do dalších bojů a připravit se správně na pátý zápas.

Čím jste dokázali v první půli tohoto utkání soupeře zaskočit?

Nebylo to nic zázračného, jen jsme prostě oproti třetímu utkání změnili přístup. Všichni, kdo viděli třetí zápas, se shodli, že jsme to nebyli my a my jsme věděli, že musím mít přístup a energii, které jsme měli v prvních dvou zápasech, a dát do toho všechno. Je to už play-off a nejde to jen tak nějak odehrát.


 

Ve druhém zápase doma jste zkoušeli sestavu na čtyři „malé“, v první půli čtvrtého duelu jste pro změnu operovali se třemi dlouhými. Zdá se, že trenér Grepl i v rámci play-off hodně experimentuje...
Myslím, že tohle k play-off patří. Ač je to někdy už skoro nemožné, snažíme se soupeře něčím překvapit a nějak to kombinovat. Opava to taky někdy hraje na „malé“ a někdy na „velké“, nebo střídá „osobku“ a „zónu“. S těmi třemi dlouhými to nějaké ovoce určitě neslo, když jsme první poločas vyhráli, ale nebylo v tom nic zázračného. Nechtěl bych to ani shazovat, ale hlavní podle mě byl rozdíl v našem přístupu, který byl oproti třetímu utkání diametrálně odlišný. A pak je úplně jedno, v jaké sestavě hrajeme.

Váš lídr Lamb Autrey byl ve třetím utkání zavřen na 3 body a ve čtvrté na 10. Věnoval se mu zejména opavský defenzivní specialista Dragoun mnohem pečlivěji než v Děčíně?
Asi jo. Podařilo se jim Lamba ubránit, my se z toho musíme oklepat, Lamb taky a v pátém zápase do toho musíme nastoupit stejně jako do toho čtvrtého a uhájit domácí palubovku.

Série je zatím pískána spíš úzkostlivějším metrem, jak se s těmi rychleji přibývajícími fauly srovnáváte vy?
Máme s tím taky problémy, jako by je měl asi každý tým. Nechtěl bych se k tomu moc vyjadřovat, ale jako hráči bychom asi všichni preferovali, aby se nepískalo tolik. Je to play-off a ta fyzická hra by se tu měla pouštět trochu víc, protože to k tomu patří.

Jak moc vám chybí centr Grunt jako nejvyšší hráč týmu?
Každý hráč do rotace je důležitý, protože ty síly se pak mohou rozložit na víc hráčů. Naši dlouzí zatím odvádějí dobré výkony, Kuba Krakovič hraje poslední zápasy skvěle, „Bob“ Landa je neskutečný bojovník, jakého by chtěl mít v týmu každý, a dole může hrát i Tomáš Pomikálek a samozřejmě tam je Klint Carlson, takže problém pod košem nemáme.



Jak velká na vás bude ležet tíha v pátém domácím zápase?
Asi všichni před sérií tušili, že domácí prostředí bude dělat hodně a výhra zvenku se bude počítat dvojnásob. Teď je prostě řada na nás a já věřím, že to za pomoci našich fanoušků urveme a pátý zápas získáme.

Jak se zdá, je to zatím i hodně „ukecaná“ série. Je to mluvení mezi hráči nebo s rozhodčími objemově nadstandardní?
Zase musím říct, že jde o play-off, a jestli se s někým kecá víc, nebo míň, patří to k tomu. Pro někoho to slouží k rozhození soupeře, někdo tím potřebuje nastartovat sám sebe, ale není to nijak extrémně vyhrocené. Ten „trash-talk“ stejně jako fyzická hra k tomu patří. Já myslím, že je to dobře a že by to tak mělo být.

Přibylo v lize „trash-talku“, nebo řekněme určité verbální agresivity, za poslední rok dva výrazněji?
Asi jo. Sám to ale extra nevnímám, i když se tomu nevyhýbám a nemám problém „poslat někomu něco zpátky“. Zase se tomu ale nevěnuju celý zápas, na hřišti jsem hlavně od hraní basketu. Play-off jsou ale super zápasy se svou atmosférou a i tohle k tomu patří.
 

Odehrává se ta „konverzace“, jakkoli je ostrá, jen v rámci urážení a napalování se mezi těmi dvěma hráči, anebo to někdy přeroste ve větší „fauly“ a zatahování osobních věcí, nebo dokonce širších rodin?
Myslím, že tak daleko to nezachází, nebo s tím nemám žádnou zkušenost. Vždycky to míří na toho konkrétního hráče.

Ještě k vám osobně – vy jste po minutovém paběrkování v měsíci březnu dostával teď od nového kouče mnohem větší prostor. Neomezujete se ani střelecky a někdy je vás takříkajíc plné hřiště. Je ten rozdíl hodně citelný?
No, že mě je plné hřiště (usměje se), s tím bych byl trošku opatrný. Celkem se mi teď ale daří, trenér mi dává víc minut, než jsem měl v březnu, a já si toho vážím. Hraju prostě, co umím, a jestli některé zápasy jsou lepší, a jiné horší, to už tolik neovlivním. A pokud jde o tu střelbu, tak pořád ještě od trenéra i spoluhráčů slyším, že bych měl jako střelec střílet ještě víc a že občas ty pozice přecházím. Po prvních dvou zápasech doma mi trenér při videorozboru oznámil, že jsem za tahle dvě utkání přešel celkem sedm pozic. A to by se mi stávat nemělo.

Při zápasech vás v poslední době nejde přehlédnout i díky speciálnímu svázanému účesu. Jak moc dlouhé vlasy máte vlastně ve skutečnosti?
Trochu to teď narostlé mám a ofina mi při rozpuštěných vlasech sahá až do pusy. Radši tak teď nosím ten culík. (usměje se) Ani nevím, proč to tak mám. Jednou jsem si to nechal narůst, pak jsem to měl asi do čtyř copánků a teď už je mi blbý to sundat. Možná když postoupíme do finále, půjdu dohola. To se klidně může stát...