Dojíždění do Rakouska, zvedání Brna i role táty

S JAKUBEM KRAKOVIČEM Není to žádný med dojíždět třikrát týdně na trénink bezmála sto kilometrů. A stejnou štreku zpátky. Navíc do cizí země. Parta průběžně se obměňujících Brňáků už to ale pěkných pár let provozuje naprosto běžně. I s bonusem víkendových zápasů po celém Rakousku. Přesně tohle byla podzimní rutina i pro Jakuba Krakoviče, jehož dočasnými spoluhráči v druholigovém Mistelbachu se stali Ivo Prachař a Michalové Křemen, Semerád a Jedovnický. Když ale přišlo „záchranářské“ brněnské laso z Kooperativa NBL, nemohl 29letý pivot a ex-děčínský kapitán říct NE. Profi basket totiž ještě rozhodně nechtěl pověsit na hřebík. Zatím stačí, že tak – alespoň pro dohlednou budoucnost - učinila jeho choť Tereza, za svobodna Pecková, jež se už v březnu stane maminkou. A Jakub tím pádem bude tatínkem.

 

S JAKUBEM KRAKOVIČEM Není to žádný med dojíždět třikrát týdně na trénink bezmála sto kilometrů. A stejnou štreku zpátky. Navíc do cizí země. Parta průběžně se obměňujících Brňáků už to ale pěkných pár let provozuje naprosto běžně. I s bonusem víkendových zápasů po celém Rakousku. Přesně tohle byla podzimní rutina i pro Jakuba Krakoviče, jehož dočasnými spoluhráči v druholigovém Mistelbachu se stali Ivo Prachař a Michalové Křemen, Semerád a Jedovnický. Když ale přišlo „záchranářské“ brněnské laso z Kooperativa NBL, nemohl 29letý pivot a ex-děčínský kapitán říct NE. Profi basket totiž ještě rozhodně nechtěl pověsit na hřebík. Zatím stačí, že tak – alespoň pro dohlednou budoucnost - učinila jeho choť Tereza, za svobodna Pecková, jež se už v březnu stane maminkou. A Jakub tím pádem bude tatínkem.

 

Jakube, je to překvapení, že jste se najednou ocitl právě v Brně?
Ta situace nějak prostě vznikla. Před sezonou jsem se bohužel s nikým (v české lize) nedomluvil a skončil ve druhé rakouské lize, kde zájem byl. Až pak přišly určité indicie a kontakty s Brnem. Klub samozřejmě chtěl co nejdřív vylepšit svou situaci, ale já měl určité slovní závazky v Mistlebachu, takže to s mým příchodem ještě chvíli trvalo.

V létě jstě věřil, že budete pokračovat v NBL, anebo spíš mimo republiku?
Po tom, co jsme se nedomluvili na pokračování s Děčínem, jsem to nechával otevřené. Čekal jsem, co přijde, a neřešil odkud.



Brno vás uhánělo hodně, nebo byl jasný zájem i z vaší strany?
Bylo to oboustranné. Já jsem sledoval situaci Brna a taky jsem vnímal situaci svou, kdy přestože jsem v Rakousku hrál každý víkend, tak ten přechod z profesionálního do poloprofesionálního prostředí byl takový razantnější. (usmívá se) Sám jsem se tedy chtěl mezi plné profesionály vrátit. Pořád mám co dokázat a přinést jakémukoli týmu. Ta touha tam tedy byla. A jistě, Brno na můj příchod tlačilo, protože se chtělo co nejdřív zvednout ze série porážek.

Jak se vlastně přihodilo vaše angažmá v rakouském Mistlebachu, který je doslova prošpikovaný Čechy?
O Mistlebachu vím už delší dobu, protože tam dlouhodobě s českými hráči spolupracují. Vím, že tam dřív trénoval Jirka Okáč, působil tam Dan Gajdošík a další bývalí čeští profesionálové. Ivo Prachař, který si jen na jednu sezonu odskočil do Brna, tam hraje už osm let, totéž Ladislav Sismilich, který v létě reprezentuje v 3x3. Od kamarádů, kteří v klubu hrávali, jsem věděl, že se tam pravidelně snaží hrát o nejvyšší pozice v druhé lize. Já se dostal ke kontaktu na kouče Martina Weissenböcka, který má také české kořeny. Z jejich strany byl zájem velký a k tomu tam jezdili další čtyři Češi, čímž to bylo usnadněné. Mimochodem, trenér je bratrem kouče Stefana, který je osobním trenérem na střelbu Tomáše Satoranského.

Jak často se do Mistelbachu dojíždí?
Letošní tým je vedle Čechů složen i z mladých rakouských hráčů, kteří jinak trénují s prvoligovými kluby, a dojížděli do Mistlebachu stejně jako my třikrát týdně, s tím, že ligový zápas byl každou sobotu.

Předpokládám správně, že druhá rakouská liga už je spíš na „vedlejšák“?
Ano, to platí. Při třech trénincích týdně nejde dělat jen tohle. Jako sportovní vyžití to je k nějaké práci super, pokud se to dá časově skloubit. Jako běžné zaměstnání jde mít ale jen první rakouskou bundesligu. Druhou ligu bych přirovnal ke středu až vršku naší první ligy (druhé nejvyšší soutěže). Vždycky taky záleží, kde se jaký klub nachází. V těch u slovinských hranic působí víc Slovinců, případně Srbů a podobně. Američanů v soutěži moc není.

Nebýt Brna, býval byste byl připraven sezonu v Rakousku dokončit?
My jsme se s trenérem Mistelbachu bavili už před začátkem sezony o tom, že ambice hrát profesionálně stále mám. Klub mi v tom maximálně vyšel vstříc a dohodli jsme se, že pokud budu chtít, kolem Vánoc mě pustí. Ale pokud bych neměl nic jinde, sezonu bych tam i dokončil. Brno pak chtělo můj příchod o něco urychlit, ale já chtěl dostát svému závazku. Nakonec jsme se dohodli na ukončení angažmá k 1. prosinci.

Našel jste brněnský tým po sérii 11 porážek pod velkou dekou?
Určitě na něm je znát, že nemá takové sebevědomí, což je při té bilanci jasné. Největší slabinou je, že chybí víc zkušenějších nebo vůdčích typů. Tým je jinak docela dobře poskládaný, mladý, talentovaný, ale vždycky je potřeba to namíchat i s tou zkušeností. Uvidíme, co s tou „dekou“ dokážeme udělat.

Vy jste první zápas absolvoval v Alpe Adria Cupu a teď v neděli přišel už i ligový duel v Ústí. Jaké bylo po půlroce hrát znovu NBL?
Na začátku to pro mě nebude nejjednodušší, ať tréninkovými jednotkami, nebo celkově stylem basketu, protože ten v Rakousku je přece jen pomalejší. Snažil jsem se proto absolvovat co nejvíc tréninků navíc, ale ještě budu nějaký čas potřebovat. Teď mi to bohužel ještě trochu zkomplikovaly nějaké zdravotní problémy. Kondici musím dostat zpět co nejdřív, ale zase na tom nejsem nějak zle...