Dokoupil o kopci smůli i kapitánovi: Láďova kariéra takhle skončit neměla

Jako by ta strhující atmosféra, která je snem každého hráče, naložila na tým ještě větší tlak. Ne, skutečně není jen tak hrát z ničeho nic před třemi tisíci lidí, když většinu sezony jste zvyklí na stovky až plus minus tisíc. Pokud ale najednou nastoupíte na jeviště před ohromnou žlutomodrou masu, tak jako se to v pátek v Semifinále 2 stalo opavské družině, nutně získáte pocit, že všem těm fanouškům, příbuzným a kamarádům musíte dát ještě něco navíc. Až to pak může vést k opačnému efektu. I o tom je následující povídání se slezským shooting guardem Petrem Dokoupilem, který bude hovořit o nebývalém přívalu kumulované smůly na jeden semifinálový zápas, na nějž přitom čekala celá Opava. A řeč přijde i na to, že takhle smutně to skončit nemělo.
 

Jako by ta strhující atmosféra, která je snem každého hráče, naložila na tým ještě větší tlak. Ne, skutečně není jen tak hrát z ničeho nic před třemi tisíci lidí, když většinu sezony jste zvyklí na stovky až plus minus tisíc. Pokud ale najednou nastoupíte na jeviště před ohromnou žlutomodrou masu, tak jako se to v pátek v Semifinále 2 stalo opavské družině, nutně získáte pocit, že všem těm fanouškům, příbuzným a kamarádům musíte dát ještě něco navíc. Až to pak může vést k opačnému efektu. I o tom je následující povídání se slezským shooting guardem Petrem Dokoupilem, který bude hovořit o nebývalém přívalu kumulované smůly na jeden semifinálový zápas, na nějž přitom čekala celá Opava. A řeč přijde i na to, že takhle smutně to skončit nemělo.

Petře, nejdřív se ale zastavme u vás osobně. Oproti minulé sezoně jste šel letos v průměru o dvě minuty (z 25 na 23), jeden bod (z 10,4 na 9,5) a jako trojkař o 2 procenta dolů (z 39,7 na 37,6). To by asi nebyl ještě takový problém jako to, že zhruba od startu play-off nejste takovou střeleckou hrozbou. Co za tím vězí?
Je to tak, na začátku sezony to se mnou bylo lepší. Možná je to taky tím, že si na mě týmy víc dávají pozor a nepouštějí mě ke střelbě jako na začátku, kdy se mi dařilo. A jak se blížilo play-off a soupeři četli naši hru líp, něco jsme v těch systémech už museli změnit. Pokoušíme se víc o hru 1 na 1 nebo pick and rolly, přičemž signály, z kterých jsem dřív těžil, už tolik nepoužíváme. Musím si tak najít svou pozici v tom, co teď hrajeme. Momentálně se mi to moc nedaří, ale ještě uvidíme.

Čerstvě jsme mohli sledovat, jakou lopotu měl s uvolňováním k jakékoli střele ve čtvrtfinálové sérii Euroligy s Olympiacosem super snajpr Navarro, navíc ve svých téměř 35 letech. Když jste teď lovnou zvěří a nikdo vám ty pozice zadarmo nedá, zažíváte něco podobného, když navíc na distanční střelbě svou hru zakládáte?
Především Euroliga je ještě úplně jinde. Když se dívám na ty zápasy, ať je to Navarro nebo Carroll z Realu, je neuvěřitelné, co ti kluci musí jen na uvolnění vynaložit energie. V tom je to pro mě podobné. Trenér Czudek ze mě udělal v Opavě střelce, to se mu, myslím, povedlo. Ostatní týmy to ale ví a musím tak vynaložit stále víc sil, abych se k té střele dostal. Za zápas jich volných opravdu moc není a je potřeba naučit se proměňovat i ty těžší, kdy je to z pohybu. 

Když jsme u trojek, ty vás dost zradily ve druhém semifinále s Nymburkem na domácí půdě, kde jste hodně toužili uspět. Naopak soupeř jich trefil hned deset.
Dá se říct, že nás porazili naší vlastní zbraní. My jsme na ně zkoušeli zónovou obranu, která na ně zpočátku fungovala. Přece jen je to ale zkušený tým a později si s tím poradili a rozebrali nás. Dali nám právě do zóny tři čtyři trojky, čímž si udělali náskok. Nám ale trojky nejdou už několik posledních utkání. Nevím, jestli je to tím, že soupeři už si na nás dávají víc pozor, nebo něčím jiným.

Zkoušíte ten zesílený tlak obran na váš perimetr přelít ve výraznější hru dovnitř?
O to se právě snažíme, využívat v rámci našich systémů víc nájezdů. I tak ale míváme pokusů za 3 dost. Bohužel ale nepadají tak jako dřív.

Druhou potíží byl bodový minimalismus rozehrávače Šiřiny (1), vašeho top skórera ze čtvrtfinále. Byl Nymburkem tak dobře zavřen, nebo měl za cíl víc tvořit pro ostatní?
Cíl to nebyl. Kuba si to svoje hraje pořád, ale asi to bylo tím, že na jeho nájezdy na levačku byli připravení a podařilo se jim to ubránit. A asi mu ten zápas i nesedl celkově.

Dokonce při jednom "mismatchi" šel kolem Pavla Houšky na pravou ruku.
(směje se) Tak, celá liga ví, že má levou stranu oblíbenou, a když přidá tu druhou, je v podstatě nezastavitelný.

Třetím problémem byly tři slepené osobní chyby power forwarda Gniadka už před polovinou druhé čtvrtiny, kdy po druhém a třetím faulu inkasoval za protesty i technickou. Je pro něho stále těžké udržet v zápase nervy a emoce na uzdě?
Martin je impulzivní typ hráče, který se nechá vyhecovat a strhnout tou atmosférou, která doma byla úžasná. Možná to trochu přispělo k tomu, že dostal i tu technickou. A pak musel ze hry. On je náš stěžejní podkošový hráč, hra dole na něm stojí, staví výborné clony a pak nám prostě chyběl, protože za něho nemáme adekvátní náhradu. Bude se muset s tou prchlivostí naučit pracovat ještě líp.

Kouč mu to hned při následném timeoutu vytmavil. Je to v sezoně častá situace?
Ne, to zase ne. On už na tom zapracoval. Ještě první rok tady v Opavě s tím měl problémů hodně a rychle sbíral fauly. Teď se mu ještě párkrát stane, že se vyfauluje, ale už to opravdu není moc často (celkem to bylo 8krát, naposledy ale 7. března).

A protože neštěstí nechodí nikdy samo, ve třetí čtvrtině se dostalo i na to nejhorší - zranění zdravého kolena kapitána Sokolovského, autora 11 poločasových bodů, který se na riziko vrhl za svou neúspěšnou trojkou i do autu, a jak se dá tušit, sezona a tím i kariéra pro něj skončila tímhle smutným momentem?
Bohužel to tak asi vypadá. Ještě to není definitivně potvrzeno, teď v týdnu půjde ještě na rezonanci, ale chodí o berlích, opět jsou to vazy a vypadá to na opravdu smutný konec. Je to pech, kolik smůly se nahromadilo na jeden zápas. Všechny nás to strašně mrzí, protože jsme si nepřáli, aby Láďa takhle zakončil sezonu a kariéru. Mrzí nás to ještě víc než porážka.

I váš kapitán se za tou odraženou střelou vrhl poměrně odvážně, když jinak už se s ortézou na levém koleni nechtěl pouštět do větších vzdušných akcí...
Mně to i tady přišlo, že se stejně jako Martin nechal atmosférou strhnout. Skákal pro skoro ztracený balon, který už by nic nerozhodl. Když se ale hraje před tolika lidmi a člověk chce ukázat všechno, nemyslí ani na vlastní zdraví. V tom pádu, jak se snažil ještě zůstat ve hřišti, se mu otočila noha a ten let přes reklamní panel byla už jen dohra. Ke zranění došlo ještě předtím.

Po seznamu smolných momentů ještě proberme ten hlavní plusový, což vedle výkonů kolegů Klečky či Vlčka byla především návštěva přes 2700 diváků a hromová atmosféra vašeho Duelu sezony. Ač v menším měřítku, je to z hlediska vlajkového chorea, chorálů i celkového hluku už náběh k tomu, co se při větších mačích děje třeba na Panathinaikosu nebo Olympiacosu?
Z osobní zkušenosti to samozřejmě srovnat nemůžu, ale je to fakt úžasné. V hale nebylo slyšet vlastního slova, všichni fandili, skandovalo se celý zápas, ať se dařilo nebo nedařilo. Pak ještě "standing ovation" (ovace vstoje), i když jsme prohráli skoro o dvacet. Je vidět, že fanoušky naše hra baví a to je pro nás ta největší odměna, co může být. Když jsem teď viděl poslední zápas čtvrtfinále Euroligy, jak na Olympiacosu po zápase stáli fanoušci i na koších a mávali tam vlajkami, tak k tomu nám ještě trochu chybí, ale už se v rámci českého prostředí docela blížíme.

V Opavě je navíc pozitivní, že celý zápas nezní jen někdy už příliš monotónní rytmika tleskátek, ale pestrost atmosféry umocňuje i skandování a zpěv chorálů.
To je pravda. Hodně v tom dělá náš kotel, který to celé rozbubnuje a roztleská a přidá i ty chorály. Ostatní se pak dost přidávají a baví je to. Při postupovém zápase ve čtvrtfinále mi přijeli rodiče i s babičkou, a když jsem za nimi byl po zápase, chudáci ani nemohli mluvit, jak celý zápas skandovali. A takhle to má podle mě většina fanoušků v Opavě. Je to aktivní fandění a hodně v tom dělají i ta dnes moderní tleskátka, která dělají ohromný hluk.

Jaké ohlasy jste na domácí semifinále sesbírali?
Byly pozitivní. Možná někteří doufali ve vítězství a i my jsme doufali, že Nymburk potrápíme víc. Na druhou stranu myslím, že výsledek nebyl adekvátní našemu předvedenému výkonu. Celkově ta odezva byla plusová. Na víkend jsme dostali volno a v úterý zkusíme v Nymburce podat ještě nějaký pěkný výkon.

Pokud by to už s obratem nevyšlo, koho tušíte jako pravděpodobnějšího soupeře pro boj o bronz?
Ve světle druhého utkání to vypadá na postup Prostějova. Nevím, co se stalo s Děčínem, protože jsem viděl první zápas, kde mi přišli bojovní, rvali se o každý balon, ale v Prostějově, kde jsem už utkání neviděl, opravdu nevím, co se stalo. Asi to spíš vypadá, že bychom šli na Děčín. Já osobně si  víc přeju Prostějov (Petr je bývalým hráčem Orlů), je to blíž a ještě by mohli přijet naši fanoušci, kteří by nám udělali prakticky domácí prostředí. Nevadilo by mi ale ani cestování do Děčína.

Pokud by to dopadlo sérií s Děčínem, vlastně byste to měli oproti loňsku přesně opačně: nejdřív Pardubice a po Nymburku Válečníky. Na ty jste loni narazili ve čtvrtfinále a Pardubice potkali v sérii o bronz.  
Je fakt, že by to bylo zajímavé. Play-off soupeře bychom tak oba roky měli úplně stejné.