Dostalo mě to na mapu. A co je víc než medaile?

Nechtěl, aby jeho poslední zápas na lavičce Ústí dopadl těsně před přebíráním historicky první sady pandích ligových medaili tím největším fiaskem.

V poločase tak za 31bodového manka ještě naposledy promluvil svým svěřencům do duše, a ti po změně stran z až 41bodového rozdílu zvládli udělat 12bodový a zmírnit tak hrozící velenadílku v pátém utkání finále na nymburské palubovce.

A pak už přišel čas na poslední rozhovor uzavírající tři a půl sezony trvající angažmá v ústeckých barvách, jež kromě prvního postupu SLUNETY do finále bylo pro Jana Šotnara završeno i cenou pro Kouče roku v Kooperativa NBL.

Trenére, kazí vám první dvě až tři čtvrtiny posledního zápasu dojem z celé finálové série? Už do půle jste měli 14 ztrát a týmový rating -1, což jsou na váš celek krajně netypická čísla.
Byl to náš nejhorší poločas za celou sezonu. Prostě nám došla energie, asi se v tom posledním utkání projevilo to dlouhé play-off. Já se ale na tým nemůžu zlobit, naopak - hráči ukázali charakter, jak se ve druhém poločase dokázali zvednout. V půlce jsme si řekli, že takhle končit nechceme, protože ta sezona byla skvělá, ač nás ten konec bolí. Chtěli jsme ale ještě zabojovat a to se stalo. Nezabalili jsme to a ze stavu minus 41 jsme to dostali na dvanáct bodů. Jsem hrozně hrdý na to, jak se náš tým prezentoval, což se ukazovalo i v celé sezoně.

Věřil jste ještě v zázrak?
U tohohle týmu nikdy nevíte. Pokud máte Tye Nicholse a Lamba Autreyho, tak v útoku můžou kdykoli zapnout, soupeř to nečeká, a to se stalo. Otočit by to ale byl opravdu zázrak.

V utkání vám do rotace nečekaně chyběl důležitý křídelník Rowan, z jakých důvodů?
Už od prvního zápasu v Nymburce, kde se zranil, s tím bojoval a ve čtvrtém doma se to zhoršilo. Šlo o drobnou zlomeninu kosti na noze, kvůli které už to nešlo.

Budete tenhle historický úspěch a první ligovou medaili pro Ústí slavit skoro jako vítězství?
Večer po zápase budeme ještě trochu smutní, protože do finále jsme nevstupovali jako klasický outsider proti Nymburku, chtěli jsme ho vyhrát. V těch utkáních jsme to ukázali a kromě toho posledního jsme v každém sahali po vítězství. Na pátek už budou naplánované nějaké oslavy, protože oslavit se to musí. Byla to skvělá sezona. Každý si musí uvědomit, že Ústí má nějaký potenciál a nám se ho podařilo nejen naplnit, ale i překonat.

Jakou váhu má to jedno domácí vítězství?
My jsme sérii prohráli, ale chtěli jsme ji vyhrát. To jedno vítězství je hezké, bylo to nádherné v tom, že jsme hráli doma před dvěma tisíci fanoušků a mohli jsme jim tu výhru dopřát.

Bylo vaším štěstím svého druhu, že soupeř se nevyhecoval ke stejným výkonům jako v pátém utkání i ve všech ostatních. Nebo jste mu toho spíš vy tolik nedovolili?
Rozhodlo to první utkání, kde jsme měli momentum (herní lauf) a měli soupeře porazit. Od toho se série dál odvíjela. V pátém zápase Nymburk zahrál výborně a ukázal tu opravdovou kvalitu.

Co pro něj v sérii rozhodlo?
Určitě širší rotace a první utkání. Do něj jsme vstupovali s momentem na naší straně, a kdybysme ho vyhráli, tak by to mohlo být jiné. A pak tam byla kvalita kádru Nymburka, sestavil to dobře, ukázal to i v Europe Cupu a pro nás byla čest se s ním takhle popasovat.

Jak si tohle historicky první ústecké finále s první ligovou medailí budete pamatovat?
Bude to navždycky. Budu si pamatovat každého hráče, ta medaile je krásná, ale ve mně zůstanou ta navázaná pouta v týmu, která jsme ukázali. Bylo tam dvanáct borců, každý skoro z jiného koutu světa, s jiným nastavením a charakterem a my jsme se dokázali dát dohromady jako tým, čehož si cením možná i víc než té medaile.  

A jaká bude ta hlavní zkušenost z prvního ligového angažmá, trvajícího tři a půl sezony?
Upřímně, já si to ještě musím utřídit v hlavě. Pořád jsem plný emocí. Před pátým zápasem jsem pořád počítal s tím, že jdeme vyhrát a v sobotu budeme hrát doma. Ty zkušenosti jsou ale neskutečné. Dalo mi to hrozně moc, nejen jako trenérovi, ale i jako člověku. Posunulo mě to dál a věřím, že jsem se díky působení v Ústí dostal na basketbalovou mapu a získal respekt nejen svých hráčů a ústeckého klubu, ale i ostatních týmů v lize.

Můžete už oznámit, do kterého klubu NBL z Ústí odcházíte?
To nechám na tom novém klubu, aby to zveřejnil jako první. Bude to během pár dnů. Já bych teď chtěl hrozně moc poděkovat SLUNETĚ, protože vedle Litoměřic je to ten klub, který mě dostal na basketbalovou mapu. Teď se těším na novou výzvu v novém klubu.

Je nějaký ústecký hráč, který půjde s vámi?
Já doufám, že jo, ale nemůžu o tom mluvit. (směje se)

A co vás v létě čeká s reprezentací?
Teď si dva týdny odpočinu, budu se věnovat i rodině, která si to zaslouží, a 15. června začínáme s národním týmem, kdy budeme pracovat především s mladšími hráči, na což se těším.