Ač i on prožívá obří zklamání po vyřazení v sedmém duelu semifinále, před zítra startující sérií o bronz s Nymburkem žádnou speciální motivaci hledat nepotřebuje. Pardubický guard Petr Šafarčík chce po dvou zlatech získaných právě s polabským multišampionem i svůj třetí cenný kov.
Také ale ví, že jeho tým se v řadě ohledů nenachází právě v lichotivé situaci. Více už reprezentant rozklíčuje v následujícím rozhovoru.
Petře, z jak hlubokého zklamání jste se po sedmém zápase v Děčíně sbírali?
Bylo obrovsky hluboké. Všichni jsme nějak cítili a věřili, že to zvládneme a do finále dotáhneme. Bohužel Děčín si to asi zasloužil víc a jiné důvody tam nebyly. My si ale taky hned řekli, že sezona ještě neskončila, i bronzová medaile se počítá a my uděláme všechno pro to, aby se po pěti letech do Pardubic vrátil nějaký cenný kov.
Měli jste to přitom skvěle rozjeté a před poločasem vedli i přes zranění šéfdirigenta Vyorala o 13 bodů. Proč pak nastal až tak velký kolaps vaší hry?
Klíčový byl ještě závěr poločasu, kdy jsme udělali nějaké nepochopitelné zkraty v obraně. Děčín byl přitom do té doby v útoku docela jalový, když my bránili dobře. Pak ale soupeř využil pár mismatchů, my byli nuceni si vypomoct, oni si to hezky rozhodili a vrátili se zpět do hry. Udržet to do pauzy na deseti nebo více bodech, byl by Děčín sakra nervózní. Pak ale nastal náš kolaps, Děčín se dostal na sedm a to už udělalo rozdíl, protože ten dvojciferný odstup má psychologicky velký efekt. Ve druhém poločase nás Děčín i díky svým fanouškům a fantastické atmosféře uvařil. My si tam nedokázali pomoct ani na jedné půlce hřiště, v útoku jsme si to přestali rozhazovat, mysleli jsme si, že to někdo spasí sám, což dlouhodobě nefunguje a domácí nás přejeli energií a fyzičností. Najednou si věřili a už nás do toho nepustili. V obraně jsme věděli, že to obrovsky motivovaný Nichols po dvou absencích bude chtít potáhnout sám, na druhé straně se nám i přes spoustu asistencí dařilo trochu odstavit od produkce Waltona, ale bylo jasné, že jakmile někdo z trojice Nichols, Walton, Svoboda bude mít míč, tak bude chtít hrát na sebe, na což jsme si chtěli pomáhat. Bohužel jsme to několikrát vůbec neudělali. A Nichols se Svobodou pak ukázali své individuální kvality. Na ně se musí pomáhat týmově, což dělá výborně Děčín, kdy my pak nedokázali dát žádné koše z nájezdů, protože soupeř to kolem koše zacpával, což my v druhé půli přestali dělat.
Asi deset minut první půlky se zdálo, že Neal dokáže zraněného Vyorala nahradit, ale zřejmě vám v dalším průběhu chyběl dost...
Chyběl nám obrovsky. Je to jeden z lídrů, na kterého jsme celou sezonu zvyklí. Nick se snažil, co mu síly stačily, což myslím doslova, protože ve druhém poločase mu po třech týdnech bez tréninku a se zraněním došly. Klobouk dolů, že vůbec nastoupil, protože jeho zranění je vážnější. Byla to škoda, jelikož hrál výborně. A je taky škoda, že jsme ani jednou v play-off nebyli všichni zdraví. Začalo to mnou, když jsem se vrátil, vypadl Nick, během play-off se zranil Robert Rikič a to mě mrzí. Nemohli jsme tak ukázat svůj plný potenciál. Být všichni zdraví a v kondici, tak jsme do toho finále došli. Nechci to ale říkat jako výmluvu, takový je prostě sport. Nedokázali jsme se té situaci přizpůsobit.
Start Tomáše Vyorala je nejistý i pro zítřejší start série o bronz. Má šanci se do ní ještě vrátit?
Byl bych hrozně rád. Je to výborný spoluhráč, skvělý kamarád, já s nim moc rád hraju a chtěl bych, abysme tu případnou medaili mohli vybojovat na hřišti spolu. Z pohledu toho kamarádství ale úplně nevím, jestli by bylo šťastné se vracet na hřiště. To zranění je taky vážnější a každý kdo to viděl, tuší, že to mohlo dopadnout i hůř, protože ten zákrok byl hodně nešetrný. Přijde mi zvláštní, že se to pak nějak neřešilo a teď to nemyslím jako něco proti hráčům Děčína. Na hřiči je to boj, ale to, že to zůstalo bez povšimnutí a bez řešení od někoho jiného, mě trochu zaráží. Být to fotbal nebo hokej, řeší se to dva týdny v novinách a ten, kdo by za to byl zodpovědný, by zodpovědný skutečně byl a nějak se to řešilo. Jsem rád, že to nebude tak vážné zranění, jak bývalo mohlo být. Mohlo to skončit i urvaným kolenem, což se naštěstí nestalo.
Jak to po zranění vypadá s dalším zapojením pivota Rikiče a jak po odeslání do šatny koučem během sedmého utkání s guardem Dickersonem?
Stav Roberta Rikiče je taky dost špatný, ale bojuje a nechce to vzdát. Uvidíme, jak to půjde. Asi tři čtyři teď hrajeme s už větším sebezapřením a klobouk dolů přede všemi. Všichni ukazují, že mají tuhý kořínek. Myslím, že většina hráčů by s takovými zraněními už nepokračovala, a i když to nejde donekonečna, tak uvidíme, co půjde. Pokud jde o DeMarca Dickersona, tak včera na tréninku byl a normálně s ním počítáme.
Za jak velkou chybu berete, nebo jak moc si vyčítáte nevyužití šance v pátém zápase v Děčíně při první absenci domácího guarda Nicholse?
Bylo to fatální, my v tu chvíli byli na koni, sebevědomí po vyrovnání na 2-2, naopak Děčín byl oslabený. Nakonec se možná stalo to, o čem se mluvilo už předtím, že to Děčín semkne ještě víc a my si možná budeme myslet, že to půjde samo, odečteme nějakých 25 bodů Nicholse a vyhrajeme o deset nebo patnáct. Nějak tak to vypadalo. Mě to hrozně mrzí, byl jsem z toho dost špatný a doteď jsem se s tím nesrovnal. V šatně jsme si k tomu hned po zápase hodně řekli. Chtěli jsme to urvat, ale nezasloužili jsme si to tak jako v sedmém utkání, a proto Děčín postoupil zaslouženě.
Pravda je, že vám v tom zápase pro změnu chyběl pivot Rikič.
To ano, ale na to se nikdo ptát nebude. Měli jsme se přizpůsobit, což velké týmy dokážou. My to nezvládli a máme před sebou ještě dlouhou cestu.
V zítřejší první bitvě o bronz v Nymburce budete možná bez více opor, jaká je šance proti domácím uspět? A jak složitě se po rozplynutí finálové vidiny bude hledat motivace do boje o třetí cenný kov?
Šanci máme, myslím, pořád velkou. Nymburk jsme během sezony dvakrát porazili, navíc na konci nadstavby i beze mě a Roberta, takže jsme si dokázali, že to jde i při absencích v té užší rotaci. Nymburk na tom taky není dobře. Pro něj je nepostup do finále ještě větším zklamáním než pro nás. A pokud jde o motivaci, tak jestli ji někdo musí hledat v zápasech o medaili, tak dělá špatný sport. Ano, mrzí, že nebudeme hrát o zlato, ale pořád je to medaile a aspoň já kvůli nim a vítězstvím hraju. Navíc budou to dva, maximálně tři zápasy.
Nymburk jste porazili venku i doma, ve své hale jste navíc jednou padli jen těsně. Byl to ale Nymburk s jinou sestavou, v jiné situaci, s jinou chemií. Bude to tedy pro vás těžší?
Určitě, mají za sebou taky to velké zklamání, jak jsem řekl, ještě větší než my a uvidíme, jak odolné hráče mají a jak budou hledat motivaci oni. I v sérii s Opavou jsme mohli vidět, že je to mentálně hrozně křehký tým, kdy po naprosto suchém vítězství v šestém zápase v Opavě vůbec nikdo nepředpokládal, že by pak doma nemohli uspět. Ovšem viděli jsme úplný opak. Sice jsou už teď déle spolu, ale taky tam nastaly změny, skončil Gilyard a to jim asi trochu pomohlo, víc se semkli a hrají víc čeští kluci, což je poznat na nasazení, z čehož já osobně mám radost. My jsme teď v pozici Děčína v semifinálových Zápasech 5 a 6 - budou nám chybět nějací klíčoví hráči a možná nás to víc semkne a ze stínu vyleze někdo jiný, protože jednoduše bude muset.
Bude klíčem udržet co nejdéle vyrovnané nebo i mírně plusové skore, abyste Nymburk co nejvíc znervózněli?
Určitě. Tak to bylo i v těch dvou našich vítězných zápasech. Držet s nimi hlavně u nich v prvním zápase krok a dokázat to co nejdéle. Oni pak začnou být nervózní, což bylo vidět i s Opavou. A hlavně jim dobrou obranou ubírat víru. V útoku věřím, že si to rozdáme, půjčíme a něco trefíme z dálky, protože série s Děčínem nás zastihla v absolutní střelecké nepohodě. Věřím, že i to se teď zlomí a začne nám to padat už ve čtvrtek v Nymburce.
