Dva dny jsem tu myšlenku vytlačoval!
S JIŘÍM WELSCHEM Jako by v poločase dočerpal „do své motorky“ z roku 1980 speciální pohonnou směs. Do protiútoků od startu třetí čtvrtiny létal neúnavně, jako by už v první půlce nemusel nahánět o dekádu mladšího soupeře Donalda Robinsona. A stál tak u zrodu klíčového náskoku v sedmé postupové bitvě ukrutně náročné čtvrtfinálové série s Ústím. Po odkroucených více než 26 minutách pardubický playmaker Jiří Welsch ale nevypadal příliš vyčerpaně. Jako by těch 38 let bylo někomu jinému. „Na semifinále s Opavou mám sil ještě hodně. Moje baterky jsou pořád čerstvé a budu to rozbíhat dál,“ ubezpečil při svém ohlédnutí za rozhodujícím sedmým duelem.
S JIŘÍM WELSCHEM Jako by v poločase dočerpal „do své motorky“ z roku 1980 speciální pohonnou směs. Do protiútoků od startu třetí čtvrtiny létal neúnavně, jako by už v první půlce nemusel nahánět o dekádu mladšího soupeře Donalda Robinsona. A stál tak u zrodu klíčového náskoku v sedmé postupové bitvě ukrutně náročné čtvrtfinálové série s Ústím. Po odkroucených více než 26 minutách pardubický playmaker Jiří Welsch ale nevypadal příliš vyčerpaně. Jako by těch 38 let bylo někomu jinému. „Na semifinále s Opavou mám sil ještě hodně. Moje baterky jsou pořád čerstvé a budu to rozbíhat dál,“ ubezpečil při svém ohlédnutí za rozhodujícím sedmým duelem.
Jiří, když váš ohromný 21bodový náskok spadl pět minut do konce na sedm a později i na pět, necítil jste, že opět nastává totéž, co se vám stalo v neděli v Ústí?
(usměje se) Jak to říct…, myšlenka „Snad ne znova!“ mi hlavou proběhla, ale tentokrát jsme zareagovali líp. My jsme v téhle sérii předvedli všechny své tváře a jednou z nich je bohužel i ta nevyrovnanost. Dokážeme mít zápas po 35 nebo 36 minut pod kontrolou a najednou zničehonic propadnout a vrátit – podle mě hlavně vlastními chybami - soupeře do hry. Je to varování pro semifinále, protože Opava bude těžký soupeř.
Jak tu pak ale vysvětlíte svůj poměrně riskantní pas z půlky na alley-oop pod koš kolegu Spearmanovi, který míč nezachytil a přišel o něj? Vedli jste v tu dobu jen o devět a do konce zbývalo ještě dvě a půl minuty. Nebylo to přílišné riziko, nebo jste si v tu chvíli nemohl pomoct a musel ten pas poslat?
Viděl jsem tam příležitost na jednoduchý koš. Nevím, jestli to bylo přímo na alley-oop, na ty já moc nejsem. Velkou část kariéry jsem hrál s Petrem Bendou a tomu se to moc na alley-oopy házet nedá. (říká skoro s kamennou tváří) Byla to spíš přihrávka za obranu a myslím, že to Brandon mohl chytit, přistát na zemi a až pak zakončit. Rozhodl se ale jít nahoru rovnou a dopadlo to, jak to dopadlo. Možná jsem ten útok měl zastavit, ale my se v tu dobu zase dostávali do toho módu, kdy jsme začali hrát pomaleji, a trápili se proti postavené obraně. A já se tam rozhodl zahrát trochu riskantněji.
Byla to po koncovém klaksonu celé série velká úleva, po tom, co jste v ní zažili?
Úleva to byla už po trojce Brandona na 68-60 v poslední minutě. Po dalším útoku Ústí už bylo jasné, že zápas je náš. Já bych ale hlavně krotil emoce. Potvrdili jsme jen, co jsme měli, jako druhý tým proti sedmému. Bylo to ale mnohem těžší, než si všichni představovali, a teď se musíme vrátit na zem. Jsme tam, kde jsme chtěli být, a jdeme dál.
Šlo si vůbec představit, že byste po tak dobré sezoně, s druhým místem po nadstavbě, nepostoupili?
Poslední dva dny jsem vyvíjel hodně mentálního úsilí, abych tuhle myšlenku ze své hlavy vytlačil. Snažil jsem se tu možnost vůbec nepřipustit jako variantu. Byla by to velká škoda, po tak dobře odehrané základní části i nadstavbě.
Už v poločase jste dominovali na útočném doskoku 13-1, ale vytěžili jste z toho jen 5 bodů. Cítil jste v šatně velký zmar?
Náš náskok v poločase mohl být větší. Velmi dobře jsme bránili, ale neproměňovali jsme spoustu jednoduchých pozic zpod koše, i po těch útočných doskocích. Asi to ale patřilo k té celkové atmosféře sedmého zápasu. Bylo důležité, že jsme vedli a měli pocit, že zápas kontrolujeme. Už jsme se mohli jen zlepšovat, což jsme ve třetí čtvrtině i dokázali.
I když jste v poločase nevedli o moc, tou velkou aktivitou na doskoku a při hře do koše jste museli soupeře i docela unavit. Chystali jste si ho tak na ten úder po poločasové přestávce?
Možná jsme pak běhali rychleji. Ale neměli bysme odpadat spíš my - já v osmatřiceti a „Šutys“ (Radek Nečas) v sedmatřiceti? (usměje se) Samozřejmě to byla dlouhá a náročná série. Před sedmým zápasem jsem si uvědomil, že s Ústím hrajeme už dva týdny v kuse. (smích) Úbytek sil se tak jistě projevil, na druhou stranu možná dobře, že jsme si to takhle natáhli a budeme v trochu lepším herním rytmu.
Pojďme na semifinále – mnozí by možná po průběhu čtvrtfinálových sérií řekli, že Opava je teď favoritem.
Bude to určitě těžký soupeř. A jestli chce mít nálepku favorita, ať si ji vezme. My ji nepotřebujeme. Samozřejmě ale máme výhodu domácího prostřední na začátku série a musíme se soustředit, abychom se nedostali do takové pozice jako ve čtvrtfinále. To znamená abychom tu domácí výhodu hned v prvním utkání neztratili. Očekávám delší sérii, Opava je tým, který spolu hraje dlouho, je velmi dobře koučovaný, bude takticky připravený a bude hrát jako vždy na hranici svých možností.
Neukázali jste opavským soupeřům během čtvrtfinále příliš velkou míru zranitelnosti?
Tak my nejsme kompletní tým. Zápasy odhalily nějaké naše slabiny, ale naopak jsme se i dokázali soupeři takticky přizpůsobit a častokrát tu odpověď najít. Uvidíme, s čím na nás přijde Opava.
Budete mít stejnou výhodu na doskoku i proti ní?
O tom, jak na tom Opava bude pod košem a na doskoku, nechci spekulovat. Bude to celkově jiný styl hry. Zaprvé Ústí, aspoň to tak vidím, hodně staví na individuálních výkonech. Opava je víc o tom týmovém herním projevu. Ničím nepřekvapuje, ale i když všichni vědí, co hraje, dokáže z toho díky trpělivosti a sehranosti leccos vytěžit. Jistě tón útoku udává „Šířa“ (Jakub Šiřina), ale mají tam i další hráče, kteří letos hrají velmi dobře, ať je to Václav Bujnoch, nebo Radim Klečka, který proti nám vždycky zahraje dobře. Opět to bude o taktické přípravě a o tom být „ready“ na první zápas.