Fandové Opavy to čekali. A čekali správně
S LUBOŠEM KOVÁŘEM A VIDEEM Byl to blesk z čistého nebe. Číslo, které po dvou letech se všemi mutacemi zločinného viru až vyrazilo dech.
1353 diváků! Tolik si jich v neděli nechtělo nechat ujít reprízu posledního ligového finále v opavském „sportovním divadle”, kde žlutomodří tifosi vyhlíželi druhé složení velkého rivala v této sezoně. A nemohli si pak přát nic lepšího než vítězný poločas 55-42, po němž se další úžasný triumf zdál být na dosah ruky. Šatna hostů z Nymburka byla ale před třetí čtvrtinou plná odhodlání. „My jsme pořád věřili,” říká autor 9 bodů mistra za 18 minut ve hře Luboš Kovář, který vás teď vezme za kulisy utkání.
Luboši, jako by zničehonic se do opavského hlediště nahrnulo 1350 diváků. Po takové době zažít takovou kulisu, to bylo skoro jako v OAKA aréně Panathinaikosu...
Jo, bylo to skvělý, atmosféra byla neuvěřitelná! (uznale) V Opavě je to ale takové vždycky, i když lidí přijde míň. Teď ale fanoušci čekali - a čekali správně -, že to bude vyrovnaný zápas. Udělali si tak čas a na zápas dorazili. Po takové době zažít tolik lidí na utkání bylo fakt skvělý.
Opavští fanoušci navíc po vašem pokoření ze 13. kola nejspíš čekali „repete”.
Ano, a to byl, myslím, jeden z důvodů té velké návštěvy. Opava nás zatím v sezoně porazila jako jediná a lidi věřili, že se to může zopakovat. My tomu ale naštěstí zabránili.
Byl to nezvyk hrát najednou před tak nabitou halou?
Neřekl bych nezvyk, ale bylo to hodně příjemné a taky byl hodně znát ten rozdíl oproti zápasům, kde je třeba jen 400 lidí. Když třeba Opava dala nějakou trojku, to jsme hned poznali. Stejně jako každý náš ostřejší faul, který se setkal se zdůrazněním ze strany fanoušků. A samozřejmě i autor faulu si pak něco vyslechl (usmívá se).
Utkání bylo navíc možným testem na potenciální pohárové finále v Lounech. Brali jste to tak i vy?
Jo, brali. A pokud by to tak vyšlo, byl by to těžký zápas. Na druhé straně Opava je doma o hodně silnější a tady by bylo neutrální prostředí. Těžké ale bude už semifinále s Brnem a my teď na Opavu rozhodně nemyslíme. Soustředíme se jenom na Brno,
Poločasovým mankem jste si před sebe postavili slušnou výzvu, že?
No, takhle jsme to neplánovali, ale nakonec to vyšlo. Je pravda, že to pro nás byl dobrý test v tom, že víme, že takový náročný zápas dokážeme otočit. My jsme tomu ale věřili celou dobu.
Na zápas jste jeli den předem a jistě jste si po stovce inkasované v Opavě v základní části chtěli dát pozor na obranu. Jenže za poločas jste schytali 55 bodů.
Opava je tímhle známá. U ní se musí vždycky chytit začátek, což se nám nepovedlo. Opava dala úplně všechno, hráči se cítili dobře a my jsme věděli, že bránit dál takhle i ve druhém poločase, nemůžeme na výhru myslet. Pak jsme ale obranu zlepšili, domácím došla trochu šťáva a my je ve druhé půlce zastavili na 33 bodech. Hned se nám hrálo líp.
Byl kámen úrazu, že se vám do půle vůbec nepodařilo zabrzdit autora 23 bodů Jakuba Šiřinu?
To se tedy nepodařilo, i když jsme věděli, co od něj můžeme čekat. Co si pamatuju, tak hlavně opavská první čtvrtina proti nám vypadá takhle vždycky.
Co pak znělo kabinou v poločase?
Že si musíme pohlídat doskok, kde jsme, myslím, hořeli, a že jim střely musíme udělat těžší, byť ani do poločasu je neměli vyloženě snadné. Věřili jsme, že úspěšnost jim bude klesat. Pak jsme to i převedli na hřiště a naplnilo se to. Díky zlepšené obraně i doskoku jsme šli přes ně a hrálo se nám líp. Roli tam mělo to, že domácím došla energie, i při střelách, my líp rotovali, líp jsme pokrývali pick-and-rolly a někdy jsme měli i štěstí, že domácí netrefili některé důležité střely. Určitě nám pomohla i širší rotace, kdy „Šířa” (Šiřina) už v druhé půlce nemohl tak jako v první, nedařilo se mu a my ho líp odstavili od míče, což byl klíč.
Jak velkým problémem byly situace, kdy ve snaze nedat žádnou dobrou střelu třeba právě Šiřinovi jste přebírali clony, a rozhodila se vám obrana, což pak bylo znát i na doskoku?
Tohle je pak náročnější, hlavně proto, že mají pod košem Markussona. A když ho přebere menší hráč, těžko se zastavuje. Musí se na něj vypomoct, a když si Opava dobře přihraje, bývá z toho volná střela. My ale přebírali až v závěru utkání a podle mě jsme z toho nedostali ani moc bodů.
Právě po Markussonovi jste se v obraně doslova plazili, aby neměl snadná zakončení. Pomáhal na něj, kdo mohl?
A v útoku byste se nemohli obejít bez nezastavitelného dua Harding - Ross.
Co prováděl Jerrick Harding ve třetí čtvrtině, to bylo neskutečný! Nebýt hlavně jeho, měli bychom velký problém. Taky to ale nebyla jen zásluha těchto dvou, podíleli se na tom všichni.
V Nymburce jste druhou sezonu, už se - i coby reprezentant a hráč se zkušeností z Ligy mistrů - cítíte jako běžná součást týmu, jako byste v něm byl i déle než necelé dvě sezony?
Řekl bych, že jo. Už jsem se zapracoval do týmu a necítím se jako nějaký nováček. Opravdu jako bych tu byl déle než dva roky. V této sezoně už jsem dostal rozhodně víc prostoru, což mi dodalo sebevědomí, a daří se mi víc než loni.
Přibral jste oproti první sezoně? Kila i hmotu?
Hmotu nevím, ale oproti minulému roku jsem zhubl asi pět kilo.
Jako podkošový hráč? To jste musel?
Bavili jsme se o tom, že bych potřeboval mít míň, tak jsem na tom zapracoval a šel ze 108 kil na 103. A ani pod košem to není málo. Nejsem úplně slabý, nějaké svaly mám a taky se cítím o hodně líp. Můžu víc běhat a nic mě extra nelimituje. Tahle váha je pro mě úplně skvělá.
