Faul to nebyl. Já ale dal záminku

S LUKÁŠEM PALYZOU Ztratit zápas, jako se to stalo naposledy Hanákům v Ústí, to se už musí chvíli vydýchávat. Na druhou stranu vidět věci z většího odstupu není také vůbec špatné. A když je u toho i hlavní aktér žhavé koncovky a aktuální ligový top skórer Lukáš Palyza, nešlo některé třaskavé milníky duelu z ústecké palubovky vynechat. Co nejen o nich reprezentační forward, jehož tým měl po utkání nemalou „vyříkávačku“, vypověděl, co rozporoval a za co si sypal popel na hlavu, to už vás čeká v následujícím interview.

S LUKÁŠEM PALYZOU Ztratit zápas, jako se to stalo naposledy Hanákům v Ústí, to se už musí chvíli vydýchávat. Na druhou stranu vidět věci z většího odstupu není také vůbec špatné. A když je u toho i hlavní aktér žhavé koncovky a aktuální ligový top skórer Lukáš Palyza, nešlo některé třaskavé milníky duelu z ústecké palubovky vynechat. Co nejen o nich reprezentační forward, jehož tým měl po utkání nemalou „vyříkávačku“, vypověděl, co rozporoval a za co si sypal popel na hlavu, to už vás čeká v následujícím interview.

Lukáši, po svém posledním faulu na půlce hřiště na pronikajícího ústeckého guarda Wallace, který pak dvě vteřiny do konce třemi šestkami rozhodl prodloužení, jste se raději zakousl do dresu, než abyste se šel přít o svůj zákrok. Jak celou situaci vidíte z odstupu?
Nemám ve zvyku nějaké přehnané konfrontace s rozhodčími. Navíc pokud bych měl reagovat způsobem, který by odpovídal důležitosti a vyhrocenosti toho momentu, tak by z toho byly asi jen další trestné hody za protesty a nevhodné chování. Ta situace byla složitá. Hráč to jinak vnímá na hřišti, jinak potom s odstupem času a úplně jinak to vnímá při zhlédnutí záznamu. Bylo to pro nás nešťastné a samozřejmě každý tábor to bude vidět jinak. Můj názor jednoznačně je, že to faul nebyl a je nešťastné to odpískat v posledních třech sekundách. Na druhou stranu po zhlédnutí videa nemám problém sebekriticky přiznat, že tu záminku jsem svým pohybem rozhodčímu k písknutí dal. On se tak rozhodl a je třeba to respektovat a jít dál.

Reklamoval váš tým v tu chvíli jen to, že nešlo o faul, nebo i otočku Wallace s několika kroky?
Já osobně jsem se divil písknutí toho faulu. Byl jsem v tom souboji a cítil, že to žádný faul není. Pak u videa jsem si řekl, že ten pohyb a ta záminka tam jakási asi byla a nechci v žádném případě kritizovat rozhodčího. Prostě se to stalo. Pokud jde o ty kroky, tak byly evidentní, když se soupeř otáčel mezi dvěma hráči, ale v daný moment to překvapení bylo spíš z toho faulu.



Vy jste ale sami udělali dost pro to, abyste domů jeli s prázdnou. Jak se může takto atleticky disponovaný tým, jaký teď máte, nechat soupeřem zválcovat na útočném doskoku a inkasovat 21 bodů z druhých i třetích šancí?
Abych pravdu řekl, tak sice můžeme řešit posledních dvacet sekund zápasu, protože to je takové zajímavé a ojedinělé, ale je to přesně, jak říkáte – ten propadák na doskoku byl mnohem podstatnější a na prvním tréninku po zápase jsme si to řekli stejně. Není důvod řešit poslední sekundy, i když je třeba to příště odehrát takticky mnohem lépe, ale hlavně to, jak jsme s našimi atleticky disponovanými hráči nezvládli ten doskok. Ústí mělo 18 útočných doskoků a to byl obrovský problém, který chceme okamžitě v následujícím utkání odstranit. Bylo to v zápase to hlavní číslo. A to se ještě můžeme bavit o našem katastrofálním vstupu do zápasu (12-0 pro Ústí).

A pak vás setnuly i menší chyby, které ovšem dohromady přispěly k porážce neméně. Jako váš průraz na konci prodloužení, nebo Pelkovo vyšlápnutí do autu i vaše minutá šestka, jediná taková ze sedmi házených.
I tohle je pravda. Těchto situací, které se daly zvládnout líp, se navršilo strašně moc. Můj pocit přitom byl, že jsme dobrý tým, který by si v posledních pěti minutách základní hrací doby i pak v prodloužení mohl vytvořit v té sestavě, co jsme měli, lepší a jasnější pozice pro zakončení a počínat si s větším přehledem. Měl jsem pocit, že se to hrálo hrozně na krev - těžké střely, které dával v posledních minutách třeba Jan Močnik, nic jsme neměli jednoduché, nepomohli jsme si žádným lehkým košem a nemyslím si při vší úctě, že to bylo kvalitou obrany Ústí. Chyběla mi tam přidaná hodnota v podání našeho týmu a jednotlivých hráčů. Pro náš nově složený  tým, který je ambiciózní a chce vyhrávat, je to velké ponaučení. Už jsme si to i rozebírali, jak z hlediska doskoku, tak z pohledu individuálních chyb a taktické přípravy na tyto momenty. Největší chybou by totiž bylo takové chyby opakovat.

Vy jste celu čtvrtou čtvrtinu odehráli přes power forwarda Douglase, který tam dal 16 z 18 bodů týmu a dostával se poměrně snadno až pod koš. A jeden se divil, proč jste tak nehráli dřív?
Jistě i tohle se dá zlepšit. Tým se musí vykrystalizovat a uvědomit si, co v různých fázích zápasu je třeba hrát. Je dobré vytvářet si trojkové pozice, když to jde a padá to, ale když to nejde, musíme si uvědomit, kdo má na hřišti výhodu a přes koho budeme hrát. A výhoda přes Javonteho v některých momentech druhé půle a prodloužení byla a my se to snažili ji využít, protože on hrál velice dobře. Jeho angažování se opravdu povedlo, protože hraje výborně, je tvrdý, chce se mu bránit, je to výborný kluk do šatny, takový „energizer“, co podpoří i ostatní. V něj ta důvěra je, a proto se přes něj hrálo, kdy navíc dokázal proměňovat i těžké střely. On ani není typický podkošový hráč a zvládal dávat střely i z floaterů přes vysoké Davida Šteffela nebo Pavla Houšku. V té pozdější fázi jsme si nějak uvědomili, že není ideální to jen ostřelovat z dálky, ale že máme i takového borce, který má proti ostatním rychlostní výhodu.     

Když navážu na rozhovor s vámi z doby těsně před sezonou, kdy jste byl plný optimismu, kde jste vás po 9 kolech chtěl vidět?
Jsme jednu výhru za realistickým očekáváním a dvě až tři výhry za mým osobním očekáváním. Mít 5-4, nebo 6-3 by bylo jistě lepší, určitě bychom si to i zasloužili, ale překvapivých výsledků je dnes v soutěži spousta. Některá utkání jsme zvládli velice dobře, ale zápas s Brnem nám absolutně nesedl a taky jsem čekal, že budeme víc konkurenceschopní ve venkovních utkáních s Pardubicemi a Děčínem. V Děčíně nám ale chyběl Douglas a v Pardubicích jsme měli úplně hluchou druhou čtvrtinu. Tyhle týmy ale mají rok dva náskok po stránce tvorby týmu. Obměňují ze sezony na sezonu pouze dva tři hráče a jsou o kousek dál, co se týče dlouhodobé kompaktnosti, kterou my stále budujeme.

Vy jste po 9 kolech s průměrem 21,4 jasně nejlepším střelcem ligy. O kolik jedete nad plán?
Já jsem cíle, jako třeba dávat 25 bodů na zápas, neměl. Podepsal jsem několikaletý kontrakt a chci, aby byl z Olomoucka vítězný tým, který bude pravidelně hrát o medaile. Věděl jsem ale, co se ode mě očekává při roli jednoho z lídrů týmu, a bylo by špatné, kdybych se jako reprezentační hráč se svým stylem hry a při své současné minutáži nepohyboval na vrchních místech v bodech nebo i v užitečnosti. To by bylo zklamání i pro mě. Víc než 21 bodů na utkání je pro mě ale směrodatnější se bavit o té týmové bilanci. To je takový věčný evergreen - je to sice hezký, ale jak říká Pavel Houška ve svém posledním rozhovoru - „Vyměnil bych svých pět bodů na zápas za tři výhry navíc“. Vzpomenu i Jirku Welsche, který ke konci své skvělé kariéry vždycky říkával, že zná jen jedinou věc, která vždycky vyřeší všechna sportovní negativa, pochyby, nejasnosti nebo krize - a to jsou jedině vítězství. Tak k tomu přistupuju, i já chci hlavně vyhrávat.

Do jaké míry jste vy čtyři, kteří teď vedete hlavní ligové statistiky, to znamená vy v bodech, Petr Bohačík na doskoku, Roman Marko v asistencích a nově spoluhráč Javonte Douglas v užitečnosti, pro vás překvapením, nebo naopak naplněním očekávání?
Péťu Bohačíka bych na doskoku čekal určitě, ten má doskoky dlouhodobě konzistentní. Roman Marko patří do skupiny rozehrávačů, kteří asistence mají, velice dobře organizují tým a umějí dávat finální přihrávky, jak se říká „na stříbrném podnose“. O mých bodech už jsme mluvili a to, že náš nový zahraniční hráč povede efektivitu, to jsem moc nečekal, protože jsem nevěděl, čeho budou tihle noví cizinci schopní. To znamená, jakou mají mentalitu, jestli jde o koncové hráče, nebo jestli jsou všestranní. Javonte je všestranný, a když ho teď už nějaký týden znám, překvapený nejsem, protože on je tvrdý, bojovný a má ty správné basketbalové vlastnosti.