Faulujte klidně dál! Už nestačí mě jen říznout

ECHO 1 ON 1 SE ŠIMONEM PURŠLEM Jestli někomu koronakrize zocelila charakter a mentální odolnost, tak tomuhle svitavskému Turovi určitě. Třikrát v zápasech čtvrtého kola 1 on 1 Challenge balancoval nad propastí za stavu 3-4 či 2-4, přesto stál vždy na konci s vítězným gestem. Ač v letošní sezoně měl trojkovou bilanci 21/4, dvakrát si pomohl velkou trefou z oblouku. A jako pouze padesátiprocentní šestkař tentokrát na trestné linii projevil jistotu muže s ocelovými nervy. Přesto i Šimon Puršl na úvod včerejšího turnaje v ostravském Tatranu zažil nemalou nervozitu a po třech obrácených utkáních si musel zhluboka oddychnout, že jako hlavní favorit sázkových kanceláří postoupil.

ECHO 1 ON 1 SE ŠIMONEM PURŠLEM Jestli někomu koronakrize zocelila charakter a mentální odolnost, tak tomuhle svitavskému Turovi určitě. Třikrát v zápasech čtvrtého kola 1 on 1 Challenge balancoval nad propastí za stavu 3-4 či 2-4, přesto stál vždy na konci s vítězným gestem. Ač v letošní sezoně měl trojkovou bilanci 21/4, dvakrát si pomohl velkou trefou z oblouku. A jako pouze padesátiprocentní šestkař tentokrát na trestné linii projevil jistotu muže s ocelovými nervy. Přesto i Šimon Puršl na úvod včerejšího turnaje v ostravském Tatranu zažil nemalou nervozitu a po třech obrácených utkáních si musel zhluboka oddychnout, že jako hlavní favorit sázkových kanceláří postoupil.

„Jo, ulevilo se mi,“ přiznal reprezentant. „Pro mě byl těžký vstupní zápas s pardubickým Tomášem Tkadlecem, kdy jsme se do toho teprve dostávali, a pak byly hodně složité další dva duely s Honzou Kozinou a Radkem Pumprlou. Od té doby už jsem se cítil líp a jistěji. Nervozita opadla, měl jsem nakročeno k postupu a zbylé dva zápasy už to bylo jen lepší.“

 

Šimone, zvládl jste tři velké obraty. Jak náročné to bylo?
Snažil jsem se nemyslet moc na skore a hrát až do konce. Některými chybami v obraně nebo necháním lehčích střel mi soupeři odskakovali, ale pak jsem prokázal, že v 1 na 1 i s mankem dvou bodů pořád není konec. Jednou jsem to zavřel trojkou, jednou košem s faulem. Hrál jsem prostě vždycky až do konce a v tomhle ohledu jsem to zvládl, byť to nebylo podle mých představ. Určitě bych nechtěl otáčet každý zápas, protože to stojí moc sil. A příště bych chtěl mít lepší a koncentrovanější nástupy do utkání. Takže jsem rád, že budu mít další šanci.



Jste braný víc za útočníka, než za obránce. Včera jste navíc stál proti řadě i výrazně menších hráčů. Obával jste se těchto soupeřů mimo vaši pozici hodně?
Jak se útoky začínají na trojce a proti menším hráčům, byli při útočení rychlejší a musel jsem si najít způsob, jak a kam je vytlačovat, a jak je bránit. V tomhle to pro mě bylo těžší. Navíc při začátku útoků na oblouku jsem měl nevýhodu i na míči. Přesto jsem snad prokázal, že i vyšší hráči v této soutěži dokážou držet krok a chtěl bych to prokazovat i dál.

S kým to bylo v Ostravě vůbec nejtěžší?
Asi s brněnským rozehrávačem Honzou Kozinou - hlavně útočení přes něj. On si na mě pokaždé vyloženě zasedl. Je malý a rychlý na nohou, a i když jsem se snažil prvním rychlým krokem dostat co nejblíž ke koši, on mi šel hned do driblinku, v obraně byl tvrdý a snažil se vypichovat míč, což mi při začátku útoku na trojce nevyhovovalo. A byl to i důvod mé jediné porážky.

Hrát spolu dnes znovu, dopadlo by to pro vás líp?
(směje se) To nejde předvídat. On by se asi dál držel své taktiky a já bych chtěl být rychlejší v driblinku, abych si to nenechal vypíchnout. Záleželo by, jestli by mu znovu padly střely z dálky. Uvidíme za týden v moravském finále.

Vy jste o nejvíc míčů přišel při driblinku během otoček kolem koše. Lámaly vás tyhle ztráty nejvýrazněji?
Stávalo se to proto, že jak je Honza rychlý na nohách, při nájezdu mě jako by vytlačoval dál od něj a já jsem musel volit otočku, abych se dostal blíž ke koši. A to byla pro něj šance, a nejen pro něj. Ztratil jsem tu dost míčů a musím si na to už dát pozor. Takže musím zvolit jiný způsob zakončení, nebo ty otočky dopilovat.

Už v prvním duelu s mladým pardubickým křídelníkem Tkadlecem, který v NBL odehrál dosud jen 31 minut, se čekalo, že jej jasně zatlačíte pod koš. Tak snadné to ale vůbec nebylo a málem jste už tenhle duel prohrál. Rozhodil vás takový úvod? Na začátek to byl těžký zápas. Tomáše jsem neznal, on se nebál kontaktu, bránil tvrdě a ukázal se jako výborný hráč. Hlavně se za až moc jasné bralo, že já jsem největší favorit kola a že některé kluky „přejedu“. Tak to ale není, byli tam skvělí hráči. A není to týmová hra, ale souboj 1 na 1, kde máte spoustu proměnných. Naštěstí jsem na konci proměnil dvojku na výhru.
 

Hned v tomto utkání jste dvakrát přišel o míč pro příliš mnoho driblinků, kdy jste bouchl míčem o zem pětkrát namísto povolených čtyř úderů. Plynulo to z nervozity?
No, byl to můj první zápas v tomhle formátu, navíc po dlouhé době bez pořádného hraní. Bylo znát, že jsem nebyl ještě plně připravený, nedával si pozor a přicházel o míče. Pak jsem si už ale dával na ty čtyři driblinky a vůbec na pravidla pozor. Příště už to snad bude v pohodě.

Jako netypický distanční střelec, který za tři roky v NBL proměnil 21 trojek, jste dvakrát udeřil i z oblouku. Mělo to patřit do vašeho rejstříku?
Na téhle ligové úrovni už nejde takhle škatulkovat, kdo je „nestřelec“, a kdo jen „najížděč“. Já své střele věřím, i když v sezoně jsem mockrát za tři nevystřelil, ani nedal. Pokud mi kluci dali prostor, ušetří se takovou trefou i síly a posune se tím skore. Z části to tedy člověk zkouší i proto. A pokud ode mě obránci budou dál i příště, budu z dálky střílet znovu.

Ve který moment jste byl fyzicky nejvíc na dně?
Hned první zápas, kdy jsem jako ostatní nevěděl, co čekat. Je to něco jiného a není to lehké. Dál jsem to relativně zvládal, nicméně teď už to bude jen těžší, jak se budou zápasy hrát do sedmi bodů a v play-off dokonce do devíti.

Do jaké míry jste počítal s tím, že budete házet víc trestných hodů z cílených faulů menších soupeřů?
Kluci, hlavně Radek Pumprla, říkali, že mě budou chtít posílat na šestky, protože se asi dívali na moje statistiky ze sezony. Budu se ale opakovat - já si i tady věřím. Ukázal jsem, že to nepůjde tak snadno, a že nebude stačit mě „říznout“ pod košem, a já pak budu šestky míjet. Už je dávám a ať mě klidně dál faulují!

Nejde samozřejmě pominout, co vašemu spoluhráči Janu Hlobilovi provedl Jakub Slavík, který mu při driblinku ekvilibristicky prohodil míč mezi nohama. Co byste na to říkal vy?
Pro Honzu to bylo nepříjemné. Jistě i tohle je součástí hry, ale bylo znát, že za stavu 4-0 si Kuba věřil a asi si říkal, že poslední útok ukáže něco pro kamery. Vyšlo mu to hezky, ale Honzy mi bylo líto. I já bych byl naštvaný, asi jako každý. Já hlavně jsem nechtěl, abych někde upadl po nějakém „crossoveru“. Všichni jsme pochopili, že na nalepené reklamě v šestce to klouže extrémně a každému to aspoň jednou trochu podklouzlo. I když ale někdo položí obránce na zem a dá snadný koš, pořád se to počítá jen za bod. Je důležité si tam udržet soustředění a nenechal se tím rozhodit.

V moravském finále vás čekají vedle už otestovaných Jana Koziny a Radka Pumprly i kolega ze Svitav Matěj Svoboda, Brňan Radek Farský a ostravský Filip Šmíd. Do závěrečného play-off postoupí nejlepší čtyři, koho byste měl dostat za sebe?
Ideálně bych doufal, že takových soupeřů bude co nejvíc. Včerejší kolo bylo vyrovnané, všichni tři postupující jsme měli bilanci 4-1 a já bych chtěl zahrát ještě líp a skončit ideálně první, nebo druhý. Těším se na to.