Fauly, fauly, fauly. To je závaží Orlů

TÉMA PRO JANA TOMANCE Prostějov poslední dva zápasy semifinále tíží jeden velký, i když na první pohled ne tak zřetelný problém. Fauly, a to především ty, které nabalují podkošoví hráči. V situaci, kdy týmu už dva zápasy chybí centr Šteffel, kdy power forward Norwa „nakoupil“ v prvním utkání 4 fauly za 6:31 ve hře, ve druhém 3 za 5:44 a ve třetím 3 se 3 ztrátami za 4:28, a kdy forward Novák do série ještě nezasáhl, zůstává veškerá podkošová tíha na Tomancovi s Roseboroem, kterým musí podle situace vypomáhat Peterka a další. Jenže ani dva hlavní pilíře nemohou bitvami procházet bez faulových závaží, a to v době, kdy tým postrádá i rozehrávače Kouřila, zásadně zužuje operativní možnosti Hanáků.

TÉMA PRO JANA TOMANCE Prostějov poslední dva zápasy semifinále tíží jeden velký, i když na první pohled ne tak zřetelný problém. Fauly, a to především ty, které nabalují podkošoví hráči. V situaci, kdy týmu už dva zápasy chybí centr Šteffel, kdy power forward Norwa „nakoupil“ v prvním utkání 4 fauly za 6:31 ve hře, ve druhém 3 za 5:44 a ve třetím 3 se 3 ztrátami za 4:28, a kdy forward Novák do série ještě nezasáhl, zůstává veškerá podkošová tíha na Tomancovi s Roseboroem, kterým musí podle situace vypomáhat Peterka a další. Jenže ani dva hlavní pilíře nemohou bitvami procházet bez faulových závaží, a to v době, kdy tým postrádá i rozehrávače Kouřila, zásadně zužuje operativní možnosti Hanáků.

Jen pro ilustraci - Roseboro se v Utkání 2 vyfauloval za 28 minut ve hře, Tomanec za 29, v Zápase 3 navíc nachytal 3 osobní chyby během dvou a půl úvodních minut a čtvrtá následovala 19 minut do konce, což znamenalo, že dlouhé minuty museli Orli operovat jen s jedním dlouhým.

„Je to semifinále, podle očekávání se hraje tvrdá série, jde o všechno a hra musí být tvrdá, na hranici faulu. Někdy to pak fauly jsou, jindy ne, záleží, co v tom daném zápase projde,“ podotýká power forward Jan Tomanec.

„My jsme ve třetím zápase měli faulové trable, ale to se nedá nic dělat. Musí se do toho pak jít o něco opatrněji, ale zase se nejde šetřit a někoho pustit do koše, jen aby si člověk neudělal fauly. Ty k tomu prostě patří,“ dodává.  



Oněch téměř 30 minut, jež zvládl s kolegou Roseboroem ve vítězném Utkání 2, ještě považuje za ucházející čas. „My ani nejsme tým, kde by někdo točil čtyřicítky, to možná až teď Roman Marko nebo Lukáš Palyza musejí hrát tak dlouho. Taky je třeba říct, že ve druhém utkání Děčín přišel o vyfaulovaného Landu už za 15 minut ve hře, tak se to nějak vykrylo. Prostě se ukazuje, že nikdo nedá nikomu nic zadarmo.“

Ve třetím utkání, kde Norwa odehrál 4 minuty a Tomanec 13, byla však situace – navíc na kurtu soupeře - ještě svízelnější. „Tam už to znamenalo naše oslabení. Není žádným tajemstvím, že bychom při absenci děčínského Houšky měli mít – i po výpadku Davida Šteffla - pod košem výškově a váhově trochu navrch, tímhle se to ale vyrovnalo a pro nás to vyfaulování bylo větším oslabením.“

O to větším, že – jak přiznává i Tomanec – při čím dál častější hře na 4 „malé“ má Děčín s fyzicky a skokansky disponovaným Pomikálkem výhodu. „Pár míčů pod košem posbíral, zase ale mít víc štěstí v koncovce, mohlo to i potřetí dopadnout tak, že by zápas vyhrál tým, který prohrál na doskoku. Je ale těžké říct, že se mnou nebo Michalem Norwou by to dopadlo líp.“

Tomanec nepopírá, že kouč Choleva z těchto nánosů faulů není právě potěšen, neboť už tak o dva hráče nižší rotace jde ještě víc dolů. „Trenér nám ty fauly vyloženě nevytýkal, ale máme si na ně dávat pozor a vyvarovat se hloupostí hlavně na útočné půlce. My tohle samozřejmě víme, že tím soupeře dostáváme na koně. Proto doufám, že se to už nebude opakovat a do problémů s fauly se nedostaneme.“

Speciální poznámku má pak 206 vysoký hráč ke kolegovi Norwovi. „Přijde mi, že Michal jen si řekne o střídání, tak ještě na židličce u stolku má dva fauly. Někdy to je opravdu přísné a možná to je proto, že jde o Michala, protože jiným a jindy by stejné věci třeba prošly. Má holt pověst zlého muže a píská se mu i to, co by se nemuselo.“

Ať je to, jak chce, i přes veškerou snahu o opatrnost jde stále o postup do finále, a to si Jan Tomanec dobře uvědomuje. „Když se někdo „vezme“ pod košem, aby se zabránilo dvojtaktu, tak se to nedá vyčítat. Nejde soupeře nechávat zakončovat a myslet na to, jestli budu hrát 12, 15 nebo 40 minut.“

A kdo ví, třeba už v neděli ve čtvrté bitvě pomůže týmu nejvyšší muž kádru David Šteffel. „Možná už by mohl, v pátek dopoledne ale ještě pořád netrénoval. Se zády se musí čekat, až to povolí,“ podotýká Tomanec. A pak naváže i na téma možného návratu playmaker Kouřila. Tomu čerstvě z kotníku sundali sádru a začal s rehabilitací. „Takže se teprve uvidí, jak rychle to půjde.“

Orli i přes zmíněné trable byli v Utkání 3 v Děčíně nebývale blízko úspěchu, když v posledních vteřinách ztráceli pouhý bod. Nepropásli tam osudovou šanci?

„Tak to nebereme. My jsme měli v Děčíně šanci v prvním i třetím zápase a počítáme s tím, že ještě jednu budeme mít v pátém. Jednou to už musí přijít a štěstí se snad obrátí i na naši stranu. Proto nic nebalíme, je to 2-1 a já věřím, že vyrovnáme a v pátém zápase to letos urveme.“














Foto: ARIETE Prostějov