Filipínský Gulliver o svých výškách i duncích

Jaké paradoxy někdy přináší basketbalový život! Běžně se má za to, že hra pod bezednými koši je určená především pro vzrůstově nadprůměrné obyvatele planety Země. Jsou však i ligy, kde vám je výška na obtíž, nebo vás dokonce ze soutěže úplně diskvalifikuje. A to ani nemusíte mít žádnou nestandardní míru. Na Filipínách to dobře poznal i výjimečný atlet aktuálně působící v nymburských službách. Diamon Simpson.

Jaké paradoxy někdy přináší basketbalový život! Běžně se má za to, že hra pod bezednými koši je určená především pro vzrůstově nadprůměrné obyvatele planety Země. Jsou však i ligy, kde vám je výška na obtíž, nebo vás dokonce ze soutěže úplně diskvalifikuje. A to ani nemusíte mít žádnou nestandardní míru. Na Filipínách to dobře poznal i výjimečný atlet aktuálně působící v nymburských službách. Diamon Simpson.

V roce 2010 se svými oficiálními 201 centimetry nesplňoval požadavky příslušné ligové konference, kde byl v tu dobu limit pro cizince pouhých 198. Aby tak dostal džob v populárním celku Alaska Aces, muselo dojít na „úpravu metodiky měření“. „Abych prošel, museli mě měřit bez bot. A i tak jsem se do té míry vešel jen tak tak,“ směje se 29letý Američan, hrající na pozici 4, tedy na power forwardu.

Abychom věc uvedli do souvislostí. Průměrná výška mužů na Filipínách je nyní 162 centimetrů, navíc podle výzkumů jsou současné generace ještě výrazně nižší, než ty narozené v 70. a 80. letech 20. století. A hrajte s tím pak proti více než dvoumetrovým americkým super atletům. Zajímavé ovšem je i to, že na Filipínách se liší výškové limity i v jednotlivých konferencích a také v jednotlivých sezonách.



„Kluby těm měnícím se limitům musely pokaždé přizpůsobovat výběr Američanů. Nevím ale, proč se to pořád měnilo. Možná to bylo proto, aby jejich reprezentanti, kteří všichni hrají jen asi ve třech týmech, měli možnost utkávat se s různorodou konkurencí,“ odhaduje Simpson, který má prý rekord z jednoho utkání 5 smečí a 8 bloků.

Chodil proti mini filipínským soupeřům pro každý blok, nebo to někdy považoval až za nefér? 

„Po pravdě, nebyl jsem ani nejvyšší hráč ligy a nějaké mraky bloků jsem tam neměl. Spíš smečí, těch bylo požehnaně. Pokud jsme vyhrávali, nemusel jsem se do bloků moc tlačit, ale když se zápas nevyvíjel dobře, šel jsem pro každou smeč i blok. V zápasech se vždycky snažím hrát naplno,“ podotýká potetovaný americký chasník, který svá slova potvrzuje i výkony v nymburském dresu. A to tak hodnotně, že si jimi vysloužil i listopadové prvenství v Kooperativa Faktoru, který už druhou sezonu měří v nejvyšší mužské soutěži atraktivitu hry jednotlivých hráčů.

 V případě skokansky velmi obdařeného Diamona Simpsona šlo především o produkcí smečí a bloků. „Jo, už o Faktoru něco vím. Je hezké, za co všechno se dají získat body a pěkná je i cena pro celkového vítěze,“ pochvaluje si, když se dozví o cílové prémii ve výši 50 tisíc korun.

Simpson měl v listopadu průměr 6,5 faktorového bodu na utkání. Až za ním se seřadili děčínský Tomáš Pomikálek a ústecký Showron Glover (oba 5,3), opavský Miroslav Kvapil (4,8) a jindřichohradecký Ryan Canty (4,2). 

I když smeče všeho druhu vždy vynikají víc, velkou Simpsonovou vášní jsou i bloky. To ukázal například úterní duel Ligy mistrů s Domžale, v němž Američan dominoval neuvěřitelnými 6 bloky! A konec konců – v roce 2009 završil své působení na kalifornské univerzitě Saint Mary´s jako hráč s největší nůší bloků v jejích dějinách.   



„Řekl bych ale, že smeče mě baví víc, protože přenášejí energii do hlediště i do týmu a mají motivační sílu. Když jsem hrál na Saint Mary´s ještě s rozehrávačem Pattym Millsem, který je teď v San Antoniu, hodně jsme lítali do brejků a samozřejmě smečovali. Dívat se na naše zápasy byla vážně zábava,“ je pyšný i po sedmi letech.

„Bloky jsou v mém pořadí oblíbenosti na druhém místě. Je těžké je vůbec získat a mít je pak zapsané ve statistikách. Já jsem je do své hry výrazněji přidal až později, když se mi opravdu hodně prodloužily paže. Bloky s tím pak přicházely už přirozeně,“ dodává další z nábožensky založených amerických hráčů v české lize, který se ze svých niterných pocitů vyznává i na Twitteru, a možnost hrát basketbal profesionálně považuje za obrovské štěstí.

Hned po univerzitě to v létě 2009 zkoušel i v kempu Golden State Warriors, kteří tehdy měli ještě dost daleko k současné slávě.

„Upřímně, ke smlouvě jsem nebyl nijak blízko. Hned první den jsem musel bránit zkušené a hodně šikovné hráče jako Coreyho Maggetteho nebo Stephna Jacksona, což hned po univerzitě byla dost fuška. V týmu byl to léto jako nováček už i Steph Curry, ale i on se tenkrát trápil. Byl to střelec, ale když musel bránit Montu Ellise a další veterány, nikdo mu to rozhodně neulehčoval. Musel se tak zlepšovat rok za rokem, až se dostal tam, kde je teď,“ řekl Simpson na adresu dvojnásobného MVP NBA.



K větší šanci nahlédnout pod pokličku nejlepší ligy se dostal až na jaře 2012, kdy jej podepsali Houston Rockets. Soutěžního startu se však ani tehdy nedočkal. Předtím i potom už stihl obrazit kus světa. Vedle Filipín hrál také v Turecku, Izraeli, Španělsku nebo v Austrálii, kde se třeba k zápasu na Nový Zéland létalo i pět hodin.

V minulé sezoně se v dresu Estudiantes Madrid potkal i se současným spoluhráčem Pavlem Pumprlou. „Styl hry ve španělské ACB je hodně odlišný. Pokud bych měl odhadnout, jak bychom v ní dopadli se současnou sestavou Nymburka, viděl bych to tak na sedmé místo. Myslím, že bychom mohli být ve hře o play-off,“ tipuje.

A jako vítěz Kooperativa Faktoru samozřejmě nemohl uniknout ani z otázky na účast ve „Streetsportline Slam Dunk Contestu“ prosincové All-Star Game NBL. „Jsem tomu otevřený, a pokud bych byl osloven, určitě bych účast zvážil. Soutěž ve smečování už jsem si jednou vyzkoušel na univerzitě a později jsem byl do ní pozván i v Turecku, ale musel jsem to vzdát, protože jsem se už vracel domů. A jaké smeče mám nejradši? Jednoznačně větrné mlýny,“ odkáže k efektnímu zakroužení pažemi s míčem v obou dlaních.