FINAL 4: Nymburk i Opava ničily ve druhé půli
ECHO SEMIFINÁLE HYUNDAI FINAL 4 Napětí před prvním semifinálovým zápasem Hyundai Final-4 by se dalo krájet. A ještě zesílilo poté, co se pardubická Beksa v první půli dokázala zvednout z až 12bodové jámy, do níž spadla zejména vinou perimetrových ztrát. Těmi Východočeši nabíjeli Nymburku na snadné body, přesto za stavu 8-20 krvácení zastavili, vzchopili se i z řady bodů soupeře z útočných doskoků a krok po kroku se dostávali až na bod rozdílu.
ECHO SEMIFINÁLE HYUNDAI FINAL 4 Napětí před prvním semifinálovým zápasem Hyundai Final-4 by se dalo krájet. A ještě zesílilo poté, co se pardubická Beksa v první půli dokázala zvednout z až 12bodové jámy, do níž spadla zejména vinou perimetrových ztrát. Těmi Východočeši nabíjeli Nymburku na snadné body, přesto za stavu 8-20 krvácení zastavili, vzchopili se i z řady bodů soupeře z útočných doskoků a krok po kroku se dostávali až na bod rozdílu.
Pomohla jim k tomu především agresivní hra pod koš, z níž do půle vytěžili výtečnou šestkovou bilanci 18/17. Když přidali i útočné doskoky a Wall, na nějž byl na pozici 4 nasazen jako hlídací pes i Welsch, přidal i trojky, odcházelo se poprvé do kabin za těsného stavu 39-42 ve prospěch Nymburka.
Ten se brzy po změně stran na další vlně ztrát soupeře vynesl k dvojcifernému vedení, a to při střelecké bídě Beksy udržel po většinu druhých dvaceti minut.
Nymburk dovolil za druhou půli obhájci trofeje už jen 4 další šestky, a i když jeho poločasový lídr Allen k 17 bodům přidal už jen pět dalších, zastoupili ho další. Nejvíc autor 16 bodů Sant-Roos, křídelník Welsch přidal 11. Nymburk si lépe vedl v bodech z brejků (21-12), o jeden míč vyhrál útočný doskok (17-16) a také méně ztrácel (15-21).
Beksa měla jediného dvojciferného střelce, a to Walla, který však všech svých 10 bodů nasbíral už do poločasu.
Levell Sanders (asistent BK JIP Pardubice): „Ve druhé půli rozhodlo to, co nás ničilo celý zápas, tedy kombinace ztrát, neschopnosti získávat obranné doskoky a neproměňování otevřených střel, kterých jsme měli dost. Věděli jsme, že proti Nymburku nemůžeme na půlce ztrácet míče, protože mu dáme koše zadarmo. Prohráli jsme o 11 a já nevím, kolik bodů jsme obdrželi po ztrátách, ale určitě hodně. Do poločasu jsme moc nedávali z pole, ale dostávali jsme se často na trestnou čáru a proměňovali, což nás ještě drželo v zápase, i když právě šestky obvykle nejsou naší silnou stránkou. Tyhle zápasy jsou víc než o čemkoli jiném o hlavě a Nymburk ví, jak je hrát. My se z takových utkání musíme poučit. Problém byl, že ve druhé půlce jsme se moc pouštěli do střel z jumpů, chyběly druhé šance a soupeři to dávalo možnosti brejků.“
„Taky nám chyběl výraznější střelec, jakého měl Nymburk. V takových zápasech musíte mít jednoho nebo i víc střelců, kteří se o body postarají. To utkání rozhoduje. Zkušenější týmy, než jsme my, mají hráče, co už takové zápasy hráli. Řekl jsem klukům, že soupeř ví, co hrajeme, a půjde tak o to, jak své akce zahrajeme. A my je nezahráli dost dobře. Ztráceli jsme při výhozech z autů, nerozpoznávali jsme „mismatche“ (situace s výškovou nebo rychlostní výhodou ve hře 1 na 1). Dobré je, že Nymburk ještě v téhle sezoně potkáme. A my si z tohoto semifinále musíme vzít to, že nesmíme tolik ztrácet. Devět ztrát, co jsme měli za půlku, bychom měli mít za celý zápas. A pak bychom měli šanci. A pokud v tomhle odvedeme o moc lepší práci, stejně jako na obranném doskoku, pak se s Nymburkem můžeme měřit.“
Ronen Ginzburg (kouč ČEZ Basketball Nymburk): „Hráli jsme proti dobrému týmu. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale Pardubice jsou dobrým týmem i v evropském měřítku. V prvním poločase nás trápily na útočném doskoku a měly k dispozici hodně trestných hodů. Do druhého poločasu jsme změnili pár věcí v obraně, přidali jsme trochu match-upu (obrany kombinující osobní a zónové prvky)
a to nám pomohlo odskočit, protože to ubralo na jejich přednostech ve hře 1 na 1. V poločase jsme hodně mluvili o trojkách Walla a o útočných doskocích Pardubic, kterých měly do půle osm. To jsme museli omezit. Po změně stran jsme celkově zlepšili obranu 1 na 1 a Pardubice neměly tolik doskoků, z kterých by mohly trestné hody vytěžit.“
„Ještě nemůžeme říct, že bychom za sebou měli to nejtěžší, protože pořád nemáme pohár, který nám nikdo nedá jen tak. A nikdo neví, jaké to bude v sobotu s únavou z pátečních zápasů. A že jsme před semifinále vypadali napjatě? Každý je a v domácím poháru to tak je všude v Evropě! Ve čtvrtek třeba Fenerbahce prohrál s Efesem a Galatasaray porazil Darussafaku, takže v poháru se může stát cokoli. A mezi Nymburkem a Pardubicemi není tak velký rozdíl.“
„A proč jsem nasadil během první půle Welsche na Walla, hrajícího na pozici 4? To byla nutnost, protože Wall je pro mě guardem (hráčem na pozici 1 či 2). Tohle je nová síla v evropském basketbalu a on je pro mě opravdu spíš guardem, i když větším. Někdy i hráči na pivotu jsou jen „přerostlí guardi“ (směje se). Welsch Walla mohl bránit a vlastně všichni naši guardi by ho mohli bránit.“
Velký obrat Opavy
Nově složení Orli na domácí půdě chtěli zadělat na velké překvapení a poločas k němu ve druhém pohárovém semifinále k překvapení mnohých směřovali. S jejich energií, leteckým přechodem do útoku a dominancí na doskoku (do půle 27-12, navíc 13 bodů z druhých šancí) si Slezané dlouho nevěděli rady a ve druhé čtvrtině zaostávali až o deset bodů.
Opavu v nouzi podržel nakonec 22bodový snajpr Jurečka, který v zápase proměnil všechny 4 trojkové pokusy, a s klaksonem první půle se k němu přidal svou jedinou, zato exkluzivní trojkou rozehrávač Šiřina, který se trefil z vlastní poloviny o desku a snížil na 40-36, což bylo v danou chvíli pro Opavu víc než skvělé skore.
Se Slezany to bylo ještě nemálo nahnuté v úvodu třetí čtvrtiny, kdy inkasovala čtvrtou osobní chybu jedna ze dvou hlavních opor, power forward Gniadek, a pod košem mohutnější domácí (centr Souček dal 16 bodů) mohli soupeři ještě pořádně zatopit. Jenže nic z toho se nestalo.
Hru vzápětí rozbily tři nesportovní fauly (2 Orlů), najednou super aktivním Šiřinou (celkem 17 bodů) tažená Opava se dostala díky výrazně agresivnější obraně k obratu, a když si vzápětí udělal čtvrtý faul i první prostějovský rozehrávač Simmons (15 bodů a 8 ztrát), začala se užší zápasová rotace domácích propadat do paniky. Střely nenacházely obruč ani z dvojtaktů, tým kupil chybu na chybu (v obou poločasech po 12 ztrátách), přestal sbírat i doskoky a všech 11 mužů točící Opava se z brejků i trojek dostala ještě do konce třetí čtvrtiny (49-61) na koně, z něhož už do konce nesesedla.
Zvítězila 63-85 při pouhých 9 ztrátách, přičemž druhou půli ovládla 23-49. Do finále Českého poháru postoupila po dlouhých 13 letech a je to tak další trenérský úspěch kouče Petra Czudka, jejž v závěru utkání vestoje vyvolávalo mnoho desítek opavských tifosi. Czudkova družina v sobotu od 18 hodin vyzve ve finále Nymburk, od 15 hodin si to rozdají o třetí místo Pardubice a Prostějov.
Petr Czudek (kouč BK Opava): „Říkal jsem klukům, že musíme využít jakoukoli možnost, která se naskytne. Stalo se tak teď v Českém poháru. Nebyla to ale tak jednoduchá cesta, jak to vypadá. Bylo na nás vidět, že si uvědomujeme roli favorita a je těžké být v této roli na hřišti soupeře. Nevěděli jsme, co čekat od nových prostějovských hráčů. Na začátku to byla z naší strany křeč v obraně i útoku. Že skončil poločas jen o čtyři body, to beru jako naše vítězství. Neměli jsme neutrální míče, nedoskakovali jsme, pouze jsme se nějak snažili a to bylo málo. Ve druhém poločase už jsme hráli chytře v útoku i v obraně. Byli jsme ve větší rotaci 11 proti 7 a to se ukázalo ve třetí a čtvrté čtvrtině. Šli jsme přes Prostějov a ten už pak neměl co nabídnout. Tým domácích se ale sehrává v obraně i útoku a v prvním poločase podal dobrý výkon.“
„Za finále jsem rád, ale hned jsem řekl klukům, aby zatlačili uspokojení a šli jsme to zkusit a minimálně donutili Nymburk hrát nadoraz, aby to mělo punc finále. Nymburk má náš respekt, dokázal vyhrát v okleštěné sestavě v Děčíně a semifinále si zkušeně ohlídal. Má skvělé individuality, výborného trenéra a spoustu zkušeností z Evropy. My do toho musíme dát srdce, bojovnost a podat nadstandardní výkon, abychom mu mohli konkurovat.“
„A jestli si vzpomenu na naše poslední pohárové finále z roku 2004? My jsme rok předtím vyhráli, a když si vzpomenu na tu nejslavnější éru Opavy, tak tam jsme „zapínali“ až na finále. Teď je jiná situace a za každý takovýhle turnaj nebo postup v play-off jsme vděční. My se na sebe občas při zápasech díváme, kdo že to vytrhne, a já vždycky řeknu: „Hoši, nikdo jiný tady nebude, to musíte vy vzít tu zodpovědnost.“ Tohle se stále učíme a já jsem rád, že naše týmovost dnes vyhrála proti individuálním výkonům soupeře.“
Zbyněk Choleva (kouč Orli Prostějov): „Už v půlce jsme měli 12 ztrát a čekali jsme, kdy Opava přitvrdí. To se ve druhé polovině taky stalo. Nevím, jestli to bylo ztrátou koncentrace, neuměním nebo nezkušeností, ale oba naši Američané na rozehře jsou mladí a s tímto moc zkušeností nemají. Možná podcenili Šiřinu, Kouřila, stejně jako Jurečku na trojkovém oblouku, i když si to můžeme opakovat pořád dokola. V útoku se nám to pak rozpadlo. Chtěli jsme je porazit 1 na 1, což ještě bylo v pořádku, protože situace v útoku jsme si vytvořili, ale už jsme si nepodali balon, který bychom zakončili.“
„My jsme před zápasem věřili naplno, že můžeme uspět. Hráli jsme doma a ten potenciál tam je, ale zkušenosti s tak těžkým zápasem chybějí. Půlku jsme zvládli, ale druhou už ne. Nebo nám došly síly. Hlavně chyběla lehkost a komunikace na hřišti a Opava nás chytrostí přehrávala. Pouštěla si balon z ruky a pak dávala jednoduché body zpod koše. My se pak už podívali pod koš velmi zřídka, a když jsme tam balon dostali, nedopadlo to moc dobře. A jak jsme to chtěli „kropit z trojek“ (v narážce na videopozvánku na FINAL 4), tak to kropili oni a my jen ztráceli míče.“
„A že jsem si místy v zápase neměl ani kam sednout na naší lavičce? Tak plná byla jen teď, na tréninku nás bylo jen pár a až dnes přišli i kluci, kteří u nás alternují, pokud můžou. Početně nás je dost, ale na hřišti je to pak těžší.“
