Finále Nymburk - Opava? To není dané
S YEDIDIOU RAPAPORTEM Řídí se vlastní poučkou „moc nemluvit a hlavně konat”. A ač hovory s ním nejsou záležitostí k jedné malé kávě, a při každodenních telefonátech se všemi kolegy z klubu jeho mobil málokdy vychladne, nemá ve zvyku mlátit prázdnou slámu. Už jen proto, že při řízení klubu na vzdálenost několika tisíc kilometrů není na fráze a bezobsažné věty prostor.
Rozhodně ne pro akčního sedmdesátníka, který v blízké budoucnosti chce se svým Brnem způsobit v české lize větší než malý rozruch. A i když netvrdí, že tam bude právě jeho tým, letošní finálové obsazení Nymburk - Opava nepovažuje za předem dané. Už proto, že klub, jejž Yedidia Rapaport druhou sezonu spoluvlastní, poprvé ve svých krátkých dějinách završil základní část NBL na třetí příčce. S tou se ale celoživotní izraelský činovník odmítá spokojit...
Pane Rapaporte, nedávno jste poprvé dosáhli na třetí místo po základní části, když jste měli šanci i na dorovnání druhé Opavy. Překonali jste vlastní očekávání?
Rozhodně ano. Vždy je tam ovšem jedno ALE - liga skutečně začala až minulou sobotu (prvním kolem nadstavby). Dosud jsme se stále zlepšovali, ale nejdůležitější fáze sezony, jak se říká „money time”, začíná až teď. A já doufám, že dokážeme zopakovat, nebo i překonat naše výkony ze základní části.
Viděl jste dosud všechny vaše zápasy?
Nejen všechny naše. Já viděl i nějakých 90 procent všech ostatních ligových utkání. Mám poznámkový blok, kam si píšu všechna jména hráčů, a můžu vám říct o našich soupeřích úplně všechno. (usmívá se)
A spíte taky někdy?
Já celý svůj život neuměl dělat věci napůl. Jsem do věci zapálený buď na sto procent, nebo vůbec. Nic mezi tím. Musím do toho prostě dávat všechno.
Jaké hlavní faktory za vaším třetím místem vidíte?
Začíná to od trenérského štábu, který je stabilní. Já jsem velkým zastáncem kontinuity a za tím, že jsme o tolik lepší než loni, stojí fakt, že máme stejného kouče, asistenta i českou osu našich hráčů. A k nim přidejte takového veterána, jakým je Roman Marko, což je ohromný dar pro jakýkoli tým. Mně ani tak nejde o úspěšnost střelby a další věci, ale když máte Marka jako lídra, který promluví k týmu, když se mu v zápase nedaří, je to velká pomoc. Udělali jsme i dobrý výběr zahraničních hráčů. A spolumajitel klubu pan Nečas drží vše pohromadě. Díky tomu všemu jsme třetí.
Jak moc jste se osobně angažoval při výběru hráčů do letošní sestavy?
V každém jednom transferu. Od začátku do konce. Je to spolupráce. Díky Bohu je mým partnerem ve vedení klubu pan Nečas. Mluvíme spolu nejméně jednou denně, někdy i častěji. Třeba v úterý ráno jsme spolu hovořili přes 40 minut. Jistě ale není ideální, že musím vše řešit takto na dálku, z Izraele... Když jsme spolu dělali rozhovor před koncem roku 2020, řekl jsem, že budeme faktorem české ligy. A říkám to i teď. Nebylo by ode mě zodpovědné vyhlašovat, kolikátí skončíme, nebo kdy co vyhrajeme, ale nebojím se mluvit o pohárech a o titulech. Když něco chcete a pracujete jako my nyní, nemluvě o rozvoji našich mládežníků, nejsou obavy na místě. Pokud si nevěříte, nevybral jste si ten správný džob. A já věřím, že v blízké budoucnosti si sáhneme i na trofeje, protože proč bychom neměli?
V základní části jste měli druhou nejvyšší úspěšnost dvojek i šestek, přes 41 doskoků i druhý nejvyšší průměrný rating po Nymburku. Která z těchto statistik vás nejvíc těší?
My především hrajeme jako tým, což ukazuje i náš průměr 20 asistencí (třetí nejvyšší). Nemáme hráče, který by dával 30 bodů na zápas. Stále se všem snažím vysvětlit, jak vidím rozdíl mezi týmem a klubem. My se blížíme k tomu být skutečným klubem. A to je to nejdůležitější. Neřeším, kdo dává body a podobně, klíčem je to, co vám dává dobré výsledky. A tady chci vyslovit velkou pochvalu trenérskému štábu, protože ten ve spolupráci s vedením klubu připravuje hráče. A tenhle tým díky tomu může jít až do konce.
Do konce znamená k medaili, nebo až do finále?
Nechci používat přehnaná slova, ale mým cílem je dopadnout lépe než loni, takže chci medaili. A pokud budu moct být ve finále, tak proč ne? Tuhle sobotu máme velký zápas doma s Opavou, kde můžeme ukázat, jak na tom jsme. Opava je výborný tým, a pokud jí dáme boj, měli bychom si to hluboce zapamatovat.
Dá vám tenhle souboj znamení, zda Opavu můžete vyzvat v otevřeném boji o finále, kde ji mnozí proti Nymburku už nyní vidí?
Tohle znamení nám tenhle zápas ještě nedá. Neukáže to, kdo je letos lepší, ať vyhrajeme, nebo prohrajeme, protože ten závod bude ještě dlouhý. Podle mě Opavě můžeme dát velký boj. A jako kdykoli jindy chceme vyhrát, obzvlášť doma. Jinak já teď nechci říkat, že je předem jasné finále Nymburk - Opava. Jsou tam i Pardubice, které se zlepšují každým týdnem. A stejně jako jsem to říkával v Izraeli, i u vás platí, že v jakémkoli sportu není dobré mít deset let v kuse jednoho šampiona. To ubírá na zájmu fanoušků a my děláme maximum pro to, abychom to změnili.
V éře, kde se trojková palba stala obrovsky důležitou součástí hry, vy sázíte především na atakování podkošového prostoru a spoustu vybojovaných šestek. Tohle vašemu naturelu vyhovuje?
Basketbal, který se líbí mně, a teď mluvím opravdu jen o sobě, představuje tým, který hodně běhá a umí opravdu dobře střílet. Podle mě Steph Curry celosvětově změnil basketbal a jistě bych takového hráče chtěl mít, protože jeho hra se mi zamlouvá. Chtěl bych být šíleně nebezpečný zvenku, samozřejmě létat do protiútoků a taky mít atletický tým. Tohle nám trochu chybělo minulou sezonu a letos se to hodně zlepšilo. Dám příklad power forwarda Huntera Mickelsona - není to nějaký kolos, ale běhá do brejků, doskakuje, smečuje. Nebo Madden a Nečas, jak ti jsou atletičtí! V tomhle jsme tedy nyní o moc lepší. Zpět k našim trojkám - chtěl bych je mít lepší, ale každému týmu, ať je to Barcelona, Real Madrid, nebo Golden State, prostě něco chybí. Nejde být stoprocentní v každém ohledu.
Svou podkošovou sestavu jste čerstvě ještě posílili o Kanaďana Danila Djuricice. Je to už směřováno k bitvám v play-off?
Zvažovali jsme angažování jednoho podkošového hráče, protože tento měsíc nás čeká asi jedenáct zápasů a v březnu to bude podobné. Proto nade vše potřebujeme širokou sestavu a všechny hráče zdravé. Pak můžeme bojovat o vytčené mety. Danilo přesně zapadl do našich představ a podle mě ještě spoustu lidí překvapí. Je to mladý kluk, který nám toho hodně dá.
Co jste se zatím naučil o fungování klubu v lize a v českém prostředí?
Obecně fungovat ve sportovním prostředí, když v té zemi nežijete, neznáte přesně různá pravidla nebo všechny hráče, je nesmírně složité a skoro bych řekl nemožné. A když chcete věci pochopit, musíte sledovat všechny zápasy, denně mluvit se svými kolegy v klubu i s hráči. A i tak mám povědomí tak o čtyřiceti padesáti procentech basketbalového dění v Česku. Když jsem byl ve svém předchozím klubu v Izraeli (Hapoel Tel Aviv) a chtěl něco vědět, zavolal jsem prostě šéfovi federace, prezidentovi nebo trenérovi jiného klubu, ale to teď nejde. Celý sportovní systém navíc není vůbec podobný tomu v Izraeli. Tuším, že Evropa a Izrael jsou v tomhle hodně odlišné. A abych se poučil, musím mluvit s lidmi a pracovat. Jistě mi nepomohl ani covid, protože já se poprvé dostal do Česka až po roce. A když jsme spolu mluvili poprvé, nevěřil bych, že po více než roce na tom budeme s covidem pořád stejně.
Jaká byla tedy na podzim vaše první návštěva u týmu?
Co vám mám říkat? Byl jsem nadšený jako děcko! Poprvé jsem osobně viděl pana Nečase, což bylo v Maďarsku při přípravě v Paksem. A samozřejmě jsem mluvil se všemi hráči, kteří do té doby ani pořádně nevěděli, jak vypadám. Chtěl jsem tak hovořit s každým v klubu, i v osobnějších rozhovorech. Pak jsem přijel ještě v listopadu a chci ještě jednou, ale je tu stále ten covid.
Jít v létě do nově založené Severoevropské ligy byla dobrá volba?
Skvělá! Hráči se učí cestovat, hrát po dlouhé cestě, vrátit se a den po tom hrát znovu ligu. A pokud se chtějí zlepšovat, tyhle mezinárodní zápasy potřebují. A já jsem opravu překvapený našimi výkony. Odvádíme v soutěži skvělou práci, protože nehrajeme se slabými soupeři. Je to sice nová soutěž s osmi týmy, ale jsou tam účastníci z VTB ligy, přední týmy z Polska nebo Litvy a tahle soutěž bude časem mnohem větší a mnohem lepší. Taky je skvělé, kolik minut dáváme našim mladým hráčům. Myslím, že nejvíc v lize, pokud mluvíme o hráčích do 20 let. A není to tak, že bychom upřednostňovali rozvoj mladých kluků před vyhráváním. My vyhráváme a zároveň rozvíjíme tyhle hráče. V mládežnických kategoriích se držíme v popředí tabulek a odvádíme skvělou práci, na kterou jsem pyšný.
Kdo z vašich mladíků za poslední rok zaznamenal největší pokrok? Bálint, nebo spíš Nečas, který už odmítl i Barcelonu (kde měl nabídku působit v mládeži)?
Ač Basket Brno zažívá průlomovou sezonu a stanovuje svá nová maxima, stále se to nepromítá do zvýšené návštěvnosti. Jak vás tohle trápí?
Tohle je dobrá otázka, ale já místo odpovědi nabídnu jeden svou výzvu fanouškům - prosím, přijďte nás podpořit, zasloužíme si vaši přítomnost v hledišti a potřebujeme vás každou vteřinu každého zápasu, abychom se doma cítili skutečně jako doma. A první příležitost je už v sobotu proti Opavě. Pořád říkám to samé - jsou fanoušci bez klubu, ale klub bez fanoušků neexistuje.
