Geograf z Hané v sobotu rozhodl, v neděli omdléval
S JIŘÍM DEDKEM Svou „motorku“ na oblouku našlapoval téměř najisto. Při 62procentní šestkové úspěšnosti svého týmu, který je v této kolonce vůbec nejhorší v lize, a při dokonce jen 25 procentech svého kolegy nacházejícího se v tu chvíli na trestné linii jednoduše musel počítat s tím, že míč v obruči neskončí. A proto vyrazil. „Přátelský“ odraz balonu z něj už za vteřinu udělal „Hrdinu 6. kola“. Stačila mu na to jediná střela a šest minut na hřišti. Když americký letec Thomas Dunans neproměnil za stavu 89-90 domácího duelu s Opavou ani druhou šestku, objevil se Jiří Dedek v pravý čas na pravém místě a rozhodl svůj první zápas v NBL. Zápas, který se už prakticky nedal vyhrát. Ne 9 vteřin do konce o 4 body dole, navrch se dvěma minutými šestkami. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 byl ve svou šťastnou vteřinu ve hře teprve 24. minutu v této sezoně a při nabitém křídelním kádru Olomoucka bude nejspíš brzy řešit svou další budoucnost. Tu sportovní. Tu civilní řeší už delší dobu, jako student regionální geografie na přírodovědecké fakultě v Olomouci. Ze všeho nejdřív se ale teď musí dostat z postele. „Já si z toho zápasu s Opavou odnesl chřipku. Ještě v neděli jsem hrál první ligu za Olomouc, ale druhý poločas už jsem tam omdlíval a byl celej bílej, takže tenhle týden budu chybět,“ hlásil při rozhovoru ze svého lůžka. Kdo za něj ale zaskočí, když ve středu Hanáci půjdou v Kolíně do další koncovky?
S JIŘÍM DEDKEM Svou „motorku“ na oblouku našlapoval téměř najisto. Při 62procentní šestkové úspěšnosti svého týmu, který je v této kolonce vůbec nejhorší v lize, a při dokonce jen 25 procentech svého kolegy nacházejícího se v tu chvíli na trestné linii jednoduše musel počítat s tím, že míč v obruči neskončí. A proto vyrazil. „Přátelský“ odraz balonu z něj už za vteřinu udělal „Hrdinu 6. kola“. Stačila mu na to jediná střela a šest minut na hřišti. Když americký letec Thomas Dunans neproměnil za stavu 89-90 domácího duelu s Opavou ani druhou šestku, objevil se Jiří Dedek v pravý čas na pravém místě a rozhodl svůj první zápas v NBL. Zápas, který se už prakticky nedal vyhrát. Ne 9 vteřin do konce o 4 body dole, navrch se dvěma minutými šestkami. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 byl ve svou šťastnou vteřinu ve hře teprve 24. minutu v této sezoně a při nabitém křídelním kádru Olomoucka bude nejspíš brzy řešit svou další budoucnost. Tu sportovní. Tu civilní řeší už delší dobu, jako student regionální geografie na přírodovědecké fakultě v Olomouci. Ze všeho nejdřív se ale teď musí dostat z postele. „Já si z toho zápasu s Opavou odnesl chřipku. Ještě v neděli jsem hrál první ligu za Olomouc, ale druhý poločas už jsem tam omdlíval a byl celej bílej, takže tenhle týden budu chybět,“ hlásil při rozhovoru ze svého lůžka. Kdo za něj ale zaskočí, když ve středu Hanáci půjdou v Kolíně do další koncovky?
Jiří, čím to, že jste byli na hraně ztráty zápasu s Opavou dokonce z vedení o 21 bodů, navíc na domácí půdě?
Po první čtvrtině a kus, kdy jsme hráli výborně, jsme asi spadli do té nálady, že to půjde samo a nějak to dohrajme. Přestali jsme bránit, dostali jsme - už v podstatě klasicky od Opavy – několik trojek v řadě a vedlo to až k vyrovnané koncovce a k tomu, že se to málem prohrálo. Naštěstí se to nakonec nestalo.
Dostal za to tým dodatečný „kartáč“?
Po zápase ne, to jsme se jen rozprchli domů. A v pondělí jsem na tréninku bohužel nebyl. Podle mě k tomu ale nedošlo, pan trenér byl rád, že jsme vyhráli a už na tiskovce říkal, že jsme si to zasloužili.
Vy jste při vracení Opavy pustili do hry vůbec nejvíc forwarda Bujnocha. Nešlo ho zastavit dřív?
On to mohl být kdokoli z opavského týmu. Vašek Bujnoch to stahování začal, ale mohl to být „Šířa“ (Šiřina), „Gňáda“ (Gniadek), u nich je to těžké, protože začít dobře hrát může kdokoli. A kdo měl Vaška nejvíc na starosti? To už si nepamatuju. My tam střídali obrany, někdy jsme clony přebírali, jindy jsme hráli „hedge“ (obránce clonícího hráče se snaží vychýlit a zpomalit hráče s míčem) nebo něco jiného, ale bohužel se několikrát stalo, že Vašek zůstal volný a dal koš.
Na konci jste předvedli dost neuvěřitelnou věc, jako je dát pět bodů za posledních 9 vteřin a otočit z 86-90 na 91-90.
Po šestkách opavského Jurečky jsme chtěli hned vyhodit a dát trojku, ta padla do pár vteřin a pak z výhozu Opavy „Dragi“ (Dragoun) nechytil balon, což pro nás bylo velké štěstí, protože jsme získali ještě jeden útok. Tam jsme zahráli naučený aut na T.J. Dunanse, na kterého byl faul, a po jeho šestkách to dopadlo, jak to dopadlo.
Vy jste v zápase strávil jen šest minut, což je v této sezoně váš standard. Jak jste se vůbec v té vypjaté koncovce octl?
Já tam šel nejdřív s Márou Sehnalem s úkolem faulovat (tým neměl až do posledních vteřin čtvrté čtvrtiny prakticky žádné fauly), při šestkách se to zase vystřídalo zpátky a šli tam naši pivoti. Opava ale na konci hrála v menší sestavě a trenér řekl „Pojď!“, tak jsem šel. Já jsem po tom předchozím úseku byl relativně rozehřátý a trenér asi věděl, že mě tam může dát…
A došlo na super nervní situaci, kdy spoluhráč Dunans nedal obě šestky.
Upřímně, T.J. není moc dobrý šestkař. Já stál kousek za ním na trojce a viděl jsem, že se „třepe“ (usmívá se). Byl fakt nervózní. Říkal jsem si, že tam nějak zkusím proběhnout, kdyby tedy nedal. Všichni z Opavy v ten moment chtěli reklamovat můj přešlap trojkové čáry, než se míč dotkl obroučky, ale já si to nemyslím. Na perimetru vykročili všichni zároveň o tu chvilku dřív, než se míč dotkl obroučky, dokonce „Šířa“ vyrazil ještě dřív než já. No a míč se odrazil dobře, přímo doprostřed a mně do rukou. Byl jsem na dobrém místě v pravý čas. V NBL jsem takový rozhodující koš dal vůbec poprvé.
Protestovalo se hodně i z hlediště? A jak byl vůbec početný zástup tábora soupeře?
Určitě menší než naposledy v play-off, tak o půlku. Nepřišlo mi, že by jich bylo extra hodně, aby utvořili nějak extra velkou atmosféru.
Byla ještě cítit nevraživost kvůli známým událostem, jež provázely vaše čtvrtfinále v posledním play-off?
Kouč nám říkal, že chceme vyhrát po už snad devíti prohraných utkáních s Opavou. Minulou sezonu jsme s ní prohráli všechno v lize včetně play-off, plus přípravu a poháru a už bylo na čase ji porazit. Tím, že máme pět nových hráčů, kteří to play-off nehráli, to pro ně byl jen další tým, který se musí porazit.
Pomohlo vám to, že Opava zřejmě i kvůli výjezdu do Izraele v Lize mistrů rozkládala minutáž na většinu hráčů? Nebo vás ve druhé půlce mohlo třeba v obraně dostihnout naopak to, že jste hráli na úzkou rotaci a na maximum byla vytěžena především základní pětka?
Tak je to vždycky, když tým hraje ještě jinou soutěž, což my nehrajeme, že tam ty síly ubývají. Záleží ale na každém hráči, někdo ty síly má, někomu po těch třech dnech už nezbydou. Pokud jde o nás, já byl v tom konci překvapený, že mě tam pan trenér poslal. A ta obrana? Ta nám vázla hodně. V první čtvrtině ještě byla super, kdy jsme bránili asi nejlíp v sezoně, a vedli jsme pak o dvacet právě díky dobré obraně. Tak jsme měli bránit celý zápas, ale jak říkal pan trenér, celé utkání se to nedá vydržet, jelikož se jelo na hraně. Pak se hodně polevilo a Opava se vrátila.
Byla opavská trojková bilance 41/15 při jejích celkových 74 pokusech z pole až neskutečný nástřel?
Když jdeme hrát s Opavou, vždycky si říkáme, že hráče nesmíme nechat střílet trojky. Je tam dvanáct kluků, kteří všichni dokážou vypálit. V první půlce se nám to ještě dařilo udržet. Sice nějaké trojky vystřelili, ale nedávali, pak se to ale překlopilo a dali nám celkem 15 trojek, což je fakt hodně.
Bylo při té vaší užší rotaci hodně náročné vydržet pořád tlačit na střelce na oblouku, mít před nimi zvednuté ruce a zůstat při clonách maximálně koncentrovaní?
To určitě bylo. My na každého hráče, který hrál pick-and-roll, měli určené jiné řešení. Plus jsme řešili jinak různé situace i podle toho, kdo byl v rohu a podobně. Po taktické stránce bylo hodně těžké si uvědomit, kde v který moment na hřišti stát. V první půlce to bylo po poradě ještě čerstvější a vycházelo to líp, ale pak to nějak odešlo, sem tam se někdo zapomněl. Člověk se musí pořád dívat, kde má kdo míč, kde kdo stojí. A ta obrana musí fungovat jako celek, všichni se musejí dívat, a když někdo neví, jiný mu musí říct „Běž dolů!“, nebo „Seš v helpu!“ a podobně.
Vy máte česko-slovinsko-americký kádr. Je ta komunikace někdy složitější, nebo angličtina řeší vše?
Nevím, jak ostatní, ale mně to nevadí, anglicky se na hřišti domluvím. Ta hlavní rotace anglicky umí a všichni se v kabině bavíme spolu. Základní věci, co se používají ve hře, se naučí hned i nováček v lize. Na to je angličtina ideální a všichni vědí, co se má dělat.
A co různé přízvuky amerických hráčů, ani tam nemůže vzniknout problém?
Zatím se nestalo, že bych nerozuměl. Tohle se ale nestává na hřišti, spíš když si něco říkáme v pauze a něco sem tam může být nesrozumitelné. Třeba T.J. Dunans (narozený v Atlantě ve státě Georgia), ten má svůj přízvuk a někdy mu rozumět není. Na hřišti se mi to ale nestalo. To spíš dojde k tomu, že se neřekne nic, než že by nebylo rozumět.
Při křídlech Palyzovi, Dunansovi, Pelkovi nebo i Křemenovi s Váňou, je pro vás ještě krušnější ukořistit nějaké minuty, než tomu bylo v minulé sezoně s průměrem 17 minut v 16 utkáních?
Jo, je to hodně těžké, nás je celkem třináct a hodně nás je „malých“. Tím, že J.J. Douglas nebo i Michal Křemen můžou hrát na křídelní pozici 3, máme vlastně jednu „pětku“ a hodně hráčů na pozicích 3 a 4. Třeba Lukáš Palyza, myslím, byl v koncovce s Opavou na pozici 4. A každý, kdo je na hřiště vyslán, musí zahrát, nebo je vyměněn.
Jak se očekávané zvyšování ambicí klubu odrazí na vašem zvažování alternativ po této sezoně?
Já mám ještě smlouvu na další rok, tuším, že je tam nějaká opce. Příští rok dělám i bakalářské státnice a vím, že tu školu chci dokončit. Nechci to prodlužovat o další rok. A kdybych chtěl jít dál dělat magistra, tak už bych si mohl vybrat i jiné město. Po Novém roce o tom začnu přemýšlet.
Kolik aktuálně zmeškáváte kvůli škole tréninků?
Jeden odpolední týdně, místo něj chodím ráno. Škola se dá docela přizpůsobit, takže jsem si to navolil, abych to měl všechno v jeden den.