"Halová krysa" z Hané si dunky nenechá vzít!

KOOPERATIVA FAKTOR HRÁČ LEDNA Orlí asistent David Hájek o něm říká, že od té doby, co se psalo o jeho prvním ocenění pro Hráče měsíce v Kooperativa Faktoru, soupeři už ho k žádným cirkusovým zakončením nepouštějí. Podle počtu smečí je to částečně pravda, ale i tak bylo povedených kousků dost na to, aby se prostějovský power forward Brett Roseboro stal Hráčem měsíce ledna a podruhé v řadě tak ovládl bodování nejdiváčtějších umělců Kooperativa NBL. Celkem v 6 utkáních zaznamenal 5 alley-oopů, 3 další smeče, 4 bloky a po jednom jednoduchém i dvojitém uvolnění přes obránce. Jeho aktuální průměr činí už 6,4 a za lídrem Nicchaeusem Doaksem ze Svitav tak zaostává jen o šest desetin bodu.

KOOPERATIVA FAKTOR HRÁČ LEDNA Orlí asistent David Hájek o něm říká, že od té doby, co se psalo o jeho prvním ocenění pro Hráče měsíce v Kooperativa Faktoru, soupeři už ho k žádným cirkusovým zakončením nepouštějí. Podle počtu smečí je to částečně pravda, ale i tak bylo povedených kousků dost na to, aby se prostějovský power forward Brett Roseboro stal Hráčem měsíce ledna a podruhé v řadě tak ovládl bodování nejdiváčtějších umělců Kooperativa NBL. Celkem v 6 utkáních zaznamenal 5 alley-oopů, 3 další smeče, 4 bloky a po jednom jednoduchém i dvojitém uvolnění přes obránce. Jeho aktuální průměr činí už 6,4 a za lídrem Nicchaeusem Doaksem ze Svitav tak zaostává jen o šest desetin bodu.  

"Soupeřům možná pomohlo, že jsem o tom všem mluvil. I z videa vědí, že hodně chodím do koše, kde se mě kluci snaží hledat, ale David si hlavně dělal legraci, že mi ty alley-oopy už nedávají. Je ovšem fakt, že z jejich herního plánu je jasné, že mi tyhle kousky nechtějí povolit," uznává i vtipkuje zároveň 208 vysoký basketbalista.

Ať se však protivníci posnaží sebevíc, letů ke koši se rozhodně nevzdá. "Mám to moc rád. A i když neříkám, že to nejde zastavit, budou to mít soupeři těžké," podotýká Roseboro, který se k úspěšnému dunku během ledna nedostal s Děčínem a Jindřichovým Hradcem, na kterém si naopak pořádně smlsnul v předchozím vzájemném souboji.

Většinu videí, kde se vyskytne nějaký jeho kousek, ihned vkládá i na svůj facebookový profil, aby se potěšili i kamarádi a rodina v zámoří. A když se jej někdo zeptá, jaká ta česká liga vlastně je, obvykle říká tohle:



"Je to velmi dobrá soutěž, velice fyzická a je tu spousta talentovaných hráčů. A pro mě znamená zdejší angažmá další krok směrem nahoru."

Jak se z dostupných informací zdá, Roseboro není zcela typickým Američanem. Ač na Hané bydlí sám, během vánoční pauzy neodletěl domů, ale strávil ji v Česku. "Neměl jsem pro to zvláštní důvod, možná nemám rád letadla," říká aktuálně nejužitečnější hráč orlí letky.

V kontaktu je tu s řadou dalších zámořských hráčů, třeba s Doaksem ze Svitav, s Noffletem z Jindřichova Hradce, s Jonesem z Brna a pozná už se také s Kolíňáky na čele s McEachinem, jejž podobně jako další kolegy zná už z minulé "finské" sezony. A právě Medvědi od Kolína ho přes Vánoce na dva dny vytáhli na obhlídku Prahy, kde mu dělali průvodce. "Chtěl jsem poznat město a vážně se mi tam líbilo," pochvaluje si.

Bylo to jedno z řídkých vybočení z basketbalové rutiny. Roseboro totiž jinak skoro neopouští budovu haly. A to doslova. Bydlí totiž v její obytné části a do haly chodí tak často, jak to program jeho týmu a také prostějovských volejbalistek dovolí. A to přitom Orli většinu dní jedou dvoufázově.

"Trenér říká, že jsem "gym rat" (halová krysa) a doporučuje mi, abych víc regeneroval," doznává se Roseboro ke svým nadměrným dávkám.
 

I když je trénink od půl desáté ráno, on vstane už v osm a po snídani, kdy si většinou dá vajíčko se šunkou nebo proteinový šejk, pádí už po schodech do haly. Řádnou dobu před začátkem tréninku, aby se rozstrečoval, zahřál a zastřílel si.

Vzhledem ke své ubytovací adrese nepotřebuje auto, maximálně si půjčí kolo, a když už se jde někam s týmem, což se týká většiny obědů, sveze se s kolegy. Anglicky si promluví téměř s každým z týmu, přece jen víc času ale v hovoru stráví s triem Palyza, Dokoupil a Kouřil.    
 
Když je sám, dokáže si uvařit i nějakou tu kuřecí nebo hovězí pochoutku. A kdyby měl potřebné ingredience, možná by zvládl i své zatím nejoblíbenější české jídlo svíčkovou, kterou by ideálně zapil vychlazenou plzní.
 
Někdy se ale také sám vydá vstříc "nástrahám velkoměsta", aby uvařil někdo jemu. A byť některá klíčová slova už vypustí i v češtině, ne všude to stačí. Co se děje pak?   
"Umím si říct o místo v restauraci, nebo dát servírce spropitné, ale někdy se neobejdu bez překladače na googlu, což opravdu pomáhá, anebo musím zavolat spoluhráčům, a pak předat telefon," směje se.