Harding stále straší. Od Kena pochvala

S ADAMEM KONVALINKOU Tak málo mu chybělo ke slávě! Ještě šest minut do konce vedl doma nad Nymburkem o šest bodů a čtyři minuty před závěrečnou sirénou byl s Beksou vpředu aspoň o píď. Jenže favoritovi se ten večer poprvé naplno rozžhavil nový skórerský klenot z Weber State Jerrick Harding, který 32letému asistentovi zkazil jeho nečekanou trenérskou premiéru v Kooperativa NBL, v níž Adam Konvalinka sahal po utnutí 88zápasové ligové šňůry výher polabských hegemonů.

„Byla to asi jediná noční můra toho zápasu, která nás stále straší, protože jsme toho Hardingovi dovolili moc. Nemyslím, že by si některé situace vytvořil sám, ale my ho spíš trestuhodně nechávali samotného. Trochu si to stále vyčítám, ale i tohle je pro mě zkušenost,“ cení si i smutní mladý kouč po svém křestním duelu v NBL, k němuž přišel zcela znenadání.

Minulé pondělí musel tým kvůli zažívacím potížím dočasně opustit kouč Ken Scalabroni a den před středečním domácím zápasem s Nymburkem vedení Beksy Konvalinkovi oznámilo, že v atraktivním souboji povede mužstvo on. „Pokud jde o stres a přípravu, šlo zatím o mé největší zápasy kariéry. V tomhle jsem si to užil i „vyžral“ až do dna,“ říká asistent amerického stratéga Pardubic, který už je zpátky u týmu, a Konvalinka si tak po dvou prvních odkoučovaných zápasech NBL na další velkou šanci musí nějaký čas počkat.

Adame, jak jste si drama s Nymburkem a pak i nejtěsnější triumf na Hané užil?
Na jednu stranu jsem do toho byl hozený lusknutím prstů, na druhou jsem byl rád, že jsem si to mohl zkusit. Nervózní jsem byl při premiéře asi jako každý, navíc hned proti Nymburku a vzápětí na Olomoucku, což byly dva velké „oříšky“ na překonání. Já ale nedělal žádné velké změny, na lavičce mi navíc pomohl (sportovní ředitel) Radek Nečas, v němž jsem měl velkou a zkušenou oporu.

Jaký to byl najednou oproti roli asistenta rozdíl? Muset celý zápas stát před ligovou lavičkou, všem udílet pokyny a nebýt už ten „tichý vzadu“?
Po pravdě jsem za všechno cítil větší zodpovědnost, na druhou stranu už mám zkušenosti z minulé sezony od pardubického béčka a s hráči se snažím mluvit celých 40 minut. A pokud můžu mluvit a dostat to ze sebe, tak se mi v zápase i líp dýchá, než když to jako asistent musím v sobě dusit, když nesmím říct nic rozhodčím, a když se k hráčům jako sedící na lavičce těžko dostávám.

V každé situaci jste si v obou těch vypjatých zápasech věděl rady? Nic vás nezaskočilo?
Tohle by asi musel posoudit někdo jiný. Uvědomuju si, že jsme měli větší krizi v poslední čtvrtině s Nymburkem, ale neumím si moc představit, co šlo udělat extrémně jiného, čím by se to zachránilo. Celkově myslím, že i díky Radkovi to bylo zvládnuté.

Timeouty jste si bral vždy podle sebe, nebo vás k nim zkušený rádce občas pošťouchl?
Myslím, že k tomu nedošlo ani jednou. Vždycky jsem to nějak vycítil, když jsme tahali za kratší konec, nebo jsme udělali stejné dvě tři chyby v řadě. A timeout se pak týkal těch konkrétních situací, co se děly, a vytkl jsem tam ty chyby. Já nejsem zastáncem toho, aby hráči dostali deset informací a všechny museli pobrat. Je potřeba si rychle říct, co se musí zlepšit, a předat to hráčům, aby to i udělali.
 

Nevím, jak postupujete v první lize, ale dovolil jste si nesouhlasit nebo dohadovat s rozhodčími?
Velká diskuse nebyla a hlas jsem, myslím, nezvyšoval. Bylo jen pár situací, kdy se člověk podivil. Moc si ale nejde dovolit, člověk je tam na očích. Podle mě to bylo v rámci regulí a na úrovni.

Od arbitrů jste cítil, že v danou chvíli vás berou jako „full-time“ trenéra, nebo jste měl pocit, že jen „zaskakujete“?
Aniž bych se chtěl vychloubat, cítil jsem, že mě berou jako trenéra. Třeba před zápasem s Nymburkem se rozhodčí Vyklický přišel vyptat, co a jak se u nás děje, a po utkání jsme se uznale pozdravili. A v Olomouci to bylo s rozhodčím Matějkem podobné.

Proběhla před Nymburkem či Olomouckem i přes potíže Kena Scalabroniho nějaká společná domluva s ním o taktice a podobně?
Já mám přípravy na soupeře na starosti, i když tam Ken je. Takže šlo spíš o konzultaci řešení různých situací a to jsem proti Nymburku dělal s Radkem Nečasem. Trenéra jsme v tu dobu nechtěli zatěžovat. A před Olomouckem jsme si párkrát napsali a jinak jsem od Kena měl plnou důvěru - mně i Radkovi věřil, že nastavený koncept naší hry udržíme, což jsme i udělali. Třeba v braní timeoutů jsem ale měl úplně volnou ruku. Jasně, nemohl jsem si dělat, co jsem chtěl, ale tohle bylo na mně a vývoji zápasu.

Jak jste v očích o generaci staršího lodivoda obstál?
Po telefonu jsem dostal pochvalu za naše vystoupení s Nymburkem, nebo aspoň za těch prvních 32 minut. To byl prý super zápas. Povedl se ale především našim borcům. A pak přišla pochvala po Olomoucku, že se konečně (na čtvrtý pokus) zvládla nějaká koncovka.



Ve vašem týmu začala být znát od konce třetí čtvrtiny proti Nymburku únava na 34bodovém střelci Vyoralovi. Potřebovali jste, aby jej v závěru zastoupilo více hráčů?
Jo jo. My vsadili na užší rotaci, hráli jsme v osmi, což ještě není kritické, ale zrovna s Nymburkem, který 40 minut dokáže lítat nahoru dolů, jsme mohli předpokládat, že nám někdy dojde šťáva, což na konci bylo znát. V tomhle bude Nymburk hledat v lize těžko konkurenci. Pokud ho někdo neporazí už v dřívější fázi utkání, koncovky budou asi vždy v jeho prospěch.

Statisticky i herně vyrovnaný duel na Hané pro vás rozhodl trojkou Vyoral. Co pomohlo dál?
To, že jsme v poločase změnili obranu. V první půlce jsme hořeli v obraně clony na míč, kdy si s námi Radek Kouřil „dělal, co chtěl“. Změnili jsme tedy řešení a už jsme byli mnohem lepší, když jsme Olomoucko nepouštěli do jeho jednoduchého basketu a zakončování. A nebýt individuálního výkonu Palyzy, který se dost tlačil do koše a několikrát jednoduše skóroval, mohlo být rozhodnuto mnohem dřív.

Zajímavé také bylo, že právě pod vaším vedením tým dvakrát nasázel 12 trojek, což byl raketový nárůst po dvou trefách ve Svitavách.
Já doufám, že ve Svitavách jsme si vybrali slabší chvíli, která už se nebude opakovat. Ač jsme prohráli jen o pár bodů a trefili jen ty dvě trojky, což je docela paradox, byli jsme celou dobu horší a ten výsledek je skoro zázrak. Samozřejmě se dvěma trojkami toho ve venkovním zápasem moc předvádět nejde.

I vás bych se rád zeptal na nově zavedené video v ligových zápasech. Jak moc bylo v akci v těchto posledních utkáních?
Doma s Nymburkem se použilo, tuším, jednou, v situaci, kdy se řešilo, jestli střela při faulu byla za dva, nebo tři body. A na Hané se myslím nepoužilo vůbec. Video na jednu stranu asi zpřesní výroky rozhodčích, na druhou nevím, jestli v každém zápase bude pět deset nejasných rozhodnutí. Myslím, že je to docela drahá věc na to, že se využije dvakrát třikrát za zápas, byť samozřejmě v koncovkách to rozhodnutí může znamenat hodně. Za mě bych řekl, že tři rozhodčí by si ty situace měli pohlídat sami.