Hlasovat teď o MVP ligy, volil bych „Bočiho“

POD POVRCHEM S MICHALEM MAREŠEM Kapitán USK Praha Michal Mareš zažívá zatím nejlepší klubovou sezonu. Jeho tým mu dělá radost - po základní části soutěže mu patří skvělé 4. místo za třemi celky startujícími v evropských pohárových soutěžích. Sám Mareš šel týmu příkladem, nevynechal jediné soutěžní utkání, když v průměru zapisoval 12 bodů a 3 doskoky. O pozadí největšího týmového úspěchu posledních let bude nyní hovořit i pro NBL.cz.

POD POVRCHEM S MICHALEM MAREŠEM Kapitán USK Praha Michal Mareš zažívá zatím nejlepší klubovou sezonu. Jeho tým mu dělá radost - po základní části soutěže mu patří skvělé 4. místo za třemi celky startujícími v evropských pohárových soutěžích. Sám Mareš šel týmu příkladem, nevynechal jediné soutěžní utkání, když v průměru zapisoval 12 bodů a 3 doskoky. O pozadí největšího týmového úspěchu posledních let bude nyní hovořit i pro NBL.cz.

Michale, je hodně nečekané čtvrté místo po základní části pro Sovy nad plán?
Do sezony jsme šli se základním cílem - dostat se do skupiny A1. Dá se říct, že základní tábor byl dosažen. Začátek sezony se nám moc nevydařil. Spíš tedy první půlka. Po prohře ve Svitách se nám skupina A1 dokonce ještě víc vzdálila a v tu chvíli bylo pro nás čtvrté místo z oblasti sci-fi. Ještě zhruba čtyři kola před koncem ani nebylo jisté, zda budeme vůbec v A1. Po tom ale přišly důležité výhry, které asi nikdo ze soupeřů nečekal. Ty nás tam posunuly a dodaly nám víc klidu.

Co konkrétně rozhodlo o účasti USK Praha ve skupině A1?
Klíčové bylo, že jsme dokázali vyhrávat domácí zápasy. Doma jsme prohráli jen s Kolínem a Nymburkem. Také bylo rozhodující, že jsme byli schopni porazit všechny soupeře až na Nymburk. Plus se nám podařila cenná výhra v Kolíně a závěr základní části, kdy jsme měli pět výher v řadě. Pět výher v řadě při 22 utkáních udělá při takové vyrovnanosti hodně.



Platí tedy zatím až na výjimky okřídlené „Můj dům - můj hrad“?
Je možné, že to je specifickým prostředím Folimanky. Ta hala má svou atmosféru i trochu jiné vnímání hráčů. Lidi se spíš přijdou jen podívat, Praha je v tomhle anonymnější než menší města. S tím jak přišly lepší výsledky, nám ale lidi začali věřit, začalo jich chodit víc a Folimanka se probudila. Fanoušci se začali ozývat. Věřím, že nás přijdou podpořit v co největším počtu i na další domácí zápas, což bude 20. února proti Kolínu. Prý bude pivo zdarma, tak by tátové mohli vzít synátory a ukázat jim basket. (směje se)

Po Nymburku je USK nejlépe bránícím týmem soutěže. Kolik času věnujete právě obraně na tréninku?
Myslím, že hodně. Nebo takhle - na české zvyklosti je to určitě hodně. Je to vždy hlavní část tréninku. Rozhodně to vychází z filozofie našeho trenéra. Máme několik obranných schémat, která se v průběhu utkání mění, ale individuálně se na nikoho nepřipravujeme. Není to tak, že by přijel ten a ten hráč a my nějak zásadně něco měnili. Ve finále nám trenér vždy řekne, že důležité jsou obranné základy, o které se musíme v klíčových okamžicích opřít. Ty základy a zásady si člověk musí vybavit, i když ho probudí o půlnoci v posteli. Drilujeme je tři roky a známe je nazpaměť i pozpátku. (směje se) Konečně jsme to prodali i na hřišti.

Co bylo hlavní překážkou toho, že to takto dobře nešlo první sezonu pod koučem Alilovičem a že vyloženě úspěch nepřišel ani tu minulou?
Celkově jsme si na spoustu věcí museli zvyknout. Je tam hodně specifických prvků, které trenér vyžaduje. Navíc každý rok to rozvíjí, obohacuje a upravuje. Po změně trenéra to chce vždy čas a důvěru všech. Někdy to jde pomalu, někdy rychleji. Naše hra je specifická a trvá déle, než se vše zapracuje. Jedná se ale o systematickou práci, na kterou musí mít klub kuráž a nechtít vše hned.

Pochválí vás vůbec trenér za něco i osobně? Anebo se mu to jako řadě zejména zahraničních koučů u nás už vymstilo výbuchem v příštím zápase?
Když odehrajeme dobré utkání, trenér nás pochválí hned po zápase v šatně. Je přísný, ale zásadový a spravedlivý. Zároveň víme, že hned v pondělí po nás bude vyžadovat znovu tvrdou práci a disciplínu bez ohledu na to, co se dělo den předtím. Prostě další utkání, další příprava. Není v tom nic složitého.



Cítíte, že z vás soupeři mají letos větší obavy? Dá se to z něčeho vypozorovat?
Vyloženě něco takového nevnímám. Když se podíváme na tabulku a výsledky, je pravda, že se z nás stal černý kůň soutěže. Ostatně vybudovali jsme si tuhle pozici sami.

Na co ze základní části vzpomínáte rád a co byste raději vymazal z paměti?
Celkově v šatně nejraději vzpomínáme na výhru doma proti Pardubicím. Je to ta výhra, která je cenná o to víc, že Pardubice porazily Nymburk a hrály evropskou soutěž. Je to silný tým a to se počítá. Nic, na co bych chtěl zapomenout, nemám. Jsou momenty, kdy se cítím špatně, ale to k tomu patří a nelze mít jen jedno.

Čím to je, že USK má nejhorší úspěšnost střelby za tři body?
Těžko říct. Při našem herním stylu by to procento mělo být naopak vyšší. Je to paradox. Nemáme moc nepřipravených střel a většinu toho, co střílíme, jsou jasné a připravené pozici. Tohle zůstane asi zatím nezodpovězeno. Na druhou stranu jsme zlepšili bilanci šestek snad o 12 procent. V minulé sezoně jsme je měli katastrofální a teď jsme druzí. Jsou prostě věci, které nemají jasné vysvětlení.

S jakým cílem budete vstupovat do skupiny A1?
Nebudeme se dívat na nějaké umístění, ale chceme získat co nejvíce výher. Bylo by pěkné vstupovat do play-off na domácí palubovce. V A1 to nebude žádný med a není tam slabší soupeř. Každá výhra pro nás bude mít cenu zlata. Dá se říct, že další naší toužebnou metou je semifinále. To znamená postoupit přes první kolo play-off. Za tím jdeme.



Druhou fázi soutěže začínáte v Opavě, kde jste nevyhráli od 31. října 2012. Je to pro vás zakletá hala?
Vliv na to má samozřejmě cesta. To je ostatně vidět i na Opavě, když přijede k nám. Nesmí vám utéct začátek utkání, jinak se to těžko dohání a chytá zpět tempo hry. Podmínky mají ale všichni stejné. Dalším faktorem jsou věrní opavští fandové, kteří umí vytvořit opravdu dobrou domácí atmosféru a dostat soupeře i rozhodčí pod tlak. Přesto si myslím, že jsme tam za poslední dobu neprohráli nijak katastroficky a i letos jsme tam prohráli rozdílem jediného bodu a já doufám, že už teď v únoru to prolomíme.

Při aktuálním pohledu na tabulku to vypadá ve čtvrtfinále na Děčín, Opavu, nebo Kolín. Kdo vám zatím jako soupeř seděl nejvíc, kdo je naopak nejvíc nepříjemný?
Možná bych si rád zopakoval loňské play-off proti Děčínu a vrátil mu to vyřazení. I přesto, že zápasy s Děčínem jsou hodně fyzické a stojí dost sil, tak si myslím, že se nám s ním hraje nejlépe. Opava i Kolín jsou pro nás stejně nevyzpytatelné. V Opavě se nám dlouhodobě nedaří a celá série by nás stála dost sil i kvůli cestování. Ale nejde jednoduše říct, co je pro nás horší, zda Opava, či Kolín.

Kdo z hráčů Kooperativa NBL vás zatím svými výkony nejvíc oslovil?
Z cizinců to byl asi Sant-Roos. Celkově ta jeho basketbalová vybavenost, atletické schopnosti, pohyblivost… Z Čechů to je jednoznačně Jaromír Bohačík. Loni na tom začal makat a letos se to projevuje na výkonech. Určitě díky vyrovnanosti výkonů, schopnosti vést tým každý zápas a dát důležité koše v klíčovém okamžiku. Zároveň odvádí své i v obraně a na doskoku. Kdybych měl teď hlasovat o MVP celé ligy, dal bych určitě hlas „Bočimu“. Ostatně dokazuje to i při pohledu na statistiky a zároveň má důležitý podíl na našem čtvrtém místu. Skloubil svůj individuální výkon s tím týmovým, což je někdy ta nejtěžší disciplína pro hráče, a ne vždy to dobře dopadne. Tady to ale funguje.

Zanedlouho přijde „na přetřes“ formát soutěže na příští sezonu. Co preferujete vy, čtyřkolový nebo dvoukolový systém s nadstavbou?
Za sebe preferuju spíš čtyřkolový systém, i když je samozřejmě fyzicky značně náročnější. Je pak mnohem víc zápasů, což je důležité nejen pro mladé české hráče, ale podle mě to vyhovuje i víc těm starším nebo cizincům, že nemusí tolik trénovat a víc hrají. Teď je týden rozestup mezi utkáními, což je hodně. Ostatně „remcají“ i fanoušci. Stane se, že doma nehrajete třeba celý měsíc a pak je těžké udržet pozornost lidí, aby přišli svůj tým podpořit. Ten čtyřkolový systém navíc ukáže víc kvality hráčů po fyzické i psychické stránce. Projeví se tam víc týmovost, trénovanost a ustálí se kádry. Loni se taky hrálo do posledního kola, takže drama tam je stále.