Hodně lidí už nám gratuluje ke stříbru. Ne, ne!

S JAKUBEM ŠIŘINOU S opavským klubem není sice spojen odmalička, ale služebně nejstarší je ze všech hráčů rozhodně. Jako jediný ze současného kádru – vedle tehdejšího spoluhráče a nyní kouče Petra Czudka - zažil slavný postupový návrat do NBL na jaře 2008. A jako jediný z oné postupové party – vedle nymburského Pavla Pumprly - také ještě hraje ligu. To, že jej nyní čeká první finálový duel o titul mistra země na domácí opavské půdě, tak Jakub Šiřina dokáže náležitě ocenit. Pamatuje ještě časy ve skromnějším, o to však bouřlivějším stánku na Mařádkové, kam kdysi chodíval jako kluk sledovat velké hráče minulosti. Teď je na opavských prknech v mnohem větším divadle prvním dirigentem a do finále nejde jen s tím si ho zahrát. Kvůli tomu v něm není. A také nechce zůstat jen u jednoho.

S JAKUBEM ŠIŘINOU S opavským klubem není sice spojen odmalička, ale služebně nejstarší je ze všech hráčů rozhodně. Jako jediný ze současného kádru – vedle tehdejšího spoluhráče a nyní kouče Petra Czudka - zažil slavný postupový návrat do NBL na jaře 2008. A jako jediný z oné postupové party – vedle nymburského Pavla Pumprly - také ještě hraje ligu. To, že jej nyní čeká první finálový duel o titul mistra země na domácí opavské půdě, tak Jakub Šiřina dokáže náležitě ocenit. Pamatuje ještě časy ve skromnějším, o to však bouřlivějším stánku na Mařádkové, kam kdysi chodíval jako kluk sledovat velké hráče minulosti. Teď je na opavských prknech v mnohem větším divadle prvním dirigentem a do finále nejde jen s tím si ho zahrát. Kvůli tomu v něm není. A také nechce zůstat jen u jednoho.

Ve hře je navíci i jeden extra bonus. Bonus, s nímž by ještě pár lety nepočítal ani největší snílek. Na podzim už ale může být ve hře i plakát, který bude ze dveří domácí haly zvát na následující duel - ve středu se hraje: BK Opava vs Panathinaikos Atény. Zní to bláznivě, ale nemusí to být nereálné. I o tom bude nyní mluvit ústřední postava opavské družiny, která v pondělí na nymburské půdě (18:00 na ČT Sport) vstoupí do prvního opavského finále po 15 letech. A také deset let poté, co Jakub Šiřina Slezanům pomáhal NBL vybojovat, tehdy jako posila z NH Ostrava, „ošlehaná“ prvními 125 minutami v nejvyšší soutěži.    

„Na jaře 2008 jsem do Opavy přestoupil po základní části první ligy. Pro mě jako mladého bažanta to byl pořád velký zážitek, naskočit do mužské kategorie a hned zažít vyprodanou Mařádkovou, na kterou jsem jezdíval s tátou jako malé děcko na Opavu koukat, když tam hrávala o titul. A teď jsem to mohl zažít jako hráč a ještě s vybojovaným postupem do NBL. Z toho jsem byl nadšený,“ vzpomíná dnešní třicátník.



Jakube, jak daleko tehdy pro Opavu bylo další finále?
Po postupu jsem samozřejmě neočekával, že bychom hned mohli hrát o špici ligy. Nicméně předchozí trenér týmu David Klapetek připravil podhoubí pro „Čoudu“ (Petra Czudka) a po jeho příchodu se tým začal víc tmelit, budovat a získával sebevědomí, což se projevilo v tom, že se pak už pravidelně pohyboval na vrchu tabulky, poslední roky nechyběl v play-off a ta další fáze začala asi bronzovou medailí z roku 2014 ze série s Pardubicemi, kdy jsme si získali nějaký respekt ostatních týmů a patřili k užší špičce. Já už tři roky zpátky i do médií tvrdil, že bych si finále chtěl zahrát a že náš tým na něj má, když to dokázal Děčín, který tam byl třikrát za sebou. Teď to přišlo a je jedno, jestli to bylo po deseti nebo patnácti letech. Já jsem hlavně rád, že jsem se toho jako hráč dočkal, protože hrát finále je vždycky čest.   

Jak to žije ve městě zvlášť teď, po čerstvém postupu Slezského FC do první fotbalové ligy?
Nějakou horečku extra nepociťujeme, že by fanoušci chodili po městě ve žlutých tričkách. Je otázka, jestli je dobře, že se hraje finále až po 11 dnech od semifinále, nevím, jestli by nebylo lepší, kdyby ta pauza nebyla tak dlouhá a rovnou se šlo na to. Možná by ten fanouškovský dopad byl ještě větší. Tátova reakce ale byla, že je to naopak dobře, protože se v té prodlevě může o finále dozvědět mnohem víc lidí, včetně těch, co doteď na basket nechodili, a mohli by přijít. Zájem fanoušků určitě cítíme, hala se bude ve čtvrtek na domácí zápas otevírat snad už 80 minut předem a i ze sociálních sítí je znát, že lístky si lidi kupují docela ve velkém a já tak věřím v hodně početnou návštěvu.        

V jak početnou přesně?
Tvrdím, že bude plný dům (kolem 3000 diváků). Tribuny za koši jsou už týden vytažené, oprášené a připravené.

Vám je teď třicet, máte za sebou dvě mistrovství Evropy, kvalifikaci o olympiádu, byl jste MVP NBL a nyní jste už i prvním rozehrávačem národního týmu. Finále ale zažíváte poprvé, s jakými pocity do něj vstupujete?
Určitě se těším, přece jen je to moje první. Spoluhráč Martin Gniadek už se vyjádřil, že to je jeho první finále a může být i poslední. Já bych to takhle neviděl. Musím znovu zopakovat – když to dokázal třikrát po sobě Děčín, dá se to zvládnout i tady. Vždycky je to jistě i o tom, jakou pozici si vybojujete po dlouhodobé části, přesto play-off je něco jiného. Pardubice dvakrát za sebou byly před play-off druhé, ale pokaždé skončily v semifinále. Takže záleží i na načasování formy na vrchol sezony. My do finále nejdeme předem poražení, byť Nymburk je v letošní sezoně velmi našlapaný a dokázal to i v Lize mistrů. My jsme v Nymburce v nadstavbě minulé sezony vedli v poločase o dvacet bodů a vepředu jsme byli ještě po třech čtvrtinách, jsme tak schopní hrát i tam a domácí potrápit. Všechno si ale musí sednout. My se samozřejmě nejvíc budeme těšit na zápas v naší hale, před plným hledištěm, ve které doufám. Je to neskutečný zážitek a já věřím, že tu podporu fanouškům splatíme výhrou.           

Z vašich slov je znát, že do finále nejdete jen tak ho nějak odehrát, s oním často obligátním „hlavně neudělat ostudu“.
Ne, ne, ne. Říkat si tohle by bylo cestou do pekel. Doufám, že to, jak nám hodně lidí už gratuluje ke stříbru, nás zdravě nabudí, budeme Nymburku konkurenceschopní, porveme se o co nejlepší výsledek a zejména doma i o to vítězství, abychom to dotáhli až do rozhodujícího zápasu, kde se může stát cokoli.
 

Pomůže vaší sebedůvěře loňské domácí vítězství nad mistrem v semifinále, jež bylo prvním nad Nymburkem od prosince 2003?
Může to být pro nás jakási nápověda, nebo nám to dát nějakou výhodu, byť oni měli jiný tým než letos a můžeme se dohadovat, jestli byl silnější, nebo slabší. Věřím, že pokud doma předvedeme koncentrovaný výkon a nebudeme se bát, tak Nymburk můžeme porazit.

Pro koho je větší výhodou dlouhá pauza před finále?
Pro oba týmy je to stejné, oba měly dost času se na finále připravit a zregenerovat. Uvidíme, na koho to bude mít větší dopad. My měli delší pauzu než Pardubice i před semifinále, soupeř do něj šel prakticky hned ze čtvrtfinále a možná hodně lidí si říkalo, že bude v tempu a naopak že my ze zápasového rytmu vypadneme. A vidíte, jak to dopadlo – pro někoho i hodně překvapivě 4-1. Je vidět, že dost těžíme z dlouhodobé sehranosti, vidíme se prakticky poslepu a ani delší pauza před sérií nás nerozhodila.

V semifinále a finále se musíte potýkat s nejlepšími dvěma týmy sezony na doskoku. Jak hodnotíte tuhle disciplínu ve vašem podání v semifinálové sérii a jak se s doskokem vypořádáte ve finále, kde vám bude chybět statný forward Filip Zbránek?
S Pardubicemi jsme věděli, že doskoky budou hodně rozhodovat a už v prvním zápase jsme je vyhráli. Míra Kvapil, Martin Gniadek a celkově naši vysocí odvedli dobrou práci, hlavně Míra se hodně činil a patří mu důležitý díl našeho úspěchu. I díky němu jsme neměli propady, že by Pardubice měly 50 doskoků a my dvacet. Celkově jsme ta číslav v letošní sezoně vylepšili a nebyla tak otřesná jako dřív. A určitě se o doskoku budeme bavit i před Nymburkem. Na druhou stranu vidím výhodu v tom, že soupeři chybí Petr Benda. Byť už patří mezi ty starší, pořád je to pro Nymburk klíčový hráč a pod košem by soupeř mohl mít slabinu.

Věříte, že vám bude zásadněji nápomocná zóna, které se někdy věnujete i velmi rozsáhle?   
Nevím, jak často jsme ji proti Nymburku používali v minulých zápasech, ale ví se o nás, že ty zóny 2-3, 3-2 nebo 1-3-1 s osobní obranou různě točíme a uvidíme, co trenér vymyslí. Může se stát, že se rozhodneme zalézt do zóny na celých 40 minut a budeme spoléhat, že Nymburku to zvenku nepadne, můžeme to i střídat, ale hlavní výhoda je, že to můžeme točit i během zápasu a pro soupeře je mnohem těžší se na to připravit.
    
V semifinále byl vaším - pro mnohé nečekaným – trumfovým esem Radim Klečka, číselně nejužitečnějším hráčem pak Miroslav Kvapil. Koho vytáhnete z klobouku pro finále?
Já bych neřekl, že to bylo nečekané. Radim je vynikající hráč, jen ho dřív přibrzdilo zranění kolena, ale způsob, jak se z toho dokázal vylízat, a jak je na tom teď, to je důkaz, jak skvělý je hráč. U nás to hlavně není jen o mně, že já budu dávat body. Tu zodpovědnost na sebe dokáže vzít kdokoli, každý je schopný dát 20 bodů a to je naše velká zbraň. Soupeř si musí hlídat celou pětku a má to o to těžší, že každý jsme schopní vystřelit za tři. Třeba ve čtvrtfinále byl naším nejlepším střelcem 34letý Luděk Jurečka. A kdo bude trumfem ve finále? Nechte se překvapit.
 

Když bylo vidět, jak Nymburk agresivně i bez míče naháněl v semifinále oba klíčové guardy Svitav Slezáka s Markem, asi tušíte, co čeká ve finále vás osobně. Budete potřebovat velkou moc?
Myslím, že obrana Nymburka na nás bude o úroveň výš. Nicméně tím, že Radim, Luděk a další to dokážou brát na sebe, nebude se obrana soustředit jen na mě, byť se to může stát. Věřím ale, že i s tím se dokážeme poprat a soupeř s námi bude mít problémy.

Vedle finále nyní řešíte i další příjemnou starost s ním spojenou, a to možnost jít rovnou do základní fáze Ligy mistrů FIBA, na což nyní vedení klubu shání finance. Byl by to pro Opavu návrat do pohárové Evropy po 16 letech. Co by to pro vás znamenalo, když je nyní ve hře i tak zvučný soupeř jako Panathinaikos Atény?
Jaký by byl dopad, to bychom teprve viděli. Nevím zatím, jestli je stoprocentní, že soutěž budeme hrát. Vím o dotaci od FIBA nějakých 50 tisíc eur, tak uvidíme, jestli se vedení podaří sehnat i nějakého sponzora. Třeba se to povede na tom finálovém zápase, že tam někdo takový přijde. Pro nás jako české kluky by to byla perfektní šance zahrát si po Eurolize druhou nejlepší pohárovou soutěž a poměřit se s kontinentální špičkou. Hlavně pro naše mladé hráče by to mohla být dobrá škola.

Umíte si vizuálně představit ten plakát, na kterém by stálo – ve středu v 18 hodin BK Opava versus Panathinaikos Atény?
(usměje se) Říct mi tohle někdo před pár lety, že budeme v Opavě hrát Ligu mistrů, asi bych si poklepal na čelo. Už několikrát po sezoně probíhaly řeči o tom, že se přihlásíme do Alpe Adria Cupu, nebo do FIBA Europe Cupu, případně do Středoevropské ligy. Vždycky z toho ale sešlo. A teď najednou Liga mistrů?! Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. Až uvidím rozlosování černé na bílém a bude tam logo našeho klubu, tak tomu uvěřím.

Asi by to ale muselo znamenat i nějaké posílení ze zahraničních zdrojů. Nebo věříte, že byste to utáhli s českou sestavou?
Myslím, že bychom to utáhli, jak jsme teď. Netroufám si mluvit za trenéra a vedení, ale co vím, všichni jsme pod smlouvami, je nás třináct a o nějakém posílení nebude moc řeč. Museli bychom využít toho, že nás v Evropě neznají, ale zatím se to těžko odhaduje…