Hráč s cenovkou urychluje proces

S MARTINEM MARKEM Do zdánlivě nepřehledného světa lovu cizozemských akvizic se nyní vydáme s generálním manažerem BK JIP Pardubice Martinem Markem. Ten díky svému působení v zámoří i díky bratru Davidovi, asistentovi na prvodivizní Weber State, má hodně slušný přehled především o tom nejdůležitějším trhu - za „velkou louží“. I o něm bude řeč v následujícím zákulisním interview, stejně jako o důvěryhodnosti agentů, jejich provizích, klíčových parametrech hráčského výběru, ukrytých zraněních, konkurenceschopnosti české ligy, převisu nabídky a poklesu cen, různé síle vyjednávacích pozic, speciálních hráčských příbězích, sebevědomí borců z NCAA, úspěšnosti „trefování“ do posil, důležitosti Levella Sanderse a hráčích posílaných už rovnou s cenovkami.

S MARTINEM MARKEM Do zdánlivě nepřehledného světa lovu cizozemských akvizic se nyní vydáme s generálním manažerem BK JIP Pardubice Martinem Markem (na horním snímku vpravo). Ten díky svému působení v zámoří i díky bratru Davidovi, asistentovi na prvodivizní Weber State, má hodně slušný přehled především o tom nejdůležitějším trhu - za „velkou louží“. I o něm bude řeč v následujícím zákulisním interview, stejně jako o důvěryhodnosti agentů, jejich provizích, klíčových parametrech hráčského výběru, ukrytých zraněních, konkurenceschopnosti české ligy, převisu nabídky a poklesu cen, různé síle vyjednávacích pozic, speciálních hráčských příbězích, sebevědomí borců z NCAA, úspěšnosti „trefování“ do posil, důležitosti Levella Sanderse a hráčích posílaných už rovnou s cenovkami.     

Martine, jak je vůbec složité probírat se dnes nekonečným trhem zahraničních hráčů?
Ten proces se vždycky urychlí, když víme, co hledáme. U nás vše začíná už v průběhu, nebo nejpozději na konci sezony, kdy si jasně nastavíme typologii hráčů, které chceme. Nabídka je hodně veliká, ale čím konkrétnější ve svých požadavcích včetně platového rozmezí jsme, tím se vše zužuje. My se primárně snažíme hledat nové hráče mezi odchovanci. Když to nejde, oslovujeme volné české hráče. I letos jsme dávali nabídku dvěma Čechům, kdy v prvním případě nás „přehodil“ jiný klub, ve druhém se hráč rozhodl pro jiný tým s odůvodněním, že se trochu obává konkurence. Až když vyčerpáme možnosti domácího trhu, který je omezený, zadáváme na tu konkrétní pozici poptávku u hráčských agentur. Zadá se tak, kolik na hráče klub má, a z druhé strany se žádají třeba minimálně dva roky zkušeností z profesionálního basketbalu, ideálně i odehrané zápasy v evropských pohárech, nebo aby ten hráč byl lídrem na své pozici. Tím vším se to hodně vyfiltruje. Situace se ovšem liší, pokud klub nemá rozpočtové limity. Pak mu agenti posílají úplně všechno, co na dané pozici mají.     

Liší se aktuální ceny za stejný typ hráčů oproti době před třemi čtyřmi lety?
Ceny jsou dané tím, že v současnosti nabídka hráčů celosvětově převyšuje poptávku klubů. Na každou pozici se nabízí ohromné množství kandidátů, což evropským klubům trošku nahrává. Myslím, že ceny se postupně dostaly níž a české kluby už jsou se svými nabídkami konkurenceschopné. Pokud ten tým navíc hraje evropský pohár a v jeho rámci umožní hráči zviditelnění na kontinentu, nemusí se pak ani přeplácet. Obecně ale tohle vždycky záleží na typu klubu a jeho rozpočtu. Nemůžu teď mluvit za všechny kluby z NBL, ale podle mě i agentský trh už vnímá českou ligu jako stabilní prostředí.



Je současná situace na hráčském trhu v něčem jiná než dřív i v jiných ohledech?              
Pro nás konkrétně je jiné to, že jsme se za poslední roky o něco posunuli i po stránce skautingu. Jinak ta nabídka hráčů je dlouhodobě obrovská, což je dané systémem. V Americe je 330 univerzit v první divizi NCAA, zhruba totéž ve druhé i třetí divizi, což je nějakých 900 škol, kde každý rok skončí dva až tři absolventi. Ti mají jako prioritu hrát v NBA, když to nedopadne, tak se chtějí zkusit ukázat aspoň v Letní lize NBA, a až když to nedopadne ani po ní, tak to zkoušejí v Evropě. Na přelomu července a srpna se tak nakumuluje nabídka s obrovským houfem hráčů.

Nakolik volnou ruku u vás mají při hledání posil trenéři Sanders s Bartoškem a kdo za co zodpovídá?
Na celém skautingovém procesu děláme všichni, tedy trenéři, já a zapojuje se i Pavel Stara (předseda představenstva klubu) nebo Dušan Bohunický jako šéftrenér mládeže, se kterým určité věci konzultujeme. Po tom, co si nastavíme, koho hledáme, jsem já zodpovědný za komunikaci s agenty a vyhledávání vhodných hráčských typů, přičemž trenéři mají finální slovo v tom, koho by do týmu chtěli. Když pak společně protřídíme a zanalyzujeme to zprvu větší množství kandidátů, tak z těch, co nás zaujmou, si uděláme na každé pozici žebříček těch nejlepších. Do tohoto užšího okruhu už pak jdeme hlouběji – kontaktujeme hráče napřímo, představíme jim náš klub, zajímá nás jejich kariéra, jak se sami vidí jako hráči, jaké mají motivace a hlad po úspěchu. Kontaktujeme i jejich bývalé trenéry, s čímž nám hodně pomáhá můj brácha v Americe, který působí jako asistent na prvodivizní univerzitě Weber State, a má v NCAA hodně kontaktů. Vyjíždíme si i data ze Synergy, což je největší skautingový program, který hodnotí i všechny hráče z NCAA. Pak se pro někoho společně rozhodneme, dáme tomu hráči nabídku a já jsem zodpovědný za dotažení obchodního jednání s agentem daného hráče, kdy už řešíme detaily smlouvy.     

Mají trenéři stanovený minimální počet zápasů, ve kterém daného hráče chcete vidět?
Většinou se díváme minimálně na tři zápasy, trenéři i na víc. Vidí ho v různých podmínkách, v zápasech na univerzitě a samozřejmě v těch stěžejních, které odehrál v Evropě. Díváme se na zápasy proti těžkým soupeřům, v play-off. Pokud to má být lídr, zajímá nás, jak si dokáže poradit s tím, že se na něj soustředí obrana a podobně.



Jak velký je obvykle okruh kandidátů na jednu pozici?
To se v čase hodně mění. Když si na konci května zvolíme kritéria pro „jedničku“ (rozehrávače), necháme si naposílat kandidáty, což trvá několik dnů. Musí se odkoukat jejich zápasy, získat o hráčích informace. Když si pak u někoho řeknete „jo“, tak se ale může stát, že on má v tu chvíli už vyšší nabídku, kterou může vzít, a pokud je to kandidát číslo 1 vašeho pořadí, musíte ten okruh zase rozšířit. V průměru ale máme vždycky šest sedm kandidátů na každou pozici. Pak jdeme odshora a už se nám stalo, že vyšel třeba až třetí v pořadí.       

Měli jste někdy hráče na předběžné zkoušce, nebo pravidelně přicházejí do klubu až po podpisu smlouvy?
Když zapátrám v paměti, tak Jobi Wall, Lamb Autrey, Dominez Burnett přišli rovnou, v minulé sezoně Brandon Spearman totéž, Jackson Kent i při nějakých podmínkách taky, stejně i Daiquan Walker, tam to ale nefungovalo a museli jsme se rozloučit. Takže nepamatuju, že by tu za mého působení jako manažera někdo na zkoušce byl. Ještě jako hráč jsem ale zažil, že Derek Wright předchozí zkoušku měl. Ono ale stejně i po podpisu smlouvy se kontrakt stává platným až v okamžiku, kdy hráč projde zdravotní prohlídkou v klubu. Na prohlídku je smluvně vymezeno určité období, a pokud se objeví zranění neslučitelné s výkonem smlouvy, většinou se to dá rozvázat.

Je neprojití prohlídkou jediným důvodem, proč na začátku působení hráče v klubu lze smlouvu rozvázat?
Je to obchodní jednání dvou stran a do smlouvy lze dát cokoli. Je to o tom, jak moc toho hráče chcete, jakou pozici v tom jednání má hráč, jakou klub. Pokud se budete snažit přetáhnout někoho z francouzské ProA (nejvyšší soutěž), budete rád, že sem jde hrát a jste v dané situaci v horším postavení. Naopak půjde-li o nováčka z univerzity, který nabídek nemusí mít tolik, jste na tom zase líp vy. Je to tedy i o tom, jak se každá ze stran cítí být silná, a nakonec jde vždycky i o nějaký kompromis.



Vždy víte o všech předchozích zraněních a zdravotních problémech zvažované posily?
Tady směřuje první dotazování na agenta, který se ale logicky snaží hráče především prodat. Pak se kontaktuje i samotný hráč, dál jeho bývalí trenéři, u hráčů, kteří podstoupili například nějakou operaci, si necháte poslat i zdravotní zprávu, která se konzultuje s týmovým doktorem. A ten řekne – jo, do toho bych šel, nebo naopak nešel, protože se to může chovat tak a tak. Vždy ale platí, že hráče můžete po příletu podrobit jakýmkoli (zdravotním či fyzickým) testům, a pokud neprojde, může se kontrakt vypovědět.

Existují přesto případy, kdy nějaký ne tak zjevný zdravotní problém, který hráč může i tajit, ani velmi detailní zdravotní prohlídka nemusí odhalit?
Takový konkrétní případ jsme řešili loni u rozehrávače Trevina Parkse, který přiletěl a dopředu hlásil, že má zranění „hamstringu“ (zadní stehenní sval), které si přenáší z léta. My o tom věděli, všechno ostatní bylo v pořádku, nějakou dobu se to léčilo, ale pak se při podrobnějším vyšetření zjistilo, že jde o problém vážnějšího charakteru a my se museli s hráčem rozloučit už na začátku sezony. Z toho důvodu jsme během ní měli tři různé rozehrávače – nejdřív Parkse, pak Walkera a až potom Jirku Welsche.     

Kromě zdraví, na co ještě je třeba si dávat pozor?
Z lidské stránky bráno, jestli je ten hráč otevřený, je dobré si ho vždycky představit v našich podmínkách, v našem městě a v týmu. Říct si, co od něj očekáváme, jak si myslíme, že zapadne. Všechno je hrozně moc o komunikaci, je potřeba to hráči vysvětlit, aby se to, co hledáme, potkalo s tím, co chce on. Spoustu věcí si tak jde říct dopředu. Stejně tak je moc důležité mluvit s nováčky, což byl případ Domineze, kde znamenal velkou přidanou hodnotu Ell Sanders jako Američan, který tu žije dlouho, a těm klukům, pro něž je toho v dané situaci spoustu nového, při příchodu hodně pomáhá.     

S kolika agenturami pravidelně spolupracujete?
Těch, kde už jsou prověřené vztahy s těmi lidmi, je do deseti. Další využíváme nárazově, kdy jsme si od nich vzali hráče jednou, nebo jsme nebyli spokojeni. Tohle je hodně tvrdý byznys a těžce se v něm hledá důvěra a ve chvíli, kdy se vybuduje, tak se ji snažíte rozvíjet. U těch pravidelných agentur už je i zájem z jejich strany v průběhu sezony, což je hodně důležité, aby to nebylo jen tak, že podepíší hráče a už se o nic nestarají. Právě s těmi agenturami, které se zajímají o situaci svého hráče, jak je spokojený on, a jak klub s ním, a mají pro svého klienta dlouhodobější vizi, máme zájem spolupracovat.   



Spolupracujete především s agenty ze západní Evropy?
Dnes je trendem slučovat se do velkých agentur a společně sdílet své klienty napříč různými trhy. Většina agentur je buď západoevropská, nebo je to kombinace s americkou společností. Většinou tak mají agentury pro hráče působící v Severní Americe agenty přímo v USA, kde oni hráče nabírají, jsou pro ně spojkou a v Evropě mají partnery v různých zemích, kteří se pak o hráče starají lokálně.   

Jak velký je počet hráčů, které jste si vytipovali nebo našli díky různým kontaktům sami, bez zprostředkování agentů?
Co si pamatuju, když se uprostřed sezony zranil Ell Sanders, a hledali jsme rozehrávače, vytipovali jsme si čtyři pět hráčů, nicméně tehdy se sám ozval Lamb Autrey, že situace ve Finsku (kam odešel z Jindřichova Hradce) pro něj není nic moc a my se s ním tak spojili napřímo. Jinak ale ta prvotní nabídka vychází v drtivé většině případů od nějaké agentury.

Ve vašem případě je většina zahraničních hráčů americké provenience. Je to teď hodně dané přítomností Ella Sanderse, nebo jde spíš o to, že máte s americkými hráči dlouhodobě dobrou zkušenost?
Nabízí se to a je to přirozené, protože největší nabídka hráčů je z USA, z NCAA. Ell tam má spoustu kontaktů na trenéry a skauty, dostává řadu doporučení. Já tam mám taky hodně kontaktů, působí tam i brácha. Trh NCAA je hodně zajímavý, hráče si jde různě prověřovat. I přes to všechno hráč někdy může přijít a do týmu nezapadnout, protože se může trápit s evropským stylem hry, kulturně nebo se mu bude stýskat. Těch otazníků nad možnými reakcemi hráčů na nové prostředí je spousta, a proto se vždy jde do dílčího rizika. My se ale nebráníme ani jiným teritoriím. Když jsme loni hledali po odchodu Jobiho Walla další „čtyřku“ (power forwarda), měli jsme v hledáčku i chorvatského hráče, letos jsme koukali na Slovince, Chorvaty nebo Litevce. Realitou ale je, že nabídka amerických hráčů je teď obrovská.



Nakolik se za dobu vašeho manažerování podařilo trefovat do toho, co jste od hráčů očekávali?
Můžu to říct konkrétně – Brandon Spearman si své splnil, Walkera jsme museli pustit, byť měl za sebou super sezonu na Kypru, podobně dřív nezapadl ani Matt Hezekiah. Předtím se ale povedli všichni, odhadem se netrefíme do jednoho z pěti hráčů, kdy se objeví nějaký problém. Z 80 procent si ale zahraniční hráči své odvedou, o čemž svědčí i to, že bychom často rádi jejich angažmá prodloužili, ale jejich cena už je pak jiná. A pak jsou to různé příběhy hráčů – Dominez Burnett byl schopný se posouvat na vyšší úroveň, někdo to naopak nedokázal, což se týkalo třeba Lamba Autreyho.         

O možnostech platu pro hledaného hráče klub vždy informuje agenturu předem?
Ano, tohle cenové rozmezí se musí zadávat dopředu. Konečná cena se pak odvíjí i od toho, jestli hráč přiletí s rodinou, budou tam další letenky, skládá se to tak z více položek a nejdůležitější je konečný součet všeho, co klub hráči hradí, včetně provize pro agenta, která se většinou pohybuje kolem 10 procent (jež agentovi připadnou z celkové výše kontraktu). Pro nás je rozpočtová disciplína zásadní, a proto dopředu dáváme cenové rozmezí, a v jeho rámci potom ještě vyjednáváme.

Jak často je rozlišná představa o výši gáže důvodem nedohody?
Můžu mluvit jen za nás. Tím, že dáváme dopředu svou představu, víme od agentury, že by o to měli zájem. Pokud by si potom hráč řekl o nějaký „nesmysl“, tak to pro mě není důvěryhodný partner a není to dobrý začátek dlouhodobé spolupráce i s tím daným hráčem. Agent jedná vlastně jménem daného hráče a tohle prostě nepůsobí důvěryhodně. My nepracujeme s nějakým obrovským rozpočtem, ceny se dlouhodobě snažíme držet co nejníž a získávat co nejlepší hráče co nejvýhodněji. A naši zahraniční borci platově rozhodně nepřevyšují své české spoluhráče. Nechceme se dostávat do nějakých emočních bláznivin, protože rozpočet je jenom jeden a tohle by byla cesta do pekel. Vždy je to i o tom umět prodat svou konkrétní situaci, že to není jen o penězích. Dva tisíce dolarů v Česku není totéž, co dva tisíce dolarů někde v západní Evropě, kde jsou životní náklady a cenová úroveň celkově daleko vyšší.



Existují stále ještě hráči, kteří si angažmá s klubem domlouvají sami?
Jsou i takoví, co se nabízejí sami, bez agenta, ale my jsme za šest sedm let, co jsem tady, ještě takového neměli. Už se stalo, že někdo nechtěl se svým agentem spolupracovat, protože se rozhádali, a ještě neměl podepsaného nového, ale většinou když je hráč aspoň trochu nadprůměrný, tak dnes je těch agentur tolik, že bývá kontaktován hned několika společnostmi. Třeba hráči, co jdou z NCAA, a dávají šest sedm bodů na zápas, už si můžou vybírat i ze dvou tří agentur.

A nakolik sami agenti zásobují svými nabídkami vás, aniž byste cokoli žádali?
Tyhle nabídky chodí manažerům všech klubů automaticky, i během sezony je to denně deset patnáct „playlistů“. Nejaktivnější je trh samozřejmě po sezoně, zvlášť od července po konci Letní ligy NBA. A pak je to velmi aktivní v období Vánoc, kdy je řada klubů nespokojena s některými hráči. Dnes už dokonce agentury posílají rovnou i platové rozmezí svých hráčů, aby se celý ten proces urychlil. A s takovými agenturami chcete dělat, protože víte, na čem jste. Když takový hráč klub zaujme, má zajímavé highlighty, pustíte si pak tři celé zápasy, víte, jestli na něj máte, máte kontakt na jeho trenéry a prověříte si zdravotní stav, celý proces se dá dotáhnout velice rychle, klidně v řádu dnů.

Během sezony si hráči jakékoli problémy od hracího času po nízkou teplotu na ubytování řeší sami, nebo to spíš přehazují na agenty?
Řeší to napřímo. Agenti po většinu roku už příliš v ničem nefigurují, hlídají si peníze, jestli hráči hrají a tyhle věci, ale na další věci jako byt a auto mají hráči k dispozici týmového manažera. My chceme mít otevřenou komunikaci, aby hráč mohl svou nespokojenost komunikovat směrem k trenérovi, případně aby cokoli řešil s vedením klubu. Jsou ale i některé případy, kdy se agent ozve s nějakou nespokojeností. My se zase snažíme dávat zpětnou vazbu agentům, jak si hráč vede, jaká je realita, co by hráč mohl dělat líp. Pokud se nastaví pravidla komunikace, obě strany od začátku vědí, na čem jsou. Třeba když k nám hráč poprvé přiletí, trenér ho většinou hned vezme na večeři a všechno mu vysvětlí.



Kdo ze zahraničních hráčů bývá herně i při osobní komunikaci nejsebevědomější? Jsou to Američané? A kdo další?
Nemám rád generalizace, ale obecně američtí hráči, kteří sem chodí, mají jako jednu z předností vysoké sebevědomí. Podobně jsou na tom i hráči z Balkánu. Máme ale i spoustu sebevědomých Čechů. Teď nechci, aby to vyznělo špatně, ale prostě to tak je.

Ještě k vašemu bratrovi Davidovi (na spodním snímku) - jak konkrétně vám pomáhá s tipy on, který má za sebou hráčské působení v NCAA a nyní je asistentem na Weber State?
Během sezony mi dává tipy na zajímavé hráče, končící na univerzitách. V minulosti jsme často zkoušeli takové hráče oslovit už v průběhu jara. Oni ale mají obrovskou motivaci dostat se do NBA, a pokud jsou, řekněme, lídry na škole, mají obrovské sebevědomí, že budou draftovaní. I pokud nejsou pozvaní na ty oficiální předdraftové kempy, pořád doufají, že si je někdo vezme, pak se chtějí dostat do Letní ligy, potom mají možnost si zahrát NBA G-League a teprve potom možná zvažují Evropu. Ti vytipovaní hráči, co jsme dostali, pak třeba skončili výš v draftu, nebo šli hrát G-League. Na druhou stranu brácha je schopný, pokud už si někoho vybereme, získat rychle kontakty na bývalé trenéry daného hráče. Teď jsme takhle získali kontakt na kouče nové posily Dwaynea Benjamina z Oregonu, stejně jsme měli zpětnou vazbu na Spearmana a prakticky na každého nového hráče. V tomhle je brácha hodně důležitý.

Kolikátým džobem v NCAA pro něj Weber State je? A má šanci se jako Evropan někdy prokousat i na pozici hlavního trenéra?       
Je to už jeho čtvrtá pracovní štace. Postupně byl asistentem na Southern Utah, kde předtím studoval, pokračoval na Idaho State a pak na Utah State jako ředitel hráčského rozvoje. A ten head coaching? Je to o jeho ambicích, nasazení - každý trenér se na to dává, aby jednou mohl být tím hlavním, tak uvidíme. Už jako asistent má teď brácha dost povinností – je zodpovědný za mezinárodní rekrutaci hráčů, takže vyhledává nováčky v Evropě, často létá na evropské mládežnické šampionáty a mimochodem teď má na Weber State reprezentanta do 20 let Michala Kozáka z pražské GBA. 





Foto: M.Kříček, R.Valenta a BK JIP Pardubice