Hrát se v Berouně, mistr svící už by měl dovolenou

S MICHALEM ŠOTNAREM Rozehrávač ústecké SLUNETY Michal Šotnar má kliku, že v jejím domácím stánku se hrává i extraligový volejbal. To znamená, že musí mít i dostatečně vysoký strop. A takový on potřebuje. Nevyhnutelně! Jeho paraboly z trojkového oblouku v nejvyšším bodě takřka škrtají o stropy rozličných hal a v době stoupání míče budí dojem, že do obruče nikdy nemohou doletět. O to ničivější účinek mají při dopadu. Pětadvacetiletý dirigent hned čtyřikrát takto udeřil v posledních šesti minutách šestého duelu čtvrtfinále. První ranou poslal domácí zápas s Pardubicemi do prodloužení, třemi dalšími jej rozhodl. Za závěrečných 11 a půl minuty zařídil 14 z posledních 30 bodů týmu v utkání a zároveň 14 ze svých osobních 16 bodů. Stál tak jako velitel u super obratu z už takřka neřešitelné 15bodové jámy. A zároveň způsobil vůbec první Zápas 7 čtvrtfinálových sérií za dva roky, kdy se v lize hrají na čtyři vítězství. Rozuzlení velkého souboje mezi Beksou a Pandami můžete sledovat ve středu od 17:50 na webu České televize, nebo poté od 20:05 na stanici ČT Sport.

S MICHALEM ŠOTNAREM Rozehrávač ústecké SLUNETY Michal Šotnar má kliku, že v jejím domácím stánku se hrává i extraligový volejbal. To znamená, že musí mít i dostatečně vysoký strop. A takový on potřebuje. Nevyhnutelně! Jeho paraboly z trojkového oblouku v nejvyšším bodě takřka škrtají o stropy rozličných hal a v době stoupání míče budí dojem, že do obruče nikdy nemohou doletět. O to ničivější účinek mají při dopadu. Pětadvacetiletý dirigent hned čtyřikrát takto udeřil v posledních šesti minutách šestého duelu čtvrtfinále. První ranou poslal domácí zápas s Pardubicemi do prodloužení, třemi dalšími jej rozhodl. Za závěrečných 11 a půl minuty zařídil 14 z posledních 30 bodů týmu v utkání a zároveň 14 ze svých osobních 16 bodů. Stál tak jako velitel u super obratu z už takřka neřešitelné 15bodové jámy. A zároveň způsobil vůbec první Zápas 7 čtvrtfinálových sérií za dva roky, kdy se v lize hrají na čtyři vítězství. Rozuzlení velkého souboje mezi Beksou a Pandami můžete sledovat ve středu od 17:50 na webu České televize, nebo poté od 20:05 na stanici ČT Sport.

Michale, jakou jste si dával za stavu 56-71 šest a půl minuty do konce 4. čtvrtiny šanci, že budete hlavní hvězdou závěru?
(usměje se) Po pravdě, moc bych tomu nedal. Celý zápas jsem se necítil ve své kůži, moc se mi nedařilo a až ta první trojka, která nám zajistila prodloužení, mi hrozně pomohla. A pak už to jelo.

Než jste spustil svůj trojkový vodopád, měl jste na kontě pouhé dva body. Do té doby moc střeleckých příležitostí nebylo?
No, moc ne. Žádná otevřená střela tam nebyla a i ty střely na konci jsem si udělal sám po driblingu. Bylo to dobrou obranou Pardubic, kdy já, ale i ostatní tam nic volného neměli. Soupeř ví, co hrajeme, a každý další zápas je to těžší a těžší se prosadit.



Čím to, že ty střely v rozhodné fázi neměl na ruce spíš kolega Donald Robinson?
Prostě to tak vyšlo. Já si na to věřil, ale párkrát jsem to Donovi taky dával a buď se trefil sám, nebo z toho něco vytvořil. Několikrát se ale stalo, že když jsem mu chtěl přihrát, nešlo to, protože Jirka Welsch ho hodně dobře bránil od míče, takže toho víc zbylo na mě. Určitě v tom ale nebyly žádné pokyny, vyšlo to z mé hlavy. (směje se)

Některé trojky jste musel vysílat přes dlouhé ruce podkošových hráčů soupeře, a i proto víc vyniklo, jak vysoké svíce to byly. Tak jste střílel vždycky?
Tuším, že dvě trefené trojky byly přes křídlo Kenta a dvě přes pivoty. Jinak těmi vysokými oblouky jsem býval pověstný už od mládeže. A v některých halách jsem trefoval i strop. (směje se) Někdy se mi kvůli tomu smáli. Dodnes si pamatuju, že jsem nemohl hrát v Berouně, kde byl strop tak nízko, že jsem trojku vůbec nemohl vystřelit. Rozhodně tak vysoko nestřílím naschvál, jsem tak prostě zvyklý.

Věřil jste si na další trojky hned po té první, kterou jste poslal zápas do nastavení?
Asi jo. Do té doby jsem se celý zápas nemohl ničím chytnout a bylo to těžké. Dával jsem asistence, ale žádný úspěšný nájezd jsem neměl. Až v té čtvrté čtvrtině jsem jeden proměnil, pak jsem asistoval Filipu Šmídovi pod koš, trefil jsem tu první trojku a začal si věřit.  

Vaše trojka ze 40. minuty dorovnávala předchozí trojku pardubického Jiřího Welsche, nyní již spíše svátečního obloukového střelce, který nicméně další projektil trefil i v prdloužení. Zaskočil vás?
Zaskočil, a hodně! Sám nechápu, proč trojky nestřílí víc. Je to dobrý střelec a já si pamatuju, že takový býval i v minulosti. My ho ale necháváme volného, protože jsme se podívali na statistiky, kde to měl před play-off za celou sezonu 14/1 (včetně play-off do šestého zápasu 17/1), a čísla občas nelžou. Teď jsme ale byli překvapení, že to v závěru dvakrát zvednul.

Čím nejvíc se vám povedlo ze stavu minus 15 zvednout až do prodloužení?
Nemohli jsme se do té doby ničím chytit. Tak jsem se to snažil trochu vybláznit, jít soupeři víc do těla, na hranici faulu, abych trochu probral fanoušky i naši lavičku, kde jsme v tu chvíli byli takoví mrtví, a nevěřili si. Trenér mi říkal, ať se uklidním, ale já na to, že to jen zkouším trochu vybláznit. A nakonec to vyšlo. Probrali jsme se jako tým, a to hodně.
 

V závěru čtvrté čtvrtiny se hosté v útoku zdáli jako by paralyzováni. Vyráběli přihrávkové ztráty a jejich střely buď úplně míjely obruč, nebo jste je stihli i na trojce zblokovat. A neprosazoval se ani do té doby 28bodový Spearman…
To platí, hlavně Filip Šmíd s Donaldem Robinsonem utáhli šrouby právě proti Spearmanovi a v posledních minutách mu nedovolili prakticky vůbec nic. Velká zásluha tak patří jim.

Spearman v závěru trochu kulhal. Mohl to být dozvuk zranění z předchozího utkání?
Myslím, že to bylo jen naražené a nebylo to vážné zranění. V zápase běhal v pohodě a hrál dobře.   

Po 28 útočných doskocích Pardubic ze Zápasu 5 jste jich doma povolili jen 6. To je docela dramatické zlepšení.
Nevím ani, jak se nám to povedlo. Možná tam Pardubice tolik nechodily, ale my si to před zápasem dali jako hlavní cíl ke zlepšení. Doma měl soupeř v pátém zápase skoro o 40 střel víc a s tím se nedá vyhrát, ani pomýšlet na jakýkoli úspěch. Když jsme se dívali na statistiky z předchozích vzájemných zápasů, tak jsme prakticky ve všech byli lepší a jediné, v čem nás Pardubice válcovaly, byl jejich útočný doskok a druhé šance.  

V případě výhry ve středečním sedmém zápase o všechno by šlo o historický postup SLUNETY a její první semifinále klubových dějin. Bude na vás tato tíha okolností doléhat?
Pro nás to tíha není. Trenér nám v šatně zdůrazňuje, až si to užíváme a my se o to snažíme. Kouč nám dává do hlavy, že jsme lepší tým a soupeř je jen zkušenější a silovější. Ale chceme postoupit. Víru v sebe samé tedy máme a díky tomu jsme už třikrát vyhráli. Pokud bychom si nevěřili, tak bychom vyhráli maximálně jednou. My to ale nikdy nesbalíme a už není náhoda, že jsme dokázali vyhrát třikrát.

Jak moc vám bude ve středu chybět domácí atmosféra ze šestého utkání, kdy se v závěru na SLUNETĚ stálo a bouřlivě skandovalo?       
Bude nám chybět hodně, protože atmosféra u nás byla neskutečná. Už první dva zápasy doma byla taková, jakou jsem ji ještě nezažil, a obrovsky nám to pomohlo. Na druhou stranu soupeř bude hrát před svým publikem a bude pod hrozně velkým tlakem. Byl favoritem série, naopak my nemáme co ztratit a půjdeme si i sedmý zápas užít.   



Foto: SLUNETA Ústí/Sporty Ústí/K.Dvořáček