Hrdina Děčína: Táta? Jo, byl tu. A trochu chválil

Jeho otec seděl v děčínském hledišti, a i když to pak při střízlivé osobní pochvale nejspíš nezmínil, musel být nebývale hrdý. Syn dole na hřišti podával bez nadsázky životní výkon. S 23 body střelecky ten vůbec nejlepší za sedm sezon v NBL. A jako klíčový muž sestavy Válečníků zlomil po Zápase 3 i rozhodující bitvu semifinále s Prostějovem. Včetně neskutečného buzzer beatru z konce třetí čtvrtiny vysázel 20 bodů za necelých 10 minut, z toho 15 za pět a půl.

Jeho otec seděl v děčínském hledišti, a i když to pak při střízlivé osobní pochvale nejspíš nezmínil, musel být nebývale hrdý. Syn dole na hřišti podával bez nadsázky životní výkon. S 23 body střelecky ten vůbec nejlepší za sedm sezon v NBL. A jako klíčový muž sestavy Válečníků zlomil po Zápase 3 i rozhodující bitvu semifinále s Prostějovem. Včetně neskutečného buzzer beatru z konce třetí čtvrtiny vysázel 20 bodů za necelých 10 minut, z toho 15 za pět a půl.

V závěrečné čtvrtině trefoval do prostějovské obruče úplně všechno. Bez ohledu na vzdálenost a počet obránců před ním.  Z nájezdu i z trojky. Byl ve svém vlastním světě a nebyl nikdo, kdo by jej mohl zastavit. Hraje PlayStation a nevšiml si toho - tak tu velkou show na lavičce ohodnotil spoluhráč Pavel Bosák.

"Na tenhle zápas čekal celý Děčín hrozně moc dlouho a my sami se té rozhodující bitvy nemohli dočkat. Každý jsme odevzdali 150 procent a díky tomu jsme vyhráli," pravil rozehrávač, který Válečníky do vysněného premiérového finále dotáhl v pouhých 22 letech. Jako první playmaker, který ve vyřazovací části ligy zcela zastínil amerického kolegu Tuckera. Tohle všechno by si před dvěma lety při jeho příchodu na sever netipl nikdo.
 

"Je to krásný, že jsem mohl tým táhnout za splněním toho snu, ale nelítám ve hvězdách. A zásluhu na tom úspěchu mají všichni," prohlásil Vyoral, kterému otec Vladimír, poslední federální vicemistr Evropy, po utkání vyslovil střídmě plusové hodnocení. "Trošku mě pochválil," přiznal pokračovatel rodového řemesla.

Za startovací moment svého vystoupení pochopitelně označil eskamotérskou trefu z konce třetího dějství. "Začal jsem si víc věřit, něco mi spadlo z dálky a pak jsem se to snažil rozhodnout," prohodil. Jakoby by nebylo nic snazšího.

Trenér mu po zápase slíbil, že teď už bude moct střílet od půlky, odkud vyslal svou báječnou trefu na samém konci 30. minuty, častěji. Ale i kdyby ne, při dobíhajícím čase mu často stejně nic jiného nezbývá. A on už pár takových střel s přívlastkem rozhodující do obruče posadil.

Rodák z Weissenfelsu však v Utkání 5 nejen skvěle střílel, ale zároveň i řídil hru, když o parník lépe než naposledy v Prostějově řešil výhodové situace, do nichž se po přebrání od orlích pivotů dostal. A vedle toho za 35 minut ztratil jediný míč. Jako protřelý mazák. "Díky Bohu se to nějak povedlo," ulevil si nový hrdina Děčína, jehož pravou paži nyní zdobí nekonečně dlouhý škrábanec.

Po několika dnech oddychu nadejde 13. května nový den D. Den, kdy Válečníci vstoupí do své první bitvy o ligový titul. A na koho z nymburských rozehrávačů že si Tomáš bude nejvíc věřit? "Na nějakého hráče zpod koše, co je pomalejší než já," odtušil.