Humr Šimon pět oříšků od katastrofy!
POTRAVINOVÁ STORY ŠAMPIONA JEŽKA I vy jste si možná ve čtvrtek při přenosu z českého finále 1 on 1 Challenge všimli, že něco není v pořádku. A měli pocit, že buď si musíte zesvětlit obrazovku, nebo Šimon Ježek právě vylezl z rozžhavené pece. Byl totiž rudý jako pěkně vařený humr. A nikdo nechápal proč. Nicméně přesto, že poslední dva zápasy celý hořel, zvládl porazit Dalibora Faita a na závěr, kdy už měl pocit, jako by hrál uvnitř sauny, dokonce čtyřmi projektily zpoza oblouku vyřídil 8-3 siláka Kamila Švrdlíka.
POTRAVINOVÁ STORY ŠAMPIONA JEŽKA I vy jste si možná ve čtvrtek při přenosu z českého finále 1 on 1 Challenge všimli, že něco není v pořádku. A měli pocit, že buď si musíte zesvětlit obrazovku, nebo Šimon Ježek právě vylezl z rozžhavené pece. Byl totiž rudý jako pěkně vařený humr. A nikdo nechápal proč. Nicméně přesto, že poslední dva zápasy celý hořel, zvládl porazit Dalibora Faita a na závěr, kdy už měl pocit, jako by hrál uvnitř sauny, dokonce čtyřmi projektily zpoza oblouku vyřídil 8-3 siláka Kamila Švrdlíka.
„Když jsem před posledním zápasem, kdy už to bylo rozjeté v plné parádě, dělal rozhovor do přenosu, tak kluci vtipně poznamenali, že to vypadá jako zastrašovací aplikace, která vás udělá o třicet let starším. Tak po čtvrtku aspoň vím, jak budu vypadat po padesátce,“ smál se už včera děčínský Válečník, kterému už tou dobou bylo hej.
Ve čtvrtek kolem sedmé večer ale myslel na jediné - jak se co nejrychleji dostat na pohotovost. „Všechno to začalo před mým čtvrtým zápasem s Daliborem Faitem, kdy mi už trochu hořela hlava. A jak se to rozpumpovalo, po zápase mi bylo ještě větší vedro než normálně. Šel jsem tam na rozhovor do vysílání a to už jsem měl zarudlé vnitřní strany paží, nohou, hruď i slušně nateklý obličej. A v posledním zápase proti Kamilovi už to bylo na maximu. Možná podvědomě už jsem chtěl rychle na pohotovost, tak jsem to ukončil čtyřmi trojkami z pěti pokusů,“ směje se svému kousku, který by mu za běžných okolností možná ani nevyšel.
„Sil už nebylo moc, plus se přidal ten můj stav, což mě všechno hnalo do míň náročných řešení útoků. A když to padá, proč to nekropit dál.“
Tou dobou už mu bylo jasné, že u něj nastala ukrutná alergická reakce nejspíš na cosi snědeného během dne. „Asi šlo o oříšky, kde byla směs mandlí, kešu, rozinek a lískových ořechů, na což jsem ale dosud nikdy alergickou reakci neměl. Jak vždycky říkám, že tahle soutěž je tak specifická a nepředvídatelná, tak tohle bych nepředvídal vůbec. A na to, že vyhraju a ještě k tomu budu mít alergickou reakci na ořechy, bych si fakt nevsadil,“ chechtal se prožitému peklu.
Jakmile skončil turnaj, jeho vítěz se okamžitě sebral a byl z pražské Folimanky fyzioterapeutkou USK Anetou Šobovou převezen na pohotovost na Karlově náměstí, kde jej rychlé poskytnutí dvou fyziologických roztoků v kombinaci s dithiadenem vrátilo do normálu. A v deset se mohl vydat noční Prahou na cestu zpět do Děčína. „Chtěl bych za tuhle pomoc všem poděkovat. V pátek už jsem mohl normálně odtrénovat a všechno bylo v pořádku.“
Příští týden Ježka, jejž jiná (a dosud prý jediná taková) alergická reakce potkala už před půl rokem, čeká nezbytné alergologické vyšetření. „Anebo bych mohl zkusit vlastní metodu - že bych si koupil ty samé oříšky a po jednom zkoušel, na který zareaguju,“ vtipkuje.
Tentokrát měl ještě štěstí v neštěstí, ale Bůh ví, jak by to dopadlo, začít s konzumací zrádných oříšků dřív, nebo jich pozřít větší množství.
Ani nepříjemný zážitek ale děčínskému kapitánovi nemohl překrýt pocit ze skvělé práce, již na Folimance odvedl. Hráč, který v základním kole stál jednu proměněnou šestku Ondřeje Sehnala od vyřazení ze soutěže, v českém finále ovládl všech pět duelů, z toho tři proti vyšším podkošovým hráčům.
Z pestrosti jeho hry, kdy namísto ortodoxních průniků do koše na levou ruku ze základního kola střídal „crossovery“ (prudká a nečekaná změna směru driblinku), spoustu tref z oblouku i zakončení z odskoků, bylo znát, že se na finálové kolo důkladně připravil.
„I můj malý brácha, který taky hraje basket, mi říkal, abych už udělal i „crossover“ doprava. Tak jsem ho poslechl. Zkoušel jsem si i nějaké úniky a chození do otoček, když jsem byl v sobotu sám na hale a před židlemi si šteloval techniku, takže nejvíc jsem to testoval s neživými obránci,“ usmívá se. „Navíc mi prospělo, že na trénincích se teď individuálním činnostem hodně věnujeme.“
Ježek neskrývá, že i pro něj byl čtvrteční triumf nemalým překvapením. Jen mu to však potvrdilo nepředvídatelný charakter soutěže, jejíž play-off může za necelý týden vyhrát nejspíš kdokoli z jeho účastníků. „Ano, může se stát opravdu všechno a každé kolo jsme svědky toho, že dojde k něčemu nepředpokládanému,“ pokyvuje už standardně zbarvenou hlavou Šimon Ježek.