I to vyhrávání se musíte naučit
S KOUČEM HRADCE LUBOMÍREM PETERKOU Před každým zápasem teď nervózně podupává, jestli i tentokrát vyjdou jeho týmu negativní testy. A klepe na dřevo, když se tak opět stane, byť tomu už sám ani nemůže uvěřit. Jako by se jen Královských sokolů aktuální všudypřítomná koronavirová epidemie vůbec netýkala a jejich tým tak neohroženě kráčí vstříc historickému úspěchu už téměř stoletých dějin klubu.
Na čele s koučem Lubomírem Peterkou, který si už s klubem prošel lecjakými nesnázemi i nekonečnými pokusy o postup z první ligy. Nyní Sokoly dovedl už na šesté místo ligové tabulky a i on po sobotním triumfu nad Tury dál sní sen o první hradecké účasti v play-off.
Trenére, jak velká u vás panuje euforie po už třetí domácí výhře nad silným soupeřem v řadě?
Samozřejmě je tu velká spokojenost. Byly to tři domácí zápasy s těžkými soupeři, takže jsme za to rádi. Pořád nás mrzí i ty čtyři nedotažené zápasy, kdy jsme těsně prohráli, ale zase jsme nečekali, že bychom teď mohli být takhle vysoko. Tušil jsem, že sezona i vzhledem ke covidu bude vyrovnanější.
Vy jste tu koronavlnu zatím i docela využili, protože už jste snad jediným týmem, kterému se virus stále vyhýbá.
To se na tom samozřejmě taky podepisuje, ale radši na to ani nemyslím. Doufám jen, že to vydrží.
Klepete to na dřevo každý den?
(usměje se) Je fakt, že každý další odběr před zápasy už si říkáme, že statisticky už to někdo musí být, že už to někdo musí dostat. Zatím ale naštěstí pořád nic.
Takže ani na Silvestra nebo o Vánocích nebyly žádné párty?
To si úplně nemyslím, ale jsme celkem zodpovědní. Kluci se spíš navštěvují mezi sebou a větší kontakty se snaží omezit. To jsme si řekli už na začátku. A je v tom i kousek štěstí, anebo je možné, že už to někteří měli dřív, ještě než se testovalo. Těžko říct…
Váš tým je nyní šestý i přes průměr 16 ztrát, nijak závratný doskok i nijak pevnou obranu (87,2). Čemu to tedy přičíst?
Tu obranu nám zhoršila dvě vyprášení od Nymburka o 50 a 57 bodů (bez těchto utkáních by defenzivní průměr činil 84,2), jinak není tak hrozná, byť ani není nijak skvělá. Projevuje se ale, že to jádro je třetí rok spolu, jsme sehraní a hlavně doma jsme nepříjemní. Mám tam chytré hráče, kteří to umějí uplatnit. Nemáme třeba tolik talentu jako jinde, ale to jádro je zkušené, umí si vyhovět a už jsme se i trochu naučili vyhrávat. Ty první dvě sezony v lize jsme byli takový otloukánek a i to vyhrávání se musíte naučit. A to jsme ještě nedotáhli některé zápasy, jako zejména v Děčíně, kde jsme vedli o 25 a prohráli v prodloužení.
V závěru tohoto utkání si někteří vaši hráči ještě na hřišti skoro vjeli do vlasů. Jak složitě se z takového zápasu tým sbíral?
Tam ta frustrace už byla obrovská. Nikdo nechce prohrávat a kluci už to neunesli. My si k tomu ale hned druhý den sedli a vyříkali si to. Přece jen ti hráči jsou už natolik zkušení - možná máme i nejvyšší věkový průměr v lize -, že to zvládli a my dál čekali na svou šanci. A ty poslední domácí zápasy nás hodily dopředu.
S vyšší věkovou strukturou týmu nejspíš souvisí i to, že vám při užší rotaci některé druhé poločasy utíkaly. Jak to je znát, že se nemůžete při hře vyšťavovat tak jako mladá krev v USK nebo v Brně?
To je jistě pravda. Třeba s Nymburkem se klukům nechtělo moc honit, i když jsem je na to upozorňoval. Ta rotace je užší a někdy síly docházejí. Zase ale v domácích zápasech jsou na tom kluci asi líp, padnou nám i těžší střely a vydržíme to. My se tedy doma i venku snažíme hrát stejně, ale venku jsou soupeři agresivnější, nebo trefí o pár těžších střel víc. Těžko se to hodnotí. Samozřejmě naši starší pak mají i upravený tréninkový režim, mají toho o něco míň, abychom tu zátěž při víc zápasech v týdnu vydrželi.
Když jste mluvil o vyříkávání po Děčínu, probíhalo celé v češtině, tedy s tím, že vaši srbští muži nepotřebují překlad do angličtiny?
Ne, ne, v podstatě už mluvíme jen česky. Nemanja Barač mluví slovensky a rozumí normálně a i Peda Stamenkovič už nám rozumí. Jen aby nedošlo k nějaké mýlce, tak se to občas dalo i do angličtiny, ale jinak používáme jen češtinu. I Peda už je tu třetí rok a jsou to hráči, co předtím hráli na Slovensku. Pokyny během zápasu tak udílím výhradně v češtině.
Pomohlo v poslední době i to, že křídlo Barač a naposledy s Tury i Halada šli bodově víc nahoru?
Filip Halada nám po delším odmlčení hodně pomohl právě se Svitavami a na Barače, který byl dlouho zraněný, jsme už „čekali“ dlouho. On je především skvělý obránce, je vysoký, silný a brání klíčové hráče soupeřů. A když se přidal i bodově, bylo to hned znát.
V řadě zejména vítězných zápasů jste na tom byli dobře v produkci zpod koše. Vyznáváte tedy tuto „starou školu“?
Oba naši dlouzí Peter Sedmák a Pavol Lošonský jsou opravdu zkušení pivoti. „Sedmo“ sice není nějak excelentní obranář, ale kdybych si měl vsadit na někoho ve hře dole 1 na 1, tak bych si určitě vsadil na něj. Umí si tam poradit hodně dobře.
Pod vámi je to v tabulce hodně napěchované, přesto platí, že byste v tuhle chvíli absenci v letošním play-off skoro obrečeli?
Moc by nás to mrzelo, na druhé straně jen do konce základní části ještě zbývá několik zápasů a leckomu ještě chybějí některé dohrávky, těžko se to tedy predikuje. A byť jsou tam i týmy s horším losem, my máme venku Opavu, která prohrála jen jednou, a Pardubice, které se po výměně trenéra zvedly, a doma přivítáme vedle Olomoucka i nebezpečný Kolín. Nemáme tak vyhráno, je to hrozně nečitelné, i tím, že najednou někomu chybějí hráči, jako teď Ústí. A navíc nevíme, jaký bude další formát soutěže, nebo v jaké formě bude nadstavba, což se teď těžko odhaduje.
