Inspirace pro syny? Ne, ti mluví o titulech z NBA

S REKORDMANEM PETREM BENDOU Zpovzdálí sledován svou ženou Marikou, která pod volejbalovou sítí pěkných pár trofejí na profi úrovni také posbírala, hovořil už několikátý rok po posledním ligovém zápase na totožné téma – o svém stále rostoucím a už nějaký čas i dvojciferném počtu titulů z NBL. 28. května to díky třetímu finálovému vítězství nad Děčínem dotáhl k novému domácímu rekordu pod bezednými koši svým dvanáctým, jímž překonal i dosavadního spoludržitele Ladislava Sokolovského, dříve spoluhráče a nyní kolegu zařezávajícího ve funkcionářské složce nymburského klubu. Jen těžko přetěžko se jednou bude na tuzemské scéně někomu překonávat právě Petra Bendu.

S REKORDMANEM PETREM BENDOU Zpovzdálí sledován svou ženou Marikou, která pod volejbalovou sítí pěkných pár trofejí na profi úrovni také posbírala, hovořil už několikátý rok po posledním ligovém zápase na totožné téma – o svém stále rostoucím a už nějaký čas i dvojciferném počtu titulů z NBL. 28. května to díky třetímu finálovému vítězství nad Děčínem dotáhl k novému domácímu rekordu pod bezednými koši svým dvanáctým, jímž překonal i dosavadního spoludržitele Ladislava Sokolovského, dříve spoluhráče a nyní kolegu zařezávajícího ve funkcionářské složce nymburského klubu. Jen těžko přetěžko se jednou bude na tuzemské scéně někomu překonávat právě Petra Bendu.

Zcela nepředstavitelnou cifrou musí být titulový tucet i pro oba jeho syny, jež sám vede v basketbalovém klubu v sousedních Poděbradech. Anebo jim snad slouží jako inspirace?

„Tohle vůbec neřeším. Ať se tím hlavně baví. Já je do ničeho netlačím, a když jim půjdu příkladem, je jedno, jestli budou hrát basket, šachy, nebo ani nebudou dělat sport. Hlavně ať je to naplňuje,“ nechce na své potomky vytvářet žádný tlak 37letý otec.



Zdálo by se tak, že o titulech se u Bendů vůbec nemluví. Jenže…

„Ale jo, mluví o nich, ale o těch z NBA. Tak uvidíme,“ nadhodí chlapík, který nedávno podepsal s Nymburkem smlouvu na další dva roky a své angažmá na nejvyšší scéně si tak prodloužil minimálně do 39 let.

Velká slova od něj ale kvůli překonání rekordu nečekejte. Jak řekl už mnohokrát, první i poslední titul mají vždy stejnou cenu, navíc v případě dobývání toho prvního v roce 2008, tehdy ještě proti Novému Jičínu (4-1), si ani nebyl jistý, zda se slavil doma (správně), nebo venku.

„A i když jsem byl teď už dva dny připravován na to, že na tohle budu tázán, ani na první oslavy bych si už nevzpomněl,“ přiznal Benda, jehož tým po prvním posezení s rodinami a blízkými v rámci haly měl včera ještě v plánu zavítat do místního hudebního klubu.
 

A tam možná Petr Benda také nechal provětrat svou kreditní kartu, aby „poslal“ i něco do týmu. I když...

„Co bych do týmu dával? Už jsem pro něj udělal v sezoně dost, ne?“ otázal se napůl vážně.

To ovšem nechtěl slyšet vedle stojící kapitán Pavel Pumprla. A spoluhráče vyzval: „A co nám teda teď koupíš?“

„Co bych koupil? Nic, ať koupí oni mně,“ odbil téma na druhou stranu Benda, aby pak přece jen smířlivě dodal: „No, možná by jedna runda mohla padnout.“

Než se ale dostalo na tyhle fórky, byl Benda ve svém „byznys módu“ a ve třetím finálovém utkání plně koncentrovaný na každý okamžik. Do těch zhruba dvou hodin, jež jej přivedly do historických kronik, vložil maximální úsilí a třeba to, jak v obraně na nohách ustál o 12 let mladšího a o 13 čísel nižšího rozehrávače Děčína Ondřeje Šišku, byla práce hodná skutečného mistra.

„A to je jako divné, že jsem to stíhal?“ osopil se naoko. Pak ale přece jen uznal, že to není samozřejmá věc. „Jistě se někdy cítím unavený, ale snažil jsem se týmu pomoct i takhle, aby mě neobcházeli ani malí hráči.“



Ostatně z nymburských tréninků se samými reprezentanty nebo šikovnými americkými dribléry má v tomhle výbornou školu. A našel i jednoho z kolegů, se kterým si v tomhle směru neví rady. „Když Geno Lawrence začne roztáčet ty svoje triky s míčem pod nohama nebo za zády, je to těžké. To radši odstoupím dva metry a nechám ho vystřelit.“

Slovo muselo padnout i na téma projití ligové sezony bez jediné porážky, a tedy s bilancí 47-0. Tým to podle Bendy dlouho v kabině neřešil, ale ke konci ligy prý už i na tohle přišla řeč. „A už jsme to pak chtěli dotáhnout.“

Ač se ale zdá, že to mistr zvládl jako mávnutím kouzelného proutku, tak jednoduché to vždy nebylo. Ze 47 zápasů Středočeši sedm vyhráli jen do 9 bodů a z toho čtyřikrát nejvýš o čtyři, o což se dvakrát postarala Opava (jednou padla až střelou v poslední sekundě) a jednou Svitavy a Olomoucko (vedlo ještě v poslední minutě).

„V situaci, kdy se hraje i evropský pohár, se zápasů většinou nakumuluje hodně a udržet koncentraci na každé ligové utkání je někdy obtížné. Letos se nám to ale dařilo a za to nám patří uznání. A i když tam dva tři momenty, kdy nám to v utkáních nešlo, byly, vždycky jsme se z toho dokázali vzpamatovat,“ pochvaluje si v 37 letech nejvíc trénující hráč nymburských mistrů, který je v jejich titulové éře i rekordmanem týmu s 12 odslouženými roky v klubu.