Já tomu věřil! A diváci se letos musí bavit

S PREDRAGEM BENÁČKEM Už ve čtvrtek úderem 18. hodiny bude na svitavské Střelnici spuštěna první super bitva série o bronz. A bude to bronz historický, neboť jak domácí Tuři, tak hosté z Olomoucka vyhlížejí vůbec první ligovou medaili pro svůj klub. Už tím je dané, že půjde o líté řeže s nejasným koncem. „A právě tohle je to pěkné, co se v lize letos děje, a co se dělo i loni. Všechno je to vyrovnané, může hrát každý s každým, přidávají se další týmy a to je pecka. Myslím, že diváci se letos musí bavit,“ neskrývá nadšení nad průběhem letošní sezony Kooperativa NBL kouč Hanáků Predrag Benáček, byť právě ona vyrovnanost soutěže nakonec jeho tým připravila i o větší šanci na finále.

S PREDRAGEM BENÁČKEM Už ve čtvrtek úderem 18. hodiny bude na svitavské Střelnici spuštěna první super bitva série o bronz. A bude to bronz historický, neboť jak domácí Tuři, tak hosté z Olomoucka vyhlížejí vůbec první ligovou medaili pro svůj klub. Už tím je dané, že půjde o líté řeže s nejasným koncem. „A právě tohle je to pěkné, co se v lize letos děje, a co se dělo i loni. Všechno je to vyrovnané, může hrát každý s každým, přidávají se další týmy a to je pecka. Myslím, že diváci se letos musí bavit,“ neskrývá nadšení nad průběhem letošní sezony Kooperativa NBL kouč Hanáků Predrag Benáček, byť právě ona vyrovnanost soutěže nakonec jeho tým připravila i o větší šanci na finále.

Série o třetí místo se hraje na dvě výhry, a i proto vystupuje do popředí důležitost domácího prostředí.

„Samozřejmě to budou těžká utkání, protože my i Svitavy budeme chtít získat první medaili. Svitavy hrály do minulého pátku náročnou sérii s Děčínem a my měli víc času na odpočinek, ale i ten někdy spíš ublíží. My měli před semifinále dva týdny volna, teď je to zase deset dní a to nedělá dobrotu. Hráči vypadnou z „laufu“. Těžko tak odhadnout, zda rozhodne naše menší únava, nebo něco jiného. Budou to vyrovnaná a vyhecovaná utkání, na která se těšíme, a my i Svitavy se o to popereme,“ hlásí zkušený kormidelník, který se nyní důkladně ohlédne i za semifinálovou sérií s už 55 ligových utkání neporaženými nymburskými hegemony.



Trenére, o kolik horší byla oproti vašim očekáváním semifinálová porážka v poměru 0-4?
Tak, já jsem věřil, že můžeme přes Nymburk postoupit...

Prosím?
(usmívá se) Já věřil. Nedopadlo to, ale bylo nás hodně, kteří jsme věřili a přáli si to. Jistě, Nymburk v této sezoně v lize ještě neprohrál a my uvnitř týmu si tak dali opravdu vysoké cíle. Takové si ale musíme dávat, pokud chceme být úspěšní. Mrzí mě, jak to skončilo v posledním zápase (jasná porážka), předtím jsme ale odehráli dobrých a vyrovnaných dva a půl utkání. Nymburk byl samozřejmě lepší a zvítězil, my ale nemáme čeho litovat. A opravdu jsme věřili, že můžeme postoupit a to vidím jako pozitivum.

Z toho, co vám k postupu chybělo, jak zásadní byla užší rotace opěrných a zkušenějších hráčů? A na kterých pozicích byste si býval přál mít ji vyztuženější, aby to mohla být ještě vyrovnanější série?
Nymburk je tým, který má osm (současných či bývalých) reprezentantů a čtyři slušné cizince. Jakákoli pětka na hřišti je vždycky silná a při jakémkoli vystřídání se soupeři nijak neuleví. Nám by se hodilo, kdyby někteří z našich hráčů, co nemají tolik zkušeností z play-off, zahráli o něco líp, nebo si víc věřili, anebo měli víc těch zkušeností. Pak by ta série určitě byla trochu jiná. Letos to ale pro ty méně zkušené bylo napoprvé ještě asi moc těžké, hrát takové série jako s Pardubicemi a teď s Nymburkem. Jeden nebo dva hráči s většími zkušenostmi z play-off nám tam chyběli, především na perimetru, nebo ještě přesněji na rozehře, protože Dunans a Pelko byli hrozně vytížení. Mít ještě Močnika, který byl dlouhodobě zraněný, možná už bychom tam problémy neměli. Já ale těm (méně zkušeným) klukům věřil a věřím jim i dál, byla to pro ně dobrá škola. A myslím, že díky tomu by příští rok bylo semifinále z jejich strany ještě lepší.

Je posílení na perimetru úkolem na léto, anebo budete spíš spoléhat na zlepšení vašich mladých českých pušek?
Já věřím, že Adam Goga bude na pozici rozehrávače ještě lepší a příští play-off zvládne ještě líp. Totéž platí o Frantovi Váňovi na křídle. Teď je ale zároveň ještě brzy na to říkat, co a jak bude v příští sezoně. Obecněji řečeno, potřebovali bychom udržet nebo získat především hráče typu Dunanse či Pelka na pozice guardů.

Věřil jste původně i v to, že Petr Bohačík jako „last minute“ posila ze závěru nadstavby by měl být tím hráčem, který jak pro čtvrtfinále s Pardubicemi, tak i třeba pro semifinále s Nymburkem pomůže srovnat pod košem se soupeři síly?
Petr pro nás byl pod košem obrovskou posilou, hlavně v situaci, kdy Josip Mikulič míval výkyvy – jednou zahrál dobře a pak třeba pětkrát slabě. My jsme tak potřebovali zkušeného hráče. Petr splnil svou roli a naše požadavky a mě jen mrzí, že s námi nemůže pokračovat pro příští sezonu (podle dohody klubů byl jen zapůjčen na závěr sezony z Ostravy – pozn.). Byl to s ním určitě dobrý tah a jsem přesvědčený, že nám hodně pomůže i v boji o bronz.

Jak padla volba právě na něj?
Hledali jsme silného hráče pod koš, ať už Čecha, nebo cizince. Dívali jsme se do Kolína, kde by býval připadal v úvahu jen Machač, ale nám se spíš hodil jiný typ hráče. A v Ostravě připadali v úvahu Bohačík, nebo Zaharijevic. My se samozřejmě rozhodli pro Bohačíka, který má větší zkušenosti a je to opravdu dobrý hráč. Navíc výborně zapadl do týmu a po pár zápasech to vypadalo, jako by u nás hrál už pět let. Zaplaťpánbůh, že na naši žádost kývl, taky to tak nemuselo dopadnout.

 

Čím to, že druhý zápas v Nymburce byl z vaší strany lepší, přestože jste hráli podruhé za 24 hodin a v užší rotaci než soupeř?
My jsme dobře odehráli už první poločas Zápasu 1, jen jsme napáchali neuvěřitelné chyby na začátku třetí čtvrtiny, kdy jsme z osmi útoků měli asi sedm ztrát, což Nymburk potrestal, a dál nebylo o co hrát. Pak už jsme šetřili síly na druhý den. Jistě jsme se podívali na video a na své chyby a přáli si, aby to vyšlo, jak se to nakonec povedlo. Bohužel v prodloužení Zápasu 2 už jsme odpadli. Věděli jsme ale, že můžeme hrát vyrovnaná utkání.

Ve vašem případě byla klíčová otázka, nakolik vytěžit už do půle hlavní opory, které většinou točily 15 a více minut, což jim ale bralo sílu do druhých 20 minut a také zvyšovalo riziko nabrání faulů. Bez nich však zase hrozilo, že by vám utkání mohlo už před obrátkou utéct…
Takhle to bylo celou dobu a byl to náš hlavní problém k vyřešení. Jestli hrát s našimi nejzkušenějšími a držet to co nejdéle hratelné, anebo víc střídat. Nehrát se dvakrát ve dvou dnech, určitě by to bylo jinak. Nymburk je hrozně silný soupeř a my museli jít s tím nejlepším, abychom měli nějakou šanci. Třikrát to tak bylo, že jsme se nejméně poločas drželi, až v posledním utkání jsme odpadli už ve druhé čtvrtině. Tohle tak bylo naše největší dilema, jak to dělat, a jak dlouho vydržíme ve hře s těmi nejlepšími. Nymburk v tomhle určitě těžil z vyrovnanosti svých 12 hráčů. To my jsme museli Douglase, Palyzu, Pelka neno Dunanse vytěžovat hodně už ve skupině A1, abychom se dostali na třetí nebo čtvrté místo po nadstavbě.

Už dlouho vám v sezoně chybí rozehrávač Močnik a vy tak musíte tuhle pozici plnit netypickými dirigenty Pelkem a Dunansem. Jak bylo tohle složité hlavně v play-off?
Oni to zvládli velmi dobře. Od zranění Jana měli dostatečný počet zápasů na to se této situaci a roli přizpůsobit, a zvládli to velice rychle. Oba jsou to takoví „combo guardi“, schopní hrát na obou pozicích guardů, jen jsou to spíš „dvojky“ (křídla s větším časem na míči) než „jedničky“ (klasičtí rozehrávači). To ale nebyla špatná věc. Navíc Adam Goga měl v závěru sezony na rozehře dobrá utkání. My jsme ještě zvažovali, že někoho nového přivedeme, což by býval musel být cizinec, ale když jsme viděli, že se klukům na rozehře daří, včetně zvládnutého play-off, kdy Pelko měl skvělé čtvrtfinále, od hledání rozehrávače jsme už dřív upustili. Původně jsem si myslel, že nás tahle pozice potrápí víc, ale dopadlo to dobře.

Je možné, že nebýt zranění křídla Palyzy ze závěru nadstavby, k semifinále s Nymburkem by vůbec nedošlo, protože vám jen lepší vzájemné zápasy, případně jedna výhra navíc chyběla ke třetímu místu. Byla podle vás Palyzova absence tím hlavním důvodem nedobytí aspoň třetí pozice po nadstavbě?
Největší důvod to byl. Mít Lukáše i dál ve formě před zraněním, mohli jsme přemýšlet i o druhém místě… Měřit se po konci nadstavby se stejnou bilancí jen s Děčínem, skončili bychom třetí my, ale tím, že se do toho zamíchaly i Pardubice, které to měly s Děčínem 1-3, dostal se Děčín před nás. Taky je ale pravda, že Pardubice bojovaly až do posledního utkání o druhé místo a nakonec skončily až páté. Liga je hrozně vyrovnaná, a pokud vypadne základní hráč, jako je Lukáš, reprezentant a dlouho nejlepší střelec ligy, tak to bylo znát. Táhl nás celou sezonu a byl pro mě stejným MVP sezony jako Douglas, který jím byl nakonec zvolen.

Ve druhém utkání semifinále jste včetně prodloužení dostali od Nymburka 88 bodů, ve třetím zápase 85. Nakolik se vám v závěru sezony podařilo přesvědčit druhý nejofenzivnější tým ligy i dobře bránit?
My to umíme, ale všichni vidí jen náš útok, kde je spousta smečí a trojek. „Sundat“ Nymburk na 31 bodů po poločase druhého utkání, to se málokomu v české lize podařilo. Tam jsme ukázali, že bránit umíme. Taky jsme ale dostali 62 bodů za poločas čtvrtého zápasu doma, takže umíme bránit dobře i špatně.